KlasikaPlus.cz© - portál o klasické hudbě

PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

...váš vyladěný partner

english

The King’s Singers – Hudba patří všem english

„Pro nás je nesmírně důležité poznávat naše publikum, jak při živých koncertech, tak online“.

„Naše základna je stejně rozmanitá jako naše hudba, ale všichni sdílí lásku ke zpěvu a zájem o mnoho různých žánrů.“

„Lidé si často přijdou poslechnout svůj oblíbený hudební styl, jen aby objevili jeden či dva další, o kterých ani nevěděli, jak rádi je mají!“

Zahajovací koncert 18. ročníku mezinárodního hudebního festivalu Lípa Musica slibuje výjimečný zážitek. Do Čech se po dvou letech vrací světoznámý soubor The King’s Singers. V roce 1968 ho v Cambridge založilo šest přátel. Neobvyklá hlasová sestava (dva kontratenoři, tenor, dva barytoni, bas) vytrvala dodnes, byť konkrétní zpěváci se mnohokrát obměnili. To, co soubor více jak 50 let definuje, je jeho žánrové rozpětí: od populární hudby přes jazz ke gospelu; od renesance přes klasiku až k soudobé hudbě – přímo pro King’s Singers napsali skladby György Ligeti, Luciano Berio, Toru Takemitsu, John Tavener a další. Jejich vystoupení se projevují uvolněností a hravostí projevu v kombinaci s živým kontaktem s publikem. V úterý 17. září vystoupí společně s libereckým dětským sborem Severáček. Ještě předtím si udělali čas na rozhovor pro KlasikuPlus.

Při vaší poslední návštěvě v České republice v roce 2017 jste zpívali společně s Kühnovým dětským sborem u příležitosti 85 let od jeho založení. Jak na tento koncert vzpomínáte?

Na vystoupení s Kühnovým dětským sborem vzpomínáme moc rádi, kvalita jejich zpívání nás obrovsky nadchla. Skoro jsme neměli co zkoušet, protože každý zpěvák věděl přesně co a jak. Se sbormistry byla spousta legrace. Mnohokrát jsme slyšeli, že Češi jsou pilní a pracovití, ale také, že se umí dobře bavit – a to se nám i potvrdilo. Zpívat v Rudolfinu pro nás bylo samozřejmě výjimečné, jedná se o jednu z nejprestižnějších a nejkrásnějších koncertních síních na světě a byla pro nás velká čest osobně se v ní představit pražskému publiku (Chris Bruerton, barytonista).

V Hejnicích budete koncertovat s libereckým sborem Severáček. Jak velkou část programu budete s malými zpěváky sdílet a o co konkrétně půjde?

Neřeknu vám přesně, co budeme se Severáčkem zpívat, ať se mají posluchači na co těšit. Mohu ale prozradit, že půjde například o hudbu Boba Chilcotta, který dlouhá léta působil jako tenorista našeho souboru – předtím, než se stal světoznámým skladatelem, který navíc dobře rozumí tomu, jak spojit dospělé a dětské hlasy v dokonalou symbiózu (Chris).

Na co ostatního se mohou návštěvníci těšit? Jakou dramaturgii jste si pro české publikum připravili a proč?

Program, který na festivalu Lípa Musica zazpíváme, se jmenuje „Z Moskvy do Londýna“. V našich koncertních programech se snažíme nabídnout publiku pestrost, v případě tohoto konkrétního koncertu se jedná o hudební cestu z jednoho města do druhého, která nás provede mnoha různými státy. Vybrali jsme písně z každé jednotlivé země, které na sebe krásně navazují a vytvářejí tak rozličnou a působivou hudební cestu. Tyto písně mapují víc jak šest set let hudební historie, jsou psány v různých jazycích. Doufáme, že tímto pásmem poukážeme na širokou rozmanitost toho, co rádi zpíváme, ale také na mnohé krásné hudební tradice napříč Evropou (Patrick Dunachie, kontratenor).

V programu je také dílo od českého skladatele Antonína Tučapského (1928-2014). Jak často se setkáváte s hudbou českých autorů? Jak vám jde studium českých textů?

