„Repertoár psaný přímo pro žesťové kvinteto se u nás příliš nehraje.“

„Je důležité, aby člověk kromě svého partu měl přehled i o ostatních a podle toho se při hře řídil.“

„S našimi australskými kolegy z finálového kola jsme byli dokonce několikrát v hospodě.“

Přivezli suverénní vítězství z největší asijské mezinárodní soutěže, kterou každoročně pořádá Jižní Korea. Byli jedinými Evropany, přesto procházeli kláním od počátku jako favorité. (Psali jsme zde). Mladé české kvinteto BRASStet spolu hraje teprve necelé tři roky, přesto má nakročeno na slibnou uměleckou dráhu. Hraje pod uměleckým vedením Jiřího Novotného ve složení Walter Hofbauer a Karel Hons – trubky, Daniela Roubíčková – lesní roh, Barbora Kolafová – trombon a Jakub Chmelař – tuba. V rozhovoru pro KlasikuPlus mimo jiné říkají, že se Asiaté ve hře na žesťové nástroje neuvěřitelně zlepšili.

Kolikátá vaše soutěž to byla?

Jednalo se o naší první soutěž. Soutěžních klání čistě pro žesťová kvinteta moc není.

Bylo to náročné? Jak je soutěž v Koreji strukturovaná, jak probíhá?

Soutěž je tříkolová pro všechny obory. Kromě naší kategorie se letos soutěžilo ještě v oborech trubka, trombon a lesní roh. Probíhá po celou dobu konání Jeju International Wind Ensemble Festival, takže něco málo přes týden. Letos se jí účastnilo okolo 250 soutěžících z celého světa. V každé sólové kategorii bylo okolo 60 muzikantů, nás souborů bylo přihlášeno celkem 11 a všichni dorazili. V prvních dvou kolech byly vždy povinné a volitelné skladby, finálové kolo pak už bylo určené celé. Repertoár zahrnoval žánrově i dobově rozdílné skladby a s jejich nácvikem jsme měli práci opravdu všichni. Což nás ale při seznamování s nimi moc potěšilo. Často se totiž stává, že party v kvintetech mají nejtěžší trubky a spodní žestě jen doprovází. Připravovali jsme se poctivě, velmi nám přitom pomohl náš umělecký vedoucí Jiří Novotný a pak i konzultace s Ondřejem Vrabcem. Celý program jsme si několikrát obehráli v Praze na koncertech, proto jsme na místě už jen vychytávali detaily. V Jeju jsme byli o pět dní dříve kvůli registraci, soundchecku a vlastně i kvůli překonání časového posunu.

To ale nebylo to nejtěžší…

Nejtěžší asi bylo nenechat se strhnout interpretací ostatních souborů, které jsme na zkouškách slyšeli, ale udržet se a zahrát vše tak, jak jsme byli zvyklí.

Jaká byla konkurence? Soutěží jste procházeli s přehledem a hromadili náskok, ale jména ostatních soutěžících přitom vůbec nebyla zanedbatelná…

Konkurence byla opravdu veliká. Asiati, kterých byla mezi soutěžícími většina, se ve hře na žesťové nástroje neuvěřitelně zlepšili. Mají perfektně vycvičenou techniku a i po zvukové stránce se začínají velmi blížit světovému standardu. V souboru je ale kromě toho potřeba ještě skvělá souhra, cítění, zvuková vyváženost a především stejné vnímání frází a celkového sdělení skladby. Na tom jsme se při přípravě snažili pracovat nejvíce a vyplatilo se. Je důležité, aby člověk kromě svého partu měl přehled i o ostatních a podle toho se při hře řídil.

Byli jste jedinými zástupci z Evropy ve své kategorii, nebylo to trochu tísnivé?

Nebylo! Naopak nás to motivovalo k co nejlepšímu výkonu. Nechtěli jsme zklamat.

A atmosféra? Je tam spíš stres a konkurence nebo přátelské prostředí?

Atmosféra skvělá! Konkurence je na soutěžích vždycky, ale tam panovalo opravdu spíš přátelské prostředí. Soutěžící si vzájemně přáli hodně štěstí, chodili se poslouchat, fandili si, podporovali se. S našimi australskými kolegy z finálového kola jsme byli dokonce několikrát v hospodě. Skvělou inspirací jsou též koncerty, které probíhají v rámci festivalu. Letos tam vystoupil například fenomenální trumpetista Sergej Nakarjakov.

Kdo rozhoduje, jaká porota?

Porota je mezinárodní. Jejím předsedou byl americký trombonista Scott Hartman.

Jaké ceny jste si odvezli, jistě i koncertní příležitosti?

Kromě diplomu a peněžité odměny i pozvání na příští jubilejní 25. ročník festivalu v Jeju, kde budeme mít několik samostatných koncertů.

Budete pomýšlet ještě na další soutěže? A je jich vlastně pro soubor vašeho typu dost?

Rádi bychom se příští rok zúčastnili soutěže Jana Koetsiera v Mnichově, která bývá každoročně na podzim. Letos se konal i první ročník soutěže Philipa Jonese ve Velké Británii, ale zatím ještě nevyhlásili, kdy bude pokračování. Určitě bude i řada soutěží ve Spojených státech. Aktuálně se také doslova roztrhl pytel s „nahrávkovými soutěžemi“. Možná že vyzkoušíme i některou z nich.

V kvintetu jste se sešli jako studenti Akademie múzických umění a zároveň profesionální členové předních pražských orchestrů, co vás svedlo dohromady? A kdy to bylo?

