„Čtyřvětou skladbu hrálo kvarteto s uvědomělým ohledem na dobu, kdy dílo vzniklo, a zahájilo ji velkolepým nástupem úvodního akordu. Takto demonstrovaná verva a nasazení doprovázely dílo do poslední noty, třebaže se mocnost zvuku stala vzápětí už jen vzpomínkou a první věta kvartetu se pohroužila do vlídné hravosti.“

„Finale v živém pohybu přidalo kvartetu punc spolehlivého výkonu ověřené repertoárové skladby.“

„Mimořádného účinku dosáhla skladba při využití hry con sordino a následném umocnění zvukové masy sejmutím dusítek v další části skladby. Obsahu skladby se tím dostalo nevšedního a výmluvného zvýraznění.“

Doležalovo kvarteto, které nese jméno violisty Karla Doležala, oslavilo v roce 2022 padesát let svého trvání. V průběhu let se stalo podivuhodnou tvůrčí dílnou, kterou prošla řada instrumentalistů, mezi nimi Jan Opšitoš, Bohuslav Matoušek, Vlastimil Holek, Josef Kekula, Vladimír Leixner, Jan Fišer, Bohuslav Pavlas, Petr Hejný a další. Proměny, kterými těleso prošlo, se ale interpretačních kvalit nijak nedotkly, jak svědčí řada domácích i zahraničních ocenění. Před pár lety představil soubor veřejnosti atraktivní programovou řadu s titulem Qu@rtet+.

„Tamestit dokázal využít kompoziční invenci vloženou do spodního rejstříku nástroje v ušlechtilém snivém tónu, který v horních polohách neztrácel tónovou kvalitu.“

„Tamestit s Tiberghienem rozehráli na ploše kolem patnácti minut strhující proměnlivou řadu variací, přičemž první polovinu skladby hrál violista con sordino. Dosáhl tím skvělé iluze renesanční loutnové produkce, kterou transponoval do dalšího průběhu skladby.“

„Violista demonstroval tónové kvality svého unikátního nástroje – melodickou pružnost tónu, šíři jeho barvy na nejhlubší struně c, eleganci na dalších strunách a konkrétní jasnou artikulaci zvuku na nejvyšší struně.“

Dvořákova síň Rudolfina v sobotu 20. května přivítala violistu Antoina Tamestita, rezidenčního umělce Mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro. Klavírním partnerem violového virtuosa byl francouzský pianista Cédric Tiberghien. Dramaturgická volba směřovala k populárním opusům violové literatury, které autoři nadali schopnostmi demonstrovat specifika nástroje, jak je svět nejlépe poznal v legendární symfonii pro sólovou violu a orchestr Harold v Itálii od Hectora Berlioze.

„Program Filasovy kompozice naznačený v podtitulu se pregnantně odrazil v provedení. První část dala příležitost k plnému, dynamicky vyhrocenému nasazení a prověřila hned v úvodu hráčskou výdrž.“

„Gonçalo Nova byl velkolepý v nástupech frází, mýtický v pedálových tónech, báječný v držení trylku a vyzrálém, jemném a sličném pianu.“

„Úroveň soutěžících byla velmi vysoká, hráli vskutku krásně jak z hlediska techniky, tak muzikality. Osobně bych nejvíce vyzdvihl schopnost osobní kreativity a skutečnost, že mladí umělci hráli opravdu niterně, od srdce. Bylo mi velkou poctou poslouchat všechny soutěžící. Rád bych také vyzdvihl perfektní přípravu soutěže ze strany organizátorů,“ (předseda poroty Zdzisław Stolarczyk z Polska)“

Finálový maraton 74. ročníku Mezinárodní hudební soutěže Pražské jaro 2023 v oboru trombon se konal v nedělní podvečer 14. května ve Smetanově síni Obecního domu v Praze. Soutěž uváděla anglickým slovem Klára Boudalová a tři finalisté předstoupili na podium slušně zaplněného auditoria se dvěma soutěžními skladbami. Byly to Concertino pro trombon a orchestr Es dur op. 4 Ferdinanda Davida, houslisty a skladatele romantismu, a poté Koncert pro trombon a orchestr „Don Chisciotte o un autoritratto“ (Don Quijotte aneb Autoportrét) Juraje Filase, soudobého autora, jehož život se naplnil na konci roku 2021. Finalisty doprovázel orchestr PKF – Prague Philharmonia pod vedením Ondřeje Vrabce.

