KlasikaPlus.cz© - portál o klasické hudbě

PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

...váš vyladěný partner

english

Concentus Moraviae – festival spolehlivě mimo metropole english

„Je čest patřit do festivalové rodiny, která začínala jako společenství třinácti měst a která se rozrůstá o další.“

„Ničím zbytečně nezatížená, přitom ale přesná a obsažná hra Kvarteta Vertavo.“

„Sbor Czech Ensemble Baroque se tento večer nepohybuje v obvyklých vodách, ale velmi dobře je schopen dosáhnout i romantického zvuku.“

Přední sklo je plné hmyzu. Polovina června, hodina před půlnocí a cesta sotva setmělou krajinou vede z koncertu silnicemi, kde není kromě můr a dalších létajících mátoh živáčka. Festival Concentus Moraviae člověka spolehlivě zavede mimo velká centra, do míst na jihu Moravy a na východním kraji Vysočiny, kde samozřejmě nedávají dobrou noc lišky, ale kde se přesto klasika neobjevuje denně. Včera Tišnov, o den dříve Boskovice. Hudba v památkově cenném prostředí a v komorní posluchačské pospolitosti si na nic nehraje a dělá radost.

Je nedělní večer, ale proslulou boskovickou židovskou čtvrť zalévá ještě večerní žlutavé slunce. Kousek nad ní, ve stráni nad městem, je do zeleně vsazen empírový zámek. Jeho majitelé, příslušníci rodu Mensdorff-Pouilly, jsou dnes hostiteli, v hlavním sále v prvním patře se koná koncert. Končily kvůli tomu i o něco dřív prohlídky. Je po sedmé hodině, na hudební program postupně přichází několik málo desítek lidí, ale o mnoho víc by se jich sem stejně nevešlo. Domácí pán s manželkou sedí v první řadě, stejně jako představitelé města. Je čest patřit do festivalové rodiny, která začínala jako společenství třinácti měst regionu kolem Brna a která se během let rozrůstá o další a další. Concentus Moraviae propojuje menší sídla v zájmu o hodnotnou kulturu a nabízí jim špičkové umělce a zajímavou dramaturgii.

Letošní program je výrazně zaměřen na smyčcová kvarteta a boskovický zámek patří tento večer norské čtveřici. Vertavo String Quartet tvoří Øyvor Volle, Annabelle Meare, Berit Cardas a Bjørg Lewis – čtyři ženy, podle všeho ještě stále ty stejné, které se jako –náctileté konzervatoristky studující v metropoli Oslo rozhodly v roce 1984 začít společně hrát, něco nacvičit a vydat se uprostřed zimy kamsi na sever Finska na kvartetní soutěž… Teď jsou ale ve střední Evropě, vysokými pootevřenými okny proniká do sálu příjemně teplý vzduch, umívají se, dávají na pulty noty – a než začnou hrát, violistka ještě na chvíli vstává a velmi improvizovaně anglicky přibližuje první skladbu. Když si nemůže vzpomenout, co přesně chtěla říci, nakloní se na chvíli ke kolegyním pro radu. Od začátku neformální přístup. A hra je v něčem podobná – ničím zbytečně nezatížená, přitom ale přesná a obsažná. Haydnův Smyčcový kvartet Es dur, druhý z opusu 33, má podtitul Vtip – a skutečně končí s pobaveným úsměvem: po humorně natahovaném závěru náhle bez opravdového konce přestává. Griegův rozmanitě strukturovaný romantický Smyčcový kvartet č. 2, který hned navazuje, je dvouvětý, nedokončený… Také příležitost k osobitě košatému hraní, v němž nad superpřesným odvažováním poměrů mezi nástroji vládne spontaneita, kde nechybí neustálý vzájemný kontakt, ale bez známky úzkostlivosti, hraní, které je křišťálově čisté a plnokrevné. A pak Ravelův Kvartet F dur, dokonalý a přirozený, barevný, neagresivní. Hodina a něco uplyne rychle, publikum je v hudbě ponořeno bez možnosti vydechnout. Krásná hodina.

