RozhovorPlus


j

„Inscenace není dílem, je pouze jeho interpretací. Dílo je vždy partitura.“

„Mám rád, když hudba vzniká v kolektivu a když se lidé navzájem inspirují. Ten kvas je pro mě živnou půdou!“

„Myslím, že v dnešních dnech už s největší pravděpodobností neobjevíme skladatele, za kterým by zůstaly hluboké brázdy.“

Pyšní se tím, že ho celou LŠU nedonutili zpívat. Dnes je šéfkorepetitorem Národního divadla a při práci s kolegy samozřejmě musí zpívat denně. Kromě toho je Zdeněk Klauda klavírista, flétnista, skladatel, dirigent a hudební manažer. Právě v těchto dnech probíhá Festival Jakuba Jana Ryby, který spoluzaložil a stará se o jeho dramaturgii, stejně tak jako o málo známý, zato bohatý odkaz tohoto pro většinu „autora jedné skladby“. Také vystupuje se svým orchestrem L´Armonia Terrena. A KlasicePlus přiznal, že si hudbu pustí i po náročném pracovním dni.

 

02

„Láska ke třem pomerančům? Krásně praštěná pohádka. Surrealistický příběh, řekla bych. A podle mne jí Prokofjevova hudba náramně sluší.“

„Všechno chce svůj čas. A pak už jen to štěstí, aby role přicházely pěkně v tom sledu, jak je třeba!“

„Mám opravdu štěstí. Na práci i na lidi. Na svou rodinu. Vážím si toho a děkuji.“

Nastudovala už řadu stěžejních mezzosopránových rolí a partů, stíhá přejíždět mezi našimi předními scénami a většinou ji zastihnete usměvavou. Veronika Hajnová právem patří mezi výrazné osobnosti naší operní i koncertní scény. Teď čerstvě ji uvidíme v opeře Láska ke třem pomerančům, která má dnes premiéru v pražském Národním divadle. „Je to krásně praštěná pohádka,“ směje se mimo jiné Veronika v rozhovoru pro KlasikuPlus.

 

1

„Moct si zahrát ve slavnostní a velkolepé Dvořákově síni Rudolfina byl pro mě velký zážitek.“

„Nemohla jsem tomu uvěřit, bylo to pro mě úplně nepochopitelné.“

„Atmosféru Prahy jsem si užívala. Město je pohodové a mělo pozitivní vliv na mě a moje náročnější situace na soutěži, kterým se člověk nevyhne.“

Vítězkou a laureátkou 71. ročníku Mezinárodní hudební soutěže Pražské jaro se v oboru flétna stala Chaeyeon You. Teprve sedmnáctiletá studentka flétny na Korea National University of Arts se takto dostala na absolutní špičku této prestižní soutěže, která je v její vlastní zemi velmi slavná, skoro jako kdyby se konala tam. V závěru zpravodajství ze soutěže Pražské jaro 2019 přinášíme s Chaeyeon rozhovor, uskutečněný krátce před slavnostním předáváním cen v Brožíkově síni Staroměstské radnice v Praze. Jako na vás dýchne Anna Talácková (2. místo) svým hudebním výrazem a temperamentem, Yu Yuan (též 2. místo) svým osobním šarmem a galantním vystupováním či Niamh McKenna (3. místo) otevřeností a velkou profesní zkušeností, tak na publikum (a zřejmě i na porotu) působila vítězka Chaeyeon You svou radostnou a pokornou povahou.

 

1

„Chtěl jsem přesvědčit svého bývalého profesora, že jsem se někam posunul.“

„Dřív jsem hrával se zavřenýma očima, ale s tím jsem už přestal.“

„Za dva měsíce mi bude třicet a většina soutěží je do třiceti.“

Vítězem oboru hoboj Mezinárodní hudební soutěže Pražské jaro se stal Čech, zkušený a sympatický hudebník Martin Daněk. Atmosféra finále soutěže se celý den nesla ve velmi přátelském duchu, přestože nebylo vůbec zřejmé, jaké výsledky vyhlášení přinese. Martin Daněk na soutěž přiletěl ze Švýcarska, kde v současnosti žije a koncertuje. Od vítězství v soutěži Pražské jaro si ale mimo jiné slibuje, že se bude do České republiky odteď vracet častěji, v roli interpreta. O svoje první dojmy z vítězství se podělil v následujícím rozhovoru.

 

1

„Komořina je hodně důležitá nejen pro hráče, ale je to slyšet i v orchestru. Je velkým přínosem, ať pokud jde o ladění, nebo o souhru.“

„My všichni jsme vyrůstali za socialismu a trochu nám ujel vlak v oblasti hudebního managementu.“

„Víme, že tzv. „vážná“ hudba je řadě lidí odcizená. A když dokážeme zaujmout děti, které pak chtějí jít ještě na koncert, je to krásná odměna.“

Původně se sešli v orchestru – tehdejší Pražské komorní filharmonii. Pět hráčů na dechové nástroje – Jan Brabec na klarinet, Jiří Ševčík na flétnu, Vladislav Borovka na hoboj, Václav Fürbach na fagot a Jan Musil na lesní roh – si řeklo, že vedle orchestrální hry by bylo příjemné svůj muzikantský život ještě rozšířit, a založili dechový kvintet. Ani po letech je společné hraní v komorním souboru bavit nepřestalo. Před aktuálním koncertem v břevnovském klášteře v úterý 14. května jsem hovořila s hobojistou Vladislavem Borovkou a flétnistou Jiřím Ševčíkem.

 

DSC6853

„Jsem přesvědčen, že takový zábavný, kouzelný a magický večer, jaký chystáme, lidé rádi přijmou.“

„Čeká mě můj první operní Wagner, měl jsem své první dirigentské setkání s Brucknerovými symfoniemi…“

„Musel jsem se naučit, že způsoby komunikace jsou v Německu odlišné od těch britských.“

V pražském Národním divadle vrcholí přípravy na čtvrteční premiéru Prokofjevovy opery Láska ke třem pomerančům. Uskuteční se v rámci festivalu Pražské jaro. Inscenaci připravili režisér Radim Vizváry, scénograf Boris Kudlička a dirigent Christopher Ward. Osmatřicetiletý umělec s evropskou působností, generální hudební ředitel německého města Cáchy a šéf tamního symfonického orchestru byl v Praze na stejné scéně už loni v lednu podepsán pod premiérou Brittenovy opery Billy Budd. Ta se na repertoár k několika představením vrátí zase na konci příští sezóny. Portálu KlasikaPlus odpovídal Christopher Ward na otázky týkající se Sergeje Prokofjeva a spolupráce s Vizvárym, ale i pocitů Brita na evropském kontinentě.

