006Daniel-Havel

„To, co dokázal Bernstein jen očima, nesvedou mnozí mladí ani celým tělem.“

„Dnes dokáže vítězství v nejprestižnějších dirigentských soutěžích a následná pilná manažerská práce agentur katapultovat dosud neznámou tvář do čela těch nejlepších ansámblů téměř přes noc.“

„Gardiner je geniální umělec, nedostižný a nenapodobitelný hudební vzor, člověk nekompromisní k interpretaci a případným lenivým hudebníkům, ale především k sobě.“

Ondřej Vrabec patří bezesporu k nejtalentovanějším a nejvýraznějším klasickým umělcům současnosti. Skvělý hornista a současně vyhledávaný dirigent, který těží z bohaté interpretační orchestrální i komorní praxe, nedávno zaregistroval krásný úspěch na nové dirigentské soutěži Arthura Nikische. Další významný milník Vrabcovy profesní kariéry je teprve za dveřmi: bude dirigovat Českou filharmonii na společném koncertě, v němž se bude na dirigentském stupínku stát jedinečný John Eliot Gardiner.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
50

„David Radok je režisér, pro kterého chcete na jevišti vypustit duši.“

„Já mám na jevišti emoce velmi ráda, takže jsem byla takzvaně ve svém živlu.”

„Získat cenu Thálie je čest. Navíc je to i fyzicky překrásná cena!

Janáčkova opera Národního divadla Brno nastudovala v červnu 2019 Tři fragmenty z Julietty od Bohuslava Martinů a Lidský hlas, který napsal Francis Poulenc. V prvním případě jde o scény z velké surrealistické opery vybrané samotným autorem, v druhém případě o psychologicky výstižné jednoaktové lyrické monodrama. V inscenaci je do jednoho celku propojil režisér David Radok. V obou polovinách večera pěvecky a herecky excelovala sopranistka Jana Šrejma Kačírková, členka tamního souboru a stálý host Národního divadla v Praze, Slovenského národního divadla v Bratislavě a Jihočeského divadla v Českých Budějovicích, které jsou jejím rodištěm. Za zmíněný brněnský jevištní výkon obdržela před několika dny Cenu Thálie. V roce 2012 získala už stejné ocenění za roli Julie v Gounodově opeře Romeo a Julie a v roce 2013 za titulní roli v Donizettiho opeře Anna Bolena.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
1

Na hudebním festivalu Dvořákova Praha, který se má konat od 6. do 24. září 2021, vystoupí Vídeňští filharmonikové s Herbertem Blomstedtem, Bamberští symfonikové s šéfdirigentem Jakubem Hrůšou a Pavel Haas Quartet s klavíristou Borisem Giltburgem. To jsou tři vlajkové programy, které prozatím pořadatelé zveřejnili a na které už dávají ve velkém předstihu do prodeje vstupenky.

 
Zveřejněno v VýhledPlus
4

„Veta, že takouto skladbou už hudba žiadnej inej krajiny nedisponuje, môže znieť ako klišé: je však úplne pravdivá.“

„U Českej filharmónie sa kvalitné a štýlové pojatie už pokladá za samozrejmosť; napokon, kto iní, než hráči tohto telesa, by mal mať túto hudbu‚ v krvi‛.“

„Byčkov viedol báseň s eleganciou a so zreteľom na detail, čo sa odrazilo aj vo výstavbe melodických línií.“

Česká filharmónia a Smetanova Má Vlast: v kontexte českej hudby si príznačnejšie spojenie predstavíme len ťažko. Jedinečný cyklus symfonických básní zaznel aj 17. novembra, v rámci pripomienky Nežnej revolúcie. Na svojom Koncerte pro svobodu a demokracii zahral Vlast prvý český orchester na čele so šéfdirigentom Semjonom Byčkovom: tentokrát len pre online publikum a divákov ČT art.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
středa, 18 listopad 2020 11:58

