„Soutěž Edvarda Griega byla nejnáročnější soutěží, jaké jsem se dosud účastnil.“

„Čím je člověk starší, tím víc si doporučení svých pedagogů váží a bere si je k srdci.“

„Když nemohu jet delší dobu vlakem, cítím se nesvůj.“

Matyáš Novák, který před několika dny získal druhou cenu v Mezinárodní klavírní soutěži Edvarda Griega v Bergenu, má dnes recitál v duryňském městečku Bad Lobenstein. Dvacetiletý pianista se v rozhovoru pro portál KlasikaPlus vrací k norské soutěži, vypočítává nadcházející koncertní závazky, uvažuje nad studiem a zmiňuje hudbu, která je mu nejbližší, ale přibližuje i své mimohudební záliby. 

Byla soutěž v Bergenu srovnatelná s některými jinými, které už jste absolvoval?

Mezinárodní soutěž Edvarda Griega byla nejnáročnější soutěží, jaké jsem se dosud účastnil. Je mi dvacet, což je z pohledu klavírních soutěží poněkud neideální věk. Většinu soutěží lze totiž zařadit do jedné ze dvou věkových kategorií: buď do osmnácti – a nebo do třiceti, případně třiceti pěti let. K posledně jmenovaným patří i Griegova soutěž, která je věkově omezena právě hranicí pětatřiceti let.

Jak probíhala?

Vlastní soutěžní klání má čtyři kola. V prvním kole se hrál třicetiminutový repertoár. Ve druhém kole, do kterého postoupilo dvanáct pianistů, se hrál rovněž třicetiminutový repertoár. Do semifinále postoupilo šest účastníků a hrálo se padesát minut. V posledním kole odehráli tři finalisté koncert s Bergenskou filharmonií. Každý účastník musel mít připravené dva koncerty, z toho jeden byl Griegův. Skladby v jednotlivých kolech se nesměly opakovat a dvacetiminutová nahrávka byla pokládána za jedno z kol. V praxi to znamenalo téměř tři a půl hodiny hudby zpaměti. Příjemné bylo, že výběr repertoáru byl poměrně volný. Kromě virtuózní etudy a skladby Edvarda Griega v předkole a v prvním kole a vedle doprovodu dvou Griegových písní ve třetím kole záleželo na soutěžících, jaký repertoár si vyberou.

Byla konkurence tvrdá? A byla v něčem příprava náročnější než na jiné soutěže?

Přihlásilo se sto třicet tři uchazečů. Z nich na základě nahrávky vybrala porota třicet velmi kvalitních účastníků. Dalo by se říci, že potenciál vyhrát měl každý z nich. Pokud jde o přípravu, mám ve zvyku cvičit maximálně tři hodiny denně, tím pádem jsem nehrál celý soutěžní program každý den, ale různě jsem to střídal. Nakonec jsem zjistil, že největší pokrok doznaly některé skladby, když jsem si koupil týdenní akční jízdenku Českých drah a jezdil po různých inspirativních tratích. Ve vlaku jsem si v hlavě vyřešil i místa, se kterými jsem nebyl spokojen, i když jsem je svědomitě cvičil. Železnice je odmalička mým velkým koníčkem. Traťové okruhy podnikám od čtyř let a tratí, které nemám projeté, je v České republice opravdu málo. Když nemohu jet delší dobu vlakem, cítím se nesvůj.

Měla vystoupení na Troldhaugenu a finále v Bergenu výraznou pozornost veřejnosti?

Griegova soutěž má neuvěřitelné organizační zázemí. Pořadatelé zajišťují odvoz z letiště a na letiště, ubytování v rodinách, doprovodný program… Účastníci, kteří nepostoupí do dalších kol, mají možnost odehrát recitál na různých místech Bergenu. Hostitelské rodiny dělají vše pro to, aby jejich svěřencům nic nechybělo, a jednotlivá soutěžní kola jsou veřejností hojně navštěvovaná. Právě tahle atmosféra přispěla k tomu, že se mi hrálo opravdu výborně.

Je Vám romantický repertoár typu Schumann a Grieg tím nejbližším, nebo se cítíte být a chcete být univerzální a takto neuvažujete…?

