„Dva zástupci mladé české klarinetové školy se předvedli v nejlepším světle, v první větě jako by se předháněli, kdo bude hravější, oba okouzlili svou energií a radostnou hrou.“

„V první větě Faurého skladby bralo dech krásné zvukové splynutí všech tří nástrojů, muzikanti hráli s velkým emocionálním vkladem a odevzdáním se autorovi.“

„Díky volnosti improvizovat, kterou skladatelka dopřává interpretům, lze při každém dalším provedení slyšet z jedné čtvrtiny jinou skladbu.“

Soubor Quasi Trio pozval ke společnému vystoupení v rámci komorního cyklu PKF – Prague Philharmonia svého vrstevníka - klarinetistu Jiřího Javůrka, s kterým kromě jiných skladeb provedli v pondělí 17. dubna i jednu světovou premiéru, a sice Trio pro klarinet, violoncello a klavír Elišky Cílkové.

„Uskupení trojice sympatických mladých dam, vzniklé na základě okamžité synergie při jednom natáčení, poprvé vystoupilo v České republice.“  

„V Rachmaninovovi hráčky nenechávají publikum vydechnout, přitom jako by si s nástroji lehce pohrávaly, absolutně totiž nedávají znát, jak je to vlastně pekelně obtížné.“

„Velmi záslužné uvedení málo známého díla Dory Pejačević a jeho tuze dobré provedení, chcete-li charakteristiku jednou větou.“

Festival Pardubické hudební jaro neopomenul ani letos oblast komorní hudby. Koncert Tria RoVerde, připravený jeho pořadateli v tomto týdnu, přinesl intenzívní zážitek, umocněný možnostmi seznámit se s velmi sympatickým tělesem v České republice dosud nevystoupivším a rozšířit si posluchačské obzory při setkání s dílem chorvatské skladatelky, jejíž tvorba se u nás v současnosti prakticky neprovozuje. Program večera vyplnila dvě klavírní tria: nejprve Trio élegiaque no. 2 op. 9 Sergeje Rachmaninova a poté Klavírní trio C dur op. 29 Dory Pejačević.

„Dynamicky promyšlená výstavba zpěvačky, prostoupená dobrou prací s vibratem, byla doplňována krásně vytáhnutými průtahy v hlasech ostatních.“

„Benátské noci, další madrigal, dal na začátku prostor zpěvákům demonstrovat dobrou technickou kontrolu svých hlasů, když velké skoky v disonantních souzvucích dokázali srozumitelně a čistě provést bez ztráty vyváženosti.“

„Madrigal Poslední léto s Juliet ukázal vysokou úroveň zručnosti textaře, který zde kombinoval italštinu s češtinou a to tak, že jednotlivé dvojjazyčné verše se rýmovaly.“

V úterý 18. dubna se v kostele Církve československé husitské v Praze 6 konal koncert Madrigalu kouzelný svět, součást Břevnovských hudebních setkání. Pěvecký soubor Ensemble Baroque Quintet se spolu s theorbou postaral o vynikající spojení raně barokní a soudobé madrigalové tvorby; zpíváni byli Claudio Monteverdi a Lukáš Hurník.

„Robert Carsen je jedním z nejlepších operních režisérů současného divadla."

„Již v Salcburku přesunul Carsen děj opery z roku 1740 do období krátce před 1. světovou válkou, poslední dějství v hostinci ve vídeňském Prátru umístil do jakéhosi luxusního bordelu."

„Přenos Růžového kavalíra z MET v programu Live in HD opět dokumentoval, že Metropolitní opera v New Yorku stále patří k tomu nejlepšímu, co ve světě opery můžeme dnes vidět."

Je tomu již více než 112 let, kdy poprvé v drážďanské Semperově opeře zazněla pátá opera Richarda Strausse Růžový kavalír. Po prvotinách Guntram a Ohně zmar našel Strauss svůj vlastní osobitý kompoziční styl v operách Salome (1905) a Elektra (1909), celovečerních jednoaktovkách, které měly také premiéru v Drážďanech a které okamžitě postavily svého tvůrce na piedestal jednoho z nejúspěšnějších a nejžádanějších operních autorů své doby. Strauss byl po těchto premiérách považován za nejlepšího současného skladatele. Rosenkavalier se teď objevil 15. dubna v rámci projektu The MET: Live in HD v celosvětovém přímém přenosu z newyorské Metropolitní opery – a tím pádem v programu společnosti Aerofilms i v tuzemských kinech. 

