PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Mahan Esfahani povýšil svou hrou cembalo na výsostně zajímavý nástroj s celou škálou barev a dynamiky.“

„Hille Perl rozehrála svou violu da gamba způsobem uchvacujícím jemností, samozřejmou technikou, výrazovou vytříbeností a citem pro souhru.“

„Zvukové sepětí obou nástrojů bylo rozkoší pro uši, navyklým robustnějšímu zvuku jiných instrumentů, tónová artikulace i souhra v agogice se blížily dokonalosti.“

Další z mimořádných večerů připravil posluchačům Český spolek pro komorní hudbu. Na pódiu Dvořákovy síně Rudolfina se ve středu 3. ledna setkali hráči uvyklí potlesku věhlasných koncertních síní, cembalista Mahan Esfahani a hráčka na violu da gamba Hille Perl. Zaplněnému pražskému sálu předvedli, jak působivý je souzvuk nástrojů, které neslýcháme příliš často.

„V těch skladbách, kde se na pódiu sešli všichni účinkující, si posluchači vychutnali přitažlivě znějící souzvuk, vytvořený ne často slýchanou kombinací obsazení.“

„V písni Geistliches Wiegenlied se rovnocenné hlasy všech tří interpretů spojily do celistvosti a harmonie, tvořené nápadnou konejšivostí obou nástrojů a vzrůstající dramatičností zpěvního partu.“

„Na malé ploše jsme mohli obdivovat Sekerovo umění výstavby, jeho cit pro velké plochy i detaily, erudici, s níž na klaviatuře vyjadřuje bouři citů, zoufalství i křehkost.“

Advent se chýlí ke svému závěru, Jakub Jan Ryba je na roztrhání, a přece se najdou koncerty, které nejsou prvoplánově vánočně laděné. I tak přinášejí duchovní obohacení a jsou příležitostí k rozjímání. Takovým byl i poslední letošní večer komorního cyklu PKF – Prague Philharmonia, na kterém se v pondělí 29. ledna v zajímavé dramaturgii představili mezzosopranistka Lucie Hilscherová, klarinetista Jindřich Pavliš, violista Ondřej Martinovský a klavírista Miroslav Sekera.

„Jan Novák je dalším z mladých hráčů, jejichž zrání se vyplatí sledovat. Dvořákův Mazurek vyzněl v jeho podání energicky a suverénně, lyrické pasáže něžně, zaujal svými sytými hlubokými tóny a zářivými výškami.“

„Skladba i její provedení velmi zaujaly, Kristina Nouzovská Fialová předvedla celou šíři svého umění – od vynikající techniky, bravurní orientace v těžkých rytmických částech a výborně zahrané kadence.“

„Forte i ztišení, humor i tragičnost se zkoncentrovaly do vystoupení, které bylo právem nadšeně aplaudováno.“

Cyklus Svátky hudby v Praze, Václav Hudeček a jeho hosté vstoupil zahajovacím koncertem 31. října do svého 32. ročníku. V Dvořákově síni Rudolfina se vedle svého zakladatele a uměleckého ředitele představili mladý houslista Jan Novák, violistka Kristina Nouzovská Fialová, violoncellista Petr Nouzovský, Český filharmonický sbor Brno a Komorní filharmonie Pardubice řízená Jakubem Kleckerem. Večer měl slavnostní ráz – byl poctou sbormistru, skladateli a pedagogovi Petru Fialovi.

„Zcela pochopili a výtečně ztvárnili citovou hloubku skladby, jejich pojetí bylo propracované do posledního detailu.“

„Adam Klánský mladistvě vyjádřil něhu, láskyplné téma ztvárnil s adekvátním rubatem a citově zabarveným vibratem, bylo zřetelně slyšet, s jakou péčí se stará o každý tón.“

„Existuje i verze pro housle a klavír, kterou si Marie Šumníková před pár týdny zahrála s houslistou Matteem Hagerem.“

Je poučné si občas zajet za hudbou mimo Prahu. Tam, kde nejsou posluchači zhýčkaní koncertními lahůdkami a dychtivě očekávají, co nového a povznášejícího jim každý z večerů přinese. Na úterním koncertu Kruhu přátel hudby (KPH) v sále Městského společenského domu v Kolíně se představili mladí umělci – violoncellista Adam Klánský a klavíristka Marie Šumníková. Vyprodanému sálu zahráli skladby Johanna Sebastiana Bacha, Ludwiga van Beethovena, Roberta Schumanna a Césara Francka.