Těžištěm mého repertoáru jsou skladby období romantismu a mým srdečním autorem je Franz Liszt. Jeho cyklus „Léta putování. Rok první. Švýcarsko“ jsem loni nahrál na své první sólové CD a mám ho moc rád. Na soutěži jsem hrál toto dílo ve třetím kole. Kromě Liszta je mi blízký také Brahms, Schumann či Grieg. Neznamená to ale, že bych se v ostatních stylových obdobích nenacházel. Miluju Bacha a Mozarta. Z dvacátého a jedenadvacátého století mi nesedí úplně všechno, ale o to víc mě fascinují některá konkrétní díla. Přede dvěma lety se mi splnil sen zahrát si První klavírní koncert Viktora Kalabise. 

Na 10. listopadu je ohlášen váš recitál v sezóně Českého spolku pro komorní hudbu. V pražském Sále Martinů zahrajete výběr z Českých tanců Bedřicha Smetany, sonáty od Josepha Haydna a Bély Bartóka a virtuózní skladby Franze Liszta… Kde a kdy budete účinkovat v důsledku ceny získané v Norsku? A kde jinde ještě během příštích týdnů, vedle Prahy?

Kromě druhé ceny jsem získal koncertní angažmá v Německu a vystoupení na Zimním festivalu komorní hudby v norském městě Røros v březnu 2019. Jedná se o komorní spolupráci v rámci KonstKnekt mentoring programu, což je společný projekt s Karajanovou akademií Berlínských filharmoniků. Do konce kalendářního roku mě čeká v říjnu recitál na Festivalu F. L. Věka v Opočně, 10. listopadu odehraju recitál v Praze v Lichtenštejnském paláci, 14. listopadu mám recitál v Letovicích, o den později si zahraju Griegův Klavírní koncert v Pardubicích, 20. listopadu mám recitál v Hořicích, 22. listopadu vystoupím na festivalu Magický klavír v Opavě, v prosinci to bude vánoční koncert v Petrof Gallery v Hradci Králové a recitál ve Vlašimi…

Už jste pár dní z Norska zpět. Co právě cvičíte? Začínáte něco nového? Nebo přece jen chvilku odpočíváte?

Po návratu domů mě čekala spousta práce v mé chovné stanici. Chovám slepice několika plemen a pěstuji zeleninu a brambory. Letos jsem sklidil sedm metráků brambor a každé tři dny se urodí dvacet kilogramů rajčat. Mám i papriky, okurky a melouny… Než jsem odjel do Norska, navrhl jsem a vybudoval zavlažovací systém na principu kapénkové závlahy, aby děda a tatínek, kteří mě během mé nepřítomnosti zastupovali, měli co nejméně práce. U činností spojených s fyzickou prací si vyčistím hlavu. Stejně jako u jízdy na kole, což je má další záliba. Rád podnikám dlouhé trasy kolem sto padesáti kilometrů. Na kole i ve vlaku si vždy uvědomím, jaké mám štěstí, že jsem se narodil v tak krásné zemi. Z uměleckého hlediska je pro mě pohled do krajiny obrovskou inspirací.

Kde aktuálně studujete, u koho a na co se tam zaměřujete? Už jen na interpretaci, nebo jsou nějaké technické věci, které ještě řešíte?

Je mi dvacet a jsem v posledním ročníku pardubické konzervatoře ve třídě úžasné paní profesorky Jitky Fowler Fraňkové. Kromě toho studuji na klavírní akademii Incontri col Maestro v italské Imole ve třídě Borise Petrushanského. Co se týče vlastního studia, stále je co řešit. Pozitivní je, že čím je člověk starší, tím víc si doporučení svých pedagogů váží a bere si je k srdci. Možná je to i tím, že si uvědomuje, že se blíží doba, kdy si bude muset poradit sám.

Matyáš Novák (1998) hraje na klavír od pěti let. Úspěšně už se zúčastnil klavírních soutěží v České republice, ve Španělsku, Slovinsku, Rakousku, Německu, Polsku a v USA. Do finále 16. ročníku Mezinárodní klavírní soutěže v rodišti norského klasika Edvarda Griega s ním postoupili Ryoma Takagi z Japonska a Alexej Trušečkin z Ruska. Matyáš Novák dostal za úkol zahrát s Bergenskou filharmonií a dirigentem Edwardem Gardnerem Schumannův Klavírní koncert a moll. Připraven musel mít i Griegův klavírní koncert. Soutěž vyhrál Ryoma Takagi.   

Foto: Khalil Baalbaki, Petr Veber