„Umění nemůže vzkvétat bez těch, kteří ho s láskou a entuziasmem podporují.“

„Další premiérou večera je získání nového lesního roku, který významně obohatil instrumentář orchestru. Prostředky na získání nástroje daroval Karel Schwarzenberg s přáním, uvést na tělo nástroje jméno Karel. Gravírovací technikou zvěčnělé jméno upozorňuje tedy, že v orchestru se hraje na lesní roh jménem Karel.“

„Kadence klavíru rozvíjel Oeyen v delším pokračování a v pěkně vytříbených tempových proměnách.“

Na večer 25. dubna pozvala PKF - Prague Philharmonia své příznivce a podporovatele na zahajovací koncert letošní sezony donátorské řady PKF - Lobkowicz abonmá 2023. V pořadí již sedmý ročník nabízí opět čtyři mimořádné koncerty, které se konají v jedinečném prostředí Lobkowiczkého paláce, jehož unikátní sbírky dokumentují mimořádný vztah domu Lobkowiczů k hudbě. Nejznámější příběh se týká péče a podpory rodu Ludwigu van Beethovenovi, který několik svých skladeb věnoval Františku Josefu Maxmiliánovi, 7. knížeti z Lobkowicz, a které kníže do archivu zakoupil. Hudební archiv Lobkowiczkých sbírek uchovává partituru Symfonie č. 3 Es dur, známé jako Eroica, nebo soubor partů Smyčcových kvartetů op. 18 skladatele. Umělecky vytříbené prostředí paláce nabízí posluchačům také intimně řešený Koncertní sál, jehož strop zdobí nádherné původní fresky od Šebastiána Václava Harovníka z poloviny 17. století.  Vedle vstřícného „welcome drinku“ nabídl večer poutavou přednášku z cyklu Příběhy umění na téma Láska a intriky, který se jmenovaného večera dotýkal zachycením intimních okamžiků ze života Wolfganga Amadea Mozarta, hlavního autora večera.

„Po klasickém orchestrálním úvodu, kdy hudebníci v organizovaném chaosu ladí své nástroje, začínala symfonicky vedená hudba v poetickém chvění, které se často vracelo.“

„Proměna žánru přišla na zkoušce amatérských herců ve Kdoulíčkově tesařské dílně. Rozhlasoví symfonikové se proměnili v kutálku a s chutí hráli od podlahy.“

„Puk se překouzlil do role Pyramovy milé jménem Thisbé a byl v koloraturní árii Pyrame, ó Pyrame neodolatelně svůdný.“

Pondělí 17. dubna konečně slyšela a viděla zaplněná Dvořákova síň Rudolfina unikátní projekt Symfonického orchestru Českého rozhlasu! Přestavení, chystané původně na 24. října roku 2020 v Kongresovém centru Praha a odložené na 30. října 2021, a opět z důvodu covidové pandemie odložené, šťastně proběhlo a Sen noci svatojánské Jiřího Trnky a Václava Trojana s textem Josefa Kainara se stal obrazem, hudbou a slovem skutečností.

„Náladovou, lyricky vstřícnou introdukci, do které se vmísil orchestr, odvál Garrick Ohlsson vzrušivou virtuózní kadencí, kterou z úvodního vášnivého nasazení zmírnil do kontrastně poklidnějšího dění.“

„Finále pomalé věty, které mělo i bouřlivější okamžiky orchestrálních vstupů, patřilo opět violoncellovému extempore, které Villaume spojil s finální hybnou allegrovou větou.“

„Villaumeho pojetí Skotské symfonie ozvláštnilo partituru vitalitou v proměnách tempa a dynamiky.“

Výsostné umění amerického klavírního virtuosa Garricka Ohlssona se stalo magnetem koncertu PKF - Prague Philharmonia, který se konal 11. dubna ve Dvořákově síni Rudolfina, jako sedmý abonentní koncert 29. sezony orchestru. Dramaturgické předznamenání sezóny, kterým je hudba Johannesa Brahmse, naplnil Koncert pro klavír a orchestr č. 2 B dur op. 83. Orchestr řídil jeho šéfdirigent a hudební ředitel Emmanuel Villaume.

„Dokonale připravený vokálně instrumentální aparát představil již v první větě mnohé z výrazových fines, které v dalších částech oratoria splynuly do široké palety, s níž dovedl dirigent své pojetí Dvořákova díla k dokonalému ztvárnění.“

„Sopranistka Eva Hornyaková, proslulá nevšední barvou hlasu, neměla sice příležitost zpívat speciální sólo, ale v rámci kvartetu vystihla neomylně věrnou míru prožitku a význam textu.“

„Výtečně znějící Kühnův smíšený sbor byl přesvědčivý v dynamice, v lyrických pasážích a inspirativním partnerství se sólisty a orchestrem.“

Antonín Dvořák napsal v roce 1878 první řadu svých Slovanských tanců pro vydavatele Fritze Simrocka a přestoupil tak hranice své vlasti, aby se následně proslavil v Londýně i Americe. Londýnské publikum o síle dvanácti tisíc diváků aplaudovalo v Royal Albert Hall jeho oratoriu Stabat Mater roku 1884. Začal je komponovat roku 1876, kdy už měl za sebou celou řadu skladeb včetně smyčcové Serenády E dur, Páté symfonie F dur nebo opery Vanda. Stabat Mater, první velké vokálně-instrumentální dílo, začal psát v reakci na úmrtí své dvoudenní dcerky Josefy v srpnu roku 1875. Práci dokončil v roce 1977, když původní koncepci rozšířily další tragická úmrtí dětí, konkrétně dcerky Růženky a synka Otakara. Premiéru mělo oratorium 23. prosince 1880 v Praze, o dva rok později bylo uvedeno v Budapešti a poté v Londýně. Letošní provedení zařadil Symfonický orchestr hlavního města Prahy FOK do svého Velikonočního festivalu, který zahájil 1. dubna recitál vídeňské varhanice, profesorky salcburského Mozartea, Elisabeth Ullmannové.

