Jiří Fuchs

Jiří Fuchs

Sbormistr, vysokoškolský pedagog a hudební publicista. Je autorem článků a recenzí pro regionální tisk, Cantus, hudební časopisy a hudební portály, zejména recenzí týkajících se sborových festivalů, koncertů, operních představení a CD.

Doc. Mgr. Jiří Fuchs je absolventem Hudební fakulty AMU v Praze v oborech zpěv a dirigování sboru. V letech 1971 - 73 hostoval jako student vícekrát na scéně Národního divadla (Figarova svatba a Prodaná nevěsta). Od roku 1972 do roku 1982 byl sólistou opery v Plzni. Současně začal od roku 1977 pracovat na Pedagogické fakultě v Plzni, kde vedl Akademický ženský sbor a úzce spolupracoval s plzeňským dirigentem Antonínem Devátým a na jeho doporučení se sbormistrem Josefem Veselkou. Od roku 1982 působil na Pedagogické fakultě v Českých Budějovicích. Založil a vedl tam úspěšně Jihočeský vysokoškolský sbor, se kterým dosáhl mnoha mezinárodních úspěchů - předních umístění v řadě prestižních soutěží Evropy. Provedl řadu novinek ze soudobé sborové hudby. V rozhlase natočil se sborem na 60 studiových snímků. V roce 1993 se habilitoval v oboru dirigování sboru. Je členem národních i mezinárodních porot soutěží v oblasti sborového zpěvu. V oboru sborového řízení byl na krátkodobých zahraničních stážích, přednášel na několika mezinárodních sympóziích o problematice sborové hlasové výchovy. Věnoval se též práci kulturně organizační, byl předsedou Jihočeské oblasti Unie českých pěveckých sborů, organizoval sborové festivaly a koncerty sborů. Za svou rozsáhlou hudební činnost byl oceněn Cenou Františka Chodury (1993) a Cenou Bedřicha Smetany (2013).

99

„Plné forte Presta také ihned ukázalo záludnost nově upravené akustiky renovovaného koncertního sálu.“

„Bylo znát, že pan dirigent Vaupotić si potrpí na pevný rytmus a přesné rytmické zákryty v ritardandech a accelerandech ve skladbách.“

„Spontánnost a rytmická pregnance podání orchestru pod pevným vedením dirigenta s přesnými avízy v gestu byly pro mne přirozeným vrcholem večera.“

S trochou opoždění uskutečnila Jihočeská filharmonie v Českých Budějovicích 12. ledna svůj novoroční koncert, nastudovaný a řízený novým šéfdirigentem Miranem Vaupotićem. Má to svoji nespornou výhodu, neb v první den roku je pozornost hudebních příznivců upřena k tradičnímu koncertu Vídeňských filharmoniků v přenosech televizí. Následuje ihned Česká filharmonie, takže konkurence je v posleších koncertů – mediálním prostřednictvím – přímo na Nový rok značná. Miran Vaupotić zvolil program širšího stylového záběru, zdaleka ne soustředěný jen na obvyklý vyšší populár skladeb vídeňského střihu, byť se ho zcela nezříkal. Ryze za sebe podobný dramaturgický přístup vítám. Jen je mi trochu líto, že česká hudba i tentokrát zůstala poněkud stranou, připomenuta jen jednou Antonínem Dvořákem, ač takzvaný vyšší populár je právě v české hudební tvorbě neobyčejně bohatý. Ale byla zařazena populární čísla z klasické hudby italské, rakouské, ruské, francouzské, tím byla dramaturgie koncertu pestrá, nehrozila jednotvárností a již vůbec ne nudou. Navíc renovovaný prostor kostela svaté Anny, dříve Jeremiášovy síně, voní stále novotou, byť moje pocity ze zmenšení počtu míst v auditoriu a vnímání poněkud náhalové akustiky pro mne není jednoznačně pozitivní. O tom bude ale v reflexi zmínka.

 
IMG20211219161401

„Publika se sešlo mnoho, vůbec nestačil krytý prostor kolonády kolem orchestru, mnoho lidí vyslechlo koncert venku, pod širým nebem, v teplotě kolem nuly.“

„Hra orchestru byla velmi dobrá, jistá, intonačně i rytmicky pevná.“

„Smíšený pěvecký sbor Fontána z Mariánských Lázní zpíval se zřetelnou chutí, radostí z tvoření, publikem byl zjevně pozitivně přijímán.

