úterý, 16 srpen 2022 18:08

Otakar Ševčík se vrátil do Horažďovic počtvrté

Autorka:

„Člověk se musí neustále učit a zdokonalovat se, a to se v Horažďovicích naplňuje vrchovatě, říká houslistka Eliška Kukalová.“

„Je až dojemné sledovat, s jakou vážností brnkají čtyřletí caparti pizzicato na jedné struně, a současně vnímat profesionalitu dospělých studentů.“

„Jakub Hrůša v tom týdnu cestuje mezi Salcburkem, kde diriguje Káťu Kabanovou, a Horažďovicemi, kde vede orchestr mladých.“

 

003

 

Přátelská atmosféra, náročná práce, setkání s českými i zahraničními muzikanty-lektory, touha zdokonalit se ve hře i dozvědět se něco nového z přednášek a seminářů, vzájemné obohacování se, tím vším se vyznačuje Ševčíkova akademie, která probíhá v Horažďovicích, rodišti Otakara Ševčíka, paralelně se stejnojmenným festivalem. Letos od 8. do 18. srpna se koná už čtvrtý ročník – a podle ohlasů i stále se rozšiřujícího programu má akademie, kterou založili Tomáš Jamník a Josef Špaček, neustále stoupající úroveň.

Letošní ročník se nesl i v duchu oslav – koncerty připomínaly 170. výročí narození Otakara Ševčíka, houslisty a pedagoga, jehož metodu oceňují všichni hráči na smyčcové nástroje. Je základem jak pro ranou výuku, tak slouží i těm pokročilým ve zdokonalování prstové i smyčcové techniky. Pro renesanci jména tohoto pedagoga udělal velký kus práce violoncellista a jeden ze zakladatelů Ševčíkovy akademie Tomáš Jamník, který se jeho odkazu věnuje systematicky, příležitost k hlubšímu bádání bude mít od letošního podzimu i v USA. A protože oslavy se obvykle nesou v uvolněném duchu, zvolili organizátoři pro letošek téma capriccio – veselost, radost, zábava, potěšení, nadhled.

„V takový dobrý společnosti…“

…zpíval kdysi Jiří Suchý. Všichni účastníci kurzů – studenti i lektoři – se i přes náročnou a tvrdou celodenní práci cítili i letos v Horažďovicích capricciosně – radostně, rozmarně, povzneseně. Základem tohoto pocitu je dobrá společnost. A v Horažďovicích svůj um předávaly mladým muzikantům osobnosti jako violoncellisté Tomáš Jamník, Petra Malíšková, Vilém Vlček a Jakub Mayer, houslisté Josef Špaček, Jan Fišer, Daniela Oerterová a Josef Vlček, kontrabasisté Tomáš Karpíšek a Wies de Boevé z Bavorského rozhlasového orchestru, violisté Allan Nilles z Berlínských filharmoniků a Jiří Kabát, nově i mezzosopranistka Markéta Cukrová. Ty doplňují korepetitoři, kteří se rovněž od rána do večera nezastaví: například Petr Jiříkovský, vracející se do Horažďovic pravidelně, Hana Louženská, Jakub Sládek, Lenka Navrátilová a další.

 

007

 

A proč tak rozsáhlý lektorský tým? Letos přijelo do Horažďovic dvaatřicet účastníků Ševčíkovy akademie do osmadvaceti let a šestnáct se zúčastnilo Akademie junior ve věkovém rozpětí osm až patnáct let. Už tradičně akademii doplňuje Školička Otakárek, kde pod vedením Evy Jamníkové a Nikoly Bartošové rozvíjejí svoje hudební vlohy děti od čtyř let. Je roztomilé sledovat vyvrcholení jejich týdenní práce – tradiční sobotní ranní koncert na horažďovickém zámku plný radosti, nadšení, ale i trémy a ostychu. Zkrátka se vším všudy, co k uměleckému vystoupení patří. Korepetování se ujímají jak Hana Louženská, tak Jakub Hrůša, který v tom týdnu cestuje mezi Salcburkem, kde diriguje Káťu Kabanovou, a Horažďovicemi, kde vede orchestr mladých, který v ten večer zazáří na open air gala koncertu na náměstí.