„Po klasickém orchestrálním úvodu, kdy hudebníci v organizovaném chaosu ladí své nástroje, začínala symfonicky vedená hudba v poetickém chvění, které se často vracelo.“

„Proměna žánru přišla na zkoušce amatérských herců ve Kdoulíčkově tesařské dílně. Rozhlasoví symfonikové se proměnili v kutálku a s chutí hráli od podlahy.“

„Puk se překouzlil do role Pyramovy milé jménem Thisbé a byl v koloraturní árii Pyrame, ó Pyrame neodolatelně svůdný.“

Pondělí 17. dubna konečně slyšela a viděla zaplněná Dvořákova síň Rudolfina unikátní projekt Symfonického orchestru Českého rozhlasu! Přestavení, chystané původně na 24. října roku 2020 v Kongresovém centru Praha a odložené na 30. října 2021, a opět z důvodu covidové pandemie odložené, šťastně proběhlo a Sen noci svatojánské Jiřího Trnky a Václava Trojana s textem Josefa Kainara se stal obrazem, hudbou a slovem skutečností.

„Právě ty doprovodné textury pro mě byly hlavním zdrojem hudební potravy v průběhu celé první části cyklu.“

„O něco méně mě přesvědčovaly dlouhé plochy, kdy si hudba nevystačí jen s tahem vpřed a „správnými“ parametry ve vyváženosti zvuku.“

„Koncepce ale byla nenásilná, snadno se do ní dalo zaposlouchat a pociťoval jsem vděk za skutečnost, že taková hudební díla na světě máme.“

V pondělí 17. dubna v ostravském Kině Vesmír vystoupila klavíristka Zhang Zuo, která se veřejně prezentuje pod pseudonymem Zee Zee. Ačkoliv její jméno v Česku není jedním z těch povědomých, o koncert byl veliký zájem. Na programu byly skladby z období romantismu a raného dvacátého století.

„Po krátké pauze sólových houslí, kdy Talich pouze dirigoval, přichází velmi plačtivě a truchlivě znějící mollová expozice, kterou zahrál s mimořádným procítěním, následovaná reprízou hlavního tématu s velmi výrazným glissandem na konci.“

„Zřetelně se do ní promítly romské kořeny skladatele, ztělesněné cikánskými stupnicemi, výraznou rytmikou a akordy v pizzicatu violoncell, které evokují vybrnkávaní klasické kytary.“

„Tesklivý motiv, který velmi přesně nesou, zejména zvukově silná cella za doprovodu viol utvářejí pocit, jako bychom se ocitli na konci války, v rozbombardovaném městě, kde však zdánlivě problikává světlo naděje života, a to i toho kulturního.“

Předposlední koncert sezóny 22/23 Moravské filharmonie Olomouc, který se nevšedně konal v kostele Církve československé husitské v pondělí 17. dubna, nabídl výjimečný program. Byl složen ze skladeb Wolfganga Amadea Mozarta, Richarda Strausse, ale i méně všedních Georgese Boulangera a Grigorașe Ionică Dinicu. Vše proběhlo v podání komorního ansámblu MfO pod uměleckým vedením houslisty Jana Talicha.

„Zejména sborové pasáže hýří dynamickými kontrasty i vstupy a cappella, stejně jako polyfonními postupy.“

„Orchestr Filharmonie Brno podal poctivý profesionální výkon pod vedením dirigenta Jaroslava Kyzlinka, který ho vedl jasnými, přesnými gesty.“

„Sladké sopránové Sanctus se neslo prostorem v podání Alžběty Poláčkové, jejíž kulatý a sladký soprán hladil v procítěném výrazu, podpořeném flétnou a anglickým rohem.“