To je skvělá otázka, jenže Tučapský napsal svoji skladbu „Slough“, kterou King’s Singers věnoval, v angličtině. Možná se obával, že čeština bude pro ansámbl v době vzniku příliš náročná. Nesmíme zapomenout, že Tučapský prožil většinu svého života v Anglii, a zmíněná, povedená a vtipná skladba dokazuje, jak dobře ovládal anglický jazyk a jak obratně ho dokázal využít s humorem. V naší knihovně je i několik písní s českými texty, nicméně tato Tučapského skladba má pouze anglická slova, která jsou však doprovázená jeho českou hudbou (Patrick)!

V minulém roce jste oslavili padesát let od  vzniku a vydali k tomuto jubileu trojalbum s názvem Gold. Každé CD se věnuje jiné kategorii, které jste nazvali „úzká harmonie“, „duchovní“ a „sekulární“. Proč právě toto rozdělení a jaké faktory jste brali v potaz při přípravě tohoto projektu?

“Gold” pro nás byl opravdu speciální projekt. Naší ambicí bylo obsáhnout bohatost a rozmanitost širokého repertoáru, který definoval náš soubor prvních padesát let existence, a zároveň vytvořit album, které by si lidé rádi poslechli i dnes. Jednou z idejí bylo namíchat všechny žánry a styly; ukázat posluchačům, kolik různých typů hudby vedle sebe může úspěšně koexistovat. Nakonec jsme se přece jen rozhodli pro vytvoření tří volných kategorií „úzká harmonie“, „duchovní“„sekulární“, kdyby se zvídavý posluchač chtěl dostat hluboko „pod kůži“ určité části našeho repertoáru. Kolem šedesáti skladeb, které se na album dostaly, je jenom zlomkem celkového množství, ale máme za to, že jsme utvořili výběr rovnovážný a vzrušující – doufáme, že se vám bude také líbit (Jonathan Howard, bas).

Na jaká další alba z nedávné doby jste zvlášť pyšní a rádi byste je doporučili čtenářům?

V našem katalogu najdete několik alb, která získala prestižní cenu Grammy. Osobně bych doporučil svoje nejoblíbenější album s názvem „Watching the White Wheat“. Najdete na něm nádherné lidové písně, jako například „She moved through the fair“ s oním neopakovatelným „old-school“ zvukem The King’s Singers. Měli jsme možnost provést „She moved through the fair“ na naší Letní škole na Universitě v Cambridge začátkem tohoto roku společně s jednou z našich nejoblíbenějších zpěvaček na světě, Kanaďankou Wallis Giuntou. Dokázala adaptovat svoji běžnou polohu operní pěvkyně na mód folklórní zpěvačky, aby mohla zpívat melodii společně s námi. Byla to úžasná zkušenost (Julian Gregory, tenor).

Krom nahrávání pravidelně koncertujete a zdá se, že kontakt s živým publikem je pro vás zvlášť důležitý. Co vás na tom baví nejvíce?

Naše nahrávky hrají důležitou roli jako odkaz vší té hudby, kterou The King’s Singers nastudovali a objednali během své půlstoleté existence. Jejich důležitost také tkví v možnosti šířit naši hudbu po celém světě a umožnit lidem poslouchat ji v komfortu a klidu svých domovů. Ale živé koncerty nám dovolují vystoupit na jevišti, fyzicky se podílet na vytváření hudby a tím tak dodat život našemu projevu a pečovat o přímé a osobní spojení s publikem na našich cestách po celém světě. Je pro nás nesmírně důležité poznávat naše publikum, jak při živých koncertech, tak online. Je skvělé a neméně důležité šířit radost z hudby a přesahovat sociální rozdíly skrze ni (Julian).

King‘s Singers si v průběhu existence objednali už mnoho skladeb od vůdčích osobností soudobé hudby. Hodláte v tomto trendu pokračovat? A má o něco takového publikum vůbec zájem?

V tomto trendu budeme zcela jistě pokračovat! Knihovna The King’s Singers obsahuje víc jak tři tisíce skladeb, z nichž je asi deset procent soudobých. Pokud přidáme všechny aranže, které soubor během jedenapadesáti let objednal, toto procento výrazně naroste. Jsme stejně nadšení k zadávání nových zakázek jako naši předchůdci a je pro nás velmi důležité, aby naše programy měly souvislost s časy, ve kterých žijeme. Co víc, náš nejnovější projekt, který zahájíme na Nový rok, je skoro celý sestaven z nových skladeb a aranží (Edward Button, kontratenor).