Jak ženy z Kvarteta Vertavo píší ve svém zábavně formulovaném životopise na webu, z dívčího souboru, v jehož zázemí figuroval u každé nějaký přítel, se stala za pár let velká rodina s manžely, dětmi, babičkami a chůvami. A původní malé auto vyměnili za devítimístné. Na zájezdech během dne cvičily, večer koncertovaly a v noci chodily sem a tam po hotelové chodbě, aby uspaly miminko, které nepochopilo změnu časového pásma… Teď už jsou však děti velké. Čtveřice je v České republice na dva dny na otočku z Norska, skutečně jen ve čtyřech. Je po koncertě. Dámy, každá se svým futrálem na zádech, v družné zábavě vycházejí ven. Zbývá společná fotka před zámkem a odnesení nástrojů do hotelu, který je pár kroků pod ním. Je po něco málo po deváté, ještě stále zbývá hodně denního světla, i když určitě méně než touto dobou v Norsku. A tak za chvíli, ještě než sami stačíte odjet, vidíte čtyři ženy už úplně v civilu a nalehko, jak směřují ulicí dolů k náměstí. Na večeři? Na skleničku? Na pivo? Práce a život jde dál. Už 20. června hrají v Británii v Old Amersham, 24. června na Båstad Festivalu ve Švédsku, o měsíc později na Korsholm Festivalu ve Finsku, v polovině srpna na Festivalu komorní hudby v Oslo, potom přijde opět Británie… a 26. a 27. října doma v Norsku akce s názvem Haydn Extravaganza: Smyčcové kvarteto Vertavo bude slavit 35 let a za přispění několika dalších souborů zaštítí a prožije třicetihodinový maraton, při němž zazní všechny Haydnovy smyčcové kvartety. Je jich mnoho desítek.

O den později se večer, za slunečního svitu, schází festivalové publikum v Tišnově, v jednom z třinácti původních měst, která stála u prvního ročníku festivalu Concentus Moraviae a vydržela s ním i do jeho ročníku čtyřiadvacátého. Místní, asi i pár přespolních, převážně z Brna – o něco větší pospolitost, která zaplňuje katolický kostel sv. Václava. Czech Ensemble Baroque, specializovaný barokní soubor, který pořádá v Brně oblíbený cyklus Bacha na Mozarta!, sem dnes vysílá jen svůj sbor a navíc ne s barokní hudbou. Diriguje Tereza Válková. Připraveny jsou duchovní skladby autorů z přelomu 18. a 19. století i skladby o něco novější. Program zapadá do té části letošní dramaturgie festivalu, která připomíná Vídeňský kongres z let 1814 a 1815. Jeho jednání měla dopad i na vznik a posílení národních škol v evropském umění. A tak je legitimní, že zaznívá Haydnova, Schubertova, Mendelssohnova, Cherubiniho, RossinihoBerliozova a nakonec i Čajkovského hudba.

Koncert otvírá za varhanním pozitivem, umístěným vepředu před presbytářem, Karel Martínek. Improvizuje, potom doprovází výběr z žalmů, které komponoval Joseph Haydn na anglické texty v 90. letech za pobytu v Londýně. Pro první z nich přichází malá část sboru, k druhému zbytek. Svěží hudba, melodikou se hlásící k zemi, v níž vznikla. Luigi Cherubini byl Ital spjatý s Paříží, ale jeho Antifona sul cantofermo je ještě z doby, kdy žil v Bologni. Překvapivě má sazbu skoro jako od klasika renesanční hudby, plyne pomaleji a zeširoka. Sboru se daří! Pak přichází na řadu Vítězný zpěv Mirjam, skladba s textem inspirovaným Starým zákonem, jedno z posledních děl Franze Schuberta, skutečný objev – dílo zajímavé, mnohotvárné ve výrazu, v sazbě, v dynamice, schubertovsky písňové, s výrazným sopránovým sólem, kterého se ujímá Markéta Böhmová. Tři další skladby zaznívají s jinou akustikou – pro změnu shora z kůru, z prostoru, kam hudba původně v kostele patřila. Karel Martínek tam hraje třetí z varhanních sonát Felixe Mendelsohna-Bartholdyho, potom přichází nedlouhé Rossiniho Salve Regina a nakonec pro soprány opravdu hodně vysoko posazená část „O salutaris Hostia“Berliozovy Messe solennelle – Slavnostní mše. Na třetí třetinu se sbor přesouvá zpět dolů do přední části kostelní lodi. Z Mendelssohnova odkazu v oboru protestantské hudby Tereza Válková řídí měkce, laskavě a neotřele znějící žalmy, proložené tercetem z oratoria Eliáš. Dopomoz mi, Bože, končí v němčině vroucně tento segment programu. Ano, sbor Czech Ensemble Baroque se tento večer nepohybuje v obvyklých vodách, ale prokazuje, že je – přinejmenším v duchovní hudbě – schopen velmi dobře dosáhnout i romantického zvuku a výrazu. Snad jen v Čajkovského Cherubínské písni, kdy zpěváci ustupují několik kroků dozadu a dodávají tónům větší dozvuk, chybí skutečné typické barvy a mimořádně hluboké basy.