Čtrnáctidenní maraton duchovní hudby provázel letošní Velikonoce. Pod názvem Přetváření zněly od 2. dubna koncerty, které přinesly duchovní hudbu jak historickou, tak i autentické premiéry. Šest koncertů, troje Temné hodinky, dvě světové premiéry, druhá dokonce na objednávku festivalu, to je letošní souhrn toho nejlepšího, co bylo možné na festivalu slyšet. V pěti brněnských chrámech vítali posluchače, kteří se rádi ponořili do krásné duchovní hudby. Poslední koncert se odehrál v minoritském kostele sv. Janů v neděli 16. dubna a zcela zaplněný prostor pomohl k dobré akustice. Orchestr Filharmonie Brno řídil Jaroslav Kyzlink, Český filharmonický sbor Brno připravil sbormistr Petr Fiala a obsazení sólových partů bylo rovněž velmi atraktivní. Dvě sopranistky, Američanka Becca Conviser, která zpívala první skladbu a Alžběta Poláčková pro skladbu druhou, mezzosoprán zastala islandská pěvkyně Arnheiður Eiríksdóttir, tenoristou byl Jaroslav Březina a basový part zpíval Peter Mikuláš.

„Třetí věta, Ukolébavka, pak jaksi spojovala prvky, použité v částech předešlých, což dalo vzniknout zasněnému celku, který potom sladce vyprchal do ztracena.“

„Po až neklidném začátku následovalo zvláčnění tónu prováděné v harmonii s orchestrem, nad kterým však svůj hlas stále jasně nesla.“

„Ve třech větách prolínání různých prvků postupně vyvrcholilo v kontrapunktickou část, na konci následovanou vskutku vítězoslavným zakončením.“

V neděli 16. dubna byla ve Státní opeře v Praze k mání vskutku nevšední muzika. Zahajovací koncert cyklu Ženy v hudbě divákům přinesl skladby čtyř skladatelek, českých i zahraničních, v podání interpretek rovněž českých i zahraničních, vystupujících spolu s Orchestrem Státní opery. To vše se odehrálo v rámci projektu Musica non grata.

„Viděli jsme šest necelých půlhodinových portrétů našich dirigentů.“

„Jednotlivé díly se od sebe nelišily příliš svým zpracováním, ale především tím, že každý z portrétovaných dirigentů je nezaměnitelnou osobností.“

„Nezbývá než doufat, že Česká televize na svůj šestidílný záslužný cyklus v budoucnu naváže a připraví další dirigentské profily.“

Od 25. ledna do 1. března odvysílala Česká televize šestidílný dokumentární cyklus o našich dirigentských osobnostech, a sice pod jednoduchým názvem Dirigenti. Viděli jsme portréty umělců různých zaměření: od specialisty na historicky poučenou interpretaci staré hudby přes dirigenty zabývající se operou až po dirigenty působící především v zahraničí. Režie byla svěřena šesti režisérům (Markéta Ekrt Vílková, Miroslav Janek, Jakub Sommer, Petra Všelichová, Šimon Šafránek, Slobodanka Radun), kteří vytvořili velice zdařilé portréty daných osobností, v nichž jsme mohli nahlédnout i do soukromí a podívat se na jejich dirigentskou práci u nás i v zahraničí.

„I když se všichni zúčastnění umělci patrně snažili o vytvoření kompaktního a celistvého audiovizuálního díla, obávám se, že se tak úplně nestalo.“

„Bosá klavíristka zahrála dobré dvě třetiny se stisknutým levým pedálem, takže klavír zněl z drtivé většiny matně, lidově řečeno „pod dekou“.“

„Improvizovaně působící extrémně tichá skladba konečně dala zaznít klavíru v mnohem propracovanějším zvukovém hávu – osobně jsem najednou měl jakýsi 3D zvukový pocit, neboť jednotlivá pásma hudebního dění dokázala interpretka skutečně odstínit tak působivě, až vyvolávala pochybnosti, že dílo interpretuje jeden člověk.“

Německo-japonská klavíristka Alice Sara Ott přivezla v sobotu 15. dubna do Dvořákovy síně Rudolfina svůj nejnovější projekt „Ozvěny života“ – klavírní recitál doplněný videoprojekcí tureckého architekta Hakana Demirela. V pětašedesátiminutovém programu, který ve svém cyklu uspořádal Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK, zazněla kompletní Chopinova Preludia op. 28 a díla sedmi autorů 20. a 21. století.

