„Představila se španělská houslistka Leticia Moreno. Její peruánské kořeny ještě umocnily temperament a schopnost emoční výpovědi, která korunovala její ekvilibristický houslový projev.“

„Myšlenka skloubit vizuální vjem s Brittenovým představováním jednotlivých nástrojů, kterým postupně dává přednášet Purcellovo téma, byla geniální.“

„Je znát, že mladý dirigent svému orchestru rozumí a orchestr mu reaguje na sebemenší gesto okamžitě.“

Festival Harmonia Moraviae vstoupil letos do jednadvacátého ročníku a zahájila ho Filharmonie Bohuslava Martinů ve čtvrtek 21. září. Hlavním hostem byla španělská houslista s peruánskými kořeny, Leticia Moreno. Na programu byly nejprve Variace a fuga na Purcelovo téma Benjamina Brittena a poté Rapsodie pro housle a orchestr Tzigane Maurice Ravela. Po přestávce zazněla Carmen Fantasy na motivy z opery Carmen pro housle a orchestr od Pabla de Sarasateho a na závěr La Valse, taneční báseň pro orchestr Maurice Ravela. Symfonický orchestr řídil šéfdirigent filharmonie Robert Kružík.

„Podmínky Schulmeisterova koncertu pokládám za nedůstojné a ostudné především vůči umění samotnému.“

„I velmi dlouhé úseky mi přišly vlastně hotové, ideální, inspirované, snadno zapadající do měřítek dospělých hudebníků.“

„Přesto kdybych si měl představit Schulmeistera za patnáct let, zajímalo by mě, jak se hráčsky vypořádá s integrací těch méně šlechetných lidských vlastností.“

V úterý 19. září na festivalu Dvořákova Praha vystoupil slibný mladý klavírista Jan Schulmeister. V méně formálních prostorech Bořislavka Centra zahrál hodinový recitál z děl Wolfganga Amadea Mozarta, Leoše Janáčka a Sergeje Rachmaninova. Přestože na koncert dorazilo mnoho posluchačů, klavírista byl výborně připraven a hrál i obsažně, zážitek znesnadňovalo nepříjemné prostředí a další vnější vlivy.

„Běžný čtenář by nabyl dojmu, že se v Atriu jedná o ideální prostředí, v němž se architekti ruku v ruce s odborníky na akustiku snažili věnovat našemu lázeňskému městu stánek, který svými kvalitami daleko předčí tamější koncertní síně.“

„Jako sólista vystoupil třináctiletý německý klavírista Justus Friedrich Eichhorn. Na svůj věk disponuje obdivuhodnou technikou, je muzikální, má sympatické vystupování. Bohužel vlivem akustiky působil Beethoven příliš hřmotně, až monstrózně.“

„Druhá půle patřila Symfonii č. 6 Antonína Dvořáka. Slovenský dirigent Košík má skladbu dobře zažitou, dirigoval ji zpaměti.“

Ve čtvrtek 14. září byl v Karlových Varech zahájen 65. ročník Dvořákova karlovarského podzimu. Pod taktovkou Mária Košíka a za doprovodu Karlovarského symfonického orchestru (KSO) v něm jako sólista vystoupil mladý německý klavírista Justus Friedrich Eichhorn. Posluchači symfonické hudby se ocitli v Atriu zrenovovaných Císařských lázní, významné kulturní památky, kterou v 90. letech 19. století vystavěla vídeňská firma Ferdinand Fellner a Hermann Hellmer.

„Opera se původně jmenovala Poliuto a byla napsána podle hry Pierra Corneilla pro neapolskou operu. Na poslední chvíli ale neapolský král zakázal dílo inscenovat s tím, že tak posvátné téma je pro jeviště nevhodné, že mučedníky oslavujeme v kostelích, ne v operách.“

„Režisér Cezary Tomaszewsky přidal do příběhu rok 1915, kdy došlo v Arménii ke genocidě.“

„Operní publikum – a zdá se, že zejména premiérové – má vycizelovanou schopnost být lakmusovým papírkem úspěchu.“