Markéta Brothánková: Jdu duchovní cestou

3

„Hlavní inspirací pro mě byla duchovní tvorba mého milovaného Arvo Pärta.“

„K vlastnímu uměleckému vyjádření jsem v tomhle žánru dospěla až později, kdy jsem v elektronice našla vhodnou platformu k abstraktnímu vyjádření určité exprese v mezilidských vztazích.“

„Setkali jsme se na akci křesťanské komunity Emmanuel a byla z toho láska na první pohled.“

Nenápadně, tak trochu mimo hlavní proud v klasické hudbě roste v Brně nová a výrazná skladatelská osobnost. Jmenuje se Markéta Brothánková a její tvorba s širokým uměleckým záběrem v posledních letech opravdu stojí za povšimnutí. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz dává mladá umělkyně nahlédnout do svých inspirací, k nimž patří nejen hudba a víra, ale teď také mateřství.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
úterý, 17 listopad 2020 18:05

Sir Charles a jeho Janáček

1

„Pod jeho taktovkou je to výbušná, syrově stručná, téměř barbarská hudba.“

„Mackerras byl interpretem Mozarta, Händela, anglických skladatelů i Brahmse a Wagnera. Česká tvorba nicméně pro něj byla nepřehlédnutelnou a mimořádně důležitou položkou.“

„Pokud jsem v životě něčeho dosáhl, pak to byla propagace Janáčka, rekapituloval svůj život nedlouho před smrtí.“

Nahrávek skladeb českých autorů, pod nimiž je jako dirigent podepsán Sir Charles Mackerras, je nespočet. Ještě mnohem víc bylo koncertů, které řídil v Praze a Brně, stejně jako koncertů a operních představení, na nichž nastudoval a řídil českou hudbu mimo naše území. Živý snímek Janáčkovy Glagolské mše z festivalu Janáček Brno 2004 připomínáme v den nedožitých 95. narozenin tohoto „přítele české hudby“, Australana narozeného v USA a žijícího v Británii, jehož život se uzavřel v létě před deseti lety.

 
Zveřejněno v NahrávkaPlus
neděle, 15 listopad 2020 16:32

Komenského a Ebenův ráj srdce

2

„Pro Petra Ebena byl Komenský zcela jasně inspirací jako křesťan.“

„Těžko kdo jiný dokáže dát květnatému textu tak komplexní výraz jako Marek Eben.“

„Nejde zdaleka jen o krásu, potěšení nebo pobavení. Vnímavý posluchač je pohnut, proměněn.“

V málokterém hudebním díle dostává tolik prostoru tak závažné mluvené slovo jako v Labyrintu světa a ráji srdce Petra Ebena. Hodinová varhanní skladba s významným podílem přednášeného textu vznikla před dvěma desetiletími fixací improvizací. Živý snímek z jednoho z mnoha koncertů, při nichž autor vystupoval se synem Markem, zachycuje ještě původní improvizovanou podobu projektu. Snímek z roku 1996 připomínáme v den 350. výročí úmrtí Jana Amose Komenského, jehož život se uzavřel v exilu v Amsterdamu 15. listopadu 1670 a jehož myšlenky toto dílo neobyčejným způsobem prezentuje.

 
Zveřejněno v NahrávkaPlus
003

„V době kompozice Válečného rekviem, patnáct let po skončení války, byl Benjamin Britten už plně respektovaným tvůrcem.“

„Coby bytostný pacifista se Britten rozhodl odpovědět na objednávku pro skladbu doprovázející otevření nové katedrály v Coventry vytvořením protiválečného díla.“

„Pokud obsahuje nějaká skladba Benjamina Brittena part sólového tenoru, pak je jisté, že jejím adresátem a prvním interpretem byl Peter Pears.“

Brittenovo Válečné rekviem, monumentální freska s katarzním vyzněním, jedno z nejlepších děl svého autora a jedno z největších děl hudby 20. století, by se mělo spíše jmenovat Protiválečné rekviem. Vzhledem ke skladatelovu pacifismu není jen tryznou za oběti války, ale i jasným protestem proti válčení vůbec. Skladbu reagující na druhou světovou válku, ale využívající texty z té předchozí, připomínáme v Den válečných veteránů. Před sto dvěma lety, 11. listopadu 1918 v 11 hodin, skončila podepsáním příměří v Compiègne mezi Státy Dohody a Německou říší první světová válka.

