1

Před rokem obohatila knihovní pulty nová kniha o Olze Borisové-Pračikové, která je v našich krajích spojená především se scénou Národního divadla moravskoslezského. Primabalerína v knize s titulem „Mám veliké štěstí“ vzpomíná na svou bohatou kariéru i své baletní počátky. Malý vhled do publikace přináší rubrika ČtenářiPlus.

 
Zveřejněno v ČtenářiPlus
pondělí, 05 červenec 2021 18:34

Petr Nekoranec: Všechny árie mají svá úskalí

2

„Tento koncert bude můj debut na Smetanově Litomyšli.“

„Na nějakou soutěž možná ještě zajdu.“

„Neustále se snažím rozšiřovat obzory svého repertoáru, třeba Britten byl láska na první poslech.“

Virtuózní árie a dueta z oper Wolfganga Amadea Mozarta a Gioacchina Rossiniho nabídne ve středu 7. července festival Smetanova Litomyšl. Zazpívají je Simona Šaturová, kterou kritika označila jako malý mozartovský zázrak a se kterou jsme připravili rozhovor ZDE, a mladý tenorista Petr Nekoranec za doprovodu Komorní filharmonie Pardubice, kterou bude řídit jediný zahraniční host letošního ročníku festivalu, polský dirigent Łukasz Borowicz. Petr Nekoranec už dávno nepatří mezi čerstvé objevy. Jak se mimo jiné dozvíte v RozhovoruPlus, jeho repertoár se stále rozšiřuje a od nové sezóny se stává členem operního souboru Národního divadla v Praze.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus

6000 Národní divadlo se rozhodlo zrušit dnešní open-air koncert Národní na vodě. Měl se uskutečnit večer z lodi Bella Bohemia. Důvodem je nepředvídatelnost meteorologických podmínek. Riziko stoupajícího průtoku Vltavy, a to v důsledku velkých dešťů, je pro bezpečnou plavbu centrem města vysoké. Národní divadlo při té příležitosti také vyjádřilo podporu lidem na jihu Moravy, které postihla pohroma, a vyzvalo k pomoci prostřednictvím existujících veřejných finančních sbírek. Akci Národní na vodě, která se uskutečnila 19. června, ale dnes už ne, zopakuje divadlo v příští divadelní sezoně... Podle původního záměru měla dnes loď kotvit u  Orchestr Státní opery pod taktovkou Richarda Heina a sólisté – Jana Sibera a Martin Šrejma

Zveřejněno v AktuálněPlus
středa, 23 červen 2021 09:59

Žádoucí Musica non grata

499

„Viktor Ullmann byl jediný z uvedených skladatelů, který měl přímý vztah k Novému německému divadlu.“

„Weinbergerova opera Švanda dudák byla přeložena do sedmnácti jazyků, hrála se ve více než stovce operních domů a za čtyři roky od premiéry byla uvedena více než 2000krát.“

„Erich Wolfgang Korngold se stal vyhledávaným autorem filmové hudby, získal dva Oscary a na tři byl nominován.“

Praha byla koncem předminulého a necelou polovinu minulého století zcela mimořádným jevem na kulturní mapě světa. Existovaly zde tři osobité kultury, česká, německá a židovská, které se vyvíjely samostatně, ale také se navzájem ovlivňovaly. Těžko bychom hledali obdobu. Ano, byl zde New York, který však vše přetavil na americkou notu, Paříž s individualistickými umělci z celého světa, ale pouze v Praze se stýkaly tři komunity, každá se svou specifickou kulturou. Vše ukončil nacistický vpád. Nápad Národního divadla představit na scéně Státní opery, v dřívějším Novém německém divadle, skladatele, kteří ovlivňovali mezi dvěma válkami německou a židovskou kulturu nejen u nás, ale i ve světě, vyústil v kulturně hudební projekt Opery Národního divadla a Státní opery ve spolupráci s velvyslanectvím Spolkové republiky Německo, nazvaný Musica non grata. Během čtyř divadelních sezón v něm má zaznívat hudba, která měla být navždy nežádoucí.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
Jan-Malk---Tannhauser-50-leta-foto-z-historickch-tiskovin-DFX-v-Liberci

