KlasikaPlus.cz© - portál o klasické hudbě

PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

...váš vyladěný partner

english

Pandemie, počasí, publikum.
Smetanova Litomyšl v průsečíku hudby, rozvolňování… a deště english

„Máme v programu i velké koncerty a opery a při třiceti pořadech jde pořád o velkých festival.“

„Co se týče reklamních partnerů a sponzorů, nepřišli jsme ani o jediného.“

„Respirátory jsou nadále potřeba při koncertech na zámku. Publikum je sice na čerstvém vzduchu, ale nádvoří je uzavřené ze čtyř stran a je tak definováno jako vnitřní prostor.“

Měsíční příprava stavby scény a hlediště na nádvoří zámku je u konce. Smetanova Litomyšl může začít. Ve městě bude chod národního festivalu denně zajišťovat víc než sto dvacet lidí, od uměleckého a ekonomického vedení přes produkci a techniky až po uvaděčky, řidiče a muže řídící parkování návštěvníků. Letos je program rozvržen jen na jedenáct dní, ale přesto ho organizátoři prezentují jako plnohodnotný. Nechybějí totiž obvyklé symfonické koncerty a operní představení, které loni mezičas protiepidemických opatření neumožnil. Letos se do rozvolňování vešly. I vstupenek je nakonec možno prodávat až do tří čtvrtin kapacity. Pořadatelé byli připraveni a využívají situaci, jak to jde. Ostatně, vždyť o sobě s úsměvem říkávají, že jsou „klikaři“.

Je poslední noc před začátkem festivalu Smetanova Litomyšl. Na nádvoří renesančního zámku, kde už stojí jeviště, hlediště a výsuvné zastřešení pro případ deště, mají napilno lidé z brněnského Národního divadla. Připravují si tu v předstihu světelný design pro představení Čajkovského Evžena Oněgina, se kterým sem přijede operní soubor hostovat v neděli a na kterého tu už měl přes den aranžovací zkoušku. Využití času je rozplánované přesně na každou hodinu. Než se rozezní tóny ruské klasiky, uskuteční se na tomto pódiu o den dříve brněnské představení Pucciniho Bohémy a ještě předtím dva koncerty České filharmonie s Tomášem Netopilem, dnešní a páteční. Na ty se musí chystat pódium také včas, hned po zbourání kulis, do kterých se přes noc svítilo. A to už je v Litomyšli i televizní štáb, který zahajovací koncert vysílá v přímém přenosu a chystá se na něj…

Program je letos kompromisní, ale maximální možný, nebylo třeba nijak slevovat. „Jediné omezení je v tom, že nemáme, až na výjimku, zahraniční umělce. To je proti běžným ročníkům velká změna. Ale jinak máme v programu i velké koncerty a opery a při třiceti pořadech jde pořád o velkých festival,“ říká ředitel Jan Pikna. Ústupky nejsou ani v dramaturgii, která má svou promyšlenost.

Loňskou situaci vidí pořadatelé zpětně jako opravdu odlišnou. Původní představu o festivalu museli úplně zrušit a museli na jaře začít tvořit úplně nový program. A v té chvíle nebyla šance předpokládat, že by mohlo být v hledišti víc lidí než padesát. Nakonec to na nádvoří mohlo být víc, ale řada programů tak byla v opravdu malých prostorách. Festival každopádně tvořily komorní programy se sólisty a malými ansámbly. Letos, kdy už se mohly i velké soubory scházet a zkoušet, šlo hlavně o to, aby úřady pustily na kulturní akce návštěvníky. Takže od začátku plánování jsme měli úplně jiné podmínky než před rokem, shrnuje..  

I přes zásadně jinou podobu loňské Smetanovy Litomyšle nebyly prý ohlasy vůbec špatné. „Je to až mrzuté,“ směje se ředitel, „protože nám mnozí říkali, že by festival takový mohl i zůstat. Ale to bych nechtěl, to bychom se stali jedním z těch desítek malých festivalů, které v republice jsou a které kouzlí krásným prostředím… Ale Smetanova Litomyšl stojí na opeře, oratoriích a na dalších velkých dílech. Byla by škoda, kdybychom je nedávali.“

Opery se letos hrají čtyři. Druhý festivalový víkend je to zbrusu nová Smetanova Hubička a dvakrát Dvořákova Rusalka, a to v inscenacích ostravského Národního divadla moravskoslezského. O týden dřív přijíždí Janáčkova opera z Brna s letošními novými produkcemi BohémyEvžena Oněgina.

Přenesení operních inscenací speciálně z Janáčkova divadla, z největšího tuzemského operního jeviště, na letní scénu na nádvoří litomyšlského zámku, kde není vlastně žádné technologické jevištní zázemí, považuje ředitel Národního divadla Brno Martin Glaser za téměř nadlidský úkol, který ale samozřejmě stojí za to. „Věřím, že festivalové publikum přijímá představení s jakousi nepsanou dohodou, že zkrátka nemůže vidět komplexní tvar, který vznikl v divadle. Snad genius loci a volná obloha nad našimi hlavami tu ztrátu alespoň trochu vynahradí,“ říká.   

