„Úplně plonkově jsem z letošního jara naštěstí nevyšel.“

„Není reálné, abychom „výpadek“ tohoto jara obratem dohnali, ale jsou nové příležitosti, jako je právě Smetanova Litomyšl, a za to jsem velmi vděčný.“

„Jsme zvyklí pracovat tak, že už první zkouška by měla mít v ideálním případě koncertní parametry.“

Hned pětkrát se letos představí publiku národního festivalu Smetanova Litomyšl hobojista Vilém Veverka, a to ve čtyřech programech a s různými hudebními kolegy. Festival, který narychlo kompletně změnil dramaturgii a „převlékl“ se do mnohem komornějšího a domácího roucha, vnímá jako fantastickou příležitost. Jak řekl v RozhovoruPlus, podstatné je, že se interpreti můžou znovu postavit před své publikum. Ale dodává, že letošní jaro pro něj mělo i očistný význam a umožnilo mu dodělat dva zajímavé projekty.

Doba se pomalu vrací do normálu, přesto se mi zdá, že je hraní něčím jiné, minimálně strukturou programů. Vystupují spíš menší uskupení a sólisté, znějí tím pádem jiné skladby a hlavně v jiné koncentraci. Pociťujete něco podobného?

Tak především je podstatné, že se člověk – interpret může znovu postavit před své publikum. To, že jsou to co do obsazení skladby spíše menšího formátu, pak může nahrávat kreativnějším produkcím. Tento stav je zkrátka určitá danost. S Kateřinou Englichovou jsme měli první koncert v Obecním domě. Málokdo asi řekne, že na tomto pódiu realizoval komorní koncert, ta atmosféra, ono klima v sále, bylo trochu jiné.

Měnily se i Vaše koncertní projekty?

Ano, bylo třeba reagovat právě na faktické možnosti hudebních produkcí, řečeno čistě technicky, některé koncerty jsme překládali, dokonce i dvakrát. Jiné projekty bylo nutné uzpůsobit nastalé situaci, řekněme optimalizovat. Na druhou stranu, vždy se budu snažit hledat řešení, zrušení koncertu je tou nejzazší mezí.

Přišel jste o hodně zajímavého hraní během pandemie? Většina je asi nenahraditelná, že?

Já naopak věřím tomu, že většina koncertů, které jsme nerealizovali v průběhu jara, dokážeme uskutečnit na podzim, nejpozději pak v průběhu příštího roku. Na druhou stranu, úplně plonkově jsem z letošního jara naštěstí nevyšel. Asi dva roky jsem připravoval, především co do dramaturgie, novou desku a toto album, které považuji z mého pohledu za přelomové, se mi podařilo nahrát. V průběhu letošního jara je to možná dvojnásobná satisfakce.

Jak jste vlastně trávil ty zvláštní jarní měsíce?

V podstatně jsem hodně odpočíval a fotografoval. Vytvářel jsem nový web www.vilemveverka.photography, který je zaměřený čistě na fotografii. Tematicky se to týká jen hor, případně krajiny. Dlouho, snad dva týdny, mi trvalo, než jsem „našel motivaci“ vzít nástroj do ruky – překvapivě mi hoboj zprvu tolik nechyběl. Pak už to však byla poměrně přísná, byt‘ pozvolná příprava právě na nahrávání desky. To mě tedy zaměstnávalo a paradoxem všeho, tím, že nebyly žádné koncerty okolo, jsem se mohl věnovat pouze a jen tomu.

To jaro muselo být přitažlivé pro Vás jako fotografa, ne? Je známo, že je to Vaše vášeň. A teď ta nevídaně prázdná zákoutí… Mapoval jste dobu koronaviru hledáčkem?

Mě pochopitelně zajímá primárně krajina bez lidí. Možná trochu překvapivě jsem opakovaně fotografoval v severních Čechách. Ona „smutná“ krajina Mostecka a okolí, jak ji nazval už Josef Sudek, se mi jeví stále poetičtější, jedinečná. Jistěže také právě v kontextu industriálního ducha „okresu na severu“…

Byla pro Vás ta vynucená pauza přínosná třeba i v tom, že jste nastudoval skladby, na které jste neměl čas a zajímaly Vás?

Tak nové skladby hledám a studuji de facto stále, v tomto ohledu se to nijak zvlášť nelišilo. Přínosná byla ta nečinnost, možnost zastavit se, zamyslet se, nejen nad tím co a jak dělám. 

Teď Vás čeká hned patero účinkování na Smetanově Litomyšli, pokolikáté tam budete hrát?

Takové účinkování je samozřejmě fantastickou odměnou. Tento festival má své specifické charisma. Každý, kdo zde byl, ví, o čem mluvím. Velmi rád se tam vracím, zažil jsem tam opravdu mnohé. Před pár lety jsme třeba v Litomyšli účinkovali s kolegy z Berlínské Filharmonie (Ensemble Berlin-Prag), ale těch vzpomínek je pochopitelně mnohem víc.

Hned dvakrát Vás čeká Mattinata s Martinou Bačovou a Miroslavem Sekerou, je to úplně nový program nebo už jste ho společně někde prováděli?

Se znamenitým klavíristou Mirkem Sekerou jsem hrál jen jednou, před Josefem Sukem, Romantické kusy od Antonína Dvořáka. S Martinou se takto komorně setkáváme vůbec poprvé a hned na takovém pódiu. Dá se tak říct, že program je nový, byt‘ provedeme skladby relativně velmi známé.

