„Houslista Daniel Matejča hbitě zvládal výběhy až na konec hmatníku i dvojhmatovou techniku. A co víc, bylo znát, že si své vystoupení patřičně užívá.“

„Ze hry klavíristy Vsevoloda Zavidova je patrné téměř nadpřirozené propojení s nástrojem a jeho ovládnutí do nejmenších detailů.“

„Po progresivním Martinů zahrnujícím mimo jiné trubky a perkuse působil Beethoven až trochu moc slušně a při zdi.“

V pondělní podvečer se zaplnil koncertní sál Anežského kláštera u výjimečné příležitosti. Posluchačům bylo dopřáno krásných hudebních zážitků, o které se postaral Symfonický orchestr Českého rozhlasu pod taktovkou Roberta Kružíka se svými sólisty. Ti však tentokrát nebyli nositeli zvučných jmen uprostřed své kariéry majícími za sebou nekonečnou koncertní historii, nýbrž mladými talenty, které pravděpodobně tato dráha z velké části teprve čeká. Houslista Daniel Matejča a klavírista Vsevolod Zavidov předvedli, co umějí a na co se od nich ještě můžeme těšit.

„Na úvod nechyběl nestor hudby a varhaníků především – Johann Sebastian Bach.“

„Početné publikum odměnilo po téměř pětasedmdesát minut trvajícím koncertě sólistu zaslouženým potleskem a vymohlo si tak přídavek.“

„Je nedůstojné, aby varhanní koncert na mezinárodních akcích probíhal na nepřipraveném nástroji.“

Téměř na konci léta ještě doznívají prázdninové festivalové koncerty a jedním z nich zpříjemnil slunečné nedělní dopoledne v Českém Krumlově svým umem varhaník Pavel Kohout. V kostele Božího Těla a Panny Marie Bolestné vystoupil s programem ze skladeb mistrů baroka a klasicismu.

„Sólista si s dirigentem v neobvyklých zpomaleních a ztišených úsecích Koncertu h moll docela porozuměli.“

„Do Novosvětské symfonie vstoupil dirigent mnohem temperamentněji, ale i v ní nacházel epizody, které skoro zastavoval.“

„Hudba je ohebnější, než si často myslíme.“

I hodně známou hudbu je ještě stále možné uslyšet zahranou jinak a nově. Filharmonica della Scala, orchestr milánského operního divadla, otevřel v pondělí v Rudolfinu další ročník festivalu Dvořákova Praha dvěma nejznámějšími a nejhranějšími skladatelovými opusy: Koncertem h moll a Novosvětskou symfonií. Dirigent Andrés Orozco-Estrada obdařil partitury takovou mírou osobitého vidění a slyšení, že vyvolal údiv. U někoho rezervovaný, u někoho potěšený.

„Petrdlík vedl orchestr naprosto suverénně s jasnou koncepcí.“

„Volba Ivany Veberové do hlavní postavy Ludmily byla naprosto skvělá, její dramatický soprán se nesl celým zaplněným hledištěm.“

„Jistý a čistý tenor Tomáše Kořínka bohužel nemohl v kratičkém vstupu příliš vyniknout.“

Dalším plodem spolupráce mezi Divadlem J. K. Tyla a Biskupstvím plzeňským bylo koncertní uvedení oratoria Svatá Ludmila Antonína Dvořáka. Zároveň byl odstartován Týden odložených premiér, kdy plzeňské divadlo od 4. do 11. září uvede na svých třech scénách celkem jedenáct slavnostních premiér inscenací opery, baletu, činohry i muzikálu, které se kvůli pandemii nemohly odehrát v uplynulých dvou sezónách ve svých plánovaných termínech. Na většinu představení je ještě k dispozici dostatek vstupenek.