Provedení populární České mše vánoční Jakuba Jana Ryby Západočeským symfonickým orchestrem udělalo pomyslnou tečku za končícím rokem 2021. Koncert se uskutečnil v neděli 19. prosince na kolonádě v Mariánských Lázních. U dirigentského pultu stanul tentokrát dirigent Martin Peschík, jenž nastudoval Rybovu skladbu se Západočeským symfonickým orchestrem, Smíšeným pěveckým sborem Fontána Mariánské Lázně a kvartetem sólistů – Evou Štruplovou, Sylvou Čmugrovou, Josefem Moravcem a Danielem Klánským. Oproti mnou reflektovanému koncertu v sále Casina, který se uskutečnil o dva dny dříve, se jedná u tohoto kolonádního koncertu více o společenskou událost, ale v roce, kdy orchestr slaví 200 let od svého vzniku, nikoliv nevýznamnou. Tímto koncertem teprve skutečně končí rok oslav kulatého jubilea v historii orchestru.

 
DSCF5092-copy

„Telemannův koncert vyzněl koncentrovaně, vynikal svěžestí výrazu a bezvadným propracováním formy.“

„Bylo radostí poslouchat hru, která je technicky plně ‚nad věcí‘, zachovává řád a tím i stylovost, nezaváhá ani v občas dirigentem dosti rychlých, temperamentních tempech.“

„Frenetický potlesk s mnohonásobným voláním bravo, dupotem i následným potleskem vestoje byl dostatečně srozumitelným výrazem dojmů v publiku.“

Šéfdirigent Radek Baborák se Západočeským symfonickým orchestrem uskutečnili 17. prosince vánoční koncert v krásném společenském sále Casina v Mariánských Lázních. Byl to de facto poslední koncert v letošním jubilejním roce dvoustého výročí založení orchestru. Významným způsobem se v rámci programu koncertu uplatnil slovenský houslista Dalibor Karvay. Důležitou roli v koncertu měl přední český varhaník Aleš Bárta, profesor na pardubické konzervatoři, možná pro publikum nenápadný, ale pro realizaci koncertu zásadně podstatný fenomén. Vánoční koncert za řízení šéfdirigenta Radka Baboráka představil náročnou dramaturgii. Dominantní postavení ve volbě programu měli velcí mistři slohu baroka – Georg Philipp Telemann, Antonio Vivaldi i reprezentant syntézy vrcholícího barokního stylu Georg Friedrich Händel. Do této stylové oázy se podivuhodně umístil i český soudobý skladatel Jaroslav Krček, oslavující letos 82 let. Důležitou roli měl ve večeru mladý slovenský houslista Dalibor Karvay, na němž do značné míry ležel úspěch Vivaldiho rozměrné skladby Čtvero ročních období a vstupního Telemannova Koncertu pro housle, tři lesní rohy a smyčcový orchestr. Ostatně, pan Karvay se osvědčil báječně na mnou glosovaném koncertu v září, kde hrál Brahmsův Houslový koncert D dur. Uvnitř programu večera se prezentoval Georg Friedrich Händel výběrem pěti částí Hudby k ohňostroji a zmíněný český soudobý skladatel Jaroslav Krček, se svou Hudbou pro čas Vánoc.

 
544

„Radek Baborák se projevil jako citlivý dirigent, jenž umí moc dobře pracovat také s vokální složkou, sólovou i sborovou.“

„Všechny tři koncerty se vyznačovaly podstatným společným leitmotivem, kterým byl ohromný výrazový tah, dramatický cit dirigenta pro výstavbu celku.“

„Homogenita zvuku, půvab zvětšiny mladých, svěžích a přirozeně tvořených hlasů, plasticita frázování, dynamické schopnosti, k čemuž docházejí jen a pouze sbory kvalifikovaně vedené.“

Ve dnech 28. až 30. října provedl nový šéfdirigent Radek Baborák se Západočeským symfonickým orchestrem, sólisty a smíšeným sborem Čerchovan skvělé duchovní dílo české hudby – Stabat Mater Antonína Dvořáka. V den státního svátku k výročí vzniku Československé republiky 28. 10. zaznělo Stabat Mater v Chebu, poté 29. 10. v Mariánských Lázních a 30. 10. v Domažlicích. Zde oslavil 120. výročí svého založení participující Pěvecký sbor Čerchovan. Zúčastnil jsem se všech koncertů, které se pokusím souhrnným způsobem přiblížit v reflexi. Již sám fakt původně neplánované účasti na všech třech koncertech za sebou, se stejným programem, vypovídá sám o sobě o zajímavé interpretační úrovni realizovaného Dvořákova duchovního díla.