„Kombinace hudebního a blízkého osobního přátelství je něco výjimečného, co nám dovoluje hrát spolu komorní hudbu velmi osobním způsobem.“

„Od rána do večera jsme mluvili jen o muzice a hodně jsme si to užívali. Každý věděl, co ten druhý udělal, jak to zahrál, všichni jsme byli tak vnímaví, citliví na každou notu.“

„Dnes jsme třeba lyričtější, snažíme se naši hru doplňovat o nové nálady, barvy, nový charakter, ale stále si zachováváme to, co bylo ve starších nahrávkách dobré – ten drajv, tah, energii.“

Jedním z hudebních snů Veroniky a Petra Jarůškových, stěžejních členů Pavel Haas Quartet, a proslulého klavíristy Borise Giltburga bylo nahrát klavírní tria Antonína Dvořáka. Poprvé je kompletně provedli na Dvořákově Praze v roce 2021, nyní je Supraphon vydává na CD. Nejen o vzniku nahrávky, ale také o vzájemném respektu, blízkém hudebním cítění a přátelství hovoří interpreti v následujícím rozhovoru.

„Matteův projev je suverénní, působí uvolněně a radostně. Nezná snad technické problémy, má velký cit pro frázování a změny v dynamice.“

„Marie Šumníková poutá pozornost svou technicky zvládnutou interpretací, pevným úhozem, nemá daleko k rozevlátosti a patřičné dramatičnosti.“

„Ztvárňuje-li Franck ve své skladbě celý manželský oblouk, pak se oběma hráčům podařilo vyjádřit zamilovanost, vzrušené peripetie vztahu, smíření i láskyplnou vyrovnanost.“

Další z příjemných setkání s mladými interprety připravila Hudební nadace Stadler-Trier. V prostorách Hrzánského paláce v Celetné ulici, kde nadace sídlí, se v úterý 3. října představili houslista Matteo Hager a klavíristka Marie Šumníková. Salonní koncert vyslechl i předseda správní rady Charles Spierer.

„Za prvé jsem nemohl uniknout, za druhé jsem ani nechtěl. Jelikož i v širším kruhu rodiny se hudbě věnují téměř všichni, přišlo mi nelogické dělat něco jiného.“

„Když mám o prázdninách čas, snažím se najít nejlevnější let kamkoliv, třeba jen přespím na letišti a druhý den letím zpátky. Je úplně jedno, kam to je, hlavně, že se proletím. Čím více přestupů na trase, tím líp.“

„Přijde mi, že hudebníci, kteří dávají důraz hlavně na techniku a na zvukovou stránku nedbají, se dnes prosazují čím dál méně.“

Violoncellistovi Adamu Klánskému je dvaadvacet let. Na pozvání Dvořákovy Prahy vystoupí se svým otcem Ivanem Klánským ve čtvrtek 21. září v Centru Bořislavka. Jak se mu daří propojovat široké hudební zájmy, které se pohybují mezi sólovou, komorní a orchestrální hrou, probíráme v následujícím rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz…

„Hudebníci zahráli Sukovu Meditaci způsobem, který přimrazil, donutil nedýchat a dovedl k prožitku absolutní hudební krásy.“

„Jistota, s níž Haasovci interpretují Dvořáka, zpěvnost prvních houslí, zřetelně vedené další hlasy a propracovaná dynamika vyznívají tak přirozeně, až to evokuje úlevný návrat do bezpečného domova.“