Koncert po hodině a čtvrt končí, k Vídeňskému kongresu si jeho program vztahujeme trochu vzdáleně, ale přinesl v kratších, zajímavě vybraných hudebních číslech pěkný a neotřelý vhled do duchovní tvorby. Na radnici je pak při malém společenském setkání možnost pohovořit si s organizátory o tom, jak festival funguje, jak se k němu stavěli a staví zastupitelé jednotlivých měst a míst. V příštích dnech se ještě hraje ve Slavkově, v Rájci-Jestřebí, v Náměšti nad Oslavou, Velkém Meziříčí, v Moravském Krumlově a v Třebíči a na hradě Pernštejně. V úterý 25. června pak Concentus Moraviae se svou patronkou Magdalenou Koženou a s Collegiem 1704 a Václavem Luksem bezprecedentně obsadí Zlatý sál vídeňského Musikvereinu.

Uvidíme se na Smetanově Litomyšli, říká Tereza Válková. Czech Ensemble Baroque řízený Romanem Válkem, teď už zase orchestr i sbor, tam vystoupí na začátku července s Adamem Plachetkou v programu sestaveném z výňatků z Händelových oratorií. A pak ještě jednou v červenci na Hudebním festivalu Znojmo, kde zazní jedno Händelovo oratorium celé – a scénicky. Bude to Saul. Produkce, na které se opět podílí Czech Ensemble Baroque a Roman Válek a opět vcelku nenápadně v pozadí i jeho žena, sbormistryně…

Když už je skoro tma, Tereza Válková, která dnes byla při koncertě viditelnější než jindy, se loučí. Jede domů na Valašsko. V hlavě krásnou hudbu i organizační starosti příštích dnů a týdnů orchestru a sboru. Polovina června, hodina před půlnocí. Přední sklo plné hmyzu.

Foto: Petr Veber, archiv Concentus Moraviae, ilustrační foto – Czech Ensemble Baroque

Petr Veber

Novinář, hudební kritik

Nepochází z uměleckého prostředí, ale k hudbě má jako posluchač i jako neprofesionální klavírista a varhaník blízko od dětství. Po gymnáziu vystudoval hudební vědu na Karlově univerzitě. Od poloviny 80. let působí jako novinář, hudební a operní kritik a autor textů o hudbě a hudebnících. Přes dvacet let byl zpravodajem ČTK zaměřeným na hudbu, kulturu a církve, od roku 2007 pak deset let v Českém rozhlase vedl hudební redakci stanice Vltava, pro kterou nadále pracuje jako publicista. Současně je jedním z dlouholetých průvodců vysíláním Českého rozhlasu D-dur, digitální stanice klasické hudby. Od 80. let vedle zaměstnání nepřetržitě přispíval do odborných českých hudebních měsíčníků i do deníků a dalších časopisů. Připravoval rozhovory a psal hudební reflexe například do Lidových a Hospodářských novin a do Týdeníku Rozhlas, publikoval na internetu. Píše texty k programům koncertů i obalům CD. Je autorem knihy Václav Snítil a jeho půlstoletí české hudby. Klasickou hudbu považuje za nenahraditelnou součást lidského života a snaží se o tom nenásilně přesvědčovat ostatní. Za hudbou cestuje stejně nadšeně, jako rád chodí po horách a fotografuje. Vážnou hudbu všech období, forem a žánrů ještě stále vyhledává, s potěšením poslouchá a dál poznává. V červnu 2018 se proto stal spoluzakladatelem a spolumajitelem hudebního portálu KlasikaPlus.cz...



Příspěvky od Petr Veber



Více z této rubriky