„Tónové schopnosti hráčů, jejich bravurní ovládání instrumentů, detaily, které dají až plasticky vystoupit hravosti i vážnosti, smutku i láskyplnosti, humoru i elegičnosti, jsou potěšením pro ucho.“

„Zářivým dílkem interpretační mozaiky je barytonista Peter Schöne, jehož tvárný sytý hlas elegantně vévodí nástrojům a citlivě ztvárňuje všechny výrazové odstíny Mahlerových písní.“

„S velkou citlivostí aranžoval smyčcové party Tomáš Ille, který nechal vyniknout hlasu a v instrumentální lince zdůraznil přednosti a zvukové bohatství dechových nástrojů.“

Dechový soubor PhilHarmonia Octet se po relativně delší době opět představil v Praze. V úterý 11. dubna se v Sále Martinů Hudební akademie múzických umění podělil o vlastní interpretaci deseti Mahlerových písní z cyklu Chlapcův kouzelný roh a původní druhé věty z jeho Symfonie č. 1 Blumine v úpravách Tomáše Illeho a Václava Vonáška. Pokřtil také své nové CD, tentokráte výhradně s hudbou Gustava Mahlera.

„Kuliev tímto promyšleným dílem demonstruje svůj vyspělý kompoziční styl, který představuje fúzi mezi prvky soudobé i starší klasické hudby.“

„Zlata Vohryzková po celou dobu skladby působila soustředěně, ale zároveň uvolněně, a svou virtuózní hru si užívala, jako by se nejednalo o předepsanou partituru, ale o improvizaci vycházející přímo z jejího nitra.“

„Dirigent Ľubomír Zelenák působil po celý večer až neviditelným dojmem, což se však nedá hodnotit jinak, než pozitivně. Nestrhával na sebe pozornost velkolepými gesty, ale vedl orchestr přesně, distingovaně a uvolněně.“

Nevšední program se obecenstvu Moravské filharmonie Olomouc naskytl v pátek 15. dubna v podvečer, kdy se letos již počtvrté program koncertní řady JAMU soustředil hlavně na studenty Janáčkovy akademie múzických umění v Brně a Hudební a taneční fakulty Akademie múzických umění v Praze. Konkrétně na skladatele Ramina Kulieva, klarinetistku Zlatu Vohryzkovou, vše pod vedením dirigenta Ľubomíra Zelenáka.

„Dirigent Philippe Jordan partituru opery Parsifal rozkryl analyticky s hloubkou v detailech, přičemž v orchestrálních vrstvách nalezl efektní smysl pro vystižení dramatického příběhu.“

„Inscenačním pojetím se režisér, scénograf a kostýmní výtvarník Kirill Serebrennikov v průběhu situací vzdaloval úzkému sepětí jevištního dění s orchestrální hudbou.“

„Klaus Florian Vogt prodchnul Parsifala sytým vyrovnaným hlasem ve všech polohách, roli zpíval s mnoha nuancemi barev v pestré škále emocí.“

Vídeňská státní opera se na jaře vrátila k Wagnerově opeře Parsifal a nutno říci, že velmi úspěšně. Po dvou letech od premiéry se konalo 12. dubna teprve osmé představení. Z postu generálního hudebního ředitele světoznámého rakouského divadla dílo hudebně nastudoval a opět řídil švýcarský dirigent Philippe Jordan. Operu tehdy na dálku inscenoval z domácího vězení kontroverzní ruský režisér Kirill Serebrennikov. V divadle s týmem na zkouškách tenkrát režijně spolupracoval jeho krajan Jevgenij Kulagin.

„Lukáš Dittrich vládne neobyčejně hladkým a příjemným tónem v celém rozsahu, včetně nejvyšších poloh, a jeho technická zdatnost nechává i nejkomplikovanějším pasážím zaznít zcela nenásilně a s naprostou lehkostí.“

„Tak jako Bartókovo Divertimento pro mě vyjadřuje předzvěst celosvětové tragédie, dílo Zbyňka Matějů působí jako její reflexe.“

„Jitka Hosprová provedení dodala patřičnou energii a řekněme i víru. Její nástroj zní velmi temně a důstojně, místy jsem měl až dojem, zda snad není záměrně podladěný pro dosažení této barvy. Ozev velmi častých flažoletů byl téměř dokonalý, technické nástrahy zvládala s přehledem.“

Čtvrteční koncert s názvem Sólo pro klarinet a violu umístil SOČR, podobně jako předchozí koncerty komorní řady, do Anežského kláštera. Sólisty večera byli violistka Jitka Hosprová a klarinetista Lukáš Dittrich. Díla Ondřeje Kukala, Bély Bartóka a premiéru Zbyňka Matějů nastudoval a řídil dirigent Pavel Šnajdr.