A podobně jako řada jeho kolegů, kteří své ratolesti svěřují do péče školičky, je i Jakub Hrůša pohlcen zdejší atmosférou: „Ševčíkova akademie je pro mě krásná příležitost společně se svými a dalšími dětmi setkat se s hudbou a dalšími přáteli – nejen kvůli popovídání a dobré náladě, ale věnovat se i práci s krásným hudebním výsledkem. Je nádherné vidět malé děti, jak usilují o to, aby zahrály krásné koncerty – samostatně i v orchestru. A velmi mě těší vidět ty starší, kteří jsou již blízko profesionální dráze, s jakým nasazením, elánem a s jakou chutí se snaží hrát na té nejvyšší úrovni. A to mluvím o smyčcovém orchestru, který hraje Janáčka! Mám rok od roku silnější pocit, že to berou – aniž by ztratili cokoli ze své energie a uvolněnosti – vážněji a vážněji.

První zkušenosti i návraty

Pětadvacetiletá Lea Brückner žije v Essenu. Na tamější univerzitě studuje hru na housle. O Ševčíkově akademii se dozvěděla na kongresu o klasické hudbě v Hannoveru, kde mluvila například o tom, jak mohou orchestry ušetřit při dlouhých cestách na turné. Vedle práce hudebníka se věnuje i projektům týkajícím se klimatu a přírodě a chce tyto oblasti skloubit s kulturou a hudbou. Zpráva o horažďovických kurzech ji podnítila k tomu, aby si vyhledala další informace, které ji tak zaujaly, že letos v létě do jihočeského městečka přijela. Zklamaná rozhodně nebyla, na akademii oceňuje zejména to, že účastníci mají hodně příležitostí hrát na koncertech. A leckdy i narychlo připravených, kde mladí muzikanti musejí projevit vysokou míru flexibility a připravenosti.

 

005

 

Eliška Kukalová, studentka vídeňské Univerzity hudby a múzických umění a první houslistka Kukal Quartet, se vrací do Horažďovic proto, že tu má příležitost potkat se s kamarády, s kterými se během roku míjí, a zahrát si s nimi. Ale hlavně ji sem láká možnost pracovat s takovými muzikanty, jako jsou Josef Špaček, Jan Fišer, Jakub Hrůša. „Člověk se musí neustále učit a zdokonalovat, a to se v Horažďovicích naplňuje vrchovatě,“ říká muzikantka. Violistu Petra Hamerského přivedl na kurzy speciální důvod: „Přijel jsem sem kvůli Tomáši Jamníkovi. Je známo, že Tomáš má škampovskou školu, s kterou jsem se nikdy nesetkal, a zajímalo mě, jak mi tenhle směr může pomoct. A nezklamalo mě to. K tomu se mi moc líbí vedlejší program – semináře, přednášky – opravdu je to tu velmi obohacující.“ I jeho kolega, violista Daniel Macho, si v Horažďovicích libuje: „Přivedli mě sem hlavně skvělí lektoři Allan Nilles a Jiří Kabát a možnost účinkovat na koncertech. Líbí se mi zdejší přátelská atmosféra. Na Ševčíkově akademii jsem poprvé, dřív jsem častěji jezdil na kurzy do Kroměříže, ale říkal jsem si, že je čas na změnu a rozšíření obzorů. Jsem moc spokojený.“ Daniel studuje na HAMU u Karla Untermüllera a příští rok se chystá v rámci Erasmu do Berlína na Univerzitu Hannse Eislera.

Do Horažďovic se nevracejí jen studenti, ale i lektoři. Americký violista Allan Nilles, člen Berlínských filharmoniků, je s Akademií Otakara Ševčíka spjat od počátku. Do Horažďovic ho pozval jeho kamarád Josef Špaček, s kterým se znají z dob studií. „Hudba je prostředek, jak se povznést, zdokonalovat se. A zde v Horažďovicích potkávám mladé muzikanty, kteří své zdokonalování berou velmi vážně. Týká se to nejen vlastní hry, ale učí se i ohledu vůči hudebnímu partnerovi a sdílet muziku,“ myslí si Allan Nilles.

