„V Salcburku se cítím zase jako čerstvý dvacátník.“

„Budoucnost našich dětí mi leží na srdci víc, než ztvárnění operní role.“

„Tentokrát budu mít první představení už po čtyřech měsících od porodu.“

„Spíš než „znovu zkrotit“ hlas, je náročná veškerá organizace kolem dcer.“

„Raritní materiál si necháme na příští CD.“

Posedmé a naposledy zítra vystoupí jako Papageno basbarytonista Adam Plachetka na Salcburském festivalu. Uzavře tak své pracovní léto v Mozartově rodišti, kde od konce června účinkuje v inscenaci Mozartovy Kouzelné flétny. Nedávno navíc vyšlo u Deutsche Grammophon CD s loňským záznamem Mozartovy opery La Clemenza di Tito z Festspielhausu v Baden-Badenu, kde Adam zpívá Publia. Pilně v práci už je ale i jeho žena, sopranistka Kateřina Kněžíková. Ani ne měsíc po porodu jejich druhé dcery Barborky odjela za Adamem do Salcburku a teď v srpnu už vedla své známé pěvecké kurzy v Kroměříži, jednak na Letní akademii a pak také v rámci projektu MenArt. Na koncertním pódiu se poprvé objeví 1. září na závěrečném koncertě festivalu Za poklady Broumovska. Během září pak také přijde na trh první společné album Kateřiny a Adama.

Adame, být v Salcburku s celou rodinou, s nedávno narozenou druhou dcerou a zároveň v plném nasazení… Jak se má Papageno na festivalu, který si zamiloval a který ho provází téměř od počátku kariéry?

Adam: Dobře! K Salcburku mám opravdu blízko a kdykoli tam přijedu, cítím se zase jako čerstvý dvacátník (směje se). Letošní produkce Kouzelné flétny se, myslím, povedla. Po nějaké době jsem si zase užíval připravený a opery znalý inscenační tým a dirigenta, co ví, co chce. Neříkám, že jsme vždycky měli všichni na všechno stejný názor, ale věřím, že jsme inscenaci režijně i hudebně dotáhli ke spokojenosti všech zúčastněných.

Kateřino, neměnila byste roli maminky raději za nějakou operní?

Role maminky je ta nejkrásnější, ale také nejtěžší zároveň. Rozhodně bych i přes to všechno, co obnáší mít děti, neměnila. Je už jen pár rolí, u kterých by mě možná chvilku mrzelo, že mě minuly, ale budoucnost našich dětí mi leží na srdci víc, než ztvárnění operní role, ač to může vyznít velice nevděčně. Kdo má děti, ten chápe, o čem je řeč.

Jste sice oba mladí, ale přeci jen by to chtělo i nějaké volno a ne jen pracovní prázdniny, ne?

Kateřina: Za sebe mohu říct, že většinu letních prázdnin si vyhrazuji pro rodinu a snažím se následovat svého muže tam, kde je zrovna angažován. Letos jsme měli prázdniny v Salcburku a, i když Adam pracoval, tak jsme si společný čas užili vrchovatě. Do svých diářů jsme si už zaznačili i prázdniny zimní, abychom si užili i nějaké hory a lyžování. Snahy jsou a snad se budou i dlouhodobě realizovat.

Adam: Letos byla představení naplánována s takovými pauzami, že jsme trochu prázdnin stihli i tak. Další týden si dopřejeme v zimě. A příští léto by také mělo být klidnější. Po Saúlovi ve Znojmě mám nějaké volno v plánu.
(Adam Plachetka vystoupí spolu se špičkovým kontratenoristou Andreasem Schollem v novém nastudování famózního oratoria G. F. Händela Saul na Hudebním festivalu Znojmo. Premiéra se koná 25. července 2019. – Pozn. Redakce)

Salcburský festival a místo samotné je ale tak úchvatné, že se tam možná pracuje snáz…

Adam: Ano, Salcburk má milou festivalovou atmosféru a je odtud blízko k jezerům a do hor, takže se člověk cítí trochu jako na dovolené, i když pracuje.

Kateřina: Já Salzburg miluji a vždy se na známá místa hrozně ráda vracím. Letošní léto bylo víc než nakloněno krásnému a teplému počasí, takže jsme si užívali. Snažila jsme se také připravit na nadcházející koncerty v nové sezóně a tak jsem využívala každou volnou chvilku ke studiu a ke cvičení hlasu, abych byla v kondici po relativně krátké době po porodu.

Kateřino, jak snadno a rychle se dá po porodu vrátit na jeviště?

