Michal Mašek

Michal Mašek

Český klavírista, umělecký manager, producent, organizátor hudebního života a majitel agentury Morpheus Art. Jeho texty publikovaly renomovaná periodika a festivaly, v minulosti připravil pořady pro rozhlas a televizi, realizoval rozsáhlý a evropskou unií podpoření projekt KOPT – Kultura a umění od první třídy, který seznamoval a zapojil nejmenší školáky do divadelních her z příběhů české historie. Jako klavírista spolupracoval třeba s Jiřím Bělohlávkem, Josefem Sukem, pořídil nahrávku pro EMI classics a stal se členem prestižní rodiny Steinway Artist. Dnes je však zejména zakladatel (2012) a pořadatel festivalu Hudební setkání, který se koná v severních Čechách a kde propojuje své získané zkušenosti a také externě přednáší na univerzitě Jana Evangelisty Purkyně. 

1

„K čemu jsou životopisy a recenze? To nejpodstatnější je, co dokážou umělci přednést v daný okamžik na pódiu.“

„Šlo o osobní výběr sopranistky, kdy se střídala díla z celého Schubertova tvůrčího období. A byl to výběr znamenitý, propojený v krásný celek.“

„Horowitz říkal: abych vyjádřil vše, co skladatel zamýšlel, je třeba mít v sobě jak anděla, tak ďábla.“

Asi tak po čtrnácti dnech, kdy jsem navštívil koncert Magdaleny Kožené a Yefima Bronfmana, jsem dostal chuť zajít na další berlínský koncert. Jak jsem již zmiňoval v článku Za Magdalenou Koženou a Yefimem Bronfmanem do Berlína, Pierre Boulez Saal jsem si velice oblíbil, a tak jsem se podíval do programu, jaké ještě zbývají koncerty v závěru sezóny. Nabídka toho nejlepšího byla velice lákavá a nebyl problém navštívit minimálně pět akcí, nehledě na to, že kousek vedle, v sále Filharmonie, slavil Daniel Barenboim padesát let od prvního koncertu, který tam měl jako dirigent 14. června 1969.

 
010

„Berlín je velmi vzdušný, jakoby otevřený, kultura je všudypřítomná a naprosto samozřejmá.“

„Pierre Boulez Saal nemá téměř žádný dozvuk a bylo by slyšet spadnout špendlík, ale akustika není suchá, je naprosto ideální.“

„Kožená s Bronfmanem souzní jako jeden, všechno je podřízené hudbě, žádná gesta zbytečná, tedy nic než hudba.“

Michal Mašek je klavírista a manažer a jeho hudební postřehy a dojmy, i jeho podíl na organizování hudebního života, mají jeden cíl a touhu: aby se hudba dostávala mezi lidi a aby lidé byli schopni vnímat její krásu, její smysl, její poselství. Tentokrát Michal Mašek podává svědectví o umění pěvkyně Magdaleny Kožené a pianisty Yefima Bronfmana, kteří byli před několika dny protagonisty písňového recitálu v berlínské koncertní síni Pierre Boulez Saal. I o ní a o berlínské kulturní atmosféře autor svědčí. Jak píše, bylo by moc pěkné, kdyby se podbné koncerty, jako byl tento, častěji konaly – a byly vnímány jako naprosto samozřejmá součást života - i u nás.