„Stížnost míří k části obecenstva, které svým setrvalým potleskem mezi větami narušovalo soustředění většiny publika i hráčů a nepochopilo, že cosi důležitého se odehrává i mezi větami.“

Každé vystoupení Pavel Haas Quartet je mimořádným zážitkem. Některá jsou ovšem ještě výjimečnější. Koncert v rámci Dvořákovy Prahy v sobotu 9. září v Rudolfinu, kdy se soubor pražskému publiku poprvé představil se svým novým členem, violistou Šimonem Truszkou, a hostující violoncellistkou Anastasií Kobekinou, toto tvrzení potvrdil. Interpretace děl Josefa Suka, Antonína Dvořáka a Franze Schuberta se vřadily do těch nezapomenutelných.

„Leleux svým tónem hladí, zpívá, konejší; to, v jakém tempu a přesné intonaci vyhrává fráze, bere dech.“

„Sayův Beethoven byl pro mě krásným překvapením. Tam, kde jsem čekala Barenboimovu perlivost a zářivost, zněla tlumenost, sametovost, až extrémní měkkost.“

„Järviho Čajkovskij není sentimentální, uplakaný, rozervaný, ale mužně expresivní, barevný, emocemi naplněný.“

Mezinárodní hudební festival v Pärnu tradičně vrcholí dvěma koncerty Estonského festivalového orchestru, na které Paavo Järvi zve slavné sólisty. Na prvním z nich 20. července vystoupil hobojista François Leleux, na druhém následujícího dne klavírista Fazil Say. Oba večery propojila stejná úvodní skladba – Pärtova Collage über B-A-C-H – a závěrečná Čajkovského První symfonie Zimní sny.

„Alec Frank-Gemmill patří k těm vyvoleným muzikantům, na jejichž hru vzniká závislost, které byste chtěli poslouchat stále dál a dál, a je vám líto, když skladba skončí.“

„Autoři transkripce nic nesetřeli z Dvořákovy líbeznosti a melodičnosti, všichni interpreti hráli vroucně, nepřepjatě.“

„Klavíristka Zee Zee svou neokázalou virtuozitou neohromuje, ale využívá ji k dialogu s violoncellem, podněcuje ho a vybízí k ještě větší expresivitě.“

Obliba a věhlas festivalu v estonském letovisku stále stoupají a už zdaleka neplatí, že koncertní síň se zaplní do posledního místa jen na galakoncertech Estonského festivalového orchestru (EFO) řízeného Paavem Järvim. K vyhledávaným hudebním událostem patří i komorní hudba.

„Kristjan Järvi nechává na pódiu duši a strhává k tomu nejen muzikanty, ale i obecenstvo, které se nese na vlnách nekonečného přílivu energie.“

„V Straussově emocemi překypující skladbě o posledních věcech člověka orchestr beze zbytku ukázal, co dovede, ba přímo v ní exceloval.“

„Pinchas Zukerman s Paavem Järvim vytvořili poutavou, ani v jediném okamžiku nenudící interpretaci, v níž plastickému zvuku orchestru dominoval nádherně teplý, neodolatelný, až fyzicky přitažlivý tón sólisty.“

První koncerty hudebního festivalu v estonském Pärnu přinesly posluchačům zajímavé srovnání. Zatímco pro zahajovací večer zvolila hlava klanu Neeme Järvi své milované skladatele Mozarta a Haydna, jež interpretovala Sinfonietta Riga, následující den byl příležitostí pro Kristjana Järviho a Baltic Sea Philharmonic, kteří přivedli publikum do varu svým programem Babylon Pärnu. Paavo Järvi pak se svým Estonským festivalovým orchestrem korunoval závěr prvního týdne festivalu.