 
Zveřejněno v SeriálPlus
011

„Lze očekávat, že Jurowského provedení Mé vlasti přinese mimořádně silný zážitek i nový pohled na interpretační tradici.“

„Festival vyvrcholí uvedením Stravinského opery-oratoria Oedipus Rex.“

„V rámci dramaturgické řady věnované poučené interpretaci staré hudby vystoupí čtyři zahraniční ansámbly, Pražské jaro ale také přichází s novým projektem věnovaným současné hudbě nazvaným Prague Offspring.“

Mezinárodní hudební festival Pražské jaro v roce 2021 nabídne čtyři desítky koncertů, na které už 11. listopadu začíná prodávat vstupenky. Program obsáhne spektrum od Smetanovy Mé vlasti po Stravinského operu-oratorium Oedipus Rex, od pět století staré hudby Josquina Desprez po dílo žijící autorky Olgy Neuwirth. Připraven je Víkend komorní hudby i nový projekt věnovaný současné hudbě a nazvaný Prague Offspring. Vedle Vladimira Jurowského s Rundfunk-Sinfonieorchester Berlin a Sira Simona Rattlea s London Symphony Orchestra přijede také Symphonieorchester des Bayerischen Rundfunks, který bude řídit Jakub Hrůša. Šestasedmdesátý ročník je připraven s předpokladem, že koronavirová pandemie už nebude ovlivňovat život jako letos.

 
Zveřejněno v VýhledPlus
1000

„Zpíval v prázdném sále s krásně přiznaným dozvukem.“

„Ani ne hodinový program, patrně zkrácená podoba původního koncertního záměru, měl podmanivou atmosféru, bezchybný průběh, náboj mimořádnosti a vokální dokonalost.“

„Takovéhle online streamy samozřejmě mají smysl… Především v dnešní nenormální době.“

Festival Struny podzimu měl v pátek večer pražskému publiku zprostředkovat v Rudolfinu koncert německého kontratenoristy Andrease Scholla. Ze známých důvodů, doprovázejících boj s pandemií, nebylo sice možné projekt zrealizovat, ale neztratil se zcela. Pěvec, za doprovodu své partnerky, pianistky Tamar Halperin, natočil recitál ve Wiesbadenu a pořadatelé ho zveřejnili v původním termínu na webu a sociálních sítích. Hodinový program soustředil více než tucet písní. Jejich potemnělému naladění dala společný název balada Twilight People, Lidé soumraku.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
veb-Kohoutova-DSC8290

„Kvarteto pro nás byla rodina.“

„Primárius, jako byl Jiří Novák, to byl pro kvarteto dar, ale kvarteto byla také darem pro něj.“

„Od začátku věděli, kdy skončí. Připravovali se na to.“

Legendární smyčcové kvarteto, které neslo jméno Bedřicha Smetany a aktivně působilo v letech 1945 až 1989, tvořili po dlouhá léta Jiří Novák, Lubomír Kostecký, Milan Škampa a Antonín Kohout. Od roku 1945 předtím usedal u prvního pultu po dva roky Václav Neumann, který se pak ale věnoval dirigentské dráze. A v roce 1956 nastala druhá změna, když odešel Jaroslav Rybenský. Pak už kvarteto existovalo beze změny… Marie Kohoutová, dcera cellisty souboru, sama violoncellistka, žije v pražském bytě, kde vyrostla a kde Smetanovo kvarteto po čtyři desetiletí zkoušelo. Její vzpomínky zveřejňujeme v den 75. výročí prvního koncertu čtveřice, proslulé hrou zpaměti.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
středa, 04 listopad 2020 17:18

