„Do konce roku budeme mít nové varhany pro výuku od špičkové německé firmy Mühleisen. A po téměř deseti letech získá varhany i Koncertní sálu Pražské konzervatoře za cca 35 miliónů.“

„Na jednu stranu si říkám, že ta doba přinesla podstatně horší ztráty, ale studentů, kteří nemohli tento školní rok řádně absolvovat, je mi velmi líto. Je to podivné ukončení šestiletého studia, dřiny a obětí s ním spojených.“

„I já jsem šel v době svých studií za pedagogickou osobností na vysokou hudební školu do německého Stuttgartu. Je jasné, že školu vytváří kvalitní pedagogický sbor. Od září k nám nastupují Ivan Ženatý, Kateřina Englichová nebo Kristina Nouzovská Fialová…“

Aktivní varhaník, kterému teď opět nastává čas koncertů, absolvent pražské HAMU u profesora Jana Hory a předtím Pražské konzervatoře, na které začal záhy vyučovat a od července 2019 se stal jejím ředitelem – to je Petr Čech. V RozhovoruPlus odhalil mimo jiné to, jak jeho škola prožívala letošní jaro ve znamení koronaviru a jak se rýsuje další školní rok. A netajil se tím, že jeho prioritou je přivádění nových uměleckých i pedagogických osobností na Pražskou konzervatoř a pořizování těch nejlepších hudebních nástrojů. Pedagogický sbor tak obohatí třeba Kateřina Englichová, Kristina Nouzovská Fialová nebo Ivan Ženatý, nástrojový depozitář pak mimo jiné nový Steinway nebo dvoje varhany.

Matematika nebo jazyky se dají on-line vyučovat celkem dobře, ale pro umělecké předměty to musí být katastrofa. Jak moc vaše žáky koronavirová omezení poškodila?

V průběhu času zjistíte, že on-line vyučování může fungovat docela dobře i v umělecké oblasti. Nikdy to ale nenahradí tu přímou interakci mezi žákem a pedagogem, i když i tento způsob má kupodivu svá pozitiva. Kromě přímé výuky přes Skype nebo WhatsApp si studenti s pedagogy posílali také nahrávky. A to si myslím, že je velmi dobrá a přínosná škola pro obě strany. Vizuální vjem je pro nás hudebníky podstatnou stránkou uměleckého výkonu, ale z hlediska čistě hudebního není vůbec ke škodě zaměřit se pedagogicky alespoň na nějakou chvíli pouze na zvukové vnímání. Snad by se dalo říct, že v té nepříznivé době, kterou snad už máme za sebou, jsme hledali i pozitiva.  

A jak omezení zasáhla školu jako takovou?

Budeme-li hovořit o negativních jevech, je nutné zmínit hlavně omezenou uměleckou činnost studentů. Koncertů, které jsme museli v tomto období zrušit, je obrovská řada. Jedná se o časový úsek, ve kterém probíhají závěrečné koncerty žáků, kteří jsou v posledním ročníku studia. Nejedná se jen o sólové, ale i o koncerty s doprovodem orchestru, na které dokonce dělali konkurzy. Na jednu stranu si říkám, že ta doba přinesla podstatně horší ztráty, ale na stranu druhou je mi těch studentů, kteří nemohli tento školní rok řádně absolvovat, velmi líto. Je to podivné ukončení šestiletého studia, dřiny a obětí s ním spojených. Tohle je jistě něco, co nelze snadno nahradit. Těch věcí je ale podstatně víc. Neproběhly ani praktické maturitní zkoušky, protože to při počtu studentů, které škola má, nebylo z hygienického hlediska možné. A další negativa bych mohl jmenovat. Když se zaměřím přímo na školu a primárně tedy její objekty, zatím o poškozeních nelze mluvit. Ještě před vyhlášením nouzového stavu se mi podařilo u našeho zřizovatele, Magistrátu hlavního města Prahy, dojednat značné finanční částky na pořizování hudebních nástrojů. V konci roku jsme zakoupili nový koncertní klavír Steinway do koncertního sálu, nyní probíhají výběrová řízení na opravdu špičkové nástroje v hodnotě cca 6 miliónů, z dalších nástrojů bych zmínil alespoň marimbu, harfu, basetový roh. Pokračuje rekonstrukce budovy Pálffyovského paláce, ve které se můžete těšit na nově zrekonstruovaný koncertní sál a salónek. Podaří-li se nám získat finanční prostředky, rádi bychom stihli i jednu zásadní rekonstrukci přes prázdniny v budově Na Rejdišti, kterou vnímáme jako milé překvapení při nástupu žáků do nového školního roku. V tuto chvíli se ale nedá nic předvídat, protože je zřejmé, že prostředky, které se dařilo do této doby získávat, nebudou v následujícím období v takovém objemu k dispozici.  

Co jste od března dělali vy pedagogové i vaši žáci?

