„Středověké klávesové nástroje byly ještě před dvaceti lety dost opomíjené, takže bylo na čase je opět ´vrátit na scénu´.“

„Mohu potvrdit, že od doby, kdy jsem založila své dvě třídy na Schole Cantorum Basiliensis, přichází více a více studentů se zájmem o starou hudbu.“

„I když známe skladatele a jeho osobitý styl, nikdy nebudeme znát jeho skutečné emoce; můžeme se do hudby jen ponořit.“

A tak se spojilo Pražské jaro, Ústav hudební vědy Univerzity Karlovy a velký evropský badatelský projekt HERA, který se zabývá vlivem středověké a renesanční hudby na tehdejší společnost, na politickou situaci a na to, jak nás a naše století formuje dodnes. Přiblížit tyto souvislosti a tehdejší život s povinnostmi i zábavami pozdně středověkého studenta si předsevzal koncert „Sedm dní na Karlově univerzitě“, vycházející z historických dokumentů zakládací listiny a kolejního řádu tzv. Rečkovy koleje pražské univerzity. Ve spolupráci s předními českými muzikology se při příležitosti této hudební rekonstrukce spojili pro vystoupení v kostele Panny Marie Sněžné soubor Schola Gregoriana Pragensis pod vedením Davida Ebena a Corina Marti, pedagožka věhlasné Scholy Cantorum Basiliensis, hráčka na zobcové flétny a odbornice na středověké a renesanční klávesové nástroje.

Jak konkrétně přiložila ruce k dílu, prozradila v našem rozhovoru. Zamýšlí se v něm také nad souvislostmi svého působení a vášně pro starou hudbu s pražským koncertem a jeho jedinečností. Vysvitlo tak, že i když se umělec specializuje na určité období, nemůže být jen zavrtán do svého pole: je vlastně i historikem, objevitelem, tlumočníkem, velmi důležitou spojkou mezi svým oborem a moderní dobou – abychom my ostatní porozuměli, dokázali si představit, možná se i poučit a podívat se na věci z vyšší perpektivy.

Jaká byla vaše cesta ke staré hudbě? Co vás k ní přitahovalo?

Vždy se mi líbil zvuk cembala a zobcových fléten a samozřejmě repertoár, ve kterém se objevovaly. Začala jsem vlastně s barokní hudbou, ale postupně jsem zaplouvala více do minulosti…

Odkud přišel impuls oddat se středověkým nástrojům, jako je clavicembalum, na které vás uslyšíme hrát se Scholou Gregorianou Pragensis?

Částečně ze studia barokní hudby, ale bylo zkrátka přirozené zabývat se i středověkými  a renesančními klávesovými nástroji. Hru na ně vyučuji na Schole Cantorum Basiliensis, včetně zobcových fléten. Během studií středověké hudby, kdy jsem se věnovala právě flétnám, mi velmi chybělo hraní na cembalo a cítila jsem se poněkud limitovaná. Středověké klávesové nástroje byly ještě před dvaceti lety dost opomíjené, takže bylo na čase je opět „vrátit na scénu“!

Má pro vás středověká a renesanční hudba nějaká specifika, která hudba pozdějších epoch nemá – a jsou tak možná důvodem vašeho zaměření?

Hudba každé hudební epochy je něčím význačná a speciální, nedívala bych se na to z pohledu, že by některý repertoár něco postrádal. Do kompozičního jazyka středověké a renesanční hudby se však znovu a znovu zamilovávám… Je tak rozmanitá! A kdybychom srovnávali například hudbu třináctého  a patnáctého století, navíc z různých oblastí, našli bychom tolik specifických věcí… Je to příliš velké téma, které teď nemohu opsat.

Cítíte vzrůstající zájem o starou hudbu v posledních letech?

Myslím si, že roste neustále od dob svého vzniku. Co však mohu potvrdit ze své asi šestnáctileté pedagogické zkušenosti v Basileji je, že od doby, kdy jsem založila tamní dvě třídy, přichází více a více studentů se zájmem o starou hudbu. Platí to zejména o mé třídě starých klávesových nástrojů – a z toho mám radost.