 

1

„Skoro bychom mohli mluvit o nějaké spiritualitě tohoto města. Praha je velmi výjimečné soutěžní místo.“

„Akustika sálu je až příliš dobrá. Ten zvuk se nese tak dobře, že je občas trochu obtížné vysledovat rozdíly ve zvuku každého soutěžícího.“

„Tento most mezi vzděláváním, studiem a pracovním životem mi připadá geniální a přála bych si ho pro celé Německo.“

"Hůlka si vybírá kouzelníka," připomněl mu Ollivander. "To je skutečnost odjakživa známá nám všem, kteří jsme studovali hůlkovou magii." Citát z Harryho Pottera, který mě vždy fascinoval, by se dal jistě použít i pro vztah hudebníka a jeho nástroje: „Flétna si vybírá hudebníka, to je skutečnost odjakživa známá nám všem, kteří jsme studovali hru na flétnu.“ Podobně o vztahu flétny a flétnisty mluví Christina Fassbender, předsedkyně flétnové poroty na soutěži Pražské jaro. Nejen o tomto vztahu, ale i o průběhu letošní soutěže, o její porotě a účastnících i o profesním životě této známé německé flétnistky se dočtete v následujícím rozhovoru

 

2

„Pokud bych měl tedy první kolo přirovnat ke gurmánskému zážitku, řekl bych, že šlo o velmi chutný první chod…“

„Teprve ve finále přijdou ty nejtěžší chvíle pro porotu, v momentech, v kterých se budeme přibližovat ke konečnému rozhodnutí o vítězi.“

„Když jsem si na začátku soutěže ještě čistě ze zvědavosti procházel seznam soutěžících, napočítal jsem něco přes polovinu jmen, která jsem znal.“

Sólista Berlínských filharmoniků na anglický roh, člen souboru Ensemble Berlin Prag, vyučující na Hochschule für Musik Hanns Eisler v Berlíně, otec šestí dětí a předseda poroty oboru hoboj na letošní soutěži Pražské jaro. Pokud by se přeložilo jeho německé jméno, byl by to Dominik Tkadlec. Ve své profesi ale používá místo tkalcovského stavu spíše svůj hudební nástroj, pomocí kterého neprodukuje textilie, ale hudbu. V originále se jmenuje Dominik Wollenweber. Setkávám se s ním v kavárně HAMU, kde si pochvaluje vydatný oběd se členy poroty a vedením soutěže, který má právě za sebou.

 

6

„Skladba vedle klasické hry hledá také nové zvukové možnosti - bisbiglianda, frulata, různé netypické artikulace, glissanda a i velmi vysoké tóny nad rozsahy.“

„Soutěžící nesmí konzultovat kompozici se skladatelem. Mají všechno napsané v partituře a je na nich, jak přistoupí k interpretaci.“

„Snažím se vyhmátnout danost nástroje a hledám vždy nějaký mimohudební nápad, kterým by skladba ožila.“

Sobota byla pro mladé hobojisty měřící síly v mezinárodní soutěži Pražské jaro zásadní. Šlo o postup do finále. Repertoár druhého kola plně prověřil schopnosti: soutěžící se museli vypořádat s technikou barokní hry v Koncertu Francoise Couperina, kde jejich výkony doprovázelo cembalo a viola da gamba. Museli ale zvládnout i repertoár 20. století - Suitu pro hoboj a klavír Klementa Slavického. Za největší výzvu je asi možné považovat nutnost naučit se úplně novou kompozici, přímo zkomponovanou pro tuto příležitost. Skladba soudobého českého autora zaznívá v soutěži každoročně od roku 1994. V letošním ročníku šlo o kompozici Martina Hyblera s názvem Sound-Telescope pro hoboj sólo. Jednou ze zajímavostí povinné soutěžní skladby je část Sound Observatory – Cadenza, ve které Hybler dává možnost hráči podílet se na kompozici. Podle slov skladatele tato kadence představuje určitou zvukovou laboratoř – prostor k volnému hudebnímu, respektive zvukovému vyjádření. Úkolem hráče je v ní zpracovat nabídnutý obrázek. Další zajímavosti mi už Martin Hybler poskytl v rozhovoru.

 

00

„Přípravou na soutěž se můžete skokově posunout.“

„Žijeme v době, kdy chtějí všichni porovnávat, chtějí vidět medaili, vítěze.“

„Možná ještě před třiceti lety se dalo mluvit o národních školách, ale to je dnes všechno pryč.“

Po uplynutí prvního kola oboru hoboj v 71. mezinárodní soutěži Pražské jaro už známe jména dvanácti soutěžících postoupivších do druhého kola. Členové poroty tak mohli před vypuknutím druhého kola využít volného pátku k odpočinku. Vilém Veverka, který v porotě představuje společně s Vladislavem Borovkou české křídlo, poskytl v té době rozhovor, ve kterém poodhalil taje, které skýtá členství v porotě na mezinárodní hudební soutěži. Rozhovor je veden v neformálním duchu – jeho autor se s Vilémem Veverkou osobně zná.

 

0

“Neřekla bych, že dnes existuje typická ´ruská škola´ na dechové nástroje.”

“Někteří lidé si myslí, že Rusové zvládnou zahrát cokoliv.”

„Nikdo nemůže čekat, že budete stejně velcí jako vaši předci.“

V pátek se konala druhá část prvního kola flétnové soutěže Pražského jara. Jako druhá v pořadí ten den hrála svůj program Ruska zvučného jména - Anna Kondrashina. Zahrála povinnou sonátu od Erwina Schullhofa, z Telemannových Fantasií pro sólovou flétnu si vybrala sedmou. Anna letos patří k několika nejstarším účastníkům soutěže. Je velmi energická a šarmantní a její hra pro mne byla strhujícím zážitkem. Než se převlékla z koncertního, stihl jsem se seznámit dokonce s jejím přítelem, který na ni čekal před šatnou. Bylo mi až líto Annu hned žádat o rozhovor a vyrvat ji tak z náručí jejího milého, ale tisk je nelítostný. Se slibem doporučení dobré kavárny po konci interview jsem nakonec mohl s Annou strávit příjemných pár minut, plných smíchu a radosti z odehraného koncertu.

 

477985890316aec091552k

„Některé výkony jsou jasné od prvních taktů. Ty skvělé i ty nepřijatelné. Ovšem nejvíc je bohužel těch ostatních.“

„Vítěz houslové soutěže může pomýšlet na sólovou kariéru, vítěz hobojové soutěže v uvozovkách ´jen´ na dobrý post komorního či orchestrálního hráče.“ 

„Pokud korejský muzikant vyhraje mezinárodní soutěž, je osvobozen z vojenské služby.“

Violoncellista Michal Kaňka byl na konzervatoři u založení Havlákovo kvarteta, později přejmenovaného na Kvarteto Martinů. Své místo však nakonec našel v Pražákově kvartetu, kde jeho aktivní členství přesáhlo už třicet let. Dva roky vystupuje také jako člen Wihanova kvarteta. Od roku 2011 je pedagogem AMU, potom začal učit rovněž na Pražské konzervatoři. Od loňska je členem Umělecké rady festivalu Pražské jaro. Stálou komisi festivalové interpretační soutěže vede pátým rokem. Jak řekl portálu KlasikaPlus, na soutěž, kterou kdysi vyhrál, nedá dopustit - v mezinárodním kontextu má jedinečné postavení.

 

0

„Devětadevadesát procent každodenního chleba každého cembalisty je hraní bassa continua.“

„Zkraje studia jsem samozřejmě skřípala zubama, když jsem se učila generálbas, díky tomu pak ale soucítím s každým svým studentem, protože vím, jak je to těžké.“

„Při doprovázení sólisty je důležité být na společné muzikantské vlně a pro mě osobně je hodně důležitý i lidský rozměr.“

Role doprovazeče je při vystoupení zásadní. Často bývá podceňována nebo bývají doprovazeči stavěni do pozadí za sólistu. Zde je tomu ale jinak. Monika Knoblochová si na cembalo odehrála barokní repertoár prvního kola mezinárodní hudební soutěže Pražské jaro hned několikrát, s různými soutěžícími oboru hoboj. Brzy ji pak opakovaně čeká Francois Couperin s kandidáty soutěže v druhém kole. O své účasti na mnohonásobné interpretaci Vivaldiho Sonáty c moll i o své profesní dráze vypovídá s velkým zaujetím.