„Soubor hraje Sukův první smyčcový kvartet dobrých několik desetiletí a v provedení to bylo zcela evidentně znát. Lyrické momenty skladby byly elegantní i citově vyzrálé a s gustem přednášené.“

„Trojnásobná nositelka ceny Thalie se Dvořákova písňového cyklu zmocnila s porozuměním k textu a náladám jednotlivých milostných příběhů se vší mocností svého hlasu.“

„Kontrabasový hlas, hrál Michal Novák, měl tendenci k nesdílnosti s prostorem, nicméně v dalším průběhu skladby zdobil harmonii pěknými pizzicaty a bravurně hranou hbitou melodií ve škále.“

Zemlinsky Quartet hraje na koncertních pódiích doma a v zahraničí skoro tři desetiletí, příští rok to bude 30 let. Na repertoáru mají více než 200 děl skladeb renomovaných světových a českých komponistů, včetně nových skladeb soudobých autorů. Natočili samozřejmě kompletní kvartetní odkaz rakouského skladatele Alexandera Zemlinského, činného v Praze v letech 1911 až 1927. Velkou událostí je komplet smyčcových kvartet Antonína Dvořáka, který realizovali jako čtvrtý soubor v historii. Nahráli také kvartety Josefa Suka, a to hned na svůj první i druhý kompaktní disk. Ten druhý byl recenzován v časopise The Strad. Skladby obou jmenovaných autorů byly na programu koncertu v cyklu Komorní koncerty Koncertního jednatelství FOK v úterý 21. března. A je na místě připomenout hudebního režiséra a skladatele Jiřího Gemrota. Je podepsán mezi tvůrci prvního CD Zemlinského kvarteta a pro úterní koncert pořídil úpravu Dvořákova cyklu Cypřiše pro hlas a smyčcové kvarteto, v němž měla sólo sopranistka Jana Šrejma Kačírková.

„Ukázková agogika přinesla líbivé proměny dynamiky, ve které držely basy, jakožto nedílná součást harmonie, úhlednou jednotu smyků.“

„Poetický svět Fišerovy pocty italskému houslovému virtuosovi sdíleli sólista i ansámbl v noblesní a vlídné výrazové poloze, ze které elegantní proměnou tempa přešli do svůdného tanečního rytmu.“

„Proměnlivá dynamika s efektem echa již v úvodu skladby, působivé akcenty, rázné nasazení a jednota souboru působily naprosto povznášejícím způsobem.“

Pražský komorní orchestr má za sebou dvaasedmdesát koncertních sezón a to bez přerušení. Už to by stačilo k návštěvě kteréhokoliv z jejich koncertů. A navíc je letošní kalendář orchestru opravdu atraktivní. Najdeme v něm kupříkladu violoncellistu Jiřího Bártu nebo hobojistu Viléma Veverku. Koncert, o kterém pojednává přítomná zpráva, však v seznamu nenajdete.

„Ve zpěvných číslech těchto dvou oper precizně doprovázel pěvce na klavír Zdeněk Klauda.“

„Klaudová potěšila otevřeným zvučným hlasem ve vibratu s propracovanou dynamikou a akcenty, Matoušek souzněl v sonoritě a artikulací.“

„Nepochybně by tomu bylo i v případě, kdyby byl programový leták vybaven zápisem jednotlivých vět, jednak proto, že mnozí z naplněného hlediště divadla si program od uvaděček neodebrali, a jednak proto, tuším, že operní publikum tradičně od nepaměti „ruší“ potleskem po oblíbených číslech.“

Pražské Národní divadlo uspořádalo v neděli 5. března šťastné Matiné k 199. výročí narození Bedřicha Smetany, a to ve spolupráci se Společností Bedřicha Smetany. Reprezentantka tohoto milého sdružení PhDr. Olga Mojžíšová, Ph.D., kurátorka fondu Smetana, vědecká pracovnice Muzea Bedřicha Smetany, připomněla ve svém úvodním proslovu osobnost skladatele a zejména genezi oper, jejichž árie byly na programu Matiné. Byly to Braniboři v Čechách, Dalibor, Čertova stěna a Prodaná nevěsta. Byl to  i Smetanův Smyčcový kvartet č. 1 Z mého života, kterým dramaturg a inspicient večera Beno Blachut ml. oddělil v programu dramatický a komický žánr. Bonus představovaly tři klavírní drobnosti. Úvodní a následující číslo programu zpívali sopranistka Tamara Morozová jako host opery a sólista opery barytonista Jiří Brückler.