První premiérou sezony v Theater an der Wien, který stále ještě působí v náhradních prostorách v MuzeumsQuartier, byla opera Gaetana Donizettiho Les Martyrs (Mučedníci). V pondělí 18. září 2023 se rozezněl pod taktovkou francouzského dirigenta Jérémie Rhorera ORF Radio-Symphonieorchester Wien a na scéně polské architektky Aleksandry Wasilkowské se objevila inscenace polského režiséra Cezaryho Tomaszewského. V hlavních rolích pak vynikající pěvci jako Roberta Mantegna, John Osborn, Mattia Olivieri, David Steffens, Nicoló Donini či Patrick Kabongo. Spolupracoval Arnold Schoenberg Chor se sbormistrem Erwinem Ortnerem. Představení bylo přijato rozporuplně a publikum dávalo své pocity energicky najevo.

„Z Jirákovy početné a kvalitou významné tvorby toho v současném koncertním dění mnoho nezaznívá. O to záslužnější je vřelý vztah Sedláčkovců k jeho komornímu odkazu.“

„Jako klavírní kvintet – stylově ovšem radikálně vzdálený tradičním představám – je založena kompozice současného skladatele Jana Ryanta Dřízala Lesní scény.“

„Shodou okolností teprve tady, při provedení původního kvartetního díla, jsme mohli v celku i v detailech bezezbytku poznat, prožít a vstřebat interpretační svébytnost, vyspělost a neutuchající elán Sedláčkova kvarteta.“

O tom, že mezinárodní hudební festival Dvořákova Praha jako skutečná událost roku na domácí hudební scéně soustavně přináší hodnoty nové a dosud nepoznané, jsme se znovu přesvědčili na druhém koncertě Komorní řady 12. září v Anežském klášteře, vyhrazeném Sedláčkovu kvartetu. V podmanivé interpretaci byl připomenut odkaz dnešnímu publiku blíže neznámého, avšak významného skladatele, interpreta a pedagoga Karla Boleslava Jiráka, světovou premiéru tu absolvovala skladba současného autora Jana Ryanta Dřízala a program byl korunován jen šťastnou okolností dochovaným kvartetem ani ne třicetiletého Antonína Dvořáka.

„Těžko rozhodnout, jestli Giltburg zahrál Rachmaninovovu neklidnou, emotivní a virtuózní skladbu neslýchaně, nebo ideálně. Obojí je pravda.“

„Umělec plný velké vnitřní síly, napojený na orchestr, vyzařující pozitivní fluidum a šťastně, skoro plaše, se po výkonu usmívající.“

„Výrazně pomalá část díla končí abstraktní plochou, dovolující o to kontrastnější zaznění krásně kompozičně připravené skladatelovy Fanfáry pro obyčejného člověka, integrované do začátku finální věty i do jejího motivického materiálu.“

Koncert České filharmonie, dirigenta Tomáše Netopila a klavíristy Borise Giltburga na Dvořákově Praze měl v úterý dvě zcela rozdílné, a přece podobné poloviny. Třetí symfonii Aarona Coplanda a Třetí klavírní koncert Sergeje Rachmaninova propojila synergie síly autorského impulsu a intenzity interpretační reakce na něj. Dvojí zvýraznění muzikality. Strhující vybičované žesťové chóry typicky americké symfonické hudby a předtím před přestávkou obdivuhodná vzrušující energie pianisty, díky níž se publikum po doznění romanticky i virtuózně podmanivého díla kompletně zvedlo ze sedadel, málem jako někde na stadionu.

„Szabó dobře zužitkoval barevné možnosti místních varhan a efektní interpretací zanechal stopu přidanou hodnotou osobité emocionality.“

„Se ctí se popasoval s výzvou, která mu umožnila projevit technickou brilanci, a současně zachoval autentičnost radostného maďarského folklóru.“

„Mezinárodní varhanní festival v Olomouci dal především jasný signál, že varhany nejsou pouze barokní služkou, ale mají široké uplatnění napříč všemi žánry až po hudbu 20. století, jež byla na festivalu v poměrně hojném zastoupení.“

Půlkulatý pětapadesátý ročník Mezinárodního varhanního festivalu v Olomouci završil koncert s podtitulem Max Reger jubilující, oslavující 150 let od narození tohoto významného, Bachem hluboce inspirovaného skladatele a varhaníka. Skladby oslavence i dalších interpretoval zástupce mladší generace umělců, který se věnuje hře na široké spektrum klávesových nástrojů, jako je klavír, cembalo, harmonium d’art a samozřejmě varhany, Balázs Szabó z Maďarska.