 

Schelingerov-1

„Letos se sešla opravdu úžasná porota. Jsem ráda, že mi tak výjimečná porota věnovala dvacet pět minut svého času.“

„V letošní soutěži jsme tady čtyři Češky z Ostravské univerzity.“

„Miluji baroko, čemuž odpovídá i mé studium barokní příčné flétny.“

Dnešním čtvrtečním ránem se v rámci mezinárodní soutěže Pražské jaro rozbíhá interpretace v dalším oboru – hra na flétnu. Setkáváme se opět v Majakovského sále v Národním domě na Vinohradech, kde je už vše pečlivě připraveno. Přicházejí první soutěžící i porota se svou předsedkyní Christinou Fassbender. Důležitý úkol mají dnes i korepetitoři, kteří doprovázejí jednotlivé soutěžící. Jsou mezi nimi Stanislav Gallin, Daniel Wiesner nebo Silvie Ježková. Organizační tým se stará o vše potřebné – připravený je rozpis soutěžících i katalog soutěže obsahující potřebné informace. Atmosféra v sále je tak opět příjemná. 

 

02

„Myslím, že jsem doprovázel snad už všechny obory soutěže Pražského jara.“

„Na zkoušení s každým, kterého doprovázím, máme asi dvacet minut, to je docela málo.“

„Náročná bude povinná skladba Jardy Pelikána, i když s autorem se znám a jeho hudbu mám taky rád.“

Flétnová soutěž Pražského jara začala. Pozornost je upřena hlavně k soutěžícím; jak se jim podaří zvládnout náročný repertoár, z jaké dálky až přijeli, odkud jsou ti nejlepší, jak obstojí naši v celosvětové konkurenci, kdo postoupí do dalších kol a kdo nakonec zvítězí… Na pódiu však s každým mladým flétnistou či flétnistkou přichází také jeho doprovod. Někteří soutěžící mají vlastní klavíristy, jiní se spoléhají na ty oficiální. V prvním kole flétnové soutěže se umělecké spolupráce ujali klavíristé Stanislav Gallin a Daniel Wiesner, ve druhém k nim pak přibudou ještě cembalista Lukáš Vendl a violoncellista Petr Hamouz, kteří soutěžící doprovodí v jedné z povinných Bachových sonát.

 

01

„Je příjemné, že mám vystoupení brzo za sebou a mohu poslouchat kolegy.“

„Nemyslím, že by mi nějak prospělo, kdybych se porotou blíže zabývala.“

„Soutěž Pražské jaro mě nalákala díky skladbě Klementa Slavického.“

Se soutěžním číslem 2 vystoupila v hobojovém oboru v prvním kole mezinárodní hudební soutěže Pražské jaro první dámská soutěžící, Sophia Hegewald z Německa. V jejím repertoáru se objevily Tři romance od Roberta Schumanna a Sonáta c moll s doprovodem cembala. Mé zpravodajské ucho si získala mimo jiné svým vtipným citátem z reportáže rozhlasu MDR: „Hudební soutěže, to je něco jako dobré jídlo. V kuchyni je vždy mnoho dobrých kuchařů. Pokud ale porotě přinesou na talíř rybu, přestože jí nechutná, bude to s hodnocením obtížnější.“ S KlasikouPlus se podělila o své zkušenosti v roli hudební kuchařky i o první postřehy ze soutěže Pražské jaro.

 

45514934101582654475741997706337777717084160n

„První z českých soutěžících se jmenuje Martin Daněk. Vylosoval si číslo čtyři.“

„Asi tak tři čtvrtiny soutěžících znám - od vidění, ze soutěží.“

„Byl jsem vděčný, že mi dnes strojek fungoval.“

Úderem deváté hodiny ranní v Sále Martinů už nic nebrání tomu, aby vypuklo první kolo 71. mezinárodní soutěže Pražské jaro v oboru hoboj. Připravené porotě, která musí během dvou dnů vyslechnout 46 soutěžních výkonů, dělá teď v sále společnost jen několik málo zájemců, kteří si přišli soutěžící poslechnout. Jejich počet ale bude během dne různě narůstat a klesat. Fungují zkrátka jako fluidní obecenstvo.

 

DSC08382---Copia

„V neděli se v Muzeu Antonína Dvořáka v Praze návštěvníci dotkli starého italského belcanta, a to se vším všudy.“

„Takhle přece dnes nikdo nezpívá, jak to dělá?“

„Bavila jsem se tím, že jsem zpívala obyčejné prosté tóny a poslouchala jejich ozvěnu.“

Asi před půl rokem jsem na sociální síti narazil na příspěvek spolužáka z AMU, barytonisty Andreje Beneše, který sdílel video své známé, sopranistky Astrey Amaduzzi. Přiznám se, že mi to jméno do té doby nic neříkalo. Po zhlédnutí videa, ve kterém zpívala árii Pucciniho Tosky, jsem se doslova zarazil, zda to, co slyším, je skutečné. Musel jsem si árii přehrát několikrát znovu, abych se ujistil, že neposlouchám historickou nahrávku ze začátku minulého století. „Takhle přece dnes nikdo nezpívá, jak to dělá?“ Hlavou se mi honily myšlenky a okamžitě jsem příspěvek okomentoval. Netrvalo dlouho a Andrej Beneš mi napsal, jak se s Astreou seznámili, že už jednou byla v Praze a že u nás chystá další pěvecké kurzy a koncert - ten nedělní.

 

DSC6843

„V Praze není tolik vhodných sálů, které bychom mohli využít v jednom období současně pro ještě víc soutěžních oborů.“

„Jde nám o to, aby soutěžící měli největší komfort a aby také dostávali zpětnou vazbu.“

„Žádoucí jasnou kontinuitou je i případ nynějšího šéfa umělecké rady soutěže violoncellisty Michala Kaňky, který ji vyhrál v osmdesátých letech.“

Mezinárodní interpretační soutěž organizovaná festivalem Pražské jaro letos už jedenasedmdesátým rokem je tradičně soutěžní multioborovou. V tomto roce se koná od 8. do 15 května v oborech hoboj a flétna. Soutěžní kola jsou přístupná veřejnosti, finále jsou pak dokonce už přímo součástí nabídky festivalových koncertů. Hobojisté se takto utkají o laureátské tituly v Rudolfinu za doprovodu Komorního orchestru Pražských symfoniků 13. května a flétnisté za doprovodu Bennewitzova kvarteta a PKF-Prague Philharmonia 14. května. Zákulisí soutěže přibližuje v RozhovoruPlus její tajemník Michal Vencl. 

