pátek, 15 únor 2019 15:30

Jemná francouzská opera a studené mnichovské publikum.
PKF doprovodila Jonase Kaufmanna

Autor:

 

„Opera tím nejzákladnějším úběžníkem pro PKF není, ale přesto umí doprovázet pěvce jako málokterý jiný náš orchestr.“

„Oba dokáží dát do hlasu cit jako ze života. Úžasně hrají, do poslední chvíle, až za dveře do zákulisí.“

„Na operní koncert je emocí přítomno víc než obvykle. Herecky i pěvecky ukázka té nejvyšší profesionality.“

 

XOXO6540

 

Šest samostatných árií, dvě operní finále, dva přídavky a jeden nevážný dvojzpěv. Taková je pěvecká bilance Jonase Kaufmanna po jeho čtvrtečním mnichovském koncertě, při kterém ho doprovodila PKF-Prague Philharmonia a na němž s ním spoluúčinkovala Anita Rachvelishvili. Program tvořila výhradně francouzská opera a tenorista ji ve svém rodném městě představil jako vesměs velmi jemnou hudbu. Samozřejmě s výjimkou dramatické Carmen.

 

XOXO6306

 

V ruce tablet a v něm otevřené noty, tmavá košile, džíny – zákulisím proběhne usměvavý nenápadný člověk. Za chvíli už je vidět na monitoru, jak stojí před orchestrem. Zvuk je stažený, ale něco málo naopak proniká v reálu přes zavřené dveře. Jonas Kaufmann si s orchestrem a dirigentem osahávají akustiku sálu. Program už mají nazkoušený. Mají už za sebou dva ze čtyř koncertů německého turné. Nejvyhledávanějšímu a asi i nejslavnějšímu tenoristovi současnosti to zpívá dobře, večer v Mnichově slibuje setkání s velkým hlasem, s velkým uměním, s umělcem obdivovaným po celém světě.   

A pak už je koncert – a očekávání se naplňují. Předehra k Thomasově opeře Mignon začíná tichými sóly a postupně narůstá až k energickému finále, orchestr nasazuje od začátku laťku vysoko. Jonas Kaufmann v árii, kterou zpívá v Meyerbeerově Afričance Vasco de Gama, začíná o chvíli později o něco opatrněji, ale od začátku zároveň jasně připomíná, že je nepřekonatelný ve ztišeném polohlase. Emmanuel Chabrier – Habanera. To je další orchestrální číslo. Houpavé, ztišené, pohodové, nijak smyslné. PKF-Prague Philharmonia hraje jemně, v sólech i jako celek. Nejde o ten úplně nejtypičtější repertoár pro toto těleso, základní poloha ustavená při jeho založení je klasicismus a neoklasicismus. Na turné je - pro větší obsazení zhruba pětapadesáti hráčů - i několik posil, zejména akademiků, to znamená mladých muzikantů, kteří v Akademii PKF získávají zásadní profesionální zkušenosti a jsou těmi nejbližšími v líhni budoucích členů. Ano, už dávno víme, že sice tím nejzákladnějším úběžníkem pro PKF opera není, ale že přesto umí doprovázet pěvce jako málokterý jiný náš orchestr. Však je měl Jonas Kaufmann s sebou už i v Praze a také na několika místech v cizině.

 

PROARTEKaufmannZugabeAKM3161

 

Na druhé číslo ze zákulisí vychází na pódium právě on. Usměvavý, nesnaží se o show, kontakt s publikem navazuje lehkými úklonami, sebejistým, ale přesto téměř plachým způsobem. Mne si ruce, krátký pohled pro kontakt s dirigentem Jochenem Riederem, s nímž vystupuje často – a začíná další árie, Romeova cavatina z Gounodovy opery. Opět krásné použití polohlasu, ale i pootevření vysokých tónů; lyrické pojetí, tak kontrastující s tím, že tenhle tenorista zpívá Otella a wagnerovské postavy. Ostatně, jeho mnohostrannost, dovolující mu zpívat německý i ryze italský repertoár stejně zajímavě a dobře jako repertoár francouzský, je pro něj charakteristická a určující od počátku.