Housle, hoboj a klavír, to není až tak časté spojení, jak se budete střídat a co z programu hrajete společně?

Primárně se budeme skutečně střídat, mnohé pak zahrajeme úplně sólo. Tím společným jmenovatelem bude hudba Johanna Sebastiana Bacha, při ní se potkáme všichni tři.

Co zazní a kdo to vybíral?

Dramaturgii jsme vytvořili společnými silami, přesto se sluší říct, že ideový záměr nese rukopis především Vojtěcha Stříteského, dramaturga festivalu. Vedle Bacha zazní Telemann, Britten, Dvořák, ale také Ennio Morricone, jehož hudbě se s oblibou věnuji.

Ve stejném složení si dáte i Hudební dostaveníčko v zámeckém pivovaru, tam ale zahrajete program jiný…

Ano, ale obě performance vnímám sám pro sebe, ostatně jde o jedno obsazení, jako jakýsi ucelený blok se dvěma poločasy, které se odehrají na dvou místech. A musím říct, že při těchto vystoupeních předpokládám výraznější interakci s publikem, to by mohlo být jakési specifikum. 

Možná je docela příjemná ta vynucená změna, protože festival dostane úplně výjimečnou atmosféru a zavede diváky i vás umělce na místa, kde se obvykle programy nekonají…

Já právě věřím, že se na letošní festival se bude vzpomínat jako na, svým způsobem, výjimečný podnik. Ostatně, je zde ještě jeden koncert, kde jsem v akci. S formací „PhilHarmonia Octet“ realizujeme program, který snese ta nejpřísnější festivalová kritéria. Poprvé mimo Prahu zazní výběr z cyklu Gustava Mahlera Chlapcův kouzelný roh pro baryton a dechové okteto. Na tomto koncertě 11. července zazní Serenáda pro dechy od Antonína Dvořáka op. 44 d moll a Musorgského Obrázky z výstavy. Atraktivnější program si snad posluchač ani interpret nemůže přát. 

A jsme u závěrečného Velkého finále, i tam budete jedním z účinkujících. Zahrajete jen Bachův koncert pro housle a hoboj, nebo se přidáte i v jiných skladbách?

Zatím to vypadá, že s Martinou Bačovou a souborem Barocco sempre giovane provedeme skutečně „jen“ Koncert pro hoboj, housle smyčce a continuo od Johanna Sebastiana Bacha. Ten koncert má však jasnou, skutečně finálovou dramaturgickou koncepci, proto mi jeden výstup nepřijde málo. Leda snad, že by mi Pepa Špaček dovolil zahrát jednu část z Vivaldiho Čtvero ročních dob… (směje se).

Kolik zaberou přípravy na nečekaný program? 

Ty přípravy jsou obvyklé, je třeba být flexibilní, reagovat okamžitě na podobnou velkou příležitost. Nejvíce budeme trénovat logicky s PhilHarmonia Octetem, ve Dvořákově Serenádě je na pódiu 11 interpretů, to už je de facto malý orchestr a zvukově pak i v případě Musorgského Kartínek se jedná určitě o komorně orchestrální projekt. Ostatně to je svým způsobem také jakási naše filozofie, být schopni v osmi případně i více lidech zastoupit ve více než originálním obsazení celý orchestr.

A kolik vlastně stačí společných setkání, abyste program nazkoušeli?

Je to individuální záležitost. Více než kolik je podstatné jak intenzivně. Jsme zvyklí pracovat tak, že už první zkouška by měla mít v ideálním případě koncertní parametry. 

Co Vás čeká po Litomyšli? Teď asi není moc doba na odpočinek, většina umělců se snaží hrát, aby si vynahradila jaro. Je to i Váš případ?

V takovém rozumném tempu to budou koncerty s mou „kapelou“ Ultimate W Band. Stálým partnery jsou pak Barocco sempre giovane či Ensemble 18+. Vystupovat budeme s Kateřinou Englichovou, s tou si letos připomínáme patnáct let na společném pódiu. V srpnu vedu už tradiční mistrovské kurzy v Třeboni, následují koncerty s Tomášem Netopilem jako houslistou a Barbarou Marií Willi a další. Není ani reálné, abychom „výpadek“ tohoto jara obratem dohnali, respektive není možné to vše obratem zprocesovat a realizovat o pár měsíců později. Na druhou stranu jsou to pak i nové příležitosti, jako je právě Smetanova Litomyšl, a za to jsem – a myslím, že všichni účinkující – velmi vděčný.

A pokud budeme věřit, že nová sezóna proběhne, jak má, co zajímavého Vás čeká?

Ano, podstatné je, aby na podzim nedošlo k nějakému dalšímu výpadku a recidivě problému z jara. Dost dobře si nechci představit, tedy si ani nepředstavuji nějaký fatální průběh podzimu a zimy. To by pak už nešlo o koncertní produkce, ale zřejmý kolaps systému, kde je zkrátka vše provázané a mnohé na sobě závislé. Do ted‘ ostatně není jasné, jak letošní jaro „interpretovat“. Je to však jednoznačně zkušenost, kterou myslím nepotřebujeme podruhé opakovat. Abych ale odpověděl na otázku, koncerty by logicky měly být v koncentrovanější podobě. Tedy věřím, že nám publikum zachová přízeň. 26. listopadu bychom měli pražskému publiku představit ono nové album „NEW HORIZON“ a tento projekt nové syntézy mimo jiné bude, věřím, leitmotivem nejen té příští sezóny.

Foto: Fb a archiv V. Veverky, archiv festivalu Smetanova Litomyšl