„Nelehký part Pavla Tesařová přednesla s potřebnou suverenitou a celý soubor projevil pokročilý komorní cit; znát byla dobrá sehranost muzikantů, dýchají spolu pěkně.“

„Šrejma má k písňové poloze se svým lyrickým témbrem přirozeně blízko – přepnutí z operní fazóny na písňový žánr v jeho případě patrně nebylo bolavé.“

„V hlubších pasážích se však Pučálkové hlas čarokrásně probarvoval ve skutečně nevšední krásu, se kterou přirozeně výmluvněji nesl sdělení.“

Opera Národního divadla má za sebou další svého druhu premiéru. Pod dohledem svého ředitele při sobotním matiné zahájila zbrusu nový cyklus písňových recitálů, které jsou situovány v prostoře jeviště Stavovského divadla. Při prvním z osmi letošních koncertů této řady vystoupili pěvci Štěpánka Pučálková, Tereza Papoušková a Martin Šrejma. Na klavír citlivě doprovázel klavírista a dirigent Zdeněk Klauda, noty mu otáčel druhý z duchovních otců projektu, dramaturg Beno Blachut.

„Jde o trochu jiný žánr než opera, vyžaduje jiný interpretační přístup, mírně rozdílný zpěv – byť samozřejmě pěvecká technika je v podstatě jedna –, řekl bych, že je to práce dalece preciznější, možná detailnější.“

„Došli jsme k přesvědčení, že pro hodinovou, hodinu a čtvrt dlouhou plochu je pro posluchače zajímavější vnímat více zpěváků, umělců. Ti si tak také mohou chvíli odpočinout.“

„V zimě jsme si vyzkoušeli provedením Zimní cesty akustické možnosti jeviště Stavovského divadla se staženou železnou oponou a usoudili jsme, že jeho podmínky jsou nejvhodnější.“

Dramaturg Opery Národního divadla v Praze Beno Blachut ml. před začátkem pilotního cyklu písňových recitálů na jevišti Stavovského divadla přibližuje jeho vznik a motivaci. Podnět ke vzniku řady přišel částečně od samotných zpěváků, z části se jedná o jev kontinuity z pandemických let, kdy se operní pěvci písňové tvorbě věnovali přirozeně více. Existujícím písňovým spolkům divadlo nechce konkurovat, spíše chce spolusplácet dluh opomíjenému žánru. První písňové matiné se koná v sobotu 23. září.

„Velmi důkladně vypracované slovo programu předestřelo hlavní dramaturgický záměr: Představit průřezově české operní autory, a to včetně těch, jejichž dílo snad upadlo v částečné zapomnění navzdory počáteční popularitě. Chvályhodný záměr.“

„Vystoupení Kněžíkové bylo svrchovaně vkusné a bezproblémové. V první půli večera jistě zaujala více než její choť.“

„Dechberoucí je Plachetkova schopnost rozrezonovat každý kousíček tělesné schrány.“

Mecenášským koncertem pokračoval v pondělí 18. září festival Dvořákova Praha. Rodinný podnik manželů a předních českých pěvců Kateřiny Kněžíkové a Adama Plachetky umožnil svou většinově doprovodnou rolí Orchestr Národního divadla v Praze pod vedením hudebního ředitele Opery Národního divadla Roberta Jindry.

„Nemorino – to je nádherné zpívání.“

„Od každého velkého tenora se snažím vzít si něco svého a stvořit cosi vlastního nového.“

„Každá role, do které investujete všechno, vás určitým způsobem unaví, ať je to mentálně, nebo fyzicky.“

Další milník na úspěšné kariérní cestě zdolá český tenorista Petr Nekoranec. V nové inscenaci pražského Národního divadla ztvární part Nemorina v Nápoji lásky, ve čtyřicáté z celkových přibližně sedmdesáti oper Gaetana Donizettiho. V krátkém rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz dává najevo upřímné nadšení z toho, že po letech přednesů pouhých úryvků a výňatků z této belcantové opery konečně dochází i na celou roli. První pěvecké obsazení v hudebním nastudování dirigenta Andrije Jurkevyče a v režii německé režisérky Julie Burbach čeká premiéra 22. září ve Státní opeře.

„Je vedle vlastní techniky přítomný i prožitek? Je jim základem láska k hudbě, anebo staví na základech zvládnutého řemesla ve víře, že výraz bude jednou jeho nadstavbou?“

„Temperamentní poloha hry Martinu Bernáškovi velmi sluší a nápadné je i jeho hráčské sebevědomí.“

„Se zavřenýma očima bych Matěje Kotala tipl na čtvrtý ročník akademie.“

Festival Zlatá Pecka pojmenovaný po své umělecké vedoucí Dagmar Peckové se většinově koná v Pardubickém kraji a zejména v okolí Chrudimska, rodném kraji známé pěvkyně, částečně však také v Praze. Talentissimo byl prvním ze dvou pražských koncertů v rámci festivalu a představila se při něm šestice výrazně talentovaných mladých umělců – věk žádného z nich zatím nepřekročil hranici šestnácti let. O jejich hráčské úrovni patrně vypovídá i fakt, že koncert 7. září na Nuselské radnici byl vyprodaný dlouho dopředu. Pořádající spolek v souvislosti s jejich umem dokonce používá spojení „malí Mozarti“. No… nepředbíhejme.