 

XOXO6502

          

Mezzosopranistka Anita Rachvelishvili se stala objevem před deseti lety v okamžiku, kdy debutovala za řízení Daniela Barenboima po Kaufmannově boku v milánské Scale jako Carmen. Skvěle hrající, živočišná, přesvědčivá, skvěle zpívající. Je taková stále. Habanera z Bizetovy Carmen se odvíjí vokálně krásně, bez okázalé ohnivosti a smyslnosti, jakoby bez emocí, ale s nadhledem. Ženskost nikoli vyzývavá, ale spíše skrytě pobavená. Jen na chvíli pouští sólistka hlas k plnosti, jinak je zdrženlivá - ale stejně vyplňuje prostor zvukově i emocemi naplno, dokonale.

 

PROARTEKaufmannEinzelapplausAKM3236

 

Téměř 2400 míst v síni je, až na několik málo, obsazeno. Gasteig není ani trochu malý sál. Jonas Kaufmann si přesto v jeho příjemné akustice může dovolit i v árii Dona José své proslulé stažení velkého zvuku do pianissima, znělého a jistého. Hranice falzetu je u něj neznatelná, hlas mu dovoluje i z takového tónu plynule zesílit a zase zeslabit. Zůstává v tom jedinečný. Dostává tím do výrazu touhu a probouzenou vášeň, končí absolutně jemně, vyznáním. Zpívá tak tuhle árii odjakživa. Jonas Kaufmann je očividně povznesen nad techniku. Postavu žije. Don José je jeho erbovní pěveckou záležitostí.  

První polovina koncertu po orchestrálním čísle z Carmen končí finální scénou z Massenetova Werthera. Oba pěvci se poprvé setkávají. Ona je v roli odtažitá, on naléhavý, zoufalý. Oba dokáží dát do hlasu cit jako ze života. Nepřehrávají, ale úžasně hrají, do poslední chvíle, až za dveře do zákulisí.

 

XOXO6413

        

Publikum v příjemném, moderním a velkém sále Gasteig, jinak sídle Mnichovských filharmoniků, je dnes po celý večer nepochopitelně rezervované. Kaufmann dává to nejlepší, co jeho projev nabízí – nenapodobitelný polohlas i otevřené plné tóny včetně těch nejvyšších, tvořících korunu tenorového oboru; pěvecký ideál, k tomu přesvědčivé emoce. Gruzínská mezzosopranistka přidává obdobně bohatý hlas a víc než výstižné dramatické umění. Posluchači roztávají až na dvě tři poslední čísla. Do té doby pěvce nechávají odejít po každém výstupu s dávkou potlesku jen o něco větší než malou. Paří to k „bavorské povaze“, pokud taková existuje? Je to běžný mnichovský projev? Nebo je to způsobeno programem, v němž chybí Pucciniho „Vincero“?

 

PROARTEKaufmannRiederAKM3191

  

Výjev z Berliozovy legendy Faustovo prokletí je po pauze a po Rákoczyho pochodu kontrastní, kouzelně ztišený. Kaufmann zpívá ještě méně než polohlasem, nehrdinsky, nádherně. Orchestr hraje ve stejně nádherném pianissimu. Decentní předehra k Rýnským vílám od Offenbacha navazuje v pianissimu. Jedno z nejlepších čísel PKF tento večer. Jochen Rieder je z pohledu publika značně necharismatickou osobností, ale vede koncert pěkně a tenhle typ hudby mu sluší.

Halévyho opera Židovka nabízí další známou tenorovou árii, s krásnými sóly dechových nástrojů. V Kaufmannově podání introvertní, opět tichá pianissima. Když tenorista hlas napne, je rovný, plný, pevný. V létě mu bude padesát. Nezdá se, že by se měsíce odmlčení, které na nějakou dobu jeho kariéru přednedávnem přerušily, nějak zásadně projevily. Možná už nejde do zpěvu celkově tak naplno. Možná vzal na vědomí, že se přepínal na úkor své budoucnosti. Nadále je však svátkem, víc než radostí, ho slyšet.