„Jan Malík patří svým datem narození do takzvané zlaté generace české opery, která vstupovala do praxe operních divadel v letech poválečných.“

„Jan Malík vynikl ve světovém repertoáru v obrovské šíři románského, ruského i německého repertoáru.“

„S Janem Malíkem odchází poslední ze zlaté generace pěvců, narozených ve dvacátých letech minulého století.“

Dne 18. června zemřel tenorista Jan Malík, jeden z nejlepších českých tenoristů hrdinného oboru druhé poloviny minulého století, narozen roku 1924. V loňském roce mohl ještě „v hodině dvanácté“ převzít Cenu Thálie za celoživotní mistrovství. Podstatu dlouhé pěvecké kariéry prožil v Divadle F. X. Šaldy v Liberci, v letech 1953–1985. Často hostoval v Národním divadle v Praze, byl minimálně dvakrát jen krůček od angažmá ve zlaté kapličce, kam patřil svojí interpretační úrovní a vzácnou stabilitou svých výkonů. Řadě jeho výkonů jsem byl svědkem, tudíž se vůbec nejedná o zdvořilostní fráze. Viděl jsem Jana Malíka v Liberci, Plzni, i na scéně Národního divadla v Praze, vždy jsem byl nadšen mimořádnými pěveckými kvalitami i jevištní přesvědčivostí všech sledovaných výkonů. Naposledy vystoupil Jan Malík v Liberci roku 1987, již ve věku penzijním, nadšenému publiku se naposledy příznačně představil svým úspěšným Lukášem ze Smetanovy Hubičky.

 
Zveřejněno v SouvislostPlus
101

Na koncertě v historické budově Národního divadla ve středu 16. června od 19 hodin zazní Malá slavnostní mše Gioacchina Rossiniho. Sólisty budou vedle operního sboru ND pěvci Marie Fajtová, Arnheiður Eiríksdóttir, Petr Nekoranec a Jiří Sulženko. Všechny aktéry bude řídit Jaroslav Kyzlink. Pátek 18. června bude od 19 hodin ve Státní opeře patřit vokálně-instrumentálním skladbám Johannesa Brahmse, Antonína Dvořáka a Leoše Janáčka. Vystoupí v něm tenorista Josef Moravec, Sbor Státní opery se svými sólisty, varhaník Jan Kalfus a další instrumentalisté. Hudební večer bude řídit sbormistr a dirigent Adolf Melichar.

 
Zveřejněno v VýhledPlus
8705

„Mluví se o tom relativně málo, Praha však byla opravdu ‚hotspotem‘ celé evropské kultury.“

„Pojem entartete Kunst, tedy zvrhlé umění, není ničím jiným než politickou perzekucí těch, kteří se ‚nehodili‘.“

„Zařadit takové množství méně hraných oper bychom si bez finanční podpory, která je s tímto projektem spojená, nemohli dovolit.“

Projekt Národního divadla a Státní opery Musica non grata odstartoval ještě loni v létě, kdy na zahajovacím koncertě zněla například díla Bohuslava Martinů či Vítězslavy Kaprálové. Pak byl ambiciózní projekt přerušen pandemií – některé z koncertů se přitom podařilo zachovat alespoň online. Ve dnech 12. a 20. června se však Musica non grata vrací na jeviště: s programem věnovaným jednak Janáčkovi a Martinů, jednak s koncertem Brno–Praha–Hollywood, kde uslyšíme díla Franze Schrekera, Ericha Wolfganga Korngolda nebo Viktora Ullmanna. Při této příležitosti představuje projekt jeho manažerka, Tereza Dubsky.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
98

Pražské Národní divadlo odkrylo program divadelní sezóny 2021/2022. Dramaturgický plán je částečně sestaven z premiér, které soubory neuvedly z důvodu pandemie v uplynulém období. „Vstříc nadcházející sezóně hledí i operní soubory s velkým očekáváním. Očekáváním, které během dlouhých, temných měsíců pandemie stále více rostlo. Je nám proto nesmírným potěšením vás, snad s trochou pýchy, pozvat na nadcházející sezonu s rekordními 11 premiérami!“ zve náš první divadelní stánek.