„Velmi důkladně vypracované slovo programu předestřelo hlavní dramaturgický záměr: Představit průřezově české operní autory, a to včetně těch, jejichž dílo snad upadlo v částečné zapomnění navzdory počáteční popularitě. Chvályhodný záměr.“

„Vystoupení Kněžíkové bylo svrchovaně vkusné a bezproblémové. V první půli večera jistě zaujala více než její choť.“

„Dechberoucí je Plachetkova schopnost rozrezonovat každý kousíček tělesné schrány.“

Mecenášským koncertem pokračoval v pondělí 18. září festival Dvořákova Praha. Rodinný podnik manželů a předních českých pěvců Kateřiny Kněžíkové a Adama Plachetky umožnil svou většinově doprovodnou rolí Orchestr Národního divadla v Praze pod vedením hudebního ředitele Opery Národního divadla Roberta Jindry.

„Skladbu zahráli tak, jak by ji možná Beethoven napsal, kdyby žil o více než sto let později a stihl být políben jazzem a trochou bluesu a kdyby měl k dispozici dva ďábly hrající mu v hlavě bez přestání v šíleném tempu na housle.“

„Rázem je jasné, proč Janoška Ensemble jezdí po všech světadílech. Všude, kde rozbalí své nářadí, v tu ránu vznikne dav, který chce žít, plakat, smát se, pít, cokoliv, jenom se mu nechce domů.“

„Je to styl, který vyžaduje od interpretů hodně energie, ale odpočinout nedá ani posluchačům – bere si i dává.“

Festival Lípa Musica je ve svém regionu v severních Čechách nositelem vysoké úrovně klasické hudby. Zároveň se ale v každém ročníku nebojí přijít s projektem neklasickým, alternativním, osobitým. Během koncertu 18. září v nově otevřeném Jiráskově divadle v České Lípě se podařilo tato dvě různá a často protipólná předznamenání skloubit. Stačilo pozvat Janoska Ensemble.

„Pavel Haas Quartet odehrál skvělý koncert. Není divu, že právě tento soubor je už drahnou řádku let nejžádanějším tuzemským kvartetem v zahraničí.“

„Bylo velmi inspirativní slyšet, jak Pavel Haas Quartet chápe výstavbu Sukovy Meditace v širším kontextu celé skladby.“

„Někdy se i chyba může stát příjemnou odbočkou, která umělce a publikum více semkne.“

Pavel Haas Quartet je často zmiňován jako jedno z deseti nejlepších smyčcových kvartet světa. Strhující provedení a precizní interpretace se u tohoto souboru protíná se čtyřmi individualitami. Pro svůj koncert na Svatováclavském hudebním festivalu Pavel Haas Quartet zvolil kompozice od Josefa Suka, Ericha Wolfganga Korngolda a Antonína Dvořáka. Evangelický kostel v Albrechticích navštívilo generačně různorodé publikum, ohlas koncertu byl však jednomyslný.

„Ani ne dvacet minut trvající skladbě, v níž skladatel zvolil důsledně homofonní přístup a razantně zesílil roli rytmické složky, dominovalo vzletné hýření trhaných rytmických protipohybů podpořené hravou a pestře koncipovanou instrumentací.“

„Autor ve své skladbě výrazně zjednodušuje tematickou stránku a na místo toho klade trpělivou snahu o opracovávání a vybrušování hudební struktury.“

„O celkově úchvatný dojem z této čtyřvěté kompozice se zasloužila zejména svéhlavá hra tří sólistů, která odkrývala transparentnost a věcnou návaznost mezi jednotlivými kontrapunkticky strukturovanými hlasy a rytmickými relacemi.“