 
206

„Nastudování je neobyčejně poctivé, zažité dlouhou dobou od plánované premiéry a realizací poloscénické verze v online projektu.“

„Nevídá se často, aby operní pěvci v náročném konverzačním charakteru díla zvládali výraz naprosto s nadhledem, bez pohledů na dirigenta, s výraznou, vypracovanou mimikou.“

„Paní Veberová zvládla Elinu Makropulos v pěveckém uchopení výborně, v tónu barevně a prostorově nosně.“

Den 16. října 2021 bude zapsán zlatým písmem do historie plzeňského divadla. Ač to je neuvěřitelné, opravdu až v tento den spatřila světlo světa v krásném Velkém divadle J. K. Tyla v Plzni jedna z vrcholných oper Leoše Janáčka, psychologicky a dramaticky soustředěná Věc Makropulos (premiéra v Brně 1926, poté v Praze 1928). V režii ředitele DJKT Martina Otavy, v hudebním nastudování šéfdirigenta operního souboru Norberta Baxy, na scéně Daniela Dvořáka, v kostýmech navržených Danou Haklovou, s osvědčeným světelným designem Antonína Pflegera, s videoprojekcemi Petra Hlouška. Pro titulní roli má plzeňská opera jednu protagonistku – Ivanu Veberovou. Všechny ostatní role jsou alternovány. Je třeba připomenout, že operu bylo možno zhlédnout v poloscénické verzi v rámci online projektu První řada u Vás doma. Ve stejném obsazení, které se etablovalo na první premiéře, k níž směřuje tato reflexe.

 
1004

„Mile jsem byl překvapen, jak uměřenou režii zvolila mladá režisérka Zuzana Fischer.“

„Pokud to byl pro Patrika Červáka debut na profesionální scéně, jde o zřejmý dirigentský talent.“

„Celkově půvabné představení s poctivým hudebním nastudováním, pěveckými výkony, které umějí zaujmout, uměřené, a tím i vtipně působící svým režijním pojetím.“

Opera Jihočeského divadla uvedla dne 14. října 2021 v budově historického divadla premiéru Mozartovy rokokové hříčky – opery buffy – Così fan tutte. V hudebním nastudování mladého dirigenta Patrika Červáka, které převzal po Mariovi De Rose. V režii Zuzany Fischer, scénu a kostýmy realizoval osvědčený David Janošek, světelný design Daniel Tesař, v dramaturgii Tomáše Studeného. Sbormistrem představení je Martin Veselý. V technicky obtížných rolích Mozartovy opery se představila řada mladých pěvců, což je vítané a pro menší divadlo typu Jihočeského velice správná volba. Zejména, pokud divadlo objeví zřetelné talenty, před nimiž se tím otevírá slibná kumštýřská perspektiva. To se v premiéře, následující pouhých deset dnů po předchozím Eugenu Oněginovi, zjevně až nad očekávání podařilo.

 
101

„Závěrečný koncert festivalu zahájil – jak jinak – Antonín Dvořák, jehož geniálnímu odkazu je věnován.“

„Protagonisty večera se tím stali dva výborní slovenští operní sólisté Lenka Máčiková Kusendová a Ondrej Šaling.“

„Ve večeru se podařilo dramaturgicky až zdánlivě nemožné, totiž vložit premiéru skladby Symfonieta Rudolfa Heidera.“

Dvaapadesátý ročník Hudebního festivalu Antonína Dvořáka v Příbrami zakončil operní večer, na kterém se představili sopranistka Lenka Máčiková Kusendová a tenorista Ondrej Šaling, a to za doprovodu Moravské filharmonie s jejím šéfdirigentem Jakubem Kleckerem. Základní půdorys programu byl volen z českých a románských oper, vhodně ale rozšířen o populární instrumentální díla českých klasiků Antonína Dvořáka a Leoše Janáčka. Zajímavou premiéru si v rámci koncertu prožila Symfonieta skladatele Rudolfa Heidera. Koncert se konal ve velkém sále Divadla A. Dvořáka v Příbrami 12. října před solidně zaplněným auditoriem. Festival si kvůli koronavirové krizi musel počkat od roku 2019, aby mohl letos znovu navázat na úspěšné předešlé ročníky.