„Soutěž Carla Nielsena znamenala asi nejtěžší chvíle mého života. A současně ty nejkrásnější.“

„Mám v hudbě opravdu rád všechno. Rád ztvárňuji každý aspekt, nevybírám si období.“

„Hudební partneři si nemůžou dobře rozumět jen v muzice, musí se shodnout i v životě. Známe se dopodrobna, víme o svých přednostech i o svých slabostech. A umíme si vzájemně pomoci.“

Pětadvacetiletý estonský houslista Hans Christian Aavik je loňským vítězem Mezinárodní soutěže Carla Nielsena v dánském Odensee. Hraje sólově i v duu se svou ženou, nadanou klavíristkou Karolinou Aavik, Žukovou za svobodna. Pojí je nejen společný život, studia a koncertování, ale i nahrávka Enescovy sonáty a současných autorů v řadě Rising Stars u Deutsche Grammophon…

„Ivor Bolton zvolil verzi se všemi repeticemi, které ovšem varioval v různém vyznění, dynamice, plasticitě.“

„V klasicistním zvuku vynikly až netušené detaily, po jemných, precizně propracovaných úsecích vedl dirigent hráče k dynamickému i tempovému vzepětí.“

„Martin Helmchen se musel vyrovnat s nástrojem, který neumožňuje plnou barevnost, zato vynikly jiné kvality, především zřetelnost, průzračnost a křehkost tónu.“

Drážďanské hudební slavnosti se pyšní nejen zajímavými osobnostmi, které na festivalu vystupují, ale i vlastním orchestrem, hrajícím na dobové nástroje především romantický repertoár. Minulý týden předneslo těleso vedené Ivorem Boltonem v drážďanském Paláci kultury Schubertovu symfonii „Velkou“ a První klavírní koncert Johannesa Bramhse se sólistou Martinem Helmchenem.

„Isserlisova pianissima, široká tónová škála, pohrávání si s vibratem, pizzicata nesoucí odlišné významy, vypjatost hry, která nesklouzne k citovému vydírání, to vše z něj stále dělá velkou osobnost současné violoncellové interpretace.“

„Mustonen je ideální komorní partner, kde je třeba, je silný a průrazný, jinde se zas dokáže stáhnout do sotva slyšitelného tónu.“

„Závěrečné Allegro bylo příležitostí ukázat veškerou hravost, která v interpretech probleskovala po celý večer (nic není tak tragické, aby se nedalo překonat pozitivním pohledem na svět).“

Drážďanské hudební slavnosti hostily v pondělí 5. června dvě pozoruhodné osobnosti – britského violoncellistu Stevena Isserlise a finského klavíristu Olliho Mustonena. Program složený z hudby ruských autorů 20. století a Mustonenovy skladby byl náročný, zaplněným auditoriem však vřele přijatý.

„Hra Elišky Tkadlčíkové vyniká technickou precizností, křehkou něhou i pevným úhozem. Dokáže být u klavíru rozverná i romanticky zahloubaná, ukázněná v klasicistním repertoáru i uvolněná v jazzových rytmech.“

„Vilém Jirsa je houslistou s velmi kultivovaným tónem, zralým, jistým, čistým. Jeho hra je výrazově velmi bohatá, vyrůstá v něm další výborný houslista mladé generace.“

„Pro hru Juraje Škody je typické soustředění na tvorbu každého tónu, vřelost a všestranná muzikalita. Je znát, že pochází z rodiny, která se věnuje folkloru i jazzu.“

Nadace Stadler-Trier Music Foundation vznikla na základě závěti česko-švýcarského muzikologa Jana Stadlera (1922–2019). Pomáhá mladým talentovaným hudebníkům nejen přínosnými projekty, granty a stipendii, ale také dává začínajícím umělcům příležitost vystoupit na koncertním večeru. Děje se tak v Hrzánském paláci v Celetné ulici v Praze a koncerty jsou příhodně nazývány Salony. Na tom posledním hráli v úterý 30. května klavíristka Eliška Tkadlčíková, houslista Vilém Jirsa a violoncellista Juraj Škoda.