Loňský rok festival vlastně přežil úspěšně. „Co se týče reklamních partnerů a sponzorů, nepřišli jsme ani o jediného. A mecenášů, kterých máme zhruba sto padesát, ubylo jen několik málo,“ vypočítává Eva Piknová, odpovědná za komunikaci a vztahy s veřejností. Ve velkém teď v posledních dnech komunikuje s hosty a partnery festivalu a také s médii. „To znamená, že jsem například domlouvala televizní vstupy pro zahajovací den nebo že komunikuji s týmem České televize, která bude točit dokument o našem festivalu – jako takovém, ne jen o letošním ročníku,“ přibližuje práci posledních dnů.

V souvislosti s rozvolňováním mohli organizátoři v tomto týdnu nabídnout další vstupenky. V podstatě na všechny programy. Není vyloučeno, že se letošní festival bude krýt s obdobím nejmírnějších protiepidemických opatření. Ještě stále totiž existuje obava, připomíná Jan Pikna, aby zase nepřišlo přitvrzování… To by se mohlo stát, pokud by situace s nemocí, které sužuje civilizaci na Zemi už víc než patnáct měsíců, opětovně směřovala k horšímu.  

„Máme teď možnost obsadit pětasedmdesát procent kapacity hledišť a ve venkovním prostoru, například ve Festivalových zahradách, nejsou už potřeba respirátory. To jsou už docela přijatelná opatření,“ konstatuje ředitel festivalu. Jak dodává, respirátory však budou bohužel nadále potřeba při koncertech na zámku, protože je tam sice publikum na čerstvém vzduchu, ale nádvoří je uzavřené ze čtyř stran a je tak definováno jako vnitřní prostor…

„Samozřejmě, že jsme měli trochu strach, jestli nebudou mít lidé obavy, nebo jestli třeba nebudou odrazeni opatřeními, nutností předkládání certifikátů a testů a tak dále, ale můžeme na základě zájmu o vstupenky prohlásit, že tomu tak není. A to jsme začali s jejich prodejem o dva měsíce později než obvykle…,“ připomíná Eva Piknová.

Součástí festivalové nabídky je Smetanova výtvarná Litomyšl, která přináší do města současné umění, a to do galerií i do veřejného prostoru a která pronikla svými instalacemi až k zámeckým zdem. V parku tak doslova vykvetly skleněné objekty… Ke Smetanovu rodišti ovšem patří nejen zvuky a obrazy, ale také gastronomie a chutě. Budoucí skladatel se narodil v zámeckém areálu v rodině sládka a měl celkem jedenáct sourozenců. Nepřekvapí proto, že lokální litomyšlský pivovar vaří Bedřichovu jedenáctku.

Rok od roku jsou propracovanější doprovodné programy v Klášterních zahradách. „Festivalové zahrady se stávají fenoménem, řada lidí sem jezdí cíleně, zejména rodiny s dětmi,“ navazuje Eva Piknová. Návštěvníci se podle ní těší i na oba přímé přenosy z nedalekého zámeckého nádvoří na obrazovku v zahradách. Letos jde o zahajovací koncert a o Velké finále. A bude tam přenášena i festivalová mše, kterou tu už tradičně – a s hodnotným hudebním programem – slouží v kostele u piaristů katolický kněz Tomáš Halík. A tak může Eva Piknová prohlásit: „I když počasí samozřejmě dopředu neovlivníme, na Zahrady jsme pyšní.“     

Je ráno dne, kdy začíná Smetanova Litomyšl. Předpověď počasí na první tři dny není ideální. A během nich se odehrávají nejen první velké programy na zámeckém nádvoří, kde je k dispozici výsuvná střecha proti dešti, a programy v zahradách, ale také jsou v nedalekých Nových Hradech na zámku a v jeho parku připravena tři představení komorního operního projektu Třikrát Ariadna. A tam je to na počasí velmi závislé. „Tak uvidíme, jestli jsme opravdu ti pověstní ´klikaři´…,“ krčí rameny Jan Pikna.

Foto: Smetanova Litomyšl, Eva Nováková, Veronika Paroulková, Petr Veber 

Petr Veber

Novinář, hudební kritik

Nepochází z uměleckého prostředí, ale k hudbě má jako posluchač i jako neprofesionální klavírista a varhaník blízko od dětství. Po gymnáziu vystudoval hudební vědu na Karlově univerzitě. Od poloviny 80. let působí jako novinář, hudební a operní kritik a autor textů o hudbě a hudebnících. Přes dvacet let byl zpravodajem ČTK zaměřeným na hudbu, kulturu a církve, od roku 2007 pak deset let v Českém rozhlase vedl hudební redakci stanice Vltava, pro kterou nadále pracuje jako publicista. Současně je jedním z dlouholetých průvodců vysíláním Českého rozhlasu D-dur, digitální stanice klasické hudby. Od 80. let vedle zaměstnání nepřetržitě přispíval do odborných českých hudebních měsíčníků i do deníků a dalších časopisů. Připravoval rozhovory a psal hudební reflexe například do Lidových a Hospodářských novin a do Týdeníku Rozhlas, publikoval na internetu. Píše texty k programům koncertů i obalům CD. Je autorem knihy Václav Snítil a jeho půlstoletí české hudby. Klasickou hudbu považuje za nenahraditelnou součást lidského života a snaží se o tom nenásilně přesvědčovat ostatní. Za hudbou cestuje stejně nadšeně, jako rád chodí po horách a fotografuje. Vážnou hudbu všech období, forem a žánrů ještě stále vyhledává, s potěšením poslouchá a dál poznává. V červnu 2018 se proto stal spoluzakladatelem a spolumajitelem hudebního portálu KlasikaPlus.cz...



Příspěvky od Petr Veber



Více z této rubriky