 
Zveřejněno v SouvislostPlus
1877

Pražské Národní divadlo zve v červnu hned na čtyři koncerty. V sobotu 12. června se diváci mohou těšit na program z děl Janáčka a Martinů, ve středu 16. června zazní Malá slavnostní mše Gioacchina Rossiniho. V pátek 18. června to bude výběr z vokálně-instrumentálního díla Brahmse, Dvořáka a Janáčka a v neděli 20. června hudba první poloviny 20. století. Na jevišti Národního divadla a Státní opery Praha se představí plejáda našich nejlepších umělců.

 
Zveřejněno v VýhledPlus

784 Baletní soubor Národního divadla připravil na dnešek online českou premiéru baletu Spící krasavice. Dílo hudebního skladatele Petra Iljiče Čajkovského a choreografa Mariuse Petipy, komponované na motivy pohádky Charlesa Perraulta, mělo premiéru na konci devatenáctého století v Petrohradě. Nyní vstupuje do repertoáru Baletu Národního divadla v choreografii legendární primabaleríny Márcii Haydée jako pozoruhodný artefakt duchovního odkazu baletní klasiky. Tančit  budou Alina Nanu, Dmytro Tenytskyy, Patrik Holeček, Radka Zvonařová, Jiří Kodym, Tereza Podařilová, Mathias Deneux, Monika Hejduková, Ayaka Fujii, Alexandra Pera, Kristýna Němečková, Evgeniya Victory Gonzalez, Jonáš Dolník, Federico Ievoli, Matěj Šust, Paul Tudor Moldoveanu, Jakub Rašek, Gaia Finetto, Theodora Lehu, Roger Cuadrado, Olga Bogoliubskaia, Paul Irmatov, Morgane Lanoue a Rebecca Mabin. Hudební záznam pořídil Santiago de Chile Philharmonic Orchestra. Snímek této inscenace natočené na jevišti Státní opery bude zveřejněn v 19 hodin a sledovat ho bude možné sedm dní, do 5. května, a to zdarma. Balet Národního divadla se tímto připojuje k oslavám Mezinárodního dne tance 2021.

Zveřejněno v AktuálněPlus
4

„Režisér Alexander Mørk-Eidem vnesl do projektu své téměř výhradní činoherní zázemí jednoznačně jako výhodu.“

„Pavol Kubáň byl v titulní roli suverénní. Zdá se být ideálním představitelem, přestože s Giovannim neměl dosud pódiovou zkušenost.“

„Když nedlouho poté, co se propadne do pekla, přeběhne s maskou přes oči, jako na začátku opery, vzadu po jevišti, je jasné, že příběh by mohl začít znova…“

Nová inscenace Mozartova Dona Giovanniho, připravená souborem pražského Národního divadla ve Stavovském divadle, si na diváky v hledišti ještě nějaký ten měsíc bohužel asi počká, ale televizní premiéru už má za sebou. Sobotní přenos na ČT art představil operu ve vidění zahraničního tvůrčího týmu a v podání vesměs domácích sil jako hru na skutečnost i hru na divadlo, ve významu vědomě nejednoznačnou a neuchopitelnou, hudebně i scénicky poutavou. Don Juan je v ní nezdolným – a podle toho, jak se překvapivě mihne v samém závěru na jevišti – i věčně živým typem.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
a-DSC02407

„Interpretace je úžasná věc, taková originál licence.“

„Potkat se s živým skladatelem je nezastupitelná energie, můžete poznat dílo zase z jiného úhlu.“

„Tato doba studenty vede k pocitu marnosti. Sama už skoro rok nemám co dělat, hledám si činnosti a pozoruji na sobě, jak je to ubíjející a nepříjemný pocit.“

Už více než rok je doma, bez divadla, a distančně učí. A potvrzuje, že je to psychicky i fyzicky velmi složité. Sopranistka Dana Burešová je sólistkou opery Národního divadla v Praze, kde ztvárnila mnoho titulních rolí včetně Libuše, Ruslaky, Mařenky, Jenůfy, Milady, Armidy, Taťány, Jolanty, Alžběty, Elzy a mnoha dalších. Zároveň vyučuje na Pražské konzervatoři. Sice nezahálí, ale v RozhovoruPlus popisuje, jak současná doba těžce doléhá na ní, na její studenty i na lidi a kulturu samotnou.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
558

Sobota 24. dubna přinese hudbymilovnému publiku hned dva nové zážitky: Moravské divadlo Olomouc po téměř třiceti letech v přímém přenosu na TV Noe od 19:30 hodin zprostředkuje Beethovenovu operu Fidelio a od 20 hodin nabídne přímý přenos premiéry nové inscenace Mozartovy opery Don Giovanni z pražského Stavovského divadla Národní divadlo na ČT art.