„Tak kultivovaný, vzdušný, procítěný, intonačně zcela čistý tón se slyší jen málokdy. Byl to prožitek absolutní souhry, vzájemného porozumění a identického hudebního cítění.“

„Isabelle Faust s Antoinem Tamestitem v Mozartovi předvedli takové spektrum muzikality a schopnosti dát svůj dar ve prospěch hudby a autora, až to bylo k neuvěření.“

„Hudebníci v souznícím dialogu, rozezpívanosti, dynamických kontrastech i složitých prolínáních hlasů přinesli posluchačům opravdu jedinečný zážitek.“

Jak šťastnou volbou byla rezidence violisty Antoina Tamestita na letošním Pražském jaru, se ukázalo i v neděli 21. května ve Dvořákově síni Rudolfina. Posvěcený umělec vystoupil s houslistkou Isabelle Faust a oba posluchačům přiblížili krásu zvuku svých nástrojů a v programu širokého stylového spektra jim připravili jeden z vrcholných zážitků letošního festivalu.

„Tomáš Netopil se symfonií, kterou dirigoval zpaměti, doslova protančil, ovšem s velkou pozorností, přehlednými gesty a dokonalou znalostí všech detailů této skladby.“

„Z pastorálního charakteru první věty vyzařovaly radostnost, velká energie a jistota smyčců, které precizně vyhrály fráze s až fyzicky prožívaným nádechem před koncem každé z nich.“

„Zimmermannovy úchvatně jemné vysoké tóny, křehký závěr, měkké dechy v orchestru, to vše vyznělo velmi působivě s aspirací na jednu z nejkrásnějších volných vět houslových koncertů.“

Tomáš Netopil završuje své desetileté působení v Essenu. Jakou má tento symfonický a operní orchestr kvalitu, společně ukázali v pátek 19. května na Pražském jaru. Uvedli Dvořákovu „Pátou“; v pražskojarní premiéře Houslového koncertu Edwarda Elgara se zaskvěl Frank Peter Zimmermann.

„Tón Kateřiny Krejčové je vrcholně propracovaný, promyšlený, zvládnutý, ideálně se hodící k interpretaci Bouleze.“

„Anna Paulová je mistrem v tvoření širokých dynamických škál, její plynulé přechody a zvukové vzdouvání od nejtišších poloh po ohlušující zvuk, od líbezných tónů po drásavé jsou jedinečné.“

„Lukáš Pospíšil byl skvělým interpretem, pozorným k tvorbě každého tónu, citlivým k výstavbě dynamických frází, jeho pianissima byla tak čitelná, a přesto velejemná.“

Koncert Cyklu soudobé hudby, který pořádá PKF – Prague Philharmonia v pražském divadelním prostoru NoD a který posluchači vyhledávají pro zajímavou dramaturgii, přinesl v úterý 16. května dvě francouzské hudební lahůdky. Anthémes 1 pro sólové housle Pierra Bouleze a Kvartet pro konec času Oliviera Messiaena. Obojí zahrané v mimořádné kvalitě.

„Pokud komunikujete s médii, musíte si uvědomit, že jejich očekávání jsou jiná než vaše. Musíte rozpoznat, jak s novinářem mluvit, jaké jsou jeho priority, co ho zajímá, rozumět mu.“

„Chráním festival jako umělec i jako jeho ředitel, všechny mé umělecké záměry jsou spojeny s festivalem bez jakýchkoli pochybností a váhání.“

„Vyprávět příběh hudby s violoncellem pro mě byla úžasná výzva a rozšíření obzorů.“

Již 18. května se otevřou koncertní sály, sakrální prostory i divadelní budovy saské metropole, aby po celý měsíc hostily slavné hudebníky se zajímavými programy, jež budou ozdobou letošního ročníku významného evropského festivalu. O povaze Drážďanských hudebních slavností a o tom, co se skrývá za jejich úspěchem, hovoří umělecký ředitel festivalu, violoncellista Jan Vogler. A aby nezůstalo jen u jeho organizačních schopností, svěřuje se i se svým vlastním loňským nahrávacím počinem – s průřezem hudební historií nazvaným Pop Songs.