 

190411NetopilLuganskyweb-res017cPetr-Kadlec

„Vibrování mezi hudbou a slovem je silný moment - a Janáček je v tom dodneška nepřekonaný.“

„Zdá se mi, že začínám nějak víc bojovat s režiséry. Dostávají bohužel obecně čím dál víc prostoru - a to jim uvolňuje ruce, mají víc času na experimenty.“

„To je právě ta energie, kterou u Janáčka tak miluju.“

Ve Zlíně dnes diriguje orchestr žáků ZUŠ z celého kraje a profesionálů ze zlínského symfonického tělesa – první večer projektu Malí velcí filharmonici. Nejmladším se věnuje i při Letní akademii v rodné Kroměříži. Má teď za sebou Prodanou nevěstu v Drážďanech a dubnové koncerty s Českou filharmonií s hudbou vídeňských klasiků. Pak v Rudolfinu dirigoval benefici ve prospěch opravy pařížské katedrály Notre-Dame, poničené ohněm. Na programu byla Dvořákova kantáta Stabat mater. Od stejného autora zazní pod jeho taktovkou s Essenskými filharmoniky na podzimním festivalu Dvořákova Praha Sedmá symfonie a Klavírní koncert. Letošek patří a patřil v jeho kalendáři například i Smetanovi, Mozartovi a Mahlerovi. Neustále se však Tomáš Netopil vrací k Leoši Janáčkovi. Právě o něm je RozhovorPlus především.

 

ert-a-Ka-386780298550402979535862419537893119754240o

„S Romanem jsme sice stejný hlasový obor, typově i barvou jsme ale úplně odlišní. Nebo si to aspoň myslím.“

„V Brně se mi líbí. Určitě bych chtěl ale objevovat i jiná hudební prostředí.“

„Těším se na barokní událost léta – Händelova Saula na festivalu Hudba Znojmo.“

Do Karlových Varů se v rámci zahájení lázeňské sezóny k dnešnímu odpolednímu recitálu vrátil brněnský barytonista Tadeáš Hoza, jeden z výrazných loňských laureátů tamní respektované soutěže pořádané Mezinárodním pěveckým centrem Antonína Dvořáka. V Galerii umění spolu s ním komorní koncert připravila sopranistka Kristýna Kůstková, rovněž laureátka podzimní soutěže. Program - Dvořáka, Mahlera, Korngolda, Rossiniho a Mozarta - s nimi nastudovala klavíristka Kateřina Ochmanová. Tadeáš Hoza je mladším bratrem barytonisty Romana Hozy (náš rozhovor s ním ZDE). Oba už účinkují v opeře a koncertují. I na to, jestli si nekonkurují, přišla řeč v aktuálním rozhovoru s mladým pěvcem, jemuž – zdá se – nechybí nic: naštěstí ani smysl pro humor. 

 

5957364810156880378851900410529947862433792o

„První kontakt s Myslivečkem mi zprostředkovala deska Magdaleny Kožené.“

„Zpívám už dvacet let. Přijal jsem účast na filmu, protože rozhodně nemám v úmyslu dělat stále stejné věci.“

„Zpívat Myslivečka je potěšením.“

Tři dny byl v Praze kontratenorista Philippe Jaroussky. Podílel se na natáčení hudby k chystanému velkofilmu Petra Václava nazvanému Il Boemo, který má zachytit život skladatele Josefa Myslivečka. Čecha úspěšného v Itálii v operním oboru, Mozartova předchůdce a staršího přítele. V prostoru Pražské křižovatky, v tichém ústraní bývalého kostela uprostřed Starého Města, nahrával Myslivečkovu hudbu Václav Luks se svým orchestrem Collegium 1704. Byly tam vedle Jarousského zrovna sopranistky Simona Šaturová a Emőke Baráth a s nimi kontratenorista Benno Schachtner. KlasikaPlus už z toho odpoledne přinesla reportážní rozhovor s Petrem Václavem. Na deset minut ve stejnou chvíli získala k mikrofonu také slavného pěvce. Philippe Jaroussky stačil s neskrývaným nadšením přiznat, že se rád zúčastní něčeho nového, zauvažovat o Myslivečkově hudbě a jejím významu a pochválit Václava Lukse. 

 

a

„Každý film je interpretace a každý ho dělá podle svého, podle toho, co ho zajímá.“

„Hudba je samozřejmě vybraná podle období, o kterém vyprávíme. Něco ale slyším poprvé, protože jsme noty vzali z archivu a od dob Myslivečka nebyly nikdy nahrané.“

„Úvahy, komu je ten film určen, jsou věcí producentů. A myslím si, že autor se tím vůbec nemá zaobírat, protože by začal kalkulovat.“

Poslední den se dnes v Praze natáčí hudba k chystanému velkofilmu o Josefu Myslivečkovi – Il Boemo. Režisér Petr Václav si vybral Václava Lukse a jeho Collegium 1704 a špičkové sólisty. Pozvání přijali třeba kontratenoristé Philippe Jaroussky (náš rozhovor s ním je ZDE) a Benno Schachtner, sopranistky Simona Šaturová, Emőke Baráth a Giulia Semenzato, mezzosopranistka Sophie Harmsen nebo tenorista Krystian Adam. První klapka má padnout v červenci a natáčet se bude na různých místech v Itálii a také v Praze. Film má přijít do kin na konci roku 2020, už na sklonku toho letošního ale vyjde samostatné CD s hudbou – z podstatné části dosud neznámou, která ležela hluboko v italských archivech. KlasikaPlus.cz zastihla Petra Václava přímo v kostele sv. Anny v centru Prahy během jednoho z natáčecích odpolední. Práci s hudebníky si nejen velmi pochvaloval, ale také na ni pečlivě dohlížel.

 

DSC2442-kopie

„Potom přišel Jakub - a náhle jsem pochopil, jak to s Mou vlastí je.“

„Náš orchestr má sto jedenáct členů… Newyorští filharmonikové mají členů sto devět...“

„V Českém rozhlase se našly magnetofonové pásy Pražských německých filharmoniků natočené dirigentem Josephem Keilberthem.“

Poprvé přijeli na Pražské jaro v roce 1991. Bamberské symfoniky jsme vnímali s překvapením jako výborný orchestr, který vznikl v Bavorsku po odsunu československých Němců a který má kořeny v německojazyčných orchestrech v Praze a možná i dalších městech. Nebyl zván, protože takzvaní sudetští Němci nebyli podle komunistické ideologie přátelé. Podruhé se v Praze těleso objevilo na konci 90. let, tehdy ale hostování poznamenal kolaps dirigenta Horsta Steina přímo na pódiu. Potřetí byli v Praze v roce 2014, už čtrnáct let vedeni Britem Jonathanem Nottem. Bamberští v Německu se svými mezinárodními koncertními a nahrávacími úspěchy definitivně přesáhli regionální zakotvení. O dávném pražském původu začali víc hovořit zase s příchodem Jakuba Hrůši na post šéfdirigenta na podzim roku 2016. Společně s ním teď Bamberger Symphoniker směřují do české metropole, aby zahájili 12. května Pražské jaro. KlasikaPlus o tom hovořila s ředitelem orchestru Marcusem Axtem.

 


„Massenet dovedl oboje – tvořit geniálně jednoduše, stejně jako komponovat složité formy s hutnou instrumentací.“

„V Liberci se dlouhodobě daří oživovat polozapomenutá díla.“

„Jediná mezihra v závěru Thaïs by pro jiného skladatele byla bez problémů námětovým zdrojem pro symfonickou větu, ale Massenet napíše do klavírního výtahu: ´…pakliže se scéna stihne přestavět rychleji, můžete to vypustit…´“

Massenetova Thaïs zazní teď v neděli 5. května v chrudimském Divadle Karla Pippicha - jako epilog mezinárodního festivalu Pardubické hudební jaro. Přiveze ji operní soubor Šaldova divadla v Liberci. Právě na jeho prknech se v Česku objevila po devadesáti letech v režii Lindy Keprtové a v hudebním nastudování Martina Doubravského. Pro KlasikuPlus.cz se zamyslel nad hloubkou známé mezihry i obecně nad oživováním polozapomenutých děl.