„Náladovou, lyricky vstřícnou introdukci, do které se vmísil orchestr, odvál Garrick Ohlsson vzrušivou virtuózní kadencí, kterou z úvodního vášnivého nasazení zmírnil do kontrastně poklidnějšího dění.“

„Finále pomalé věty, které mělo i bouřlivější okamžiky orchestrálních vstupů, patřilo opět violoncellovému extempore, které Villaume spojil s finální hybnou allegrovou větou.“

„Villaumeho pojetí Skotské symfonie ozvláštnilo partituru vitalitou v proměnách tempa a dynamiky.“

Výsostné umění amerického klavírního virtuosa Garricka Ohlssona se stalo magnetem koncertu PKF - Prague Philharmonia, který se konal 11. dubna ve Dvořákově síni Rudolfina, jako sedmý abonentní koncert 29. sezony orchestru. Dramaturgické předznamenání sezóny, kterým je hudba Johannesa Brahmse, naplnil Koncert pro klavír a orchestr č. 2 B dur op. 83. Orchestr řídil jeho šéfdirigent a hudební ředitel Emmanuel Villaume.

„Po krátkém akordickém varhanním Introduzione následovalo deset částí na liturgický text.“

„Obsahově je oratorium zasazeno mezi dva velikonoční hymny. Nejprve je to sborové Exultet, který je na český text o velikonočním bdění a celek uzavírá hymnus Buoh všemohúci, který je na motivy středověké písně.“

„František Fiala se tu představil jako skladatel se smyslem pro niternou výpověď i pro efektní barevné hudební plochy.“

Dramaturgie brněnského Velikonočního festivalu objednala u skladatele Františka Fialy oratorium s názvem Mysterium paschale, které premiérově zaznělo v českobratrském evangelickém chrámu J. A. Komenského, hned po pondělí velikonočním. V úterý 11. dubna nastoupil koncertní sbor Kantiléna se sbormistrem a dirigentem Michalem Jančíkem, sólisty Lucií Laubovou (soprán), Petrou Vondrovou (mezzosoprán), Stanislavem Předotou (tenor) a Josefem Kovačičem (bas). Spolu s nimi zasedli před oltář instrumentalisté na housle, violu, violoncello, kontrabas, trubku i trombon. Vibrafon a veškeré ostatní perkuse měl na starosti Martin Opršál a k varhanám na kůr zasedl Marek Paľa.

„Občas se tu vyloupne několik hospodských stolů s židlemi a dvě futuristické sedačky, vybavené komunikačním zařízením, což jsou zřejmě cestovní prostředky bohů.“

„Z menších rolí ještě patří zmínit postavu ošetřovatelky Ericlei v podání americké pěvkyně Heleny Schneidermann.“

„Příběh Odyssea ve zpracování Claudia Monteverdiho je i dnes strhující.“

Opera jako hudební žánr se vyvíjela počátkem 17. století velmi razantně. Claudio Monteverdi napsal pro benátskou karnevalovou sezónu operu Il Ritorno D´Ulisse in Patria - Návrat Odyssea do vlasti, která byla uvedena roku 1640. Její první uvedení ve Vídni bylo dílem Johanna Nikolause Harnoncourta v roce 1971. Od té doby začal Odysseus svou další vítěznou pouť světem. Ve Vídeňské státní opeře měl premiéru 2. dubna 2023. Hudební nastudování s orchestrem Concentus musicus Wien provedl Pablo Heras Casado a režisérem byl Jossi Wieler. Sergio Morabito vystoupil na scéně v kostýmech Anny Viebrock. Realizaci videa provedl Tobias Dusche, světelný design byl dílem Reinharda Trauba a Chorakademii der Wiener Staatsoper řídil Martin Schebesta. V roli Odyssea vystoupil Georg Nigl, Penelopu zpívala Kate Lindsey, Telemachem byl Josh Lovell, Minervou Isabel Signoret. Recenze je psána ze třetí reprízy, z neděle 8. dubna 2023.