 
Zveřejněno v VýhledPlus
1000

V rámci mezinárodního kulturního projektu Musica non grata, který pořádají Národní divadlo a Velvyslanectví SRN v Praze, bude od dnešního dne na sociálních sítích a YouTube stránce divadla zveřejněn krátký film s hudbou z opery Brundibár Hanse Krásy. U příležitosti výročí padesáti let od úmrtí Igora Stravinského připravili pořadatelé online koncert, který oproti původně plánovanému dnešnímu datu zveřejní až ve středu 21. dubna. V programu vystoupí sólistky Alžběta Poláčková, Yukiko Kinjo a Kateřina Jalovcová, dále Sbor a Orchestr Národního divadla pod hudebním vedením dirigenta Jaroslava Kyzlinka. Zazní píseň Jaro z cyklu Dvě písně na slova Sergeje Goroděckého, Tři písně na slova japonské poezie, Kocouří ukolébavky, suita z baletu Pulcinella a Mše pro sbor a dechové nástroje.

 
Zveřejněno v VýhledPlus
středa, 31 březen 2021 16:35

Brněnský Oněgin nikomu nestraní

106

„Klasika, kterou Martin Glaser přečetl pozorně a bez velkého dojetí.“

„Titulní roli dostal jako zaslouženou příležitost na vrcholu sil barytonista Svatopluk Sem.“

„Přenos ´z první řady´ nabídl záběry z míst, kde by kamery s diváky v hledišti být asi nemohly, totiž vzácné, při přenosech nevídané celky, spojující současný pohled na scénu a do orchestřiště.“

Stav pandemie nepolevuje, nůžky mezi chtěným a možným se rozvírají stále víc. A začíná se snad i zdát, že to tak je normální… Národní divadlo Brno připravilo novou operní inscenaci, Čajkovského Evžena Oněgina. V pondělí se uskutečnila premiéra. Na scéně i v orchestru, soudě podle televizního přenosu, bez vládních omezení, která platí všude okolo mimo zdi Janáčkova divadla. Naštěstí bez nich! Roušky a rozestupy by představení rušily tak, že by se ztratil umělecký smysl celého počinu… Všichni ovšem s nezbytným negativním testem. Organizační balanc na pomyslné hraně propasti pro vedení divadla, pro některé jednotlivce možná i na osobně prožívané hraně obav. A publikum? Nadále doma, u obrazovek; posmutnělé, zdecimované, ale o to vděčnější.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
9188158772

„Vždycky jsem myslel, že Oněgin je o něco pozitivnější postava, než se teď nakonec ukázalo.“

„Při běžném představení lidé nemohou úplně všechno postřehnout, ale u obrazovky – a můžou nás vidět lidé od Ostravy po Aš a mohou to být i kolegové zpěváci – nás všichni uvidí hodně zblízka…“

„Přiznávám, že na Janáčka jsem si zvykal delší dobu.“

Barytonistu Svatopluka Sema zná operní publikum v Brně, Praze, Ostravě… i v Českých Budějovicích, kde studoval a kde měl první angažmá… Má za sebou také pěkné příležitosti a úkoly v cizině. Žije v hlavním městě, ale jak v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz přiznává, srdce ho stále táhne na jižní Moravu, odkud pochází a kde jako mladý zpíval s cimbálovkou. Však také zrovna nahrává právě v tomhle žánru desku. Operní árie by na CD natočil také rád, a dodejme, že by si takovou nahrávku už opravdu zasloužil, ale podobné plány zatím vždy skončily na finanční náročnosti takového projektu… V pondělí zpívá Svatopluk Sem v Národním divadle v Brně a v přenosu na ČT art poprvé Oněgina. Vysněnou roli.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
007

„Televize obecně během pandemie mají rekordní sledovanost, ale přirozenější je, když lidé speciálně za kulturou můžou jít osobně.“