„To, co hráči dokázali ve ztišených plochách, jak jemným tónem hráli, dokonale odkrylo snovou, křehkou krásu tohoto nástroje.“

„Linie, které se vzájemně proplétají i existují nezávisle na sobě, oba hráči tlumočili tak sehraně a přesvědčivě, že předivo této komplikované skladby se před posluchači srozumitelně rozplétalo v jednotlivých částech, liniích, plochách…“

„Knoxova skladba je posluchačsky velmi přívětivá, každý takt je zajímavý – a zejména je nádherná zvukově. Další důkaz obhajoby violy jako sólového nástroje!“

Neuvěřitelný kousek se podařil Pražskému jaru. O společném vystoupení sedmi světových violistů na jednom pódiu si mohou organizátoři koncertních sezon nechat jen zdát. Na festivalu se tahle událost uskutečnila díky tomu, že proslulí hráči zasedli v porotě pražskojarní soutěže a ochotně přijali nápad dramaturga festivalu Josefa Třeštíka společně si zamuzicírovat. Tuhle radost a potěšení jsme si společně s nimi mohli vychutnat na matiné v Anežském klášteře v sobotu 13. května. Zážitek to byl výjimečný.

„Jako každému muzikantovi z jižní Moravy, koluje Marku Pavlicovi v žilách krev nasycená lidovou muzikou.“

„Václav Hudeček nezklamal soubor ani publikum, které všichni tři houslisté dostali do varu, energie tryskala, radost se rozlévala…“

„Tihle muzikanti přinášejí poezii, čistotu a katarzi, kterou potřebujeme každý den. Díky za to!“

Závěrečný koncert cyklu Svátky hudby v Praze zaplnil v úterý 25. dubna Betlémskou kapli do posledního místa. Posluchače přilákalo nejen hvězdné spojení Václav Hudeček a Hradišťan, ale i společné vystoupení s mladým talentovaným houslistou Markem Pavlicou.

„Dva zástupci mladé české klarinetové školy se předvedli v nejlepším světle, v první větě jako by se předháněli, kdo bude hravější, oba okouzlili svou energií a radostnou hrou.“

„V první větě Faurého skladby bralo dech krásné zvukové splynutí všech tří nástrojů, muzikanti hráli s velkým emocionálním vkladem a odevzdáním se autorovi.“

„Díky volnosti improvizovat, kterou skladatelka dopřává interpretům, lze při každém dalším provedení slyšet z jedné čtvrtiny jinou skladbu.“

Soubor Quasi Trio pozval ke společnému vystoupení v rámci komorního cyklu PKF – Prague Philharmonia svého vrstevníka – klarinetistu Jiřího Javůrka, s kterým kromě jiných skladeb provedli v pondělí 17. dubna i jednu světovou premiéru, a sice Trio pro klarinet, violoncello a klavír Elišky Cílkové.

„Tónové schopnosti hráčů, jejich bravurní ovládání instrumentů, detaily, které dají až plasticky vystoupit hravosti i vážnosti, smutku i láskyplnosti, humoru i elegičnosti, jsou potěšením pro ucho.“

„Zářivým dílkem interpretační mozaiky je barytonista Peter Schöne, jehož tvárný sytý hlas elegantně vévodí nástrojům a citlivě ztvárňuje všechny výrazové odstíny Mahlerových písní.“

„S velkou citlivostí aranžoval smyčcové party Tomáš Ille, který nechal vyniknout hlasu a v instrumentální lince zdůraznil přednosti a zvukové bohatství dechových nástrojů.“

Dechový soubor PhilHarmonia Octet se po relativně delší době opět představil v Praze. V úterý 11. dubna se v Sále Martinů Hudební akademie múzických umění podělil o vlastní interpretaci deseti Mahlerových písní z cyklu Chlapcův kouzelný roh a původní druhé věty z jeho Symfonie č. 1 Blumine v úpravách Tomáše Illeho a Václava Vonáška. Pokřtil také své nové CD, tentokráte výhradně s hudbou Gustava Mahlera.

