„Nenásilná, sokratovská metoda kladení otázek byla velmi inspirativní a díky ní mohly do „hry“ vstupovat i samy děti a další účastníci.“

„Rady mladým skladatelům se nikdy nenesly v duchu „já jsem starší a vím víc“, ale byly v každém ohledu podporou, pochopením a krásným dialogem.“

„Je zřejmé, že ať už se budou další generace profilovat jakkoli, budou v ní vždy figurovat zvláštní lidé, kteří mají bytostnou potřebu tvořit, psát a vyjadřovat se hudbou.“

Hradec nad Moravicí je v červnu tradičně místem setkávání hudebníků z celého světa. Mezinárodní interpretační soutěž a festival Beethovenův Hradec letos z pochopitelných důvodů proběhnout nemohl. Z celé série akcí svázaných s tímto kulturním podnikem nakonec byla realizována pouze Dílna pro nejmladší skladatele, jejímž organizátorem je Sdružení Q. Dětí se sice na zámku v Hradci nad Moravicí sešlo poskrovnu, o to intenzivnější však byl průběh samotných skladatelských kurzů.

Je to sice hodně zvláštní a možná trochu archaické, ale některé děti ještě stále přitahují kreativita a vlastní tvorba více než mechanická a psychická závislost na technologiích. Dílna pro nejmladší skladatele se letos v Hradci nad Moravicí odehrála už po patnácté. Sice ve skromném rozsahu, dětí přijelo kvůli koronavirovým opatřením opravdu jen několik, zato ale v pěkném věkovém rozptylu od 5 do 15 let.

Dílnu zahájil ve čtvrtek 11. června koncert lektorů, na němž zazněly novinky a premiéry. Samotné kurzy byly zahájeny v pátek ve Velké dvoraně Červeného zámku. Před workshopem nad zaslanými skladbami ještě proběhl seznamovací rituál. Lektoři a děti vytvořili společně kruh a volnou zvukově-pohybovou improvizací se všichni účastníci postupně představili. Workshopy probíhaly na pódiu formou přehrání vlastní skladbičky, nad níž se následně volně debatovalo a přemýšlelo. Nenásilná, sokratovská metoda kladení otázek byla velmi inspirativní a díky ní mohly do „hry“ vstupovat i samy děti a další účastníci.

Součástí kurzů byla aktivita Slyšet jinak, kterou vedla Gabriela Všetičková z olomoucké Univerzity Palackého. Zadáním bylo vytvořit v ustavených kolektivech novou skladbičku. Děti dostaly papír, fixy a musely svou představu a koncepci zaznamenat a připravit nejen hudebně, ale i scénicky. Odpoledne pak probíhaly individuální hodiny s lektory nad skladbami zaslanými z domova. Učebny ve věži Červeného zámku disponují nejen unikátním výhledem do rovinatého Opavska, ale zejména pianinem a solidním zázemím pro pohodový průběh kurzů. Letos bylo možné konzultovat vlastní skladbičky se Sárou Medkovou, Markétou Dvořákovou, Ivo Medkem, Vítem Zouharem a Štěpánem Filípkem.

Večer se uskutečnil koncert souboru Ensemble Marijan pro improvizovanou hudbu. Sára Medková (klavír), Jana Pavlíčková (příčná flétna), Štěpán Filípek (violoncello), Vít Zouhar (počítačové technologie), Ivo Medek (perkuse) a Jan Dvořák (kontrabas) se v různých kombinacích objevili v improvizačních pásmech i skladbách, jež mají již nějak kodifikovanou grafickou a notovou podobu. Figurovala mezi nimi díla Iana Clarka, George Crumba a Antona Weberna.

Také sobota byla na hudební aktivity pestrá. Předešlý program ještě doplnila výroba netradičních hudebních nástrojů pod vedením Gabriely Coufalové a Jaromíra Synka. Večer pak proběhl koncert, na němž se představily dětské týmy s projekty vytvořenými v rámci projektu Slyšet jinak. Intenzivně pokračovaly samozřejmě i individuální lekce, tak, aby vše bylo připraveno na nedělní finále s názvem Hledá se nový Beethoven. To představuje jakési vyústění a vyvrcholení všech aktivit, včetně vyhlášení vítězů soutěže Malý vynálezce a předání diplomů za účast.

Dílny pro nejmladší skladatele jsem se zúčastnil z časových důvodů vůbec poprvé. Nemám tedy srovnání, jak tyto kurzy fungují, když je účastníků například dvojnásobný počet. Ovšem v takto komorním duchu byla akce velmi osobní a nečekaně intenzivní. Sluší se především ocenit lidský, laskavý a rodinný přístup jednotlivých lektorů k dětem. Jejich postřehy a rady mladým skladatelům se nikdy nenesly v duchu „já jsem starší a vím víc“, ale byly v každém ohledu podporou, pochopením a krásným dialogem nad možnostmi a potencialitami, které konkrétní místa ve skladbičce nabízejí. Lektoři s dětmi prostě komunikovali jako rovní s rovnými. Podobný pocit sdílení a spoluúčasti jsem vnímal v celém společenství.

Také koncerty účastníků se nesly v naprosto neoficiálním, hravém i humorném tónu, v němž nebyl prostor pro trému a rigorózní scénář. Po každém vystoupení dětí následovala opět osobně adresovaná pochvala z úst Ivo Medka či dalších lektorů. Děti byly opravdu vlídně, srozumitelně a hezky motivovány k odvaze a důvěře ve vlastní schopnosti. Bylo nesmírně zajímavé sledovat, jak se během kurzů skladby měnily. Některé zejména po dynamické stránce, jiné zase třeba modifikací hudební formy. Všechny ale přirozeně, funkčně a nápaditě s ohledem na jejich vyjadřovací možnosti.

15. ročník Dílny pro nejmladší skladatele zakončil round-table, k němuž zasedli všichni přítomní: lektoři, děti i jejich rodinní příslušníci. Zhodnocení kurzů se účastnily i děti a jejich postřehy byly opravdu půvabné a mnohdy velmi inspirativní. Obecně panovala velká spokojenost a nadšení, někteří už horovali, že přijedou za rok znovu. Jeden z nejmladších účastníků prozradil, že by rád jezdil až do svých patnácti let.

A tak jsme se skladatelem Ivo Medkem, když přišel čas loučení, nemuseli příliš skepticky pochybovat o smyslu a účelu této, na dnešní časy zdánlivě poněkud spektakulární akce. Je zřejmé, že ať už se budou další generace profilovat jakkoli, budou v ní vždy figurovat zvláštní lidé, kteří mají bytostnou potřebu tvořit, psát a vyjadřovat se hudbou. Ostatně, je to přece jen jeden z nejstarších „jazyků“ lidstva, a pokud se naučíme mu rozumět, může se stát ohromnou zábavou i celoživotním posláním.

Foto: archiv autora