„Věříme, že přenosy opět brzy nahradí živá a vlastní zkušenost diváků přímo na místě v sálech.“

„Přenášet ve větší míře živou kulturu je spíš věcí doby covidové.“

Televize prožívají zlaté časy. Zejména pokud jde o kulturu, zůstávají vedle streamů na internetu, a samozřejmě vedle oficiálních nahrávek, jediným možným pódiem. ČT art vlivem pandemie připravuje divákům program přechodně posílený o koncerty a divadla a také historickou novinku, operní premiéry domácích scén, které se odehrávají pouze prostřednictvím obrazovek, bez diváků v hledišti. Tak jsme mohli vidět pražského Rigoletta, v pondělí se můžeme těšit na brněnského Oněgina, na 24. dubna je ve Stavovském divadle přesunut Don Giovanni, o kterého jsme kvůli zpřísnění opatření přišli v březnu... Další budou následovat. Jak ale v RozhovoruPlus říká ředitel ČT art Tomáš Motl, přirozenější je, když lidé speciálně za kulturou můžou jít osobně a televizi mají pouze jako jednu z alternativ.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
foto-u-ND-2

„Po herecké stránce je tu velký prostor pokusit se přiblížit divákovi Oněginův vnitřní svět bez velkých gest, v podstatě to vše uhrát jen silou osobnosti. Nic snadného, ale výzva, která stojí za to.“

„Rejchovo oratorium Lenora je strhující a velmi efektní dílo. Myslím, že by si zasloužilo být uváděno mnohem častěji.“

„Na divadelním jevišti se interpret může takzvaně schovat za postavu z opery, ale na koncertním pódiu je člověk sám za sebe.“

Jiří Brückler, barytonista, který je „doma“ v Národním divadle v Praze, ale současně ho rády obsazují i další operní domy naší vlasti… Mezi nimi i Národní divadlo Brno, kde je – dá se říct – pravidelným hostem a kde momentálně nazkoušel roli Evžena Oněgina ve stejnojmenné Čajkovského opeře. Inscenaci chystají režisér Martin Glaser, dirigent Robert Kružík a scénograf Pavel Borák. Kdy se na jeho provedení hlavní role můžeme těšit a v jakých dalších projektech ho můžeme vidět a slyšet? Nejen o tom byl náš rozhovor.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
3

Opera Národního divadla a Státní opera přistoupily kvůli koronavirovým opatřením k omezení práce ve větších kolektivech. Návrat diváků do divadel je zatím v nedohlednu. Instituce se však snaží umělce motivovat a vytvořit jim podmínky aspoň pro omezené zkoušení nebo domácí přípravu. Oba operní soubory první české scény připravují pro své diváky několik zajímavých projektů – online koncerty cyklu Musica non grata. Tento mezinárodní projekt Národního divadla a Velvyslanectví SRN v Praze představí v následujících třech sezónách hudbu meziválečné Prahy, která měla být navždy umlčena. První z nich zveřejní už dnes. Na 24. dubna je pak plánována pro televizní přenos premiéra Dona Giovanniho.

 
Zveřejněno v VýhledPlus
GS43978

„Prožíváme absurditu. Divadlo se přece dělá proto, aby ho lidé viděli. Takže zkoušet a zkoušet... a přitom tušit, že to ještě dlouho nikdo neuvidí, je dost zvláštní…“

„Určité limity a omezení vyplývající z hudby se snažím brát jako pozitivní věc.“

„Don Giovanni zemřel. Co dál? Pro ty, co zůstávají, už život nebude až tak moc zábavný…“

Ve Stavovském divadle pracuje na nové inscenaci Mozartova Dona Giovanniho s operním souborem Národního divadla norsko-švédský režisér Alexander Mørk-Eidem. Zatím „do zásuvky“. Plánovaný televizní přenos premiéry byl z 18. března odložen. A kdy se do divadla dostanou diváci, není zatím jasné... V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz uvažuje i nad těmito stránkami tvůrčí práce, které celosvětově přinesla opatření proti pandemii. Ale víc hovoří o díle samém, o tradicích, psychologii… i o hudbě, která činoherního režiséra nejen podporuje, ale trochu také omezuje.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
Strana 1 z 5