 

IV

„Do svého salonu ve Washingtonu nás pozval mecenáš Dominick Cardella. A po vystoupení pro českou ambasádu nás čeká ještě koncert v Harrisburgu.“

„Podpora přišla i ze strany amerického velvyslanectví. Společný projekt propagující kulturu obou zemí se jim líbil.“

„Na Americkém jaru máme pět koncertů: Písek, Budějovice, Nelahozeves, Hranice na Moravě a Prahu.“

Ve Washingtonu se dnes koná koncert, na kterém violoncellista Štěpán Filípek a americká pianistka Katelyn Bouska zahrají díla Leoše Janáčka a Vítězslavy Kaprálové. Hudbou z meziválečných let doprovodí vzpomínkový večer věnovaný českým velvyslanectvím památce Edvarda Beneše, československého prezidenta a předtím ministra zahraničí. Po koncertech ve Spojených státech má před sebou duo potom několik koncertů v českých městech v rámci cyklu Americké jaro, který podporuje velvyslanectví USA. „A hned po skončení našeho květnového miniturné budeme pak v brněnském rozhlasovém studiu pracovat na další společné desce,“ řekl portálu KlasikaPlus.cz Štěpán Filípek.

 

17-julietta-20190327-kalvirn-ii-5583-jpg-1554295010

„Je to asi naše ´nejherečtější´ operní inscenace.“

„Každá jeho opera je originálem. Martinů hledal novou formu pro vyjádření příběhu, kterou už neopakoval.“

„Přesto, že je Julietta surreální opera, vytvářeli jsme reálné situace.“

Za zkratkou SKUTR se od roku 2000 skrývají dva téměř nerozlučně tvořící režiséři – Lukáš Trpišovský a Martin Kukučka, respektive Martin Kukučka a Lukáš Trpišovský. Tandem dvou letošních čtyřicátníků, Martina pocházejícího ze slovenského města Martin a Lukáše narozeného v Praze, vzbuzuje pozornost už od absolventských představení. Studovali na katedře alternativního a loutkového divadla Divadelní fakulty AMU. Oba teď na škole vyučují obory režie, dramaturgie a herectví. Autorská představení SKUTRu kombinují tanec, pohyb, akrobacii, loutky, projekce, lightdesign, text, zvuk… Jsou multižánrová, jsou cross-over. Postupně se začali čím dál víc věnovat spojení hudby a divadla, další kroky je vedly k operní režii. SKUTR stojí, společně s dirigentem Jakubem Kleckerem, za inscenací opery Julietta Bohuslava Martinů v Národním divadle moravskoslezském. O nedávné premiéře jsme psali v reflexi  Ostravská Julietta - surrealismus s lidskou tváří a s úsměvem. Tato opera je tak dobrá právě v tom, že obsahuje oba póly – hravý i lyrický, shodují se „Skutři“ v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz. Nejbližší představení Julietty je v Ostravě ohlášeno na dnešní večer, další potom na 7. a 15. května. 

 

V-Hudecek

„Spousta mladých muzikantů organizuje festivaly například v místech, odkud pocházejí, a velmi se jim daří.“

„Koncerty jsou vyprodané i přesto, že vystupují převážně úplně neznámí interpreti. Naše „rodinné publikum“ nám ale důvěřuje.“

„Po několika minulých letech, kdy jsme měli strach, že éra velkých českých houslistů skončila a budou dorůstat pouze houslistky, se opět objevila generace „pánská“ a jsou úžasní.“

Před týdnem se uzavřely už 27. Svátky hudby – pražská přehlídka koncertů, za kterou po celou dobu stojí a chystá ji náš přední houslista Václav Hudeček. Většinu koncertů hostí sál Pražské konzervatoře, ty větší Rudolfinum nebo Palác Žofín a vystupují na nich významní interpreti i mladé hudební naděje. A jak portálu KlasikaPlus.cz Václav Hudeček potvrdil, hledá je nejen na své Akademii v Luhačovicích, ale "nehouslisty" také na mezinárodních soutěžích nebo na doporučení kolegů pedagogů. Případně někoho zrovna slyší a zaujme ho.

 

m-koncert4lagrandechapellebynoahshaye0

„Zvláštnost slavnosti na Piazza Navona spočívala v tom, že se zároveň jednalo o prezentaci nesmírně bohatého Španělska.“

„Bylo najímáno velké množství hudebníků z mnoha dalších římských kostelů, kteří se pak ještě stihli včas vrátit do svých domovských chrámů.“

„Pojetí La Grande Chapelle představuje pozdně renesanční polyfonii ve výrazně barevné podobě.“

Velikonoční slavnosti v Římě na konci 16. století zpřítomní v úterý na brněnském koncertě komorní sbor a soubor historických nástrojů La Grande Chapelle. Španělé v české premiéře uvedou v kostele sv. Jakuba vlastní rekonstrukci hudebního repertoáru znějícího při procesích organizovaných u mariánského chrámu na Piazza Navona v Římě. Záměr a program koncertu, který publikum přenese do „věčného městě“ do doby sklonku renesance, přibližuje v rozhovoru pro portál KlasikaPlus muzikolog Vladimír Maňas, dramaturg Velikonočního festivalu duchovní hudby pořádaného Filharmonií Brno. Jak říká, taková procesí jsou dávno zapomenutou věcí - hudební provoz na Piazza Navona, stejně jako celého Říma, se od té doby samozřejmě zcela proměnil.

 

Otec-a-syn

„Nikdo by neměl říkat, že hudba, která hledá třeba „jen“ radost nebo sdělnost, není legitimním proudem.“

„Během let jsem přišel na to, že když chci představit skladbu, aby si jí veřejnost všimla, je produktivnější osobně nebo s malým týmem uspořádat koncert.“

„Musel jsem je vyvést z omylu – to ne já, to synátor. Občas se mi to stává…“

Dvojrozhovor s Pavlem Trojanem otcem a Pavlem Trojanem synem přibližuje tvorbu obou skladatelů i mnohé z toho ostatního, čím se v hudbě a kolem hudby zabývají. Uvažují o směřování soudobé tvorby a vztahu skladatele a publika i o sítu dějin, odkrývají vzájemné diskuse nad kompozicemi a mimo jiné rovněž připomínají otce a dědečka, letos dvaadevadesátiletého evangelického teologa Jakuba S. Trojana.         

 

úterý, 16 duben 2019 09:40

Petr Wajsar: Může za to FB

Autorka:
Tramvestie-114

„Opera Tramvestie by měla zprostředkovat vnitřní zážitek, který já a lidé, které znám, prožíváme, když jedeme touhle zvláštní linkou.“

„Musel jsem se vzdát zlehčování vážného umění – v hudbě jsem se ho úplně nevzdal, ale v pojetí toho příběhu.“

„Primární účel každého díla je, aby se při něm člověk nenudil. Takže nudit bychom se neměli.“

Petr Wajsar je – zdá se – na vrcholu svého tvůrčího rozletu. Hudbu – zdá se – doslova chrlí na všech frontách. Jen letos měla v lednu premiéru jeho skladba Zlínské linie (psaná pro Filharmonii Bohuslava Martinů), v březnu uvedla Jihočeská filharmonie pásmo z jeho skladeb v úpravě pro orchestr a vokální sexteto Skety (jehož je členem), v červnu chystá Orchestr Berg premiéru jeho Trombonového koncertu a další koncert, violoncellový, píše pro Václava Petra a Českou filharmonii. V březnu dostal Českého lva za hudbu k filmovému horroru Ondřeje Havelky Hastrman a ve středu uvede pražské Národní divadlo na Nové scéně jeho operu Tramvestie.

