„Každý varhaník touží zahrát si na velké varhany, které mu umožní prezentovat větší a závažnější díla světové varhanní tvorby.“

„Většinou to byly mé osobní kontakty, ale jak se festival stával známější, stále častěji varhaníci sami psali a přáli si na festivalu hrát.“

„Skoro v každém ročníku se dařilo, abychom vedle interpretace slyšeli i improvizaci v podání opravdových mistrů.“

V bazilice sv. Jakuba v klášteře minoritů v Praze na Starém Městě se od 6. srpna do 24. září uskuteční pětadvacátý ročník Mezinárodního varhanního festivalu pořádaného Svatojakubským Audite Organum. Využívá varhany, které jsou se svými 8277 znějícími píšťalami největšími v České republice. Řadu osmi recitálů otevře francouzský umělec David Cassan a uzavře ji titulární varhanice baziliky a hlavní organizátorka a ředitelka festivalu Irena Chřibková. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus rekapituluje uplynulé čtvrtstoletí, dává nahlédnout do příprav přehlídky, uvažuje o interpretačním přístupu různých varhaníků a o osobitém využití nástroje každým z nich, ale vyjadřuje také obavy týkající se množství publika letos v létě.

Jubilejní pětadvacátý ročník… Bude se nějakou formou slavit?

Bohužel letošní ročník je kvůli setrvávající pandemii složitý. Dramaturgie byla sestavena jako vždy takřka rok dopředu s předpokladem velkého zahajovacího koncertu v podání skvělého francouzského varhaníka Davida Cassana a následného setkání hostů a sponzorů festivalu. Po dvouměsíčním rozhodování, zda vůbec festival bude možné uspořádat, jsem se rozhodla festival připravit. Byla jsem ale nucena upravit program, tedy přesunout některé koncerty na příští rok, například recitál korejského varhaníka nebo švédsko-ázerbájdžánské duo. Místo nich jsem zvolila české umělce. Nyní jsem ve fázi, kdy se modlím, aby vůbec Cassan přijel a přišli také nějací lidé…

Máte obavy, zda bude dostatečně početné publikum?

Ano, protože nevím, jak se budou lidé chovat, zda se budou bát přijít, nebo budou rádi, že mohou vyjít na nějaký koncert. Dlužno poznamenat, že také bude chybět zahraniční klientela… Tedy obavy po všech stránkách. A finanční zajištění je nedostatečné. Takže po pětadvaceti letech, kdy jsem si myslela, že bude krásné jubileum, mě spíše svírají nejistoty, jak tento ročník dopadne.

Se svatojakubskými varhanami jste spjata od začátku devadesátých let. Ale co vás přivedlo k pořádání festivalu?

Od počátku byl koncipován jako především přehlídka světového varhanního umění, protože v devadesátých letech skončily varhanní pondělky v Rudolfinu a nikde jinde v Praze zahraniční varhaník nevystupoval. Proto mě napadlo – proč nezkusit Mezinárodní varhanní festival na největších pražských varhanách…?

Rekapitulujete letos přece jen trochu?

Od roku 2009 doprovázejí naše festivalové koncerty videoprojekce. K jubileu tak můžeme vydat DVD. Zachycuje záznamy dvanácti výkonů z let 2013 až 2019. Během měsíce bude v prodeji. Před pěti lety k dvaceti letům festivalu vydal už Radioservis CD Audite Organum se sedmi výkony různých varhaníků… Všechny ty roky uběhly velice rychle. Když listuji kronikami, kde máme veškeré zápisy, programy, recenze, fotky z každého koncertu, tak jsem šťastná za všechny interprety, kteří během uplynulých let u nás vystoupili. Každý je jedinečný! Každý slyší naše varhany jinak a já sama se často divím, jaké barevné kombinace je možné ještě z nich vykouzlit.

Jak účinkující vybíráte, jak je zvete?

Většinou to byly mé osobní kontakty, ale jak se festival stával známější, stále častěji varhaníci sami psali a přáli si na festivalu hrát. Stal se tak prestižní událostí nejen v Praze, ale v celé Evropě. Nikdy se nestalo, že by někdo nepřijel. Účast domlouvám s ročním předstihem, kdy dohodneme podmínky, které platí pro obě strany, a smlouvu podepisujeme až po jejich příjezdu do Prahy. Celá léta to takto bez problémů funguje. Během let zaznělo v bazilice mnoho krásných děl. Samozřejmě to byla především díla kmenového repertoáru, ale vedle toho i řada skladeb zcela neznámých, které si interpreti sami vybrali jako prezentaci kultury své země.

I novinky?