Virtuózní Avdějeva online z Rudolfina

001

„Avdejeva bola snímaná v pozadí s hľadiskovou časťou sály a výsledný vizuálny efekt bol naozaj pôsobivý.“

„Brilantná polonéza potom bola skutočne brilantnou, iskrivou prehliadkou klaviristkinej bravúry.“

„Plnú šírku umenia tejto ruskej virtuózky sme však spoznali, aspoň podľa mňa, až v Prokofievovi.“

Zatiaľ posledná ženská víťazka prestížnej Medzinárodnej klavírnej súťaže Fryderyka Chopina Julianna Avdejeva zahrala v utorok 3. novembra v pražskom Rudolfine. V rámci Klavírneho festivalu Rudolfa Firkušného vystúpila pred online publikum s dielami Fryderyka Chopina a Sergeja Prokofieva.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
003

„Von Schiracha vedení Vídeňských filharmoniků oslovilo už na podzim 1939 s nabídkou Silvestrovského koncertu, složeného výhradně ze skladeb dynastie Straussů.“

„Prezident Vídeňských filharmoniků Hellsberg pochopil, že věčné tutlání dávných hříchů vrhá stín i na současné filharmoniky a že je načase učinit pokání.“

„Vídeňští filharmonikové se s nacistickou minulostí vyrovnali tak důkladně, že odvrhli i úpravu Pochodu Radeckého, kterým jejich Novoroční koncert tradičně vrcholí.“

Když se požehnané osmdesátky dočká jedinec, znamená to, že v životě má už leccos za sebou. A je mimo jiné schopen i ochoten se vyznat z chyb, kterých se občas dopouští každý z nás. Alespoň to tak má být, i když Miroslav Horníček k tomu trefně dodával, že „se stářím se sice prý dostaví moudrost, ale někdy přichází stáří samo.“ Až do roku 2011 se zdálo, že tomuto břitkému bonmotu odpovídá i postoj proslulého orchestru Vídeňských filharmoniků ke vzniku jejich slavného Novoročního koncertu z Vídně. Ten se – ve své ryze novoroční podobě – poprvé odehrál jako matiné 1. ledna 1941. Na prahu blížícího se roku 2021 se tudíž dočká osmdesátého provedení. Jenže už o rok a den dřív, přesně 31. prosince 1939, měl historickou předpremiéru.

 
Zveřejněno v SeriálPlus
0001

„Dobrá hudba, která může člověka obohatit, obejmout i pozdvihnout, je upgradovaným zázrakem.“

„Chceme být jedním z nejdůležitějších tahounů nového začátku ve společnosti, po stránce umělecké i lidské.“

„Vždyť i současná krize ukazuje, jak jsme všichni na jedné lodi a jak by bylo skvělé držet při sobě.“

Už několik let je hudebním ředitelem Velšské národní opery, sídlící v moderním sále Welsh Millennium Centre v Cardiffu. V těchto dnech však Tomáš Hanus hostuje ve Vídeňské státní opeře, kde nastudoval novou inscenaci Čajkovského Evžena Oněgina. Na úterý se připravuje přímý přenos – stream, který by měl být k vidění na stránkách divadla. Zatím poslední ze série představení čeká dirigenta v rakouské metropoli 6. listopadu… O řadu projektů, stejně jako ostatní umělci, přišel a přijde. Zatím ještě platí plány pohostinských vystoupení u orchestrů v Berlíně a v Manchesteru v první polovině příštího roku… Zázemí má jinak v Brně. Letos v lednu oslavil padesátiny. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz, jinak nadějném, smutně říká, že v Cardiffu nebyl kvůli pandemii od února.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
veb-K-Litomyl-DSC3753

„Vyčítat hudebníkům, že se v koronakrizi, jsouce bez práce, hlásí o právo na existenci, že volají o pomoc, není fér, ale není to ani prozíravé.“

„Život bez dobrého jídla, bez možnosti setkání s přáteli, není plnohodnotný. Ale hudba jde ještě dál, přímo k podstatě našeho bytí.“