„Tentokrát si auditorium v drážďanské Semperoper vyslechlo hudbu, která je přece jen zvuku Staatskapelle Dresden bližší.“

„Neznamenalo to však, že by barva orchestru v méně vášnivém provedení ztrácela na lesku, naopak.“

„Hrůša nám představil skladbu nikoliv za pomoci okázalých gest, drzosti a exhibicionismu, ale elegancí, delikátností a promyšleností.“

Dirigent Jakub Hrůša se po necelých dvou letech vrátil k pultu Sächsische Staatskapelle Dresden. V rámci mimořádného koncertu o Bílé sobotě, 8. dubna 2023, vynikajícím způsobem uvedl Straussovu báseň Don Juan a Berliozovu Fantastickou symfonii.

„Hudebně jsme se rázem ocitli v atmosféře první poloviny 18. století.“

„Poslech efektní, avšak nikoli samoúčelně vyumělkované melodiky, byl skutečným požitkem.“

„Interpretačním a dramaturgickým vrcholem večera se stalo uvedení proslulého hymnu Stabat Mater.“

Collegium Marianum, jeden z našich předních souborů soustavně se věnujících stylově autentické interpretaci hudby 17. a 18. století, přichystal pro pražské milovníky hudby milé a opravdu vzácné překvapení. Uprostřed velikonočního týdne v nádherné barokní lodi kostela sv. Šimona a Judy uspořádal 4. dubna koncert z děl skladatelů přináležejících k tzv. neapolskému stylu. Hudebně jsme se rázem ocitli v atmosféře první poloviny 18. století. Neapolský styl jako další vývojový článek hlavního proudu dějin evropské hudby doplnil a posléze i vystřídal hudbu vrcholného baroka. Zároveň položil základy galantního stylu, někdy též nazývaného hudebním rokokem. Znamenal určité prosvětlení a hlavně nové pojetí melodického výraziva v charakteristickém sepětí melodické linie a jejího rytmického formování, včetně nových výrazových afektů.

„Dokonale připravený vokálně instrumentální aparát představil již v první větě mnohé z výrazových fines, které v dalších částech oratoria splynuly do široké palety, s níž dovedl dirigent své pojetí Dvořákova díla k dokonalému ztvárnění.“

„Sopranistka Eva Hornyaková, proslulá nevšední barvou hlasu, neměla sice příležitost zpívat speciální sólo, ale v rámci kvartetu vystihla neomylně věrnou míru prožitku a význam textu.“

„Výtečně znějící Kühnův smíšený sbor byl přesvědčivý v dynamice, v lyrických pasážích a inspirativním partnerství se sólisty a orchestrem.“

Antonín Dvořák napsal v roce 1878 první řadu svých Slovanských tanců pro vydavatele Fritze Simrocka a přestoupil tak hranice své vlasti, aby se následně proslavil v Londýně i Americe. Londýnské publikum o síle dvanácti tisíc diváků aplaudovalo v Royal Albert Hall jeho oratoriu Stabat Mater roku 1884. Začal je komponovat roku 1876, kdy už měl za sebou celou řadu skladeb včetně smyčcové Serenády E dur, Páté symfonie F dur nebo opery Vanda. Stabat Mater, první velké vokálně-instrumentální dílo, začal psát v reakci na úmrtí své dvoudenní dcerky Josefy v srpnu roku 1875. Práci dokončil v roce 1977, když původní koncepci rozšířily další tragická úmrtí dětí, konkrétně dcerky Růženky a synka Otakara. Premiéru mělo oratorium 23. prosince 1880 v Praze, o dva rok později bylo uvedeno v Budapešti a poté v Londýně. Letošní provedení zařadil Symfonický orchestr hlavního města Prahy FOK do svého Velikonočního festivalu, který zahájil 1. dubna recitál vídeňské varhanice, profesorky salcburského Mozartea, Elisabeth Ullmannové.