Několikrát zde byly uvedeny skladby ve světové premiéře, jako opakovaně od Jiřího Temla, Otomara Kvěcha, Jiřího Gemrota, Radka Rejška… Letos to bude Lukáš Hurník… A podstatná část Ebenova díla. Některé ročníky byly cele věnovány významným osobnostem české hudby. Ve snaze je přiblížit i mladé generaci se souběžně konala výstava ze života a díla, která byla přístupná během celého průběhu festivalu. Takto byl představen Milan Šlechta, Petr Eben, Jiří Reinberger, Bedřich Antonín Wiedermann a Jiří Ropek. I když je festival především sestaven z varhanních recitálů, často se ještě objevila nějaká závažná díla ve spojení varhan s dalším nástrojem, recitátorem, sólistou či tělesem, například Ebenova Symphonia gregoriana, Krajiny patmoské, Okna, Labyrint světa a ráj srdce, Píseň Ruth, Vesperae, Liturgické zpěvy, nebo Koncertantní symfonie Jana Hanuše, Detto od Sofie Gubajduliny a tak dále… Také Brixiho varhanní koncerty nebo Janáčkova kantáta Otče náš…

V programech se objevují častěji i mladí umělci. Je to jeden ze záměrů?

Festival dává možnost i mladým varhaníkům na počátku jejich kariéry. Navázal před léty spolupráci s mezinárodní soutěží v Biaritzu a s Mezinárodní soutěží Petra Ebena v Opavě. Vítěz či laureát má možnost v bazilice vystoupit v rámci některého z dalších ročníků. A skoro v každém ročníku se dařilo, abychom vedle interpretace slyšeli i improvizaci v podání opravdových mistrů. Z toho mám velkou radost! Ne každý si troufne na koncertě improvizovat…

Přitahují svatojakubské varhany zahraniční umělce?

Samozřejmě, že hlavním magnetem účasti varhaníků na festivalu je samotný nástroj. Každý varhaník touží zahrát si na velké varhany, které mu umožní prezentovat větší a závažnější díla světové varhanní tvorby. Dlouhá léta o varhany pečoval varhanář Vladimír Turnwald, který je svým pečlivým přístupem dokázal vždy perfektně připravit na každý koncert. Opakovaně za mnou i za ním chodili varhaníci s dotazem, kdy jsme ty varhany opravovali, že znějí tak výborně jako nikdy předtím…. Na začátku, když jsem přišla do baziliky, tomu tak úplně nebylo. Takže i panu Turnwaldovi patří velký dík! V roce 2011 se podařilo modernizovat hrací stůl a zhotovit paměťové datové zařízení Setzer, které se při takové velikosti nástroje stalo žádoucí; zvýšilo komfort přípravy varhaníků.

Vedle velkých varhan máte na kůru i malý barokní nástroj…

Ano, varhany s krátkou spodní oktávou z osmnáctého století z dílny Leopolda Burghardta, který je také možné při koncertech využívat ke stylové interpretaci skladeb raného baroka, jihoněmeckých, italských a českých mistrů. Ne každý rok tyto varhany na festivalu znějí, nicméně jejich občasné využití je zpestřením. Objeví se i na zmíněném DVD.

Zdaleka ne každý si uvědomuje, že chrám je součástí kláštera.

Ano, nesmím zapomenout, že bez podpory minoritů, kterým bazilika patří, by se festival nemohl vůbec konat. Především vděčím pateru Oldřichu Prachařovi, který vymyslel onen název Svatojakubské Audite Organum a podporuje svou účastí a úvodním slovem každý koncert. Nebylo a není lehké v centru Prahy pořádat takovou akci. Kolem nás probíhají i několikrát denně takzvané turistické koncerty, které lákají svým líbivým repertoárem návštěvníky. Na naše koncerty však lidé chodí cíleně, ne proto, aby si odpočali s taškami nákupů… A pak je tady samotná bazilika jako úžasný barokní prostor s neopakovatelnou akustikou! Místo, které vás obejme a vezme do náruče. Všemu vévodí varhanní prospekt Abraháma Starcka z Lokte… A když u toho hraje varhanní hudba, pak nikdo neodchází nedotčen…

Kde všude hledáte finanční zdroje?

Jsem velmi vděčná, že hned na počátku vzniku festivalu si této akce všiml a zařadil ji mezi významné kulturní pražské akce samotný Magistrát hlavního města Prahy a vzápětí i Ministerstvo kultury. Snažím se také oslovovat kulturní instituty jednotlivých zemí, které více či méně také vždy vyjádřily podporu svým krajanům. Vedle toho se objevuje tu a tam sponzor, který má zájem některý ročník podpořit, ale vzhledem ke specifickému charakteru festivalu – a nutno říci, že není masovou záležitostí – se nám nepodařilo najít dlouholetého a stabilního sponzora. Vážím si všech, kteří jakkoliv přispěli k nerušenému chodu jednotlivých ročníků festivalu. Je tady i určitý počet dobrovolníků, kteří zajišťují technické zázemí. Podařilo se nám vybudovat poměrně pěknou základnu stálých návštěvníků, když jsme založili Klub přátel Svatojakubského Audite Organum. Využívají určitých výhod, tedy sníženého vstupného, setkání s interprety, autory, prohlídky varhan a podobně.