„Domingův hlas zní stále plně, v perfektní koncentraci do masky, která by mohla sloužit jako dokonalá ukázka pravé italské školy.“

„Hlas se rozezníval každým vstupem suverénněji, sebemenší stopa únavy se neobjevila ani ve třech přídavcích v závěru večera.“

„Zážitek večera byl pro mne osobně mimořádný. Ostatně standing ovation v závěru bylo naprosto oprávněné a signalizovalo pocity početného publika.“

Třicátý ročník Mezinárodního hudebního festivalu Český Krumlov zahájil 4. září 2021 galavečerem v Pivovarské zahradě s vynikající a všestrannou světovou hudební osobností – španělským pěvcem i dirigentem – Plácidem Domingem. Partnerkami večera mu byly sopranistka Adriana Kučerová a mezzosopranistka Štěpánka Pučálková. Základním pilířem večera pro doprovody a řadu samostatných vstupních čísel byl zvolen Český národní symfonický orchestr pod taktovkou amerického dirigenta Eugena Kohna. Mezinárodní festival, podobně jako v loňském roce, byl pořadateli přeložen z obvyklých a léty zavedených letních měsíců kvůli koronaviru na měsíc září. Galakoncertem provázel osvědčený moderátor Jiří Vejvoda.

„Podivuhodný let vznikl v roce 1927 v reakci na pokus o přelet Atlantského oceánu, který podniklo duo francouzských letců François Coli a Charles Nungesser.“

„Jediným ‚živým‘ aktérem představení byla Sylva Marková ukrytá v útrobách mechanismu ztvárňujícího vizuální složku baletu.“

„Dostali jsme možnost nahlédnout do zákulisí – do celého modelu malé scény, z níž Sylva Marková ovládala rekvizity jako v loutkovém divadle.“

Polička od minulé soboty hostí Martinů fest, v jehož rámci se 5. září uskutečnila další akce: mechanický balet Podivuhodný let. Autorem je pochopitelně Bohuslav Martinů, jehož návrhy na provedení tohoto podivu- a pozoruhodného dílka dotvořil tým ve složení Sylva Marková (libreto a scénografie), Monika Holá (dramaturgie) a Jakub Kalus (management). První provedení se konalo ve tři odpoledne, druhé s úderem šesté.

„Dvacet let je dlouhá doba, a právě tolik času už uběhlo od prvního koncertu hudebního festivalu v České Lípě.“

„Sbormistr Lukáš Vasilek se nebál ze sboru ‚vydolovat‘ emoce, které při interpretaci Palestrinova díla často chybějí.“

„Nesnadného úkolu premiérovat soudobou skladbu se obě zúčastněná tělesa zhostila se ctí. Ohlas publika na provedení byl velice příznivý, což má hodnotu samo o sobě.“

Předskokanem před oficiálním zahajovacím koncertem dvacátého ročníku festivalu Lípa Musica se 4. září stal také Narozeninový galakoncert. Na něm v bazilice Všech svatých v České Lípě vystoupil sbor Martinů Voices pod vedením Lukáše Vasilka v doprovodu Pavel Haas Quartetu. Koncert, dramaturgicky vystavěný od zástupců renesanční vokální polyfonie přes Brahmse až k Brittenovi, vyvrcholil uvedením skladby zkomponované speciálně pro tuto příležitost.

„I tak jsou ovšem v horních řadách lidé, kteří naopak leží na zádech na trávě a jen poslouchají…“

„Se spolehlivou, emotivně přesvědčivou Danou Burešovou hrál a zpíval dobře disponovaný Martin Šrejma.“

„Není vzácností, když se s krásnou hudbou smísí z druhé strany nechtěně zaslechnutá hlasitá otázka: S čím si tu klobásu dáte?“

Víkend byl v Praze doslova letní. Dvořákova Rusalka proto v sobotu odpoledne přilákala do přírodního divadla v Divoké Šárce několik tisíc lidí. Titulní roli zpívala Dana Burešová. Publikum si přišlo na své – při představeních tam panuje neopakovatelně uvolněná atmosféra, účinkující jsou na dosah. Hraje se sice na trávě a za dne, a tak se nekouzlí se světly, která by posílila divadelní iluzi, zato ozvučení je kvalitní. 

„Zdánlivou neslučitelnost velkého prostoru s tichou hudbou přemohly zesilovače s naprostou samozřejmostí.“