 
BORIS-Pape-as-title-role159a

„Met volila tentokrát první verzi opery z roku 1869, bez takzvaných polských obrazů i kromské scény v závěru díla.“

„V inscenaci prvního přenosu do kin z Met fascinoval svým komplexním výkonem René Pape.“

„Provedení bylo, celkově vzato, vynikající, ba excelentní, po všech stránkách. Akcentovat musím výběr výtečných sólistů, jejich vynikající výkony.“

Metropolitní opera v New Yorku zahájila sezónu přenosů do kin 9. 10. 2021 velkolepým dílem Modesta Petroviče Musorgského Boris Godunov, podle Puškinova dramatu. V hlavních rolích se představili René Pape, David Butt Philip, Maxim Paster, Alexej Bogdanov, Ain Anger, Ryan Speedo Green a Miles Mykkanen. Představení řídil Sebastian Weigle.

 
117

„Csaba Kotlár se pro roli Oněgina hodí svým atraktivním zevnějškem, věkem i hlasovými dispozicemi.“

„Jana Šrejma Kačírková postavila v roli Taťány další ze svých pozoruhodných jevištních kreací.“

„Moc dobrým tahem inscenátorů byl Gremin Josefa Kovačiče. Měkký, kultivovaný bas, s citem pro plynulost frázování, až delikátně kulatého charakteru a krásně znělých hloubek.“

Opera Jihočeského divadla v Českých Budějovicích uvedla ve dvou premiérách – 1. a 2. října 2021 – Čajkovského slavné operní dílo Eugen Oněgin na Puškinův text. Lyrické scény na text podle A. S. Puškina, jak zní přesný název v partituře, nastudoval hudebně dirigent Martin Peschík, režisérem inscenace je Lubor Cukr, scénu a kostýmy realizoval David Janošek. Důležitou choreografii v tomto skvostném díle obstarala Lucie Mertová. Sborové scény nastudoval sbormistr Martin Veselý. Představení proběhla ve dvou rovnocenných, za sebou jdoucích premiérách. Pro reflexi jsem zvolil druhou premiéru dne 2. října 2021.

 
405

„Radek Baborák ví, co chce, má jasnou koncepci díla, umí díla secvičit konstruktivně, smysluplně.“

„Hned v první větě zaujal Dalibor Karvay perfektním tónem, ideálně měkce tvořeným i v dlouhých pasážích, s bezvadnou intonací ve všech polohách.“

„Po doznění posledních tónů propuknul frenetický potlesk s dupáním a voláním bravo, standing ovation bylo doslova jako na povel.“

Západočeský symfonický orchestr v Mariánských Lázních se podruhé v nové sezóně, 24. září 2021, představil ve Společenském sále Casina se svým novým šéfdirigentem Radkem Baborákem. O úspěšném vstupním koncertu 10. září jsem na těchto stránkách referoval a osobnost Radka Baboráka v roli nového šéfa orchestru představil. Druhý koncert sezóny se nesl ve znamení tří velkých „B“ německé hudby, jak se vyslovil Brahmsův stoupenec Hans von Bülow: Bach – Beethoven – Brahms. Ba i historická posloupnost byla na koncertu zachována. Beethovenova Čtvrtá symfonie B dur zazněla v první části, zatímco Brahmsův Koncert pro housle a orchestr D dur, op. 77, byl postaven do druhé části večera. Sólistou byl znamenitý slovenský houslista Dalibor Karvay, v současnosti působící jako koncertní mistr Vídeňských symfoniků. Dvě velká díla nejen německé hudby, zásadní pro světový hudební vývoj, doplnil v entrée večera Johann Sebastian Bach Braniborským koncertem číslo 3, G dur, psaném pro smyčcové nástroje.

 
Strana 1 z 6