 

sirp2016320022artr1

„Skladba je přímo zacílena na Květnou neděli, ale tím, jak integruje text básně Chalíla Džibrán, je její vyznění složitější.“

„Právě tam lidé v mých představách oslavovali později ukřižování. Tančilo se tam… Taková afterparty...“

„Tulevova skladba je výrazově vypjatá. Naléhavá, důrazná. Hodně využívá vysoké rejstříky hlasů i nástrojů, má vyhraněný abstraktní styl.“

Ambiciózní zahájení… Velikonoční festival duchovní hudby by mohl začít jakkoli jinak. Tradičněji. Konvenčněji. Třeba Dvořákovou kantátou Stabat mater. Ale Filharmonie Brno, která dvoutýdenní akci pořádá, má pověst zdravě odvážného inovátora, zvláště nyní s šéfdirigentem Dennisem Russellem Daviesem. A tak festival začíná světovou premiérou. Autorem objednané skladby je Toivo Tulev, v současné estonské hudbě nepřehlédnutelná a nepřeslechnutelná osobnost.

 

IMG4188

„Člověk může přijít o dům, o majetek, ale to, co má ve svém mozku, o to nepřijde. Vzdělání je nezcizitelná hodnota, která obohacuje nejenom toho jednotlivce, ale to jeho vzdělání následně obohacuje celou společnost.“

„Docela mě mile překvapuje mladá generace našich pěvců, kteří úspěšně prorážejí ve světě.“

„Třeba Karolinum je třetí nejstarší fungující univerzitní budova na světě. Ale i taková instituce se musí modernizovat, rozvíjet.“

Z okna své pracovny na rektorátu Univerzity Karlovy se dívá přímo na Stavovské divadlo. A nejen tam bývá častým hostem. Prof. Tomáš Zima rád jezdí za kulturou a pokud to jde, skoro každou svoji pracovní cestu spojí s návštěvou opery nebo koncertu, s procházkou po památkách nebo s divadlem. A jak zdůraznil pro KlasikuPlus.cz, o budoucnost vzdělávání strach nemá.

 

Richard-Pachman-portret

„Pokud mám možnost přes svou hudbu a přístup k duchovním tématům oslovit i mladou generaci, považuji to za jakési požehnání. Vše, co předáme dál mladým lidem, se mnohonásobně zúročí.“

„Chtěl jsem v Kristově příběhu najít nové prvky, které by měly sílu zapůsobit na emoce.“

„Když Libuše Švormová začala číst text, viděl jsem od koncertního křídla, jak příběh zaujal všechny hudebníky a jak pečlivě poslouchali. V té chvíli se změnila energie mezi námi všemi na pódiu.“

Poslední dny Ježíše Krista představí poprvé v Praze skladba Pašije – Velikonoční příběh Richarda Pachmana. Zazní na dvou koncertech, v neděli 14. a v pondělí 15. dubna v kostele Sv. Šimona a Judy. Interprety budou Moravská filharmonie Olomouc a Pěvecký sbor Resonance, herečka Libuše Švormová, sólisté Martina Kociánová, Dita Hořínková a Andrej Beneš. Taktovky se ujme Petr Šumník. A u klavíru bude sedět samotný autor RICHARD PACHMAN - portálu KlasikaPlus.cz popsal, jak nad svojí novou skladbou přemýšlel a proč v ní použil mluvené slovo.

 

Katka-Knkov-Foto-Ilona-Sochorov

„Tiše doufám, že budu mít možnost postupně přidávat do svého repertoáru i další role tohoto geniálního skladatele.“

„S Michelem se rozhodně setkáme. A to dost kontaktně.“

„Po Juliettě mě v nové sezóně čekají tři role na jevišti a několik koncertních bonbónků.“

Dnes vůbec poprvé se v Ostravě objeví na repertoáru lyrická opera Julietta od Bohuslava Martinů. Druhou premiéru pak chystá Národní divadlo moravskoslezské na 13. dubna. Režie se ujali Martin Kukučka a Lukáš Trpišovský, známí jako SKUTR, a hudebního nastudování dosavadní šéf operního souboru Jakub Klecker. Snícího, hledajícího, toužícího, naivního a trpícího knihkupce Michela zazpívají tenoristé Jorge Garza a Luciano Mastro. Titulní roli Julietty alternují sopranistky Doubravka Součková a KATEŘINA KNĚŽÍKOVÁ, kterou KlasikaPlus.cz zastihla těsně před dnešní premiérou.

 

A7B6575

„Mozartova hudba zároveň natolik přesahuje rámec jednoho člověka, že ji a jejího tvůrce vnímám spíš jako nějakou vesmírnou entitu.“

„Formanova Amadea mám moc ráda, protože přinesl lidem Mozartovu hudbu a zároveň ho ukázal jako člověka.“

„Zatímco u Prodané nevěsty v zadání už rovnou vlastně stojí ´musí to být zase jiné´, tak u moderních oper režisér nemusí svou interpretací kličkovat mezi nápady ostatních.“ 

Mozart podvakrát jinak a ani jednou tradičně. Taková je nová operní inscenace pražského Národního divadla s názvem „Mozart a ti druzí“, za jejíž podobou stojí spolu s hudebníky a výtvarníky režisérka Alice Nellis. Večer tvoří lyrický kaleidoskop „Dopisy, hádanky a příkazy“ od Michaela Nymana, původně televizní film, a v druhé delší polovině pak operní groteska „Klasika“ od Stevena Stuckyho, postmoderní hříčka plná zábavných narážek na hudbu a její tvůrce i vykladače. Po dvou premiérových uvedeních jsou další představení ohlášena ve Stavovském divadle na 9. a 25. dubna, na 26. a 28. května a pak na říjnové termíny. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz Alice Nellis uvažuje o Mozartovi a o jeho hudbě, ale také o vztahu mezi tvorbou a interpretací a o odvaze, kterou projevují všichni, kdo vstupují na jeviště. A upozorňuje na podíl, který má na celém projektu dramaturg; v tomto případě podíl větší, než bývá obvyklé.

 

Marie-BalcarovI-cena-ve-II-kategorii-absolutn-vtzka

„Každým rokem se zvedá úroveň soutěže a potažmo i výuky tohoto nástroje, o němž sám Beethoven řekl, že ´kytara je malý orchestr´.“

„Výkony těch nejmladších mě potěšily, úroveň každým rokem stoupá.“

„Mladí lidé rozdávali radost nejen sobě, ale i svému okolí a tím dělali, alespoň na chvíli, svět lepším.“

Koncertem vítězů v sobotu skončila PRAGuitarra Clásica - jubilejní X. ročník soutěže ve hře na klasickou kytaru přitom dopadl překvapením. Absolutní vítězové bývají většinou z poslední, nejvyšší kategorie. V tomto roce se stala výjimka. Absolutní vítězkou se stala Marie Balcarová, které bude za dva měsíce teprve třináct let. Hlavní cenou byla mistrovská kytara z aleliéru Schneider.