„Obcoval s tóny, pohrával si s nimi, rozvíjel je a meditoval nad nimi.“

„Hraje suity současně, emotivně, bez snahy o historizující zvuk a výraz.“

Hudba, ani trochu podbízivá, přesto k sobě soustřeďující vnímání bezmála tisícovky posluchačů v auditoriu a navíc zachycující pozornost stovek dalších lidí na nábřeží, na mostě, na ostrově Žofíně a dokonce na lodičkách a šlapadlech na řece… Takový byl sobotní večer v Praze na Vltavě kolem pontonové scény festivalu Prague Sounds u Národního divadla. A na pódiu jediný umělec. Mág a kouzelník, bez okázalých gest, prostě a pokorně hrající, bez scénografie, světel a kouře, bez pomůcek, jen s mikrofony a nutnou amplifikací… Violoncellista Yo-Yo Ma a v jeho podání šest sólových suit Johanna Sebastiana Bacha. Zázrak síly a podmanivosti klasické hudby, podivuhodná situace v jinak hlučícím městě, s tmavnoucí oblohou bez mráčku jako kulisou, o hodně více než dvě hodiny zvláštního hlasitého ztišení na konci dne ještě stále letního.

„Händelova skladba byla příležitostí pro Terezu Zimkovou, aby bezchybně po dvacet minut sólově excelovala v radostných koloraturách.“

„Václav Luks mohl ukázat umění odlišit styly a nálady děl, práci s architekturou a neomylně vyhmátnutým výrazem i nepřeberné množství krásných detailů.“

„Jde o kulturní zařízení, které může přinášet nové podněty a formáty, které určitě bude přesahovat lokální podmínky a které může obecně umění zlidšťovat.“

Nový kulturní prostor Vzlet, adaptovaný z někdejšího sokolského kina v Praze-Vršovicích, je zasvěcen hudbě, divadlu a filmu. Programy v něm společně zaštiťují a zajišťují divadlo Vosto5, nedaleké kino Pilotů a orchestr Collegium 1704. Používají slogan „Do Vršovic za kulturou, za zážitky a na dobré kafe“. Publikum tam bude občas směřovat i za barokní hudbou. První koncert v pátek naznačil, že zvyknout si bude nutné i možné.

„Po zvukové stránce volila interpretka spíše komornější hlasy, a tak dala pak více vyznít plenu varhan, kterým po celý koncert spíše šetřila.“

„Bylo jasně znát, že si je interpretka disonancí dobře vědoma, a tak se je snažila alespoň více zdůraznit artikulačně.“

„Přestože varhany skýtají možnost hrát téměř jakoukoliv literaturu, Káčerková využila pouze takových skladeb, které by bylo možné interpretovat na nástroj v jeho původní podobě.“

Michaela Káčerková otevřela ve čtvrtek Mezinárodní varhanní festival v Olomouci, který patří již více než padesát let mezi největší „svátky varhanní hudby“ v naši zemi. Jeho domovským působištěm je proboštský chrám svatého Mořice. Avšak kvůli probíhajícím opravám tamních varhan je letos už druhý ročník celého festivalu přesunut do katedrály svatého Václava a do kostela Panny Marie Sněžné. Oba chrámy disponují neméně zajímavými nástroji, neboť pro svou stylovou vyhraněnost umožňují autentické provedení skladeb, které byly pro daný typ varhan komponovány.

„Bylo šťastným počinem pozvat na zahájení cyklu Wolfganga Zerera a v součinnosti s Pražskou konzervatoří uspořádat interpretační kurz pro mladé varhaníky za jeho vedení.“

„Pověst, která ho jako věhlasného odborníka na barokní varhanní hudbu předcházela, nejen potvrdil, ale naprosto překonal.“

„Program koncertu obsahoval především díla severoněmecké barokní školy 17. století a Johanna Sebastiana Bacha, vhodně doplněná exkurzí do jihoněmecké školy i odskočením do Francie.“

Varhanní podvečery v pražském evangelickém kostele U Salvátora vstoupily do jedenácté sezóny. Pozvání přijal německý varhaník Wolfgang Zerer. Svým uměním rozzářil první zářijový den letošního roku a současně více než důstojně oslavil desáté výročí postavení nových Euleho varhan v chrámu.

„Salcburk patří k pravidelným zastávkám na turné Berlínských filharmoniků a letos tomu nebylo jinak.“

„Vinnitskaja zazářila a posluchači ji odměnili dlouhotrvajícím potleskem.“

„Současný šéfdirigent Berlínských filharmoniků chová k hudbě tohoto autora mimořádný obdiv a jednoznačně patří k největším zastáncům Sukovy tvorby na mezinárodní scéně.“

Koncert Berlínských filharmoniků, konaný v předposlední srpnový den na Salcburském festivalu, nepřinesl jen Pohádku léta Josefa Suka, ale také tamní debut pianistky Anny Vinnitské. Ta pod vedením šéfdirigenta proslulého německého orchestru Kirilla Petrenka uhranula posluchače provedením Prokofjevova prvního klavírního koncertu. Na úvod celého večera zazněl ovšem jiný ruský autor: Čajkovskij.