Proč myslíte, že tomu tak je?

To je těžké říci. Asi jsem příliš zaneprázdněná svými aktivitami a prací, abych o tom přemýšlela…

Stará hudba nabízí hodně těm hudebníkům, kteří rádi objevují. Když hrajete anonymní skladby, vymýšlíte si pro sebe někdy třeba jejich příběhy?

Ne, to by bylo asi zvláštní. I když známe jméno středověkého autora a můžeme vnímat jeho osobitý styl, nikdy nebudeme znát jeho skutečné emoce, můžeme se do hudby jen ponořit. To platí pro veškerou hudbu, napsanou v dálnější minulosti. Jen proto, že je středověká hudba časově vzdálenější naší přítomnosti, neznamená to, že je vzdálená nám a způsobům interpretace.

Na některých svých nahrávkách upíráte pozornost na středoevropskou a hlavně polskou renesanční hudbu. Jakou to má souvislost s vaším zapojením se do projektu a koncertu Týden na Karlově univerzitě?

Vždy mě zajímala hudba ze všech koutů Evropy, ne jen například italská či francouzská. S Michalem Gondko, hráčem na středověkou loutnu, a naším ansámblem La Morra jsme nahráli hudbu Petruse Wilhelmi de Grudencz, polského skladatele z patnáctého století. Také jsem nahrála sólovou desku „Tabulatura Johannese de Lublin“ –  jde o soubor skladatelových a jiných kompozic z Evropy, ale i o významné okénko do způsobu, jakým hráči na klávesové nástroje hráli, jak je studovali, jak komponovali a jak upravovali hudbu renesančního vícehlasu šestnáctého století. Nedávno jsem skladby z ní uvedla přímo v Lublinu, úžasný zážitek! Mimo to jsem se dostala do kontaktu s polskými a českými muzikology, Pawlem Gancarczykem, Lenkou Hlávkovou, Janem Ciglbauerem a samozřejmě s Davidem Ebenem. Všichni jsme součástí velkého badetelského projektu HERA. To vše vedlo k tomu, abych zahrála spolu se Scholou Gregorianou Pragensis na pražském koncertě.

Jaká je vaše role v jeho programu? Dramaturgie a celý koncert jsou výjimečnou příležitostí pro posluchače ochutnat, jak hudba ovlivňovala studijní i volnočasový život na univerzitní koleji…

Doprovázím zpěváky, ale uslyšíte také sólové kusy hrané z tabulatur skladeb daného místa a období, jaké by pravděpodobně tehdejší student použil a hrál.

Jde tedy o ojedinělou rekonstrukci ve spojení s muzikology, historiky, hudebníky… Minulost před námi doslova ožívá. Byla jste už někdy součástí podobného projektu?

Nebyla, je to nové a vzrušující i pro mne.

Na programu je oficiální liturgická hudba, ale také její opačný pól. Zejména světská hudba byla považována za možného spouštěče „neřestí“ a ve studentském prostředí byla zakazována, navzdory čemuž – a částečně proto – byla dost populární. Měla jste možnost poznat či hrát nějaké světsky vtipné, provokativní kousky, které to potvrzují?

Hmmm, existuje spousta takových, nejčastěji proti klerikům, papeži, lidem v tehdejší politické sféře, skladby zesměšňující zvláštnosti, zvláštní chování a tak dále. Obvykle se ale takovým „vtipným“ dílkům vyhýbám, jsem asi pořád více konzervativnějšího charakteru.

Zapůsobil na mě osobní způsob, jakým jste s nadějí popsali příběh a vznik vašeho ansámblu La Morra. Má poslední otázka je jím inspirována. Jaké je, myslíte, aktuální poslání hudby lidstvu – a zvláště té hudby staré?

Lidé potřebují umění, umění jakéhokoli druhu. Hudba se dotýká duší, víc si snad nelze přát, jen možná to, aby má hudba mohla k něčemu takovému dále přispívat…

Foto: Archiv Coriny Marti, Schola Gregoriana Pragensis