Musím uznat, že po těch třech měsících od porodu je to docela náročné. Ale spíš než „znovu zkrotit“ hlas, je náročná veškerá organizace kolem dcer, dostát všem závazkům, které souvisí s koncertováním, a udělat si čas na přípravu. To je pro mě zcela zásadní. Po prvním porodu jsem se vracela pozvolna a první představení jsem měla po sedmi měsících. Tentokrát budu mít první představení už po čtyřech měsících od porodu. Na jeviště se opět vrátím v Donizettiho Nápoji lásky.

V Salcburku jste nebyla tak dlouho jako Adam, už 21. a 22. srpna jste vedla pěvecké kurzy v Kroměříži na Letní Hudební akademii a v rámci projektu MenArt, jaký to byl pocit a kdy se vrátíte i na pódium?

Aktivní návrat byl krásný. Mé druhé těhotenství nebylo procházkou růžovým sadem a jednou dobou to vypadalo, že budu muset svou profesi nadobro opustit. O to víc jsem byla ráda, když hlas i po opravdu dlouhé době nepoužívání znovu zafungoval a já se do něj zase mohla opřít. Byl to náročný týden, který bych v této podobě nerada opakovala, ale na druhou stranu jsem se ujistila v mnohých věcech, které se pedagogické činnosti týkají. Nabrala jsem spoustu zkušeností, za které jsem nesmírně vděčná a na kterých mohu nadále stavět a zdokonalovat se.

Jaké nám rostou hlasy, když byste měla zhodnotit své letošní kurzy? Dá se třeba vysledovat nějaký trend v tom, jak ke zpěvu přistupují, co je zajímá, jak jsou pilní a nadaní, jaké mají ambice…?

Ambice mladých začínajících pěvkyň jsou samozřejmě ty nejvyšší, ale na druhou stranu jsou si vědomy toho, že aby se dostaly daleko, musí tomu mnohé obětovat a být stoprocentně připraveny. Být pokorné, pilné a trpělivé. Přístup je velice komplexní, alespoň u těch, které se mnou pracují už delší dobu. Ostatní se tomu velice rychle přizpůsobily, protože pochopily, že nejsem budovatelka jen krásných tónů bez obsahu. Je to vždy běh na dlouhou trať, ale já sama jsem v posledních letech našla systém, jak co nejvíce komplexně a efektivně pracovat. To se snažím předat dál a myslím, že to funguje výborně.

Adame, Salcburk zítra končí, co dalšího čeká Vás?

Po skončení festivalu začínám zkoušet ve Vídni novou inscenaci Berliozových Trójanů a v září si ještě odskočím do Prahy na premiéru Libuše, na kterou už se teď moc těším.

Jak to vše zvládáte s rodinou? O holčičky se dělíte?

Adam: Ano. Já mám většinou tu starší, když je čas. Přece jen se o ní zvládnu postarat lépe, než o uzlíček v postýlce. Ale když je třeba zvládneme oba zastat obě (já, pravda, asi ne tak dlouho jako Kačka).

Kateřina: Ano, většinu péče zastávám já. Nicméně když jsme spolu a manžel nemusí na zkoušky do divadla, tak se stará o dceru starší a já mám tím pádem více času na tu mladší. I tady uplatňujeme „dělbu práce“ a systematičnost. Vycházíme si maximálně vstříc nejen ve výchově, ale i v péči o domácnost. Když přijdou chvíle, kdy pracujeme oba, máme skvělý rodinný tým, který s námi tahá za jeden provaz a vychází nám maximálně vstříc. Za to jim patří velký dík. Bez nich bych nemohla zpívat tak, jak bych ještě nějakou chvíli ráda.

V září také přijde na trh vaše společné CD. Co jste na něj připravili, kdo vybíral hudbu a s jakou myšlenkou?

Adam: Na CD je tvorba Bedřicha Smetany a Antonína Dvořáka. Repertoár jsme vybírali společně. U mě byl bohužel trochu limitován už vydanými nahrávkami, ale zase jsem si splnil pár árií, ke kterým jsem téměř nečekal, že bych se mohl dostat. Třeba vodník a Kecal jsou asi trochu mimo obor, ale árie samy o sobě se mi zpívají dobře, tak jsem si řekl: Proč ne?

Kateřina: V prvopočátku jsme měli ambici natočit i díla méně uváděných českých oper a autorů, ale výsledná volba padla na výše zmiňované pány. Raritní materiál si necháme na příště (usmívá se).

Foto: Ilona Sochorová, Marek Olbrzymek, Pavel Hejný, Veronika Paroulková