„Než se tak stane, choďme ven na vzduch a zabývejme se něčím pozitivním. I hudbou.“

Člověk potřebuje mít v životě smysl, úběžníky, perspektivu, cíle. Potřebuje se na něco těšit. Momentální situace žádné pevné body a jasné výhledy nenabízí. Nikdo neumí říct, při jakých číslech se odvolá omezování normálního každodenního provozu, nikdo neví, kdy skončí druhá pandemická vlna, a už vůbec se nemluví o tom, kolik dalších podobných vln nás asi ještě čeká. Nejsou jasně popisovány následky, nejsou zřetelně a včas stanovována pravidla kompenzací. Neumíme si představit podobu lepších zítřků. Hledáme proto podvědomě něco příjemného. Spolehlivého. Zásadního. Hudební umění to nabízí.

 
Zveřejněno v SeriálPlus
úterý, 27 říjen 2020 11:42

Mr Musical a Ježíš jako superstar

001

„Fotografie ukazuje dva mladíky, kteří možná věděli, co dělají, ale dost možná taky ještě úplně ne… Timu Riceovi bylo šestadvacet, Andrew Lloydu Webberovi dvaadvacet…“

„Jeden z komerčně nejúspěšnějších umělců všech dob, globální fenomén. Melodik, hitmaker. Franz Lehár dneška.“

„Miloš Forman prý Lloyda Webbera kdysi přemlouval, aby vzal ve filmu Amadeus roli Mozarta.“

Ať už je Jesus Christ Superstar rocková opera, nebo muzikál, jedno je jisté. Přesahuje žánr zábavné hudby a komerčního hudebního divadla dost daleko. I když ne snad přímo a doslova směrem ke klasické či vážné hudbě, tak podobně jako West Side Story směrem k závažnému modernímu umění. Právě dnes je tomu padesát let, co se dílo Andrew Lloyda Webbera a Tima Ricea objevilo na trhu v podobě gramofonového dvojalba. Až o rok později bylo uvedeno scénicky.

 
Zveřejněno v NahrávkaPlus
006

„Odstupy na pódiu? Vynaložili jsme veškeré úsilí, aby umělecký výsledek nebyl jakkoli kompromitován, a daří se to. Hlavní problém je psychologický – vytrácí se ´komunitní´, ´intimní´ rozměr hraní spolu.“

„Těším, až se věci vrátí k normálu. Až zas budu moct podat koncertnímu mistrovi nebo sólistovi ruku a obejmout je. Tahle bezprostřední emoce v koncertech mi nesmírně chybí.“

„Hrajeme pro dvě stě lidí maximálně – v sále pro tisíc čtyři sta posluchačů. Všichni přijdou. Sedí na telefonu, dokud se neproderou pro lístek. Každý koncert hrajeme bezmála jako díkůvzdání, že zní ještě živé tóny pro reálné publikum.“

Šéfdirigent Bamberských symfoniků Jakub Hrůša přibližuje podmínky, za nichž se v Německu zatím koncertuje. Zamýšlí se nad mnoha zápory a nad několika vzácnými klady uplatňovaných opatření, nad okolnostmi a současnými nadějemi, dává nahlédnout do svého seškrtaného diáře a také podrobně přibližuje atmosféru koncertu, který v Bamberku před deseti dny v živém streamu dirigoval pro festival Janáček Brno. Na otázky portálu KlasikaPlus.cz odpovídá ve vlaku cestou do německé metropole, kde 28. října diriguje Deutsches Symphonie-Orchester Berlin. Na programu mají předehru k Prodané nevěstě, Dvořákovu Třetí symfonii a Koncert pro violoncello a orchestr č. 1 Bohuslava Martinů se sólistou Tomášem Jamníkem.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
Sydney-Chamber-Opera-Craig-Wall

„Utzonův architektonický návrh posunul hranice toho, co bylo dosud možné, a to technologicky i esteticky.“

„Královninu řeč, v níž zazněla naděje, že bude tato architektura patřit mezi divy světa, sledovalo 300 milionů televizních diváků.“