 

MG4648

„Dostanu se mimo klasické Rusalky a Mařenky a otevírá to i nové možnosti pro herectví.“

„Formanův Amadeus byl určitě inspirací pro oba skladatele a je inspirací i pro nás.“

„Neváhala jsem ani chvilku, protože jsem se moc těšila na práci s Alicí Nellis.“

Jeden Mozart je vzdorovitý, lehkovážný i melancholický, druhý se vrací mezi živé, aby viděl, jak je to dnes doopravdy s tou jeho slávou… První je postavou v poetické koláži minimalistické komorní opery „Dopisy, hádanky a rozkazy“ od Michaela Nymana, ten druhý je spolu s Beethovenem a Haydnem hrdinou ironické grotesky „Klasika“ od Stevena Stuckyho. V obou případech ztvárňuje Wolfganga Amadea v nové inscenaci pražského Národního divadla nazvané „Mozart a ti druzí“ sopranistka Alžběta Poláčková. V rozhovoru pro KlasikuPlus.cz vyznává, že miluje práci s režiséry Alicí Nellis a Jiřím Heřmanem, a přibližuje, jaké to je studovat současně se soudobými operami i jednu z hlavních rolí Straussovy opery Růžový kavalír.

 

140683931430798128027471618194397859464312o

„Štěpán Rak zůstává čestným předsedou a zaštiťovatelem této jednokolové soutěže rozdělené do pěti věkových kategorií.“

„Soutěžící přijedou prakticky ze všech krajů naší republiky, k tomu tři ze Slovenska, dva z Polska, jeden ze Švýcarska a jeden z Německa.“

„Absolutní vítěz získává letos mistrovskou kytaru z dílny Jana Schneidera a další ceny.“

Jubilejní X. ročník soutěže ve hře na klasickou kytaru „PRAGuitarra Clásica“ pod záštitou Štěpána Raka začíná zítra v Praze. Koná se od 4. Do 6. dubna v prostorách Gymnázia a Hudební školy hl. města Prahy na Žižkově a přijít může zdarma i veřejnost. Kytarových soutěží není příliš, o to cennější je toto pražské klání s mezinárodní účastí, které založila kytaristka a hudební pedagožka Taťána Klánská. Jak se svěřila našemu portálu KlasikaPlus, inspirace byla, jak jinak, hudební, přesto mezi impulsem a realizací uplynuly dva roky.

 

IMG1848

„Z české hudby by toho chtěli víc, hlavně Dvořáka, ale většinou jim nedochází, že zrovna od něj toho k dispozici příliš mnoho není…“

„V Komenského textu je hluboká zbožnost, ale i pasáže vysmívající se lidskému pachtění. I pro varhaníka je proto ve skladbě mnoho různých poloh.“

„Varhaník se v Ebenových skladbách docela vyřádí, je v nich hodně kontrastního střídání dravých a virtuózních ploch s meditativními nebo chorálovými.“ 

Koncertní činnost zavedla varhanici Michaelu Káčerkovou už do řady evropských zemí, ale i do Spojených států a Japonska. Je absolventkou pražské AMU a studovala také na Vysoké hudební škole Felixe Mendelssohna-Bartholdyho v Lipsku. Jistě i proto tak ráda hraje Bacha. Jako většina českých varhaníků ovšem často s potěšením sáhne i ke skladbám Petra Ebena. A tak na festivalu Pardubické hudební jaro v neděli večer v českobratrském evangelickém kostele účinkuje s Markem Ebenem v rozsáhlé literárně-hudební duchovní kompozici, pro kterou se jeho otec inspiroval Komenského dílem Labyrint světa a ráj srdce. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz se sólistka zamýšlí nad poselstvím skladby i nad hudbou Petra Ebena.

 

IMG2934a

„Ve sboru jsou lidé neuvěřitelně milí a otevření a je radost s nimi zpívat a hrát. Těleso na takové úrovni nenajdu téměř nikde jinde na světě!"

„Novou produkci Prodané nevěsty diriguje Tomáš Netopil a v roli Jeníka se dnes, v jediném představení objeví Richard Samek.“

„Díky nové produkci Prodané nevěsty přibyli do „Semperparty“ další Češi.“

Semperoper nabízí operní inscenace na nejvyšší úrovni. Jednak proto, že se může chlubit špičkovým orchestrem Staatskapelle, ale také předními sólisty a sborem na nejvyšší úrovni. Ve fermanech navíc figurují stále častěji česká jména. Přinášíme rozhovor se stálou členkou sboru Petrou Havránkovou, a to právě v den, kdy Semperoper uvádí Smetanovu Prodanou nevěstu pod taktovkou Tomáše Netopila a s Richardem Samkem v roli Jeníka.

 

3659-andrea-chenier-foto-patrik-borecky-1

„Chénier je typická romantická a tragická role. Básník, který ani smrt nevnímá jako reálnou možnost.“

„Role, kterou bych opravdu rád zpíval, je Verdiho Otello.“

„V zemi, jako je Brazílie, kde kultura nemá pro politiky v současnosti skoro žádnou váhu, je velmi obtížné něco v opeře plánovat.“

Pěveckým hostem v dnešním a v pondělním představení opery Andrea Chénier od Umberta Giordana je v titulní roli na scéně historické budovy pražského Národního divadla Martin Muehle - brazilský, v Německu usazený tenorista. Opera Andrea Chénier byla uvedena v Národním divadle jako žhavá novinka v roce 1897 - pouhý rok po světové premiéře v milánské Scale. Pak až po 119 letech – v inscenaci, která je od roku 2016 nadále na repertoáru. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz Martin Muehle porovnává Giordana s Puccinim a podmínky pro operu v Evropě s Brazílií a hovoří o svém hlasovém oboru - tenore spinto.

 

5138127726336450199862341098652488287911936o

„Říká se o ní, že je komedie; ale tak, jak to má být v každé dobré komedii, je přítomen i nějaký prvek tragičtější.“

„Smetanovy postavy mně připomínají tradiční pohádky.“

„Fascinace folklorem má vždycky něco společného s touhou dotknout se něčeho už trošku ztraceného. Nostalgické ohlížení po čistotě…“

Francouzská režisérka Mariame Clément, vystudovaná kunsthistorička, režírovala svou první operu v roce 2004. Začínala v Lausanne, Antverpách, Bernu, Tel Avivu… později se dostala na festival do Glyndebourne, do Opéra national de Paris, do Covent Garden… Pracuje v evropských divadlech, má na svém kontě už bezmála čtyři desítky operních inscenací. Nyní v drážďanské Semperově opeře spolu s dirigentem Tomášem Netopilem nastudovala Prodanou nevěstu. Před páteční premiérou hovořila pro portál KlasikaPlus.cz v souvislosti se Smetanovou operou o folkloru a pohádkách, o Mozartovi a Rossinim i o humoru a tragičnosti. Je u Prodané nevěsty naprosto očarována bohatstvím její hudby i postav a situací. A je přesvědčena, že soustřeďovat se v režii příliš na naivní a folklorní aspekty by tuto operu učinilo bezzubou - méně zajímavou, než může být.