V rámci festivalu Dvořákova Praha se 17. září na půdě pražského Rudolfina představil orchestr Akademie komorní hudby, jenž s elegancí a řemeslnou pečlivostí uvedl díla Bohuslava Martinů, Ernesta Chaussona a zatím nejnovější skladbu Jiřího Gemrota Ďábelský rozmar pro violoncello, dechové nástroje a bicí. Světová premiéra tohoto relativně krátkého, avšak hudebně velmi zábavného díla vnesla do výjimečné atmosféry koncertu příjemnou lehkost a čistou radost z klasické hudby. Personální dominantu večera tvořila tři zvučná jména reprezentující mladou generaci virtuózních hráčů. Houslista Josef Špaček, klavírista Roman Rabinovich a violoncellista Tomáš Jamník zde stvrdili svou technickou obratnost a zejména esteticky citlivý přístup k látce.

„Soubor už v první větě naznačil svou nevšední interpretační kvalitu, zejména výtečně vypracovanou agogikou.“

„Kantabilně vystavěná melodie zněla v houslích líbezně a zaujala i v klavírním partu. Dynamicky vypracovaná Romance byla kontrastní částí programu souboru, který dále uhodil na lyrickou notu.“

„V kadencích ukázal technickou zběhlost, melodii vyhrával s poetikou a zpěvností a jeho spřízněnost s orchestrem vyvrcholila v závěrečném bouřlivém finale.“

Dvořákova rozhlasová mezinárodní soutěž pro mladé hudebníky s názvem Concertino Praga má za sebou další, tentokrát obzvláště úspěšný a silný ročník – čtveřice finalistů v každé z kategorií nadchla vyspělými výkony. Komorní seskupení na závěr soutěže 15. září hrála v koncertní síni Kláštera sv. Anežky, o den později se v Dvořákově síni Rudolfina uskutečnilo klání sólistů v doprovodu rozhlasových symfoniků a dirigenta Jana Kučery.

„Lucile Richardot citlivě i majestátně přenesla duchovní a trauma obsahující emoci díla a vyplnila s ní zcela prostor kostela.“

„Lucile nezpívala na úkor souboru a Collegium ji nijak nekrátilo a neomezovalo. Byla dalším sólovým nástrojem.“

„Provedení Vivaldiho Nisi Dominus autora respektovalo, ale bylo též nadčasové, civilní i nevídaně silné. Vivaldim si Lucile Richardot razila vlastní cestu a její naléhavost byla až expresivní.“

Sobotní večer v libereckém kostele sv. Antonína Velikého byl ve znamení pátého koncertu letošního ročníku festivalu Lípa Musica. Pro posluchače koncertu byl připraven jeden z vrcholů letošního festivalového pořadu. V čistě vivaldiovském programu vystoupila francouzská mezzosopranistka Lucile Richardot opřená o soubor Collegium 1704 pracující pod vedením Václava Lukse.

„Velvyslanec Japonska, pan Suzuki Hideo v anglickém projevu k publiku překvapil znalostí české kultury i situace Filharmonie Brno, když podpořil záměr výstavby nového koncertního sálu.“

„První věta je obrazem smrti hrdiny, při jehož pohřbu se vynořují filosofické otázky o smyslu života a smrti.“

„Vize vzkříšení, neskutečně působivá a přesvědčivá, vyvolala po zaraženém tichu explozi ovací. Jestli opravdu duše Gustava Mahlera, vzkříšená v jakékoli podobě, byla přítomná tomuto provedení, byla s ním jistě navýsost spokojená.“

Filharmonie Brno vstoupila slavnostním koncertem ve čtvrtek 14. září do své 68. sezóny. Sál Janáčkova divadla byl vyprodaný a jeviště bylo také zcela zaplněno. Hrála se Symfonie č. 2 c moll „Vzkříšení“ pro soprán, alt, sbor a orchestr Gustava Mahlera. Ke spolupráci byli přizváni Český filharmonický sbor Brno se sbormistrem Petrem Fialou, sopranistka Pavla Vykopalová a mezzosopranistka Jana Hrochová. U dirigentského pultu stanul šéf Filharmonie Brno Dennis Russell Davies, pro kterého tímto začala již šestá sezóna v čele orchestru.