Když už mluvíme o publiku, jak byste popsali to „své“? Vydáváte alba s hudbou autorů renesanční polyfonie a vedle toho pravidelně alba s vánočními hity. Jde o nevídané žánrové rozpětí, což možná generuje více fanouškovských základen, ne jednu kompaktní. Nebo se mýlím?

Máte naprostou pravdu! Naše základna je stejně rozmanitá jako naše hudba, ale všichni sdílejí lásku ke zpěvu a zájem o mnoho různých žánrů. Často vídáme na našich koncertech celé rodiny, od malých dětí po jejich prababičky a pradědečky –  a všichni z nich nám po koncertech říkají, jak moc si naše vystoupení užili. Jedno z našich stěžejních přesvědčení je, že hudba patří všem. Být elitářský v hudbě znamená ignorovat důvod toho, proč hudba vůbec vzniká a interpretuje se. Proto je pro nás uspokojivé vidět, jak širokou fanouškovskou základnu máme. Ať už jsme v kostele ve Spojeném království, nebo v koncertní síni v Japonsku, lidé si často přijdou poslechnout svůj oblíbený hudební styl, jen aby objevili jeden či dva další, o kterých ani nevěděli, jak rádi je mají! Tím je naše mise splněna (Nick Ashby, baryton).

Jaké projekty plánujete v nejbližší době?

Nechci prozradit příliš mnoho, ale myslím si, že jsme všichni velice nadšení ze dvou velkých projektů, které spouštíme během sezóny 2019/20. Tím prvním je oslava hudby psané v úzké harmonii a probíhající závazek představit unikátní pohled na populární, lidovou a jazzovou hudbu ze všech koutů světa. V druhém projektu chceme ukázat, jak nesmírnou sílu má hudba k sjednocení lidí, zvláště v těžkých časech. Mnohokrát jsem plakal při vzpomínkách na to, jak hudba, kterou zpíváme, ovlivnila životy lidí v různých dobách a na různých místech tohoto světa. Je skvělé, že se budeme i nadále setkávat s mnoha dalšími lidmi a budeme je moci vystavit magii hudby tak, jak budeme pokračovat v našich koncertních cestách (Jonathan).

Děkujeme za váš čas a přejeme mnoho sil a štěstí do dalších projektů a turné.

Foto: FB The King’s Singers

Jiří Slabihoudek

Publicista a skladatel

Je absolventem skladby na Pražské konzervatoři (doc. Eduard Douša) a bakalářského cyklu na Hudební fakultě Akademie múzických umění (prof. Hanuš Bartoň). Každou ze škol zakončil instrumentálním koncertem, pozounovým konzervatoř a violoncellovým s podnázvem „Petrichor“ HAMU. Na kontě má několik skladeb orchestrálních, komorních, sólových a vokálních. Absolvoval roční studium v Kodani v rámci programu Erasmus na Royal Danish Academy of Music. Na stáž se dostavil s velkou láskou k dánské hudbě a kultuře a odjel s ještě větší. O dánské hudbě a zejména o skladateli Hansi Abrahamsenovi referoval posluchačům ve vysílání Českého rozhlasu Vltava. Nedá dopustit ani na dánskou kinematografii – Refnova trilogie Pusher a filmové opusy od Triera nebo Vinterberga jsou jeho nejoblíbenějšími uměleckými díly vůbec. Během studií se několikrát umístil v mezinárodní skladatelské soutěži Generace v Ostravě a Ochranným svazem autorským byl v roce 2019 vyhlášen „nejúspěšnějším mladým autorem vážné hudby“ za rok 2018. Hudbu miluje, ale neprovozuje ji, ani se jí neživí. Pracuje jako knihovník v hudebním oddělení Národní knihovny a v hudebním úseku Městské knihovny a pravidelně spolupracuje s ČRo Vltava jako externista. 



Příspěvky od Jiří Slabihoudek



Více z této rubriky