Vystoupí letos třeba někdo, kdo hrál už na prvním ročníku? Samozřejmě vedle vás jako zakladatelky a ředitelky…

Snažila jsem se, aby každý rok vystoupili noví interpreti, v tom je festival jedinečný – slyšet varhany pokaždé jinak. Jinou hudbu. Kromě kmenového repertoáru – a i ten lze slyšet nově – každý doveze hudbu své země. Opakovaně zde hráli někteří čeští interpreti, ale i zahraniční, například Lionel Rogg, James Kibbie, Jakob Lorentzen, Jean-Pierre Leguay, Jan Lehtola, Julian Gembalski a další… A letošní sólista David Cassan? Toho jsem v roce 2018 po jeho pražském vystoupení okamžitě požádala, aby si zaškrtl do kalendáře datum 6. 8. 2020. Jinak na prvním ročníku v roce 1996 hrál z českých varhaníků Jiří Ropek, kterého si letos připomínáme koncertem 13. srpna, protože uplyne patnáct let od jeho úmrtí, a Martin Poruba, tehdy čerstvý regenschori u sv. Víta. Já jsem při prvním ročníku vystoupila na posledním koncertě, který byl cele zasvěcen Petru Ebenovi. Samozřejmě za přítomnosti autora. Nejdříve zazněla Okna ve spolupráci se slovinským trumpetistou Stanko Arnoldem, se kterým jsme je později nahráli i na CD, a pak přišla česká premiéra Biblických tanců pro varhany a dva tanečníky, kterými byli Petr Tyc a Marika Blahoutová. Tehdy se poprvé v bazilice tančilo. Bohužel někteří interpreti už nejsou mezi námi, jako Marie-Claire Alain, Elisabeth Rollof, John Scott, Jiří Ropek, Ivana Slancová, Pierre Pincemaille…

Změnil se letos – kvůli pandemii a opatřením proti ní – termín festivalu?

Termín se nezměnil. Nemohu nic posouvat na podzim, jednak potom bazilika po létě už pomalu chladne, jednak na podzim bude přetlak akcí, takže si nemohu myslet, že by byla situace lepší. Náklady zdaleka nejsou pokryty a záleží, kolik přijde platících návštěvníků…

Co jedinečného slibuje letos účast toho kterého sólisty?

Každý koncert je neopakovatelným vystoupením interpreta–osobnosti a svatojakubských varhan. V daný okamžik jsou to partneři, kteří nacházejí společnou řeč vyjádření obsahu toho kterého díla… Varhany a prostor jsou dané, ale varhaník hledá způsob ztvárnění díla, potažmo celého koncertu. Každý instrumentalista či zpěvák se vše již naučil doma a na koncertě v podstatě přednese hotový výkon. Varhaník, ač připraven, přistupuje vždy k nové výzvě – k novému nástroji, který mu dává šanci nového zvuku, barvy, prostoru… Prostě musí předvést své schopnosti využít všech jemu v dané chvíli na daném místě nabízených možností. A protože naše varhany skýtají mnoho možností – mají 91 rejstříků, tak každý přijede na svůj koncert tak, aby byl schopen tyto možnosti vyzkoušet a výkon si patřičně připravit. V tomto ohledu nikdy nezapomenu na vynikající varhanici Marie-Claire Alain, která ve svých jedenaosmdesáti letech doslova seděla od úterka do čtvrtka, což je pravidelný festivalový den, za svatojakubskými varhanami a hrála a hrála… Kéž by se v tomto stala pro některé vzorem…

Je v programu nějaká konstanta? Například, jak se asi dá čekat, Bachova hudba?

Každý interpret si připravil svůj program se svým osobním mottem, které jej charakterizuje jako osobnost. Pokud nahlédneme do programu, u každého najdeme Bacha – letos opět jubilanta, má 335 let od narození a 270 let od úmrtí. A vedle toho skladby, které sám interpret rád hraje, jsou jeho doménou a především „sluší“ našim varhanám. Koncerty českých interpretů připomínají významné varhaníky a skladatele. Jako takřka každý rok zde máme premiéry – myslím, že si každý návštěvník bude moci vybrat dle svého vkusu a zájmu o varhanní literaturu.

Dá se celý program shrnout pod nějaké motto?

Motto vyloženě nemáme. Každý koncert má své vlastní. Ale vzhledem k letošnímu jubileu – 315 let od postavení původního nástroje Abrahámem Starckem z Lokte roku 1705 – můžeme klidně říci: Oslava svatojakubských varhan….. Obecně ale festival vnímám jako přehlídku světového varhanního umění. Není nutno interprety svazovat do nějakého motta, či jim dokonce zadávat nastudovat nějaké dílo – i to se někdy ve světě stává – protože tím ztrácejí svobodu vyjádřit se tak, jak je jim vlastní.

Foto: archiv KlasikyPlus, archiv festivalu