„V předprodeji bylo už na Wagnerovu tetralogii prodáno na patnáct tisíc vstupenek. Pořadatelé doufají, že si je lidé podrží na pozdější posunuté termíny.“

Světoznámý operní dům v Sydney, ve kterém zahájila provoz britská královna Alžběta II. přesně před 47 lety, 20. října 1973, od března kvůli pandemii nehraje. Teď by se měl otevřít 2. listopadu, ale jen pro menší národní produkce a komorní koncerty. Opera Australia, zajišťující na této i na dalších scénách mezinárodní provoz, začne hrát určitě až v příštím roce.

 
Zveřejněno v SouvislostPlus
3

„Jeho osmipokojové apartmá na druhém podlaží mělo číslo 23 a bylo z něj vidět na Central Park. Kdopak ty prostory asi obývá dnes…?“

„V Praze všechny okouzloval i v soukromí. Na večírku u Rafaela Kubelíka, šéfa České filharmonie i festivalu Pražské jaro, který tehdy bydlel na Smetanově nábřeží, strávil prý většinu času u klavíru.“

„Sledovali jsme ho s nepopsatelnými pocity – ve směsici nadšení z hudby i ze svobody. A tlačili jsme se v chodbě u dirigentského salonku, abychom ho zahlédli zblízka…“

Hledáme a nacházíme několik adres v New Yorku, které spojuje jméno Leonarda Bernsteina. Život charismatického dirigenta, geniálního skladatele, existenciálně hlubokého vykladače díla Gustava Mahlera, autora muzikálů i symfonií, excentrického bisexuála a televizního popularizátora hudby se na Manhattanu uzavřel před třiceti lety, 14. října 1990. Připomínáme si současně, že na začátku i na konci jeho umělecké dráhy figuruje – pro nás památným způsobem – Praha.

 
Zveřejněno v SeriálPlus
úterý, 13 říjen 2020 15:04

Hudba v magickém trojúhelníku

1

„Valašské sonety provedl Rokytovi zároveň šťavnatě i precizně Janáčkův komorní orchestr, jehož primárius Jakub Černohorský patří nenápadně mezi naši houslovou extratřídu.“

„V nechtěně poslední den festivalu se koncert zaměřil především na tvorbu Vítězslava Nováka coby poctu k výročí sto padesáti let od skladatelova narození.“

„Nejenže hráli takříkajíc jak z partesu; nakažlivé bylo jejich nadšení, radost ze hry, vzájemný oční kontakt.“

Oprávněně se traduje, že pokud se hudební festival dožije – navíc ve zřetelném rozkvětu – své první pětiletky, má to nejhorší za sebou. A mnoho nadějného před sebou. Jestli to o některém z počinů, které lze volně přiřadit do oblasti klasické hudby, platí, pak je to Lednicko-valtický hudební festival, pořádaný úmyslně vždy v říjnu. Proč volně? Protože tento počin si ve své dramaturgii mimo jiné vytkl představovat setkávání, prolínání, vzájemné ovlivňování mezi hudbou takzvaně vážnou a folklorní. A proč úmyslně? Během října se na jižní Moravě, v magickém trojúhelníku ohraničeném Lednicí, Valticemi a Mikulovem, odkud je do Vídně necelých sto kilometrů, tradičně konávaly podzimní šlechtické hony, doprovázené setkáními při hudbě. Míst, ve kterých kdysi tóny zněly a kam se teď díky Lednicko-valtickému festivalu vracejí, je zde mnoho. Kromě jízdáren valtického či lednického zámku anebo zámeckého sálu v Mikulově například drobné skvosty ukryté v krajině: lovecký zámeček Dianin chrám či ještě komornější zámeček Rybniční. Letos to ovšem měl festival kvůli covidu velmi těžké. Koncertů v půvabném prostředí nakonec muselo být jen pět místo osmi; absolvoval jsem poslední dva a stály za to.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
Strana 1 z 15