Závěr večera má korunovat Bizetova Carmen. A je tomu tak. Do Aragonaise, jedné věty ze suity, se dirigent s orchestrem vrhne ihned po příchodu na stupínek. A výstup Jonase Kaufmanna a Anity Rachvelishvili navazuje bez přerušení. Ona přichází zleva, on zprava – a přenášíme se do finále opery. Drama právě vrcholí a dvojice hraje jako v divadle. Jako o život. Kaufmann je rozervanec, bezradný zoufalec, zahnaný vášní a žárlivostí do situace, kterou nezvládá. Anita Rachvelishvili má děs v očích. Láska je dávno pryč, vystřídala ji lhostejnost a asi i nenávist… Na operní koncert je emocí přítomno víc než obvykle. Herecky i pěvecky ukázka té nejvyšší profesionality… Poslední objetí, smrtící rána fiktivním nožem, poslední zoufalá slova. Vrchol koncertu par excellence. Publikum konečně roztává. A přídavky si vyslouží – árii Werthera, árii De Grieux z Massenetovy Manon…a na úplný konec trocha legrace: barcarola - duet z Hofmannových povídek, Kaufmann sundává frak a dává ho přes ramena partnerce a zpívá - - sopránový part…

 

XOXO6559

 

Koncert končí značným úspěchem. Několik fanynek podává svému obdivovanému na pódium květiny, uznání se dostává i všem hráčům. Pořadatelé vyjadřují v zákulisí spokojenost a také členové orchestru si uvědomují, že byli součástí něčeho nevšedního. Ještě je čekají stovky kilometrů dálnic á zopakování stejného programu v neděli v Hannoveru. Bude Jonas zase ve formě? Ale určitě ano – a všichni, kteří u toho budou, se mají na co těšit.

 

2018-02-07berlinjonas-kaumann-1

    

V ruce tablet a v něm otevřené noty, košile, džíny… Skončila zkouška, je necelou hodinu před večerním koncertem. Muzikanti se trousí z pódia, mají před sebou čas na převléknutí a čekání. Jonas Kaufmann se opírá o jedno ze sedadel v hledišti, v družném hovoru s několika přáteli. Do zákulisí ještě hned tak nepůjde. Bylo by zajímavé mít možnost se ho zeptat, jestli takhle předem cítí rozdíl mezi koncerty v Berlíně a Frankfurtu v minulých dnech ve srovnání s dnešním vystoupením v rodném městě. Nebo se zeptat, v čem on za sebe vidí specifičnost francouzského operního repertoáru… Nebo jak se mu zpívá s pražským tělesem... Je kolem něj však neprostupná virtuální hradba. Lidé, kteří ho hlídají, kteří mu pomáhají, kteří mu tvoří program a kteří hlavně vytvářejí a usměrňují jeho obraz na veřejnosti, předem rozhodli, že na sebekratší rozhovor v Mnichově čas mít nebude. Pokoušet se tuto hradbu obejít? Jen tak ho zkusit oslovit? To se nedoporučuje. To se nedělá. Krále a prezidenty také nemůžete někde zastavit a ptát se jich, co si myslí. A Jonas Kaufmann je ve zpěvu králem.

 

Foto: Ansgar Klostermann, Paul Sklorz a Marcello Curto

Petr Veber

Nepochází z uměleckého prostředí, ale k hudbě má jako posluchač i jako neprofesionální klavírista a varhaník blízko od dětství. Po gymnáziu vystudoval hudební vědu na Karlově univerzitě. Od poloviny 80. let působí jako novinář, hudební a operní kritik a autor textů o hudbě a hudebnících. Přes dvacet let byl zpravodajem ČTK zaměřeným na hudbu, kulturu a církve, od roku 2007 pak deset let v Českém rozhlase vedl hudební redakci stanice Vltava, pro kterou nadále pracuje jako publicista. Současně je jedním z dlouholetých průvodců vysíláním Českého rozhlasu D-dur, digitální stanice klasické hudby. Od 80. let vedle zaměstnání nepřetržitě přispívá do odborných českých hudebních měsíčníků, deníků i časopisů. Připravoval rozhovory a psal hudební reflexe do Lidových a Hospodářských novin, publikuje v Týdeníku Rozhlas i na internetu, píše texty k programům koncertů i obalům CD. Je autorem knihy Václav Snítil a jeho půlstoletí české hudby. Klasickou hudbu považuje za nenahraditelnou součást lidského života a snaží se o tom nenásilně přesvědčovat ostatní. Za hudbou cestuje stejně nadšeně, jako rád chodí po horách a fotografuje. Vážnou hudbu všech období, forem a žánrů ještě stále vyhledává, s potěšením poslouchá a dál poznává. V červnu 2018 se proto stal spoluzakladatelem hudebního portálu KlasikaPlus.cz...

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.