„Přes skype se varhany vyučovat nedají ani náhodou.“

„Svatá Hora, to jsou jediné varhany u nás, na kterých mi stojí za toho zahrát celého Bacha.“

„Krása varhanního zvuku je v kontrastech, v intimitě, barvách, ale hlavně ve srozumitelnosti struktury skladeb.“

Je známý nekompromisními reakcemi na nevydařené opravy vzácných varhan, pohotovostí ve slovním přibližování hudby, ať už v rozhlase, nebo na vlastních koncertech, všestranností ve hře na nejrůznější historické klávesové nástroje i obdivem k Bachově hudbě. S Jaroslavem Tůmou hovořila KlasikaPlus právě o Bachovi, kterého hraje na festivalu Smetanova Litomyšl, ale také o Dvořákových Biblických písních a o doprovázení zpěváků i o tom, jak prožil a využil dobu, kdy omezoval naše životy koronavirus.

Chybělo Vám letos na jaře hodně veřejné vystupování a kontakt se studenty?

Mluvil jsem v době největších omezení s řadou lidí, kteří se nastalou situací cítili doslova paralyzováni. Tomu jsem se vyhnul, naordinoval jsem si totiž jinou práci v podobě zrychlení projektu audiovizuálního nahrávání celého Bachova varhanního díla na Svaté Hoře v Příbrami. Měl jsem čas cvičit, což jsem využil. Penzum hudby původně naplánované na tři až čtyři roky jsem stihl “díky” koronaviru probrat daleko za polovinu dvacetihodinového maratonu, proto mi celé natáčení potrvá násobně kratší dobu. Studenti se ozývali, ale na rozdíl od mnoha nadšenců a vzývatelů nových technologií prohlašuji s naprostou jistotou, že přes skype se varhany vyučovat nedají ani náhodou. Pokud slyším z nějakého učiliště, že inovují a že inovace v podobě distanční výuky budou využívat i nadále, například při potřebě náhradních hodin, tak si pomyslím něco o podvodnících…

Jak vnímáte manuální rozdíly a pocity ve hře na varhanní pozitiv, na veliké varhany, na cembalo, na klavichord, na klavír….

Právě v odlišnostech způsobu hry nacházíme největší úskalí a zároveň i nevýslovnou radost nad variabilitou rozličných možných interpretací. I v samotné technice určitý “grif” může být jednou spásonosný, jindy nepoužitelný. Musíte najít hlavně hierarchii hodnot a zároveň onu důležitost výše zmíněné variability nepřeceňovat. Pro mě je pořadí priorit dané: Obsah a sdělení, hudba znějící prostřednictvím zvuku a mnoha dílčích atributů jako je melodie, harmonie, rytmus a podobně, dále teprve skladatel a jeho styl, nástroj, interpret, posluchač. Přesně si všimněte, kde co na žebříčku se nalézá. A své pocity musím zvládat ve prospěch všeho a všech.

Jaké jsou varhany v litomyšlské zámecké kapli? Maličké, barokní?

A krásné! Přestože nejsou vůbec vhodné pro většinu Bachových děl, jsou pro “bachovský” zvuk v Litomyšli zdaleka nejlepší. My totiž vůbec nepotřebujeme pro Bacha onen příslovečný kravál. Omračující pléno vás totiž baví tak asi dvě minuty. Krása varhanního zvuku je v kontrastech, v intimitě, barvách, ale hlavně ve srozumitelnosti struktury skladeb.

Kam Vás tedy jejich možnosti a charakter povedou?

Do hloubky struktur a hloubky výrazu. Chci, aby zněly mužně, něžně, líbezně, laskavě, ale i monumentálně, slavnostně, virtuózně.

Jaký okruh informací předáváte publiku, když při koncertech hovoříte? O nástroji a interpretačním přístupu? Nebo spíše o ustrojení hudby?

To je vždycky jiné. Reaguji i slovním projevem na situaci, jakou z lidí zrovna vycítím. Často jsem jaksi ponoukán k tomu, abych hlavně lidem sdělil, proboha, vypněte si mobily! A vysvětlím jim, že to ještě během příštích dvou minut třikrát zopakuji, to pak že se proberou i ti největší ignoranti. Opravdu, nerad to zmiňuji, ale ohleduplnost lidí vůči ostatním setrvale klesá už dlouhá léta. Všimněte si, kolik lidí například ochotně vodí na varhanní koncerty třeba mimina v kočárku. Během úvodního slova je slušně sice, ale důrazně vypoklonkovávám…

A jaký je nástroj v kapitulním chrámu Povýšení sv. Kříže? Velký, romantický?

