pátek, 19 červenec 2019 14:06

Rudolf Firkušný v Praze

FIrkun-Supraphon-CD

„Festivalový koncert z května 1990 je z těch, na které se nezapomíná.“

„Nadchne technikou, kterou nikdy nějak okázale nezdůrazňoval, ale vždy jen diskrétně používal, noblesou a bezpečným nadhledem.“

„Zůstává největším českým pianistou.“

Rudolf Firkušný, stejně jako Rafael Kubelík, se v emigraci dožil pádu komunistického režimu v roce 1989. Oba stačili symbolicky vystoupit v roce 1990 na prvním svobodném Pražském jaru – festivalu, u jehož zrodu v roce 1946 osobně jako mladí umělci plní sil byli. Čechoameričan Firkušný plánoval na počátku 90. let, že se usadí ve vlasti. Nestihl to, jeho život se v USA uzavřel 19. července 1994, tedy před 25 lety. Bylo mu dvaaosmdesát. O dva roky později, také v dvaaosmdesáti, zemřel v létě ve Švýcarsku Kubelík.

 
Zveřejněno v NahrávkaPlus
středa, 10 červenec 2019 12:43

Profesionálka
Renée Fleming Václavu Havlovi

06

„Po celý večer sólistka užívala hlas v nepříliš velkém zvukovém objemu; pokud už v zenitu své kariéry přece jen má nějaká omezení, je právě to způsob, jak je zmírnit.“

„Renée Fleming se cítí nejlépe v táhlých kantilénách, někdy ovšem nastavených až na extrémně pomalé tempo, které v polohlasu a s pěkným výrazem dokáže přesvědčivě celé na dechu utáhnout.“

„Bez Rusalky by pražský koncert nebyl úplný.“

Blíží se třicáté výročí sametové revoluce a koncert americké sopranistky Renée Flemingové je jasně symbolicky předznamenal. Zpívala v úterý v Obecním domě árie a muzikálové písně, včetně Rusalky, a v duchu zadání pořádajícího Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK explicitně připomněla odkaz prezidenta Václava Havla.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
1

“Tudy vede cesta pro pomyslnou renesanci opery jako takřka již uzavřeného žánru.”

“V paměti zůstane především Shaina Silver-Bairdová, na níž inscenace de facto stojí.”

“Význam této komorní opery spatřuji i v nenásilném historickém přínosu pro mladší generace.”

Na 61. ročníku Národního festivalu Smetanova Litomyšl byl 5. července na programu zajímavý komorní operní muzikál Charlotte - tříbarevná hra se zpěvy. Ve Smetanově domě v odpoledním času před večerním představením Smetanova Dalibora. Nabízí příběh talentované židovské malířky, která zemřela v neblaze známém vyhlazovacím táboře v Osvětimi. Zanechala ale pozoruhodné dílo, vytvořené v exilu jižní Francie - dramatizovanou autobiografii o takřka osmi stech obrazech. Představení vzniklo jako mezinárodní projekt divadla Theaturtle Toronto a mělo premiéru 21. června v Tel Avivu a pak dvě představení v Praze. Na projektu spolupracovaly osobnosti uměleckého světa z Kanady, Velké Británie a Česka.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
7

„Je čest patřit do festivalové rodiny, která začínala jako společenství třinácti měst a která se rozrůstá o další.“

„Ničím zbytečně nezatížená, přitom ale přesná a obsažná hra Kvarteta Vertavo.“

„Sbor Czech Ensemble Baroque se tento večer nepohybuje v obvyklých vodách, ale velmi dobře je schopen dosáhnout i romantického zvuku.“

Přední sklo je plné hmyzu. Polovina června, hodina před půlnocí a cesta sotva setmělou krajinou vede z koncertu silnicemi, kde není kromě můr a dalších létajících mátoh živáčka. Festival Concentus Moraviae člověka spolehlivě zavede mimo velká centra, do míst na jihu Moravy a na východním kraji Vysočiny, kde samozřejmě nedávají dobrou noc lišky, ale kde se přesto klasika neobjevuje denně. Včera Tišnov, o den dříve Boskovice. Hudba v památkově cenném prostředí a v komorní posluchačské pospolitosti si na nic nehraje a dělá radost.

 
Zveřejněno v ReportážPlus
7

„Nyní je mi vlastně každé vystoupení v Česku svátkem.“

„Kdyby mě zahraniční a vlastně i naše orchestry chtěly jen na český repertoár, byl bych smutný, ale opak je pravdou.“

„k opeře se dostanu ve svátečním modu, což mně odjakživa vyhovuje a asi na tom nehodlám nic měnit.“

Jakub Hrůša má jaro zahajovacích koncertů. Před měsícem s nadšenými ohlasy dirigoval zahájení Pražského jara tradičně Smetanovou Mou vlastí a podobnou příležitost dostává hned s dalším významným festivalem – Smetanovou Litomyšlí. 13. června tak stane na dirigentském stupínku a zahájí 61. ročník. Zazní Smetanův Pražský karneval, Čajkovského Houslový koncert s Josefem Špačkem, Dvořákův Karneval a Janáčkova rapsodie Taras Bulba.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
4

„Je to tak trochu mystérium. Přicházejí noví hráči, nová generace, ale od starších přejímají tradice, učí se od nich. A tak Česká filharmonie je prostě stále svoje.“

„Jsem přesvědčený, že musíme bránit a prosazovat hudbu naší doby. Z klasické hudby se stalo trochu muzeum a z toho se musíme dostat.“

„U Mahlerových symfonií, tam je vše skoro dané, zato u Francka naopak, toho musíte přímo vysochat, dát mu eleganci, sensualitu, obrysy.“

Louis Langrée (58) je francouzský dirigent, působící nyní jako hudební ředitel Cincinnati Symphony Orchestra i jako ředitel festivalu Mostly Mozart v newyorském Lincoln Centru. Dirigoval řadu špičkových orchestrů (Berlínské, Vídeňské a Londýnské filharmoniky a další) a představil se na řadě významných festivalů. V České republice pracuje poprvé a na festivalu Pražské jaro bude za pár minut řídit Českou filharmonii na večeru, věnovaném francouzské hudbě.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
6

„Vasilek umí rozpohybovat hudbu i na malých plochách do bohatosti, podrobně sledující proměny slov a emocí.“

„Brahmsova Píseň osudu má všechny znaky velkého romantického stylu o půlstoletí novějšího proti Schubertovi.“

„Lukášovu Requiem dal Pražský filharmonický sbor veškerou potřebnou hudební výřečnost.“

Pražský filharmonický sbor má vlastní koncertní cyklus, jehož programy zdobí sezónu v metropoli vzácnými vokálními koncerty. Takovým bylo i nedělní vystoupení na festivalu Pražské jaro. V kostele svatých Šimona a Judy sbormistr Lukáš Vasilek nabídl Schubertovu a Brahmsovu hudbu a krásné Requiem od Zdeňka Lukáše.

 
Zveřejněno v ReflexePlus