Samozřejmě jsme se snažili ze všech sil zachovat výuku tak, abychom žáky zodpovědně připravili na závěrečné zkoušky, a aby tento „výpadek“ pocítili v co nejmenší míře. Velmi bych chtěl touto cestou ocenit nasazení jednotlivých pedagogů, protože pro nás všechny to byl nový způsob výuky, nové metody, dosud neověřené prostředky. A vím, že se s tím poprali skvělým způsobem. To, že si někteří mysleli, že pedagogové mají prázdniny, byl velký omyl. Jejich nasazení, příprava výuky a další s tím spojené aktivity zabraly mnohonásobně víc času než při běžném provozu. Ani pro vedení školy to nebyla jednoduchá situace. Potřebovali jsme hlavně včas předávat žákům i pedagogům informace o dění ve škole, o plánování závěru školního roku, systému hodnocení. Bohužel, museli jsme často čekat na rozhodnutí Ministerstva školství. Ale jsem přesvědčen, že závěr školního roku máme dobře připravený, že i na základě zpětné vazby od žáků výuka a příprava na zkoušky probíhala velmi kvalitně.    

Nejhůř jsou na tom asi právě studenti, kteří se připravují na přijímačky na vysokou školu, že?

Přijímací zkoušky na naše vysoké umělecké školy naštěstí probíhaly ještě před začátkem nouzového stavu. Žákům, kteří směřují na jiné vysoké školy, jsme se snažili pomáhat s přípravou formou on-line konzultací. Těm, kteří odcházejí na studia do zahraničí, jsme zprostředkovávali žádosti o finanční příspěvky.

Školství je dnes do značné míry globalizované a mezinárodní, o jaké příležitosti jste přišli, nebo jste byli nuceni je odložit? Třeba váš symfonický orchestr měl odjet na turné do Anglie a to určitě nebyly jediné zahraniční plány… 

Turné do Anglie mělo být pro studenty vrcholem a zároveň i odměnou za práci v tomto školním roce. Další zahraniční výjezdy jednotlivých studentů byly též plánované, stejně tak i příjezdy zahraničních osobností pro semináře a workshopy u nás. Většinu akcí se nám podařilo přesunout na příští školní rok, také se nám daří sjednávat nové a teď se časově pohybujeme v plánech výjezdu symfonického orchestru dokonce v roce 2022. Máme opět připravený cyklus „Pražská konzervatoř v novém století“. Nový školní rok bude bohatý i náročný…

Abychom si ale jen nestýskali, škola má i novinky, nové nástroje, pedagogy…

Jsem rád, že se mě na to ptáte. Pořizování těch nejlepších hudebních nástrojů a přivádění nových vynikajících uměleckých i pedagogických osobností na Pražskou konzervatoř je pro mne prioritou. O nástrojích jsem se už lehce zmínil, mohl bych jmenovat další, klarinety, hoboj, akordeon, též bicí a perkusní nástroje pro oddělení populárního zpěvu. Ale „zamlčel“ jsem nástroj, se kterým jsem nejúžeji spjatý. Do konce roku 2020 budeme mít postaveny nové varhany pro výuku od špičkové německé firmy Mühleisen. A po téměř deseti letech od postavení Koncertního sálu Pražské konzervatoře mám dojednané financování stavby varhan s rozpočtem asi 35 miliónů do této úžasné prostory. V současné chvíli probíhá příprava výběrového řízení. A ohledně pedagogů? I já jsem šel v době svých studií za pedagogickou osobností na vysokou hudební školu do německého Stuttgartu. Je jasné, že školu vytváří kvalitní pedagogický sbor. Co více dodat k tomu, že od září k nám nastupují takové osobnosti jako Ivan Ženatý, Kateřina Englichová nebo Kristina Nouzovská Fialová…      

Teď se konečně začínají omezení rozvolňovat, co chystáte za novinky? „Pozdravy Pražské konzervatoře“ jsou on-line, uspořádat program pro diváky se vám kvůli dosavadním omezením stále ještě nevyplatí?

V tuto chvíli potřebujeme hlavně zdárně ukončit školní rok. Tedy zodpovědně a s přehledem zvládnout zkoušky všech maturantů a absolventů. Na všechny to bude velký psychický i fyzický nápor, protože musíme vše zvládnout ve zkráceném časovém úseku s formou přípravy, o které jsem už mluvil. Bude to nestandardní, ale žáci nesmějí žádnou změnu pocítit a musejí se i v rámci zkoušek cítit komfortně. Z hlediska zvládnutí těchto zkoušek nemůžeme zatím hledat ani termíny pro koncerty. Kdyby se ve škole objevil jediný člověk, který by měl jakýkoliv příznak koronavirového onemocnění, hrozilo by uzavření školy. To by bylo velké riziko, kterým bychom mohli ohrozit dvě stovky maturantů a absolventů. I pro nás byla situace ve škole specifická. To ticho, které zdejším chodbám a učebnám vládlo, nás inspirovalo k vytvoření cyklu „Pozdravy z Pražské konzervatoře“. Alespoň touto cestou jsme chtěli školu hudebně oživit. Na cyklu se podíleli také umělci jako Kristina Nouzovská Fialová nebo Adam Plachetka, se kterým připravujeme workshop na pěveckém oddělení. Všechny koncerty jsou ke zhlédnutí na stránkách školy www.prgcons.cz v záložce koncerty on-line. Věřím, že i tento způsob byl alespoň částečným uměleckým i sociálním propojením, ne-li přímo duševním pohlazením našim příznivcům i mezi námi všemi. Dramaturgicky jsme se snažili čerpat co nejvíce z české hudby, symbolicky k uzavřeným hranicím. A teď mě napadá ještě jedna z novinek, v průběhu června už spustíme nové webové stránky školy.   

