KlasikaPlus.cz© - portál o klasické hudbě

PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

...váš vyladěný partner

english

Anastasia Kovbyk: Ruské publikum čím dál víc oceňuje varhany english

„Varhany se v ortodoxních kostelech nepoužívají. V Rusku jsou jen a jen koncertním nástrojem.“

„Prokofjev pro varhany nekomponoval, ale jeho hudba zní i na varhany úžasně.“

„Díla Petra Ebena mají v programech stálou a dobrou pozici.“

Pochází z Uljanovska, města na Volze, kde se narodil Lenin. Studovala v Nižném Novgorodu klavír a souběžně varhany. Oběma nástrojům se pak věnovala i na Vysoké hudební škole v Detmoldu, kde jí byl profesorem varhan Martin Sander, u něhož teď pokračuje ve studiu na Vysoké hudební škole v Basileji. Úspěšně soutěžila ve Wuppertalu, v Gdaňsku, Vaduzu a Korschenbroich. V Opavě loni získala třetí cenu. Koncertuje jako sólová varhanice i jako klavíristka a komorní hráčka v Evropě a Rusku. Anastasia Kovbyk je dnes večer protagonistkou třetího koncertu Mezinárodního varhanního festivalu, které pořádá Audite Organum v Praze v bazilice sv. Jakuba. Hraje Bacha, Duruflého, Ebena a Prokofjeva. Rozhovor pro portál KlasikaPlus se dotýká i dvou posledně jmenovaných skladatelů.

Kde jste teď doma?

Žiju a studuju ve Švýcarsku, v Basileji. Nádherné město – s mnoha výjimečnými varhanami a úžasnými kostely.

A na jaké obvykle hrajete? Na historické? Na moderní?

Mám během roku hodně koncertů, takže už znám a ještě stále poznávám nejrůznější varhany – v mimořádně širokém rozpětí od renesančních nástrojů po naprosto moderní.

Jaká je situace s varhanami a varhanní hudbou v Rusku?

V Rusku nemáme takové množství varhan, jaké je v jiných evropských zemích, ale přesto jde o nástroj publikem opravdu oceňovaný. Varhanní koncerty jsou velmi oblíbené a koncertní síně vždy plné.

Varhany každopádně nejsou – vzhledem k tradicím pravoslavné církve – tak obvyklé, nebo snad ano?

Bohoslužby v pravoslavné církvi vždy doprovází sbor. Varhany se v ortodoxních kostelech nepoužívají. V Rusku jsou jen a jen koncertním nástrojem – a varhanní koncerty se postupně rozšiřují. Konají se v koncertních sálech. A nebo v katolických a v evangelických kostelech. Varhaníci mají teď po celé zemi víc a víc koncertů a navazují kontakty s hudebníky ze západu Evropy a ze Spojených států.

Na kterou skladbu ve svém dnešním pražském programu byste chtěla obzvlášť upozornit?

Zcela jistě pozornost publika přitahuje Prokofjevova Toccata. Je to mistrovský virtuózní kus, napsaný ovšem pro klavír. V úpravě pro varhany, kterou vytvořil Jean Guillou, je ještě grandióznější, ještě víc ohromí. Vzhledem k obtížnosti se hrává dost málo, ale vyvolává neuvěřitelný dojem!

Napsal vůbec Prokofjev něco přímo pro varhany?

Pro varhany nekomponoval, ale jeho hudba je tak barevná a tak orientovaná směrem ke zvuku orchestru, že zní i na varhany úžasně.

Hrajete, a to určitě nejen dnes, Petra Ebena. Líbí se vám jeho hudba?

V mém varhanním repertoáru má hudba Petra Ebena zvláštní místo. Jsou to zajímavá a hluboká mistrovská díla, vztahující se k biblickým scénám. Je pro mě poctou hrát Ebenovy skladby v jeho rodné zemi.

Co jste hrála na soutěži v Opavě, nesoucí jméno Petra Ebena?

Moto ostinato z jeho Nedělní hudbyČtyři biblické tance. Právě z této suity hraju dnes večer dvě části.

A máte šanci nabízet jeho hudbu na koncertech v Rusku a po západní Evropě?

Samozřejmě. Jeho díla mají v programech stálou a dobrou pozici. Vnášejí do koncertů zvláštní atmosféru a náladu.

V Praze hrajete poprvé?

Ano, úplně poprvé. Jsem moc ráda, že se mohu Mezinárodním varhanním festivalu spolupodílet.

Jaké jsou podle vás svatojakubské varhany?

Opravdu skvělé! Umožňují hrát hudbu nejrůznějších období, od Bacha po tu současnou. Už při přípravě na dnešní koncert mi hra na zdejší nástroj přinesla velké potěšení.

Foto: Audite Organum, archiv Klasika plus

Petr Veber

Novinář, hudební kritik

Nepochází z uměleckého prostředí, ale k hudbě má jako posluchač i jako neprofesionální klavírista a varhaník blízko od dětství. Po gymnáziu vystudoval hudební vědu na Karlově univerzitě. Od poloviny 80. let působí jako novinář, hudební a operní kritik a autor textů o hudbě a hudebnících. Přes dvacet let byl zpravodajem ČTK zaměřeným na hudbu, kulturu a církve, od roku 2007 pak deset let v Českém rozhlase vedl hudební redakci stanice Vltava, pro kterou nadále pracuje jako publicista. Současně je jedním z dlouholetých průvodců vysíláním Českého rozhlasu D-dur, digitální stanice klasické hudby. Od 80. let vedle zaměstnání nepřetržitě přispíval do odborných českých hudebních měsíčníků i do deníků a dalších časopisů. Připravoval rozhovory a psal hudební reflexe například do Lidových a Hospodářských novin a do Týdeníku Rozhlas, publikoval na internetu. Píše texty k programům koncertů i obalům CD. Je autorem knihy Václav Snítil a jeho půlstoletí české hudby. Klasickou hudbu považuje za nenahraditelnou součást lidského života a snaží se o tom nenásilně přesvědčovat ostatní. Za hudbou cestuje stejně nadšeně, jako rád chodí po horách a fotografuje. Vážnou hudbu všech období, forem a žánrů ještě stále vyhledává, s potěšením poslouchá a dál poznává. V červnu 2018 se proto stal spoluzakladatelem a spolumajitelem hudebního portálu KlasikaPlus.cz...



Příspěvky od Petr Veber



Více z této rubriky