„Ti největší interpreti vykazují dvě protichůdné charakteristiky současně: spolehlivý nadhled a zároveň maximální prožitek.“

„Järviho pojetí mi vzbuzuje hlavní dojem pestrosti. Některá dirigentská rozhodnutí mohou přizvednout obočí, na druhou stranu nebojí se toho.“

„Dirigent aplikuje energické gesto a až nervózně popohánějící vůdcovství, které na poměrně krátké časové ploše smění za strnutí a jakési hudební bezčasí, kdy v souladu s aktuální náladou nehne rukou.“

Slavobrána vymalovaná barvou žesťovou a vystlaná jasně červeným běhounem, podobizna pana skladatele shlíží na příchozí s typickou důstojností, zvláštní černá krychle před domem umělců a pojízdné domky zaoblenějších tvarů svítící na cestu ke zdárnému vstupu. Ke vstupu do dveří letošního turnusu události s názvem Dvořákova Praha. Dvořák v názvu, Dvořák na náměstí, Dvořákova síň a Dvořákovo dílo v ní hrané. Slavnostní zahájení obstaral Tonhalle-Orchester a violoncellistka Anastasia Kobekina pod vedením Paava Järviho.

„Soutěžení v jakýchkoli uměleckých disciplínách mi přijde zbytečné a na hlavu postavené.“

„Mám osobní vnitřní obdiv k národu, který dokázal přežít z toho mála, co mu bylo nabídnuto.“

„Vrzání skleničky pro spoustu lidí není hudba.“

Téměř dvacet let trvající spolupráce skladatelky a pedagožky Jany Vöröšové s orchestrem Berg, který se specializuje zejména na uvádění soudobých skladeb, vykrystalizovala v další jejich společný počin. Stále stejný příběh je název nového hudebně-tanečního či zvukově-pohybového představení v divadle pro tanec Ponec, ke kterému Vöröšová napsala hudbu, choreografka Mirka Eliášová je pak autorkou taneční složky. Podstatná je anotace díla: „Představení, na které je důležité přijít naladěn a přijmout koncept momentálního působení obrazů. Je důležité nehledat jasný dějový oblouk. Zvuky a obrazy plynou ve víru tance a každý si je čte po svém.“ Komponistka pro portál KlasikaPlus.cz celé představení přiblížila detailněji a představila i sebe jako autorku.

„K nejen mému potěšení nabrala inscenace spolehlivě vzestupnou tendenci.“

„Aleš Briscein se definitivně rozezpíval v pátém výstupu druhého dějství a dále už jen zářil. Nakonec znamenité, byť o intonaci se u něj stále tak nějak bojím.“

„Kdyby Prodanou nevěstu neměli všichni dávno spolehlivě zažitou, těžko by za daných omezených časových možností příprav vznikla v provedené solidní kvalitě.“

Obnovená tradice Opery v Šárce v neděli 3. září oslavila 110. narozeniny první produkce v tomto přírodním amfiteátru. Volba takřka v předvečer smetanovské výroční sezony padla vcelku přirozeně po pěti letech znovu na operu Prodaná nevěsta, vždyť právě ta zněla v daných místech historicky poprvé.

„Matouškova technika je obecně dobře podchycená. Posluchač si až říká: ‚Vždyť na tom zpěvu nic není!‘ To je přesně známka zvládnutého řemesla.“

„V kombinaci s faktem, že otevřený prostor zahrady je příliš rozlehlý na to, aby ho naplnil pouze základní, nezesílený zvuk tělesa, člověk může získat dojem, že v místech bez smyčců poslouchá nahrávku, na kterou pan řídící tancuje.“

„Kučera neměl velké pochopení pro rozsáhlou kodu, kterou prostřednictvím svěžího tempa časově zestručnil.“

Po obnovení tradice založené hobojistou a bývalým šéfdirigentem Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK Václavem Smetáčkem se open-air souboru konal už podeváté. Hlavní slovo měl ve Valdštejnské zahradě dirigent Jan Kučera, který spolehlivý výkon vedoucího tělesa střídal s podobně jistou, uměřenou a vkusnou moderací. Orchestr během podvečera poslední srpnovou středu vyhověl všem třem písmenům ve svém názvu (F – film, O – opera, K – koncert) a byť tomu jeho čas na pódiu neodpovídal, nejvýraznější stopu v celkovém zážitku zanechal mladý tenorista Daniel Matoušek.

„Mám teorii spokojeného orchestru. Věnuji se jí od té doby, co jsem do filharmonie nastoupil jako produkční. Naslouchám potřebám jednotlivých členů instituce a hledám způsob, jak vše sladit v jeden harmonický organismus.“

„Plocha naší střechy je poměrně veliká a zároveň spotřeba elektrické energie je značná, tak bych velice rád dotáhl svou ideu fotovoltaiky.“

„Crossover je funkční nástroj k přivedení dalšího segmentu publika.“

Plný vizí a ideálů. Člověk, který nezná, co to je netěšit se do práce. Zodpovědný, pokorný a zároveň rozechvělý před velkou výzvou: Zvládnu to? Hlavně nezklamat důvěru. Strach ale nijak neumenšuje jeho natěšení a pozitivní přístup. Vladimír Šrámek, jazzový kytarista, člen skupiny Jazz Police a v posledních letech člen managementu orchestru, po třiadvaceti letech po Václavu Dernerovi „převzal kormidlo“ Filharmonie Hradec Králové a stal se jejím dalším ředitelem. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz Šrámek dává přičichnout ke svému voňavému elánu a čtenář upřímně fandí, aby entusiasmus nevyprchal.