Tři z nás (Walter, Karel a Daniela) už společně hráli na konzervatoři v kvintetu v rámci předmětu komorní hra. S postupným přechodem na AMU se původní soubor rozpadnul, ale my chtěli hrát dál. Žesťové oddělení na škole není veliké a všichni se známe. Takže jsme se domluvili ještě s Bárou a Kubou a oslovili Jiřího Novotného, který vede na žesťové katedře HAMU komorní hru, zda by nám nepomohl se sehnáním notového materiálu, koncertními příležitostmi v rámci školy a taky s přípravou.

Navazujete nějak na stejnojmenný soubor, nebo to je náhoda? Jak jste na název vlastně přišli?

Soubor se stejným názvem Brasstet nemá s naším souborem kromě názvu společného nic. Nejsme ani jejich nástupci, ani jsme se nenechali jejich názvem nijak inspirovat. Když jsme před zhruba třemi lety hledali vhodné jméno napadlo nás spojit dohromady slova žesťový a kvintet. Jenže Žesťtet nezní příliš libozvučně, proto jsme přistoupili k anglickému překladu BRASS. Na internetu jsme v té době soubor s takovým názvem nenašli, až když jsme si nechali vytvořit logo a založili facebookový profil, narazili jsme na naše kolegy. Prostě jsme měli stejný nápad ve stejnou dobu. Přejmenovávat jsme se ale už nechtěli. S druhým souborem jsme se zatím nijak nekontaktovali, ale věříme, že s touto náhodnou shodou taktéž nemají problém. A do budoucna si i snad publikum zvykne, že holt v Česku fungují tyto dva soubory, a dokáže je rozlišit.

Kam byste rádi směřovali? Inklinujete k některému období, skladatelům…?

To je aktuální otázka, kterou nyní sami řešíme. Nedá se říct, že bychom tíhnuli k jednomu období, ono to ani příliš u žesťového kvintetu nejde. Potřebujete mít pestrý repertoár obsahující jak starou hudbu, tak moderní skladby různých žánrů, abyste mohli program přizpůsobovat místu, kde se koncert koná, nebo akci, na které vystupujete. Až dosud jsme hráli převážně aranže skladeb původně pro jiné nástroje. Soutěž nás přivedla na klasický repertoár psaný přímo pro žesťové kvinteto, který bychom rozhodně chtěli rozšířit, protože se u nás příliš nehraje. Zároveň bychom ale chtěli mít i aranže populárnějších moderních skladeb vytvořené nám na míru.

Jak je to vlastně s repertoárem pro uskupení vašeho složení? Existují původní skladby, nebo jste odkázáni spíš na úpravy? A případně děláte si je sami?

Klasické skladby napsané v originále pro „moderní“ žesťové kvinteto jsou především z 20. století, kdy už byly nástroje plně vyvinuty do dnešní podoby. U starších skladeb se často jedná o aranže. Ty jsme si zatím sami nedělali, ale i takové návrhy už padly. Tak uvidíme, jak nám to půjde.

Co soudobá hudba, oslovujete současné autory?

Zatím jsme nikoho neoslovili, ale spolupráci se nebráníme (směje se).

Jakou máte před sebou sezónu?

Veškerý poslední volný čas jsme věnovali přípravě soutěžního repertoáru i proto nezbylo příliš mnoho na to plánovat koncerty na další rok. Doufáme, že vítězstvím se pro nás otevřou nové koncertní příležitosti a možnosti spolupráce. Aktuálně nás čeká několik vystoupení na akademické půdě. Dále potřebujeme nacvičit nový repertoár a natočit CD, kterým se budeme příští rok v Jeju prezentovat.

—

Žesťové kvinteto BRASStet, složené ze studentů Akademie múzických umění a zároveň profesionálních členů předních pražských orchestrů, vyhrálo ve své kategorii mezinárodní soutěž Jeju International Brass Competition na jihokorejském ostrově Čedžu. Ve finále se český soubor utkal s čínským ansámblem Vastness Brass Quintet, jehož členem je loňský finalista hornové soutěže Pražského jara Zeng Yun, a se souborem Maverick Brass Quintet z Austrálie. Češi si výhrou mimo jiné zajistili účinkování na příštím jubilejním 25. ročníku mezinárodní přehlídky Jeju International Wind Ensemble Festival, v jejímž rámci se soutěž každoročně koná. BRASStet byl od počátku soutěže jediným evropským zástupcem mezi účastníky této kategorie. Z prvního kola postupoval se souhlasem všech porotců. V druhém kole měl před ostatními soubory více než bodový náskok a ve finále jej ještě zvětšil na dva body. Soubor se začal formovat na konci roku 2016 na žesťovém oddělení Hudební a taneční fakulty Akademie múzických umění v Praze pod uměleckým vedením Jiřího Novotného. Hraje ve složení Walter Hofbauer a Karel Hons – trubky, Daniela Roubíčková – lesní roh, Barbora Kolafová – trombon a Jakub Chmelař – tuba. Mezinárodní soutěž žesťových a bicích nástrojů se koná na subtropickém ostrově Čedžu každoročně. Objevuje a podporuje mladé talentované instrumentalisty z celého světa a umožňuje jim poznat odlišnou kulturu a navázat nová přátelství. Historie soutěže, považované za největší v Asii, sahá do roku 2000. Každoročně na ni přijíždí na dvě stě umělců z celého světa. Jeju Wind Ensemble Festival nabízí bohatý program zahrnující vystoupení profesionálních sólistů, dechových těles a netradičních dechových uskupení. Na letošním ročníku vystoupil například trumpetista Sergej Nakarjakov, soubor Spanish Brass nebo nově se etablující originální sexteto Saxback Ensemble.

Foto: FB BRASStet