 

G9-Xwfzw

„Snažíme se, abychom mladým otevřeli také náročnější žánry – ty, které jsou určeny pro užší diváckou skupinu, a to je opera a balet.“

„Atmosféra, jak se ukázalo, je kouzelná, a je jednodušší ji vytvořit v tomto komorním prostředí než v sále pro pět stovek lidí.“

„V případě Bystroušky se nám, myslím, opravdu povedlo naplnit poslání otáčivého hlediště.“

Divadlo z Českých Budějovic zahraje dnes odpoledne v pražském Divadle ABC dětskou operu Kominíček od Benjamina Brittena. Stane se tak v rámci přehlídky Jižní spojka, při které se soubor v metropoli představuje na několika místech od 26. února do 11. března celkem pěti inscenacemi. Na šestou slibuje diváky odvézt do svého domovského města. Ředitel Lukáš Průdek v té souvislosti v rozhovoru pro portál KlasikaPlus přibližuje záměry, priority, směřování a plány Jihočeského divadla, a to zejména v operním žánru.

 

MG7345

„Je zjevné, proč tato opera byla ve své době tak oblíbená!“

„Někteří činoherní režiséři mají ve zvyku spíše improvizovat. V nehudebním divadle je takový způsob práce účinný a vzrušující.“

„Tento měsíc trávím usilovným studiem, především role Tristana.“

Na scénu Národní divadla se 7. a 20. března vrací opera Jonny vyhrává, v originále Jonny spielt auf. Ernst Krenek, rakouský skladatel s českými kořeny, v ní zachytil zidealizovaný středoevropský pohled na novou americkou hudbu a současně se pobaveně ohlédl za romantickou evropskou operní tvorbou. Inscenace se hraje od ledna - v Praze poprvé od československé premiéry, uskutečněné v roce 1927 v tehdejším Novém německém divadle. Na jevišti ožívá dílo, které jako novinka vyvolalo obrovský mezinárodní divadelní úspěch: figuruje v něm roztančená Evropa nadšená novým životním stylem, novými druhy zábavy, Evropa dvacátých let, v níž bezstarostným lidem na saxofon, na banjo a na housle hraje extrovertní černošský muzikant. Psali jsme ZDE. Z humorného rámce vybočuje postava skladatele Maxe, v níž podává expresivní výkon Jonathan Stoughton. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus britský tenorista nyní komentuje roli, dílo a inscenaci a zmiňuje také svá další angažmá.

 

Constantin-TrinksPressefoto100v-sr169900

„Je moc dobré vidět něco, co moje generace vidět nemohla - původní inscenaci z roku 1967.“

„Akustika není tak suchá, abychom tady Wagnera nemohli uvádět.“

„Ani v Bayreuthu nejsou akustické podmínky úplně ideální.“

Pražskou inscenaci Wagnerova Lohengrina předloni nastudoval a i při dnešní nedělní večerní repríze povede mladší německý dirigent Constantin Trinks, mezinárodně uznávaný wagnerovský interpret. Je hostem významných divadel, objevuje se i jako koncertní umělec v nejznámějších sálech. Vrací se i na festival v Bayreuthu. Diriguje operní repertoár od Mozarta po Luigiho Nona, ale obzvláště a rád díla Richarda Wagnera. Pěveckými hosty v Národním divadle jsou už podruhé ve třech dnech jako Lohengrin Andreas Schager, v roli Elsy Barbara Haveman a v úloze Telramunda Thomas Johannes Mayer. Po pátečním mimořádném představení jsme psali ZDE. Lohengrin je remakem bayreuthské inscenace z roku 1967. Právě tímto faktem začíná rozhovor, který dirigent nyní aktuálně poskytl portálu KlasikaPlus.

 

002

„Eugen Indjic, skvělý klavírista, jednou otevřel debatu na téma, kdo může vyhrát violoncellovou soutěž, ve které budou porotci Rostropovič, Shafran, Navarra, Maisky, Harrell, Schiff.“

„Byli jsme klidná, gentlemanská porota na úrovni a s pány kolegy mě to moc bavilo.“

„Symbióza koncertních příležitostí se skvělými kantory byla tou nejlepší školou.“

Svůj první ročník právě uzavřela Violoncellová soutěž o Cenu Gustava Mahlera. Konala se v Jihlavě a přivítala 23 účastníků ze čtyř zemí. A porota si pochvalovala jejich vysokou uměleckou úroveň. Výkony soutěžících posuzovali Tomáš Strašil z Pražské konzervatoře a Hudební fakulty AMU v Praze, Václav Horák z Brněnské konzervatoře, klavírista Radoslav Kvapil, šéfdirigent Filharmonie Gustava Mahlera Jiří Jakeš a v jejich čele violoncellista Petr Nouzovský, kterého jsme se na novou příležitost pro mladé cellisty zeptali podrobněji.

 

 

JC-foto-08df1dc158112ac5e52130dcb9960f5bb1

„Ano, soutěžní nahrávky z Concertina Praga musím živě obhájit. A moc se na to těším.“

„V Americe budu podruhé. Byl jsem tam o prázdninách na jazykovém kurzu, ale tehdy jsem nikde nehrál.“

„Snažím se předávat klasickou hudbu ostatním. Mým cílem je rozšiřovat ji dál. Takže bych mohl říct, že hraju pro dobro hudby.“

Čerstvý absolutní vítěz mezinárodní rozhlasové soutěže mladých hudebníků Concertino Praga Jan Čmejla vystoupí 17. března na Millennium Stage v Kennedyho centru ve Washingtonu, v národním kulturním centru Spojených států. Prestižní cyklus tamních každodenních podvečerních koncertů pokrývá množství hudebních žánrů, střídají se tam interpreti a soubory z USA i z celého světa, šance dostávají mimořádní mladí hudebníci. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus patnáctiletý pianista z Pražské konzervatoře přibližuje svůj současný repertoár a účast v Concertinu Praga, hovoří o studiu a odkrývá svůj pohled na úlohu hudby a smysl umělecké práce.

 

SUPL5075

„Andreas je velký profesionál s jasnou představou o interpretaci, s obrovskou zkušeností a zároveň s kamarádským a skromným přístupem ke kolegům.“

„Takže se opětovně těším, protože Händel a Mozart Adamovi neskutečně sluší.“

„Händelův Saul? Jde spíše o operu než o koncertní oratorium typu Mesiáše.“ 

Po skvěle přijatém lednovém brněnském uvedení Händelova oratoria Saul (ReflexePlus zde) hostuje Czech Ensemble Baroque s tímtéž dílem v pátek v sezoně Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK. Hlavní role zpívají i v pražském Rudolfinu německý kontratenorista Andreas Scholl a český basbarytonista Adam Plachetka. Celý tým se pak ještě k několika večerům sejde v červenci na Hudebním festivalu Znojmo, který oratorium chystá ve scénické podobě. KlasicePlus odpovídal na otázky Roman Válek, umělecký vedoucí a dirigent barokního orchestru a sboru Czech Ensemble Baroque a hlava tohoto výjimečného mezinárodního projektu.  

 

svarovsky-PRINT06

„Se soudobou hudbou bych do Japonska nejel, myslím, že ta by odezvu nenašla.

„Japonské publikum je konzervativní. Nejraději poslouchá skladby z období klasicismu a romantismu.“

„K velké chvále Japonců je potřeba podotknout, že mají velmi kvalitní sály, akusticky naprosto špičkové.“

Už druhý český orchestr míří letos do Japonska. V lednu tam koncertoval Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK (psali jsme zde) a teď čeká turné Filharmonii Brno, která do země vycházejícího slunce pojede už podesáté. Vyráží 6. února na osmnáct dnů, čeká ji jedenáct koncertů v desíti sálech devíti měst. Dirigovat bude Leoš Svárovský, který KlasicePlus svěřil své zkušenosti z jeho předchozích dva-a-čtyřiceti návštěv Japonska.

 
Strana 1 z 3