„Slavnostní koncert se konal ve velkém sále Tylova domu, jehož budova byla slavnostně otevřena v srpnových dnech roku 1929 za aktivní účasti Martinů.“

„Po přestávce byl kulturní přínos večera akcentován prvním uvedením Martinů Písní pro Olgu Valouškovou, spojeným se slavnostním křtem jejich notového vydání.“

„Markéta Cukrová nadchla nádhernou barvou hlasu, srozumitelností zpívaného slova, přesvědčivostí výrazu a strhující technikou messa di voce.“

Bohuslav Martinů oslavil ve svém rodišti Poličce 130. narozeniny. S osmiměsíčním zpožděním, zaviněným covidovým lockdownem. Slavnostní koncert nazvaný Gala Martinů a složený výhradně z děl skladatele se uskutečnil 28. 8. 2021. Stal se současně zahajovacím koncertem místního festivalu zaměřeného na dílo skladatele Martinů fest.

„Januschke celou operu dirigoval zpaměti, nepoužíval dirigentskou taktovku, ale oběma rukama přímo modeloval dobře vypracovanou dynamiku, jen by to chtělo občas trochu větší plasticitu.“

„Alexander Mørk-Eidem pro uvedení v Praze vybral vídeňskou verzi.“

„Výteční byli všichni sólisté.“

Don Giovanni je opera, kterou jsme si zvykli považovat tak trochu „za naši“. Mozart ji napsal pro pražskou divadelní společnost Pasquala Bondiniho, významná část byla napsána přímo v Praze a světovou premiéru zažilo Nosticovo (dnes Stavovské) divadlo. Od roku 1787 zůstala trvale na jeho repertoáru. Kvůli covidu několikrát odloženou premiéru mělo po televizní premiéře nové nastudování 28. srpna, druhá premiéra se konala hned o den později. Jak to dopadlo s operou, která je pro nás srdeční záležitostí?

„Vynikajúci sólista Miroslav Beinhauer je jedným z veľmi malého množstva hudobníkov, ktorí ovládajú hru na šestinotónové harmónium.“

„Autor do kompozície zahrnuje veľmi intenzívne, sugestívne momenty, ani expresívnejšie postupy ale nie sú karikatúrami.“

„Dystopic Requiem Quartet pochopili všetky jeho roviny, neostali na povrchu ani tam, kde by sa iní interpreti azda proste uspokojili s nasadením čo najexpresívnejšej dynamiky.“

Predposledný večer Ostravských dní, 27. august, priniesol hneď dva veľmi podnetné programy. Jedným bol koncert mikrotonálnej hudby s názvom Sound Plasma, neskôr večer potom uvedenie diela Black Angels Songs Miroslava Tótha. V rámci Sound Plasma dostalo publikum možnosť bližšie pozorovať rôzne spôsoby práce s mikrotonalitou a zoznámiť sa s unikátnym šestinotónovým harmóniom. Dielo Miroslava Tótha, ktoré sa okrem iného viaže na vražedné besnenie nacistických vojakov počas pochodu smrti, vrhlo publikum do emotívneho, intenzívneho víru.

„V postavě Rusalky Kateřina Kněžíková harmonicky propojuje své pěvecké i herecké umění. Jejímu projevu věříte, podmaňuje si vás, obdivujete její něhu, trápení i odhodlání.“

„Vodník v podání Jana Martiníka byl především zraněným a obávajícím se otcem, vyzpívat tyto city není třeba pateticky a s přehnanou silou.“

„Do slov Bůh Tě pomiluj vložila Kateřina Kněžíková nejen celou osobnost Rusalky, ale i jejího autora.“

Nezisková organizace Zámek Liteň, pečující zejména o odkaz pěvkyně Jarmily Novotné, oslavila deset let svého trvání velkoryse – poloscénickým uvedením Dvořákovy Rusalky v zámecké zahradě. Zároveň tím připomněla i deset let trvání Festivalu Jarmily Novotné a sto dvacet let od prvního uvedení Rusalky. Open air koncert Rusalka v parku přilákal do malebného prostředí liteňského parku v chladném sobotním večeru 28. srpna více než tisícovku návštěvníků.