„Ondřej Valenta dostal na 28. Mezinárodním varhanním festivalu u sv. Jakuba svou prozatím největší koncertní příležitost v Praze.“

„Pro svůj koncert zvolil skutečně festivalově pouze čtyři rozsáhlé skladby různých stylových období.“

„Ke 150. výročí narození Maxe Regera provedl jeho rozsáhlou vrcholnou Fantasii na chorál ‚Wachet auf, ruft und die Stimme‘.“

Ondřej Valenta je varhaníkem a ředitelem kůru na pražském Vyšehradě. Pedagogicky působí na Pražské konzervatoři, kterou vystudoval, a pokračoval na Hudební fakultě AMU. Své vzdělání v oboru si rozšířil ještě na Mozarteu v Salcburku a Vysoké škole hudby a divadla v Mnichově. Zároveň se věnoval studiu cembalové hry na konzervatoři a pokračuje v současné době na AMU. Vystoupení v rámci festivalu 14. září bylo prozatím jeho největší koncertní příležitostí v Praze, které beze zbytku využil.

„Prsty harfistky Anaïs Gaudemard jako by odmítaly podléhat fyzikálním zákonům, jejich pohyb po strunách je takřka neusledovatelný.“

„Skutečnost, že byl posluchačům na východě Čech zpřístupněn Čajkovského Manfred hned na začátku sezony, bezprostředně po letních prázdninách, lze svým způsobem považovat za úder na solar. Ale za atak atraktivní a žádoucí.“

„Ne, tohle nebylo běžné zahájení sezony, tentokrát šlo o opravdovou hudební událost. Královéhradečtí dali zřetelně najevo, že z nastoupeného kurzu nehodlají jakkoli slevovat.“

Byl to vstup do nové sezony jaksepatří. Filharmonie Hradec Králové chce i nadále držet krok s předními českými orchestry, a to nejen na regionální úrovni. Pod vedením šéfdirigenta Kaspara Zehndera se těleso propracovalo k ukázněné a soustředěné hře s rovnoměrným výkonem ve všech nástrojových skupinách. Sympatické přitom je, že královéhradečtí filharmonici přijímají i ty nejtěžší úkoly. Symfonie h moll o čtyřech obrazech, op. 58 „Manfred“ Petra Iljiče Čajkovského, jíž se dostalo cti zahájit novou koncertní sezonu v Sále Filharmonie na Eliščině nábřeží, nepochybně patří do nejvyšší dramaturgické kategorie. Ještě před ní se návštěvníkům dostalo dalšího poměrně vzácného hudebního dárku. Ani harfový koncert Es dur Reinholda Glièra nebývá v našich koncertních síních často slyšet. V Hradci Králové se sólového partu ujala Anaïs Gaudemard.

„S prvními tóny úvodní pomalejší, poklidné bachovské improvizace s jasným barokním nádechem se před návštěvníky na projekčním plátně rozprostřel nádherný pohled na nově zrekonstruované a čerstvě posvěcené varhany.“

„Cassan v závěrečné gradaci uchvacuje mimořádně rychlou pedálovou hrou, což povzbuzuje pocit strhující interpretace. Tato symfonie je strůjcem nevšedního a neotřelého zážitku.“

„Improvizace neodmyslitelně patří k festivalu a již dávno náleží k vrcholným disciplínám varhanické hry.“

Mezinárodní varhanní festival Olomouc se svým čtvrtým koncertem vrátil do chrámu sv. Mořice. Program s podtitulem Když hranice mezi kompozicí a improvizací mizí byl svěřen do rukou jediného interpreta – eklektického hudebníka s mezinárodní reputací, kritiky uznávaného umělce, vášnivého a kreativního improvizátora, který se s nasazením zabývá celým varhaním repertoárem, se zvláštním zaměřením na dílo Johanna Sebastiana Bacha a francouzské skladatele 19. a 20. století – francouzského varhaníka a klavíristy Davida Cassana. Program sestával ze dvou improvizací na dané téma, jež od sebe oddělila Varhanní symfonie č. 3 fis moll op. 28 Louise Vierna.