„Úvod k části Credo Mše h moll Johanna Christiana Bacha, auditorium zasáhl jako blesk. Tak mimořádná tónová kultura se slýchá málokdy!“

„Zaujala dokonalá sehranost. Orchestr hrál jako jeden člověk, a přitom byl rozeznatelný, zachytitelný každý detail partitury!“

„Prométheus je křehká a zároveň silná skladba, která velmi přesně vypovídá o osobnosti její autorky, citlivé, přemýšlivé, hluboké a tvůrčí bytosti.“

Závěrečným koncertem vyvrcholila první sezona Pražských komorních sólistů, o jejichž obnovení se zasloužil Radek Baborák. Neotřelá dramaturgie přilákala v sobotu 1. dubna do pražského kostela svatých Šimona a Judy početné publikum, které ocenilo jak skvostně zahrané Divertimento pro smyčce Bély Bartóka, tak premiérově provedenou orchestrální verzi Prometheus Suite Nikol Bókové, jež za stejnojmenné autorské album získala v roce 2021 Cenu Anděl.

„Jemný a současně rozhodný úhoz Vojtěcha Trubače se dobře uplatnil v bězích, v nichž vynikla okouzlující perlivost.“

„Návaznost v předávání témat, výborná souhra i precizní hra a v neposlední řadě seznámení s dílem Giana Carla Menottiho, u nás nepříliš hraného, bylo velkým plusem tohoto provedení.“

„Technické i výrazové schopnosti dopřály Anně Gaálové plné soustředění na tektoniku skladby i vypracování detailů.“

Časovým souběhem až nemilým byly dva páteční koncerty, odehrávající se v Lichtenštejnském paláci pražské HAMU. Zatímco v Sále Martinů hráli Akademičtí komorní sólisté v řadě nazvané Ti nejlepší, v suterénní Galerii probíhal ve stejném čase absolventský bakalářský koncert Anny Gaálové.

„Vedle skvělé interpretace byla další ozdobou večera nápaditá dramaturgie, zahrnující díla od klasicismu po současnost, zvolená tak promyšleně, že tvořila jeden gradující celek.“

„Byl to Janáček oscilující mezi rozverností, melancholií, romantickou lyrikou, výrazně, oddaně a srozumitelně interpretovaný.“

„Barvy jednotlivých nástrojů se do sebe tak vpíjely, až tvořily zvukově dokonalou koláž.“

Jedním z největších klenotů české komorní hry je dechový soubor Afflatus Quintet, založený v roce 1995. Již dva roky nato zvítězil v prestižní Mezinárodní soutěži ARD, následovala řada úspěšných koncertů u nás i v zahraničí, dvakrát mu byla Českým spolkem pro komorní hudbu udělena Cena roku za mimořádné interpretační mistrovství. V rámci sezony spolku zahrál soubor na pondělním koncertu ve Dvořákově síni Rudolfina, který byl připomínkou pětadvacátého výročí jejich prvního vystoupení v tomto sále.

„Velmi šťastný krok byl oslovit sopranistku Alžbětu Poláčkovou, sólistku Národního divadla, jejíž hlas byl ozdobou i magnetem, k němuž byli posluchači neodolatelně přitahováni.“

„Hobojista si pohrával se všemi běhy, trylky a melodiemi, harfistka rozeznívala harfu jako nástroj mnoha rejstříků a hlasů.“

„Výsostné umění všech tří umělců bylo podpořeno něčím velmi důležitým a pro zdařilou spolupráci nepostradatelným. Vzájemným respektem, velkorysostí a radostí z úspěchu svých kolegů.“

Hobojista Vilém Veverka své příznivce chvíli napínal, co přesně přinese jeho nový program Ekstase. Vyšponovaná zvědavost byla nakonec uspokojena v pondělí 13. února na pražské Novoměstské radnici. Spolu s harfistkou Kateřinou Englichovou a sopranistkou Alžbětou Poláčkovou připravili písňový večer, v němž prostor zazářit, dostali všichni tři umělci.