„Na úvod zvolila vrcholné Preludium g moll Dietricha Buxtehudeho, formálně toccatovou fugu střídající improvizační a polyfonní části, a skloubila je do koncisního celku.“

„Sympatickým odskočením bylo provedení variační Arie Bernarda Storaceho na malé barokní varhany na postranním kůru.“

„Narejstříkování se vyhnulo bombastickému plenu a upřednostnilo jemnější, barevnější a intimnější zvuk.“

Irena Chřibková působí v Praze jako titulární varhanice v minoritské bazilice svatého Jakuba na Starém Městě třicet let. V roce 1996 zde založila Mezinárodní varhanní festival, který úspěšně pokračuje šestadvacátým ročníkem a na němž se vystřídala celá plejáda špičkových evropských a zámořských varhaníků. Díky její iniciativě, organizačním schopnostem a neutuchajícímu elánu stihne sama to, co při jiných festivalech zvládají celé skupiny spolupracovníků. Přitom pilně koncertuje, studuje nový repertoár a udržuje své interpretační umění na záviděníhodné vysoké úrovni. Její hráčská jistota si zaslouží obdiv a její každoroční koncerty v rámci festivalu jsou pozoruhodné. Při detailní znalosti „svých“ jakubských varhan a jejich barevných možností dokáže vyhledat zvukové kombinace málokdy slýchané a interpretované skladby dotváří do pevného tvaru.

„Festival vnímám jako událost, která se výrazně profiluje, nebo dokonce specializuje na předvádění hudby ve zvuku co nejbližším epoše, v níž vznikla.“

„Pro Collegium 1704 byl krátký zájezd do Varšavy prvním větším zahraničním projektem po delší době.“

„Dramaturgicky velmi pozoruhodným počinem je uvedení Zelenkovi Missy 1724.“

„Poláci k hudbě přistupují jinak než Češi. Chopin je pro ně přímo světcem,“ říká Václav Luks během našeho setkání v ulicích Varšavy. S Collegiem 1704 a Collegiem Vocale 1704 zde v uplynulých dnech účinkoval na festivalu Chopin a jeho Evropa, se dvěma programy, které zahrnovaly jak polskou hudbu, tak i díla českých skladatelů.

„Nemůžu opomenout krásnou dynamickou vyváženost, které nejvíc pomáhala ohleduplná, avšak ve správných momentech důrazná hra klavíristky Kateřiny Ochmanové.“

„Judita Škodová jednomyslně potvrdila, že hudbu vnímá a cítí jako mikrokosmos nejrozmanitějších emocí.“

„Stylově dokonale pochopené, bravurně zvládnuté provedení s klarinetovým tónem jako ta nejlepší francouzská vína.“

Čeští interpreti v oblasti komorní hudby mají odjakživa výbornou pověst a renomé dokonce i ve světovém kontextu. Jedním z nejmladších souborů je Quasi Trio, které vzniklo před pár lety v Praze a letos se jeho obsazení ustálilo ve složení David Šimeček (klarinet), Judita Škodová (violoncello) a Kateřina Ochmanová (klavír). Hráči za sebou mají mnohé zkušenosti ze zahraničí, včetně mezinárodních soutěží a respektovaných masterclass. Na svém koncertě v rámci Klavírních kurzů Mikulov Quasi Trio zahrálo pestrý program, ve kterém figurovaly skladby počínaje hudebním klasicismem a současnými skladateli konče. Koncert Quasi Tria se uskutečnil 24. srpna v Zámeckém sálu Zámku Mikulov.

„Nehrála nijak okázale, nepojímala dílo nevhodně romanticky, ve výrazu však nebyla ani vyloženě asketická.“

„V Nokturnu Es dur byly agogické změny a expresivnější, pořád ale křehká výrazovost absolutně na místě.“

„Právě exponovanější místa byla v její interpretaci Scherza nejzajímavější, dovedla je dobře hierarchizovat a vykládat je tak posluchačům.“

Festival Chopin a jeho Evropa přivítal v úterý 24. srpna uznávanou kanadskou klavíristku Angelu Hewitt. Na odpoledním recitálu v sále Královského zámku hrála díla Bacha a Mozarta, těžištěm pak byly skladby Chopinovy.