18. června také chystáte koncert „Děkovný“, komu dík bude patřit a jak ho hudebně vyjádříte?

Navážeme už potřetí spolupráci s UPM. Koncert se bude konat od 17 hodin. v zahradě UPM. Předtím to bylo v rámci festivalu Open square a vloni společný koncert k 17. listopadu. Na koncertě budou účinkovat naši přední pedagogové a koncert bude věnovaný především lidem, kteří byli v tzv. první linii. A tak jako oni dělali v tomto období maximum toho, co umí, i my se budeme snažit o to samé.

Pražská konzervatoř určitě hledá nové a nové cesty pro uplatnění svých studentů a absolventů, konec konců takzvaně „se otrkat“ je nezbytné v životě každého sebetalentovanějšího umělce. Jaké příležitosti teď vaši studenti mají?

S některými studenty se snažíme brzy po jejich ukončení studia navázat další, už pedagogickou spolupráci. Už během studia se jim díky našim projektům otevírají dveře na světová koncertní pódia a záleží pak hlavně na nich, nakolik tyto možnosti uchopí. Mohl bych jmenovat řadu bývalých i současných studentů, se kterými se už teď setkáváme na těchto pódiích. Vynikající klavírista Jan Čmejla, který měl svůj koncert v rámci festivalu Pražské jaro, dále spolupracujeme s festivalem Dvořákova Praha. Nesmím opomenout, byť přejdu do jiného žánru, vynikající úspěch naší studentky populárního zpěvu Dominiky Lukešové v Superstar.

Jednou z důležitých zkušeností pro ně bude i letošní koncert orchestru právě v rámci Dvořákovy Prahy…

Ano, to bude velká událost a obrovská zkušenost. Naši žáci budou tvořit těleso s názvem „Mladá filharmonie Dvořákovy Prahy“ a zahrají Beethovenovu 9. symfonii. Dirigovat bude Tomáš Netopil, sólové party přednesou Simona Šaturová, Markéta Cukrová, Petr Nekoranec, a Jan Martiník. Myslím, že toto jsou nejlepší možnosti a zkušenosti, které můžeme pro naše studenty zajistit. Příprava bude samozřejmě náročná, protože bude zasahovat do období letních prázdnin. Ale myslím, že po zkušenostech z předešlých dvou měsíců budou všichni šťastní, že se můžou připravovat na tak úžasné veřejné vystoupení.

Jak vidíte nadcházející školní rok? Bude spíš o dohánění, nebo najedete do standardních kolejí?

Za sebe bych byl velmi rád, kdyby se jednalo o standardní školní rok. Jediné, co bychom měli dohánět, jsou koncerty, které se v tomto období neuskutečnily. Ty nemůžeme v plném rozsahu nahradit, kapacity nám to neumožňují. Vybrali jsme ale ty nejatraktivnější. Posluchači i studenti se můžou těšit na koncert s Filharmonií Hradec Králové, také na koncert, kde budou prezentovány nové hudební nástroje, a další množství hudebních, pěveckých i hereckých projektů.

—

Petr Čech absolvoval Pražskou konzervatoř v oborech klavír u prof. Marty Toaderové a varhany u prof. Jana Hory, u kterého pak vystudoval i na Hudební fakultě Akademie múzických umění v Praze. Dále studoval na Staatliche Hochschule für Musik und Darstellende Kunst ve Stuttgartu u prof. Jona Laukvika. Doktorandské studium absolvoval na VŠMU v Bratislavě. Vystupuje například v duu se svou sestrou, houslistkou Alenou Čechovou. Vyučuje na Pražské konzervatoři, kde je od července 2019 ředitelem. Jako varhaník působí při Chrámu Matky Boží před Týnem. Jako interpret získal řadu ocenění:

1993 – laureát soutěže Concertino Praga (se svou sestrou houslistkou)

1996 – 1. cena ve varhanní soutěži v Opavě

2002 – 2. cena z Mezinárodní interpretační soutěže Brno

2004 – laureát varhanní soutěže J. P. Sweelincka v Gdaňsku

2006 – 1. cena na mezinárodní soutěži Pražského jara

dále Cena Nadace Český hudební fond, Cena Nadace Leoše Janáčka a Cena Nadace Bohuslava Martinů

Foto: Archiv KlasikyPlus, Fb P. Čecha, Pražská konzervatoř, Tomáš Vodňanský