 

004

 

Hana Louženská, klavíristka, korepetitorka na Gymnáziu a hudební škole hlavního města Prahy je na Ševčíkově akademii poprvé. Doprovází tu juniorskou kategorii violoncellistů a dětskou skupinu Otakárek. Jak vidí své zdejší poslání? „Protože mám spíše mladší děti, starám se vedle hudební stránky i o to, aby byly v pohodě, hezky se jim hrálo, aby ke mně měly důvěru. Stává se totiž, že někdy mají trému nejen z obecenstva, ale i z kantora, před kterým nechtějí selhat. Aby měly ještě trému ze mě, to už by na ně bylo moc!

Proč se do Horažďovic vrací Jan Fišer, koncertní mistr České filharmonie? „Vracím se velmi rád, nejen proto, že Horažďovice jsou místo spjaté s Otakarem Ševčíkem, ale i proto, že zde probíhá Ševčíkova akademie, kterou založili mí dva kolegové a kamarádi Tomáš Jamník a Josef Špaček. Během čtyř ročníků se tu vytvořila báječná parta a je tu skvělá, téměř rodinná atmosféra. To můžeme nakonec vidět i v Otakárkovi, kde účinkuje spousta našich vlastních ratolestí. Už se z festivalu i akademie stala pěkná tradice, a proto mě to sem táhne zpátky.

 

00017

 

Jak se podle Tomáše Jamníka za čtyři roky Ševčíkův festival a akademie proměnily? „Rozvíjejí se. Každý rok přijímají nové a nové prvky, ale snažíme se držet především to, co se osvědčilo. Studenti i lektoři se každým rokem obměňují, ale základ zůstává stejný. Intenzita práce je tu vysoká a sám se divím, že mí kamarádi do toho jdou každý rok znovu, i když vědí, co je tu čeká. Pracujeme od rána do noci a chceme tím inspirovat i studenty,“ shrnuje spoluzakladatel akademie.

„Každá nota má svůj význam, krásu a hodnotu“

Muzikanti hrající v Ševčíkově orchestru pilně nacvičují od prvního dne. V době nepřítomnosti Jakuba Hrůši se jim věnuje dirigentka Alena Jelínková, mladá umělkyně s bohatými zkušenostmi. Díky její pečlivé a podněcující práci je ansámbl výborně připraven a zkušený dirigent může vést k dokonalosti výstavbu frází, dynamiku… Jeho poznámky mladí jen hltají: „Posluchač musí mít pocit absolutního klidu, který nenudí,“ poznamenává dirigent k Janáčkovi a pokračuje: „Každá nota má svůj význam, krásu a hodnotu.

 

00001

 

Okamžik pravdy nastal v sobotu 13. srpna. Na pódium nastoupili jak „seniorní“ akademici, tak jejich kolegové z juniorky, ba i Otakárci, kteří si opět po roce s chutí a uvolněností příznačnou pro jejich věk zamuzicírovali v první větě Dětské symfonie Edmunda Angerera (dříve připisované Leopoldu Mozartovi). V orchestru usedají i lektoři – na první židli Jan Fišer, violoncellovou skupinu vede Tomáš Jamník, zajímavé je obsazení viol, kde mladým „vypomáhají“ Josef Špaček a Jiří Kabát. Koncert otevírá Etuda č. 5 Otakara Ševčíka, v níž se představují muzikanti všech věkových kategorií. Je až dojemné sledovat, s jakou vážností brnkají čtyřletí caparti pizzicato na jedné struně, a současně vnímat profesionalitu dospělých studentů. Před janáčkovským vyvrcholením večera, který moderoval herec Martin Myšička, známý svým blízkým vztahem ke klasické hudbě, zazněl Griegův Norský tanec, zahraný s chutí a elánem. Ve Suitě pro orchestr Leoše Janáčka Jakub Hrůša navázal na program předcházejících let. Po předloňské Sukově Serenádě Es dur a loňské Dvořákově Serenádě E dur zvolil letos Janáčka, kterého se muzikanti zhostili skvěle. Vřelý jemný zvuk, vypracované fráze, postupně budovaná dynamika, oddání se tanečnosti hudby a současně náznaky dramatičnosti byly ozdobou tohoto provedení. Dlouhotrvající potlesk se nesl setmělým náměstím, jemuž dominoval osvětlený gotický kostel svatého Petra a Pavla.