„Německé rekviem napsal Brahms jako povzbuzení pro žijící. Jako vážnou a závažnou hudbu promlouvající svátečním způsobem do každodennosti.“

„Lukáš Vasilek nastudoval se svým sborem jeho part v obrovské dynamické šíři, s mnoha detailními proměnami, s vypracováním skvěle vyznívajících polyfonních struktur, s pozorností k niternosti i ohromujícímu nasazení.“

„Sakari Oramo využil potenciál sboru k velkým plochám, ke strhujícím gradacím, k soustředěně působivým táhlým písním, ke slavnostnímu výrazu i k útěšnému zpěvu o smutku i o radosti naděje.“

Jedna jediná skladba vyplnila hlavní večerní program osmého dne festivalu Dvořákova Praha. Brahmsovo Německé rekviem. Oduševnělé, monumentální i niterné hudební přemítání o životě a smrti – necírkevní, neliturgické, křesťanské, hluboce humanistické, upřímně lidské. Zásadní zásluhu na jeho povznášejícím vyznění má Pražský filharmonický sbor, který měl ve čtvrtek v Rudolfinu, na varhanní empoře nad orchestrem, opravdu hodně práce.

„Dvojhmaty, velké skoky, extrémní polohy, všechny technické finesy interpretoval s mistrovským nadhledem a emocionální silou“

„Brahmsův Koncert je vlastně symfonií za spoluúčinkování sólového nástroje.“

„Skladbou Martinů zřetelně zaujatý Brauner u dirigentského pultu překypoval impulzy směrem k hráčům a výkon orchestru byl oproti první půli zvukově mnohem víc koncízní a přinesl také hudbu silného vnitřního náboje a požadovaného vzrušujícího napětí. Celkově nicméně orchestr FOK začal novou sezónu spíše nejednoznačně.“

Letošní již 89. sezónu Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK otevřel 13. září koncert s jednou z největších hvězd současného interpretačního umění, houslistou Maximem Vengerovem. V očekávání velkého posluchačského zážitku byla právem Smetanova síň téměř zcela zaplněná, na prahu padesátky je Vengerov (*1974) na vrcholu své umělecké dráhy a zároveň již živoucí legendou.

„Ve své režii se Max Emanuel Cenčić dění na jevišti snažil zasadit do dobového kontextu první poloviny 18. století, což se mu vydařilo.“

„O hudební doprovod se postaral rezidenční orchestr festivalu Concerto Köln pod vedením australského dirigenta Benjamina Bayla. Renomované těleso opět prokázalo svoji jedinečnost.“

„V sólových partiích jednoznačně dominovali ruská sopranistka Julia Ležněva v roli Emílie a kontratenorista Max Emanuel Cencić jako Quido.“

Ačkoliv bayreuthský festival barokní hudby nabízí během deseti dnů (7. – 17. září) pestrý program naplněný mnoha komorními koncerty, zájem většiny diváků je soustředěn na operní představení. Svědčí o tom již několik měsíců předem vyprodané Markraběcí operní divadlo, mající kapacitu pouhých pěti set míst. Zejména z tohoto důvodu jsou oba letošní operní tituly – Händelův Flavio, Re de´ Langobardi a Monteverdiho L´Orfeo streamovány a ke zhlédnutí i z pohodlí domova.

„Brahmsova hudba zní rozmáchleji a robustněji, ale i nesmírně lyricky, ta Dvořákova neméně lyricky, ale v rychlých tempech spontánněji, přímočařeji.“

„Krásně vyšla třetí ze čtyř vět Brahmsova koncertu. Na chvíli úplné zastavení času.“

„Dvořákova Osmá symfonie se ukázala být pro vídeňskou orchestrální brilanci mimořádně vhodným materiálem.“

Vídeňští filharmonikové nebývali v minulosti příliš častými hosty pražských koncertních pódií. Poslední dobou se to zlepšuje. Ve středu večer vystoupili na Dvořákově Praze. Poprvé v české metropoli s tuzemským dirigentem. Byl jím Jakub Hrůša. Dvořákova Anglická symfonie byla očekávaným trumfem – a ano, stala se jeho a jejich skutečným triumfem. Rekordních třiatřicet televizních stanic z Evropy, Afriky a Jižní Ameriky, přebírajících signál kamer z Rudolfina, bylo adekvátním počtem.