Spíše univerzální v tom špatném slova smyslu. Je mi líto. Ale hraje.

Jak jinak na něm bude znít Bach?

Bach je tak silný, že snese i ne zcela patřičný zvukový témbr.

Hrajete rád slavná díla, jako je Toccata a fuga d moll, Widorova Toccata a podobně….?

Paradox je, možná bychom to měli tajit, že zrovna slavnou Toccatu BWV 565 Bach údajně vůbec nenapsal. Někteří ji zařazují mezi díla velmi raná, jiní pokládají Bachovo autorství za nepravděpodobné, další ji zařazují do kategorie podvrhů. Spory neutuchají už leta, a to zejména na fórech odborných a důvěryhodných. Argumenty pro a proti jsou četné. Autograf ovšem nemáme. Což oblibě “Epidemické démolky” ani v budoucnu nijak neublíží.

Jak vlastně vnímáte podobné skladby? Jako zprofanované? Nebo není takhle třeba uvažovat?

Ani u BWV 565 ani u Widorovy Toccaty mi nevadí, že se hrají často. Spíše nechápu, že se často všelijak “šmudlají”.

Doprovázíte rád zpěváky?

Měl jsem to potěšení mnohokrát. Hlas je nádherný vyjadřovací hudební prostředek. Závidím mu jedno: Že po prvních pár notách slyšíte, kdy jde o “pana zpěváka”! To varhany prý hrají samy. Což je nutné brát s rezervou, ale musím přiznat, že slyším-li mně neznámého kolegu, musím se zaposlouchat pořádně a na delší dobu, abych si byl stoprocentně jistý, zda se jedná o dobrého profesionála s důkladným školením a citlivého muzikanta, či zda za nástrojem sedí nadšený neználek a neumětel.

Jak se Vás dotýkají Dvořákovy Biblické písně? Váš otec byl farář…

Dotýkají mocně. Pan Martin Bárta je dělá báječně. Uslyšíte.

Hodně jezdíte po republice a všímáte si podrobně obrovského a vzácného dědictví, kterým jsou historické varhany. V jakém jsou celkově stavu? A bojíte se o ně obecně, nebo je situace odborně pod kontrolou?

Všímám si. Někde je dobře, jinde hůře. Snad už je za námi doba, kdy jediným kritériem pro získání zakázky byla nabídnutá nejnižší cena. Zrovna Litomyšl na to krutě doplatila.

Na čem teď dlouhodobě pracujete?

Už jsem se zmínil o Bachovi na Svaté Hoře. Tam jsou varhany snů. Postavil je po desetileté anabázi Vladimír Šlajch, varhanář v Borovanech. Troufám si tvrdit, že jsou to jediné varhany u nás, na kterých mi stojí za toho zahrát celého Bacha, tedy včetně opusů zdánlivě méně efektních a někdy i docela drobných. Bach je i v miniaturních formách výjimečný a stojí jednou provždy za pozornost. Když je ovšem váš výkon natáčen současně devíti kamerami, nemůžete žádat příliš časté střihy, jaké jsou možné při nahrávání cédéček. Proto jde o práci velmi intenzivní. Když jdu jednotlivé tituly nahrát, musím je zkrátka umět zahrát čistě.

A co po Smetanově Litomyšli…?

Za týden se vydám nahrávat dvojcédé se skladbami severoněmeckých mistrů do Horní Police, významného poutního místa poblíž České Lípy. Scheidt, Scheidemann, Buxtehude a další. Opět varhany od Vladimíra Šlajcha, minulou neděli byly slavnostně požehnány současně s celým obnoveným poutním areálem. Myslím si, že krásná a produchovnělá místa, jakých je u nás hodně, si nekonkurují, spíš se doplňují a vytvářejí síť záchytných bodů v často nehostinném prostředí všední každodennosti, jaká nás leckdy doslova dusí. Trojlístek Svatá Hora, Litomyšl a Horní Police mi právě rozjasnil chmury, jaké na vás padnou třeba v okamžiku, kdy si někde přečtete, že prý vážná hudba je atributem bílého muže a jako taková že prý musí odejít na smetiště dějin. Tak to tedy ne, holenkové!

Foto: Fb festivalu Smetanova Litomyšl, jaroslavtuma.cz