Ten večer nastal na náměstí ještě jeden okamžik pravdy. V organizačním středisku v hotelu Prácheň pracoval u svého ponku od začátku festivalu houslař Václav Pikrt, kterého napadlo, že tu během pěti dnů vyrobí nový nástroj. Podařilo se a s údery věžních hodin, které odbíjely osm, předával nové housle do rukou Josefa Špačka, který je rozezněl částí z Bachovy sonáty. Housle budou na rok zapůjčeny některému z účastníků akademie.

 

00007

 

Koncerty v kavárně i v kostelích

Ševčíkův festival se koná v Horažďovicích za vstřícné podpory vedení města už čtyři roky. Za tu dobu si vybudoval renomé události, kterou stojí za to sledovat. Koncerty festivalu jsou hojně navštěvované, zaslechla jsem, jak si dvě místní dámy v kavárně vzájemně doporučují, které stojí za to slyšet. Vedle koncertů akademiků i lektorů, které se konají i několikrát denně na různých místech včetně kavárny, vzbuzuje každoroční pozornost páteční nokturno odehrávající se ve hřbitovním kostele svatého Jana Křtitele. Letos byla cesta vedoucí od brány hřbitova ke vchodu kostela lemovaná nejen svíčkami, ale návštěvníky provázel i měsíc takřka ještě v úplňku. Není pak divu, že dílo Arvo Pärta Fratres v podání Tomáše Jamníka a jeho kolegů působilo jako slyšené poprvé, takovou sílu dodal hudbě ševčíkovský genius loci. A v Head Ööd (Dobrou noc) Jana Dřízala pro čtyři kontrabasy mnohé posluchače překvapilo, jak jemně a v jakých výškách může tento nástroj znít. V hluboké duchovní rovině koncert uzavřel Josef Špaček s přispěním svých kolegů.

Koncertů se v Horažďovicích odehrálo opravdu mnoho. Program festivalu tím však zdaleka nebyl vyčerpán. Konaly se veřejné masterclassy, zájemci se mohli vydat na procházky do míst spojených s Otakarem Ševčíkem, na Mírovém náměstí byla odhalena lavička Otakara Ševčíka, pořádaly se přednášky… Jednu z nich – na téma Janáček a jeho houslové dílo – proslovil prof. Miloš Štědroň a účastníci akademie na jeho vtip a erudici vzpomínali ještě dlouho poté.

 

00008

 

Jak zdůrazňují umělečtí vedoucí Ševčíkovy akademie Tomáš Jamník a Josef Špaček, „v dnešní době je potřeba vedle profesionální kariéry udržovat také vztahy přátelské a neztratit humor“. Tuto ideu prodchnutou vysokým profesionalismem a respektem k metodickému dílu Otakara Ševčíka naplňují horažďovický festival a akademie více než vrchovatě.

 

00012

 

*******

 

00003

 

00002

 

00004

 

00005

 

00014

 

00006

 

00010

 

00011

 

00015

 

Foto: Fb Akademie, Marek Novotný

Alena Sojková

Zástupkyně šéfredaktora Týdeníku Rozhlas, publicistka

Hudební publicistikou se zabývá dvacet let. Po studiu psychologie a bohemistiky na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy pracovala v Ústavu pro jazyk český v oddělení historické lexikografie. Tvrdí, že základní profesionální dovednosti si osvojila právě při práci na Staročeském slovníku. Poté několik let působila v časopise Naše rodina, kde se přiučila základům novinařiny. Pedagogickou epizodu prožila na Univerzitě Jana Amose Komenského, kde učila stylistiku, sociální psychologii a psychologii komunikace. Od roku 2010 je redaktorkou Týdeníku Rozhlas, časopisu s širokým kulturním záběrem. Publikuje v Týdeníku Rozhlas, Harmonii, Hudebních rozhledech, Medicíně a umění a na KlasicePlus.  Specializuje se na rozhovory s muzikanty, v poslední době zejména s mladou generací. Myslí si totiž, že je třeba mladé, šikovné a zapálené hudebníky soustavně uvádět do povědomí publika. Klasická hudba je její vášní a potřebuje ji k životu. Zrovna tak ale i rockovou a jazzovou muziku.

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.