0

Nové inscenace Hubičky, Rigoletta, Bohémy, Evžena Oněgina a zřejmě i Figarovy svatby uvede příští rok národní festival Smetanova Litomyšl. Program také připomene výročí Antonína Dvořáka a 75 let od prvního koncertu Smetanovy Litomyšle, a to kompletním provedením Slovanských tanců, které přijede zahrát Česká filharmonie. Letošní 62. ročník, který skončil v neděli, museli pořadatelé kvůli koronaviru zkrátit a posunout o tři týdny. Místo dvaceti pěti trval jedenáct dní a nabídl třicet pět místo původně plánovaných čtyři-a-čtyřiceti programů. Program se změnil na komorní, o některé původně plánované velké produkce ale diváci nepřijdou. Na rok 2021 se přesouvá například hostování andaluského baletu s pásmem Carmen ve víru flamenca, koncert nazvaný Když chrám rozezní žestě nebo v Nových Hradech projekt 3x Ariadna.

 
Zveřejněno v VýhledPlus
0

„Dramaturgia koncertu bola koncipovaná odľahčene, často aj s číslami kratšieho rozsahu.“

„Osobitou kapitolou programu sa stali dve skladby v úprave Miroslava Koptu pre plechové dychové nástroje.“

„Kateřina Kněžíková sa postarala o jeden z highlightov koncertu.“

Koncertom Opera před oponou uzatvorili 12. júna Národní divadlo a Státní opera svoju tohtoročnú, skrátenú sezónu. V komorných úpravách známych operných „hitov“ sa predstavili prední sólisti oboch scén, sprevádzaní hráčmi z oboch orchestrov.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
1

Koncert s názvem Opera před oponou je jedním z pěti představení, kterými se soubory Národního divadla v Praze rozloučí s letošní divadelní sezónou. V pátek 12. června se na jevišti historické budovy představí operní sólisté, klavíristé a členové orchestrů Národního divadla a Státní opery. Zazní výběr z české i světové opery, zvláštní místo v programu bude mít dílo W. A. Mozarta.

 
Zveřejněno v VýhledPlus
1

„Přivedlo ho to ke stvoření virtuální reality na jevišti v době, kdy se o této dnes samozřejmé součásti naší elektronické existence nikomu ani nesnilo.“

„Nejefektnějších kouzel dosahoval světly a zrcadly, včetně polopropustných.“

„Čím více rozumíte technologiím, tím více si můžete fantazii poslat na špacír.“

V rozhovoru pro portál KlasikaPlus se Daniel Dvořák, někdejší žák profesora Josefa Svobody, scénograf a během let také postupně ředitel Státní opery Praha, Národního divadla v Praze a Národního divadla v Brně, zamýšlí doma v Jevanech v den stého výročí narození slavného scénografa nad jeho významem, názory a tvůrčím rukopisem. Jak říká, technicky byl opravdu nepřekonatelný – a co si ve své kreativitě vymyslel, to dokázal bez problémů realizovat. Ovlivnil Dvořáka především formátem své tvůrčí osobnosti, které žádný výsledek nebyl dost dobrý a pro který žádná komplikace nebyla limitující; záludnosti tvůrčího procesu ho viditelně bavily.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
neděle, 03 květen 2020 10:32

Pohledem Petra Vebera (24)
Z nouze ctnost?

0

„Hrstka sólistů s neustále se spokojeně usmívajícím šéfdirigentem zahrála Mahlera jako úžasně zajímavou skladbu.“

„Berlínští prokázali, že jsou na světové špičce. Nejen interpretačně, ale i dramaturgií a způsobem sebeprezentace.“

„Pražský večer s nezaviněně podivnou atmosférou osamělého hraní a zpívání bez reakce druhé strany.“

Symfonické a orchestrální koncerty nejsou zatím v naší nenormální karanténní době možné, a tak se malé i velké instituce soustřeďují už po řadu týdnů při benefičních a dalších koncertních streamech ke komorní hudbě. Nejdál teď zašli Berlínští filharmonikové, když při svém třicátém prvomájovém koncertě zahráli v pátek v přímém televizním přenosu v méně než patnácti lidech Mahlerovu Čtvrtou symfonii.

 
Zveřejněno v SeriálPlus
4

„Je jiná doba, jiný čas, jiné regule.“

„Je to s publikem těžší? – Vždycky!“

„Připravovala jsem Fibichovu Hedy do Opavy. Premiéra měla být v červnu.“

Přední tuzemští operní umělci prostřednictvím televizních kamer potěší dnes večer publikum koncertem, který v přímém přenosu vysílá ČT art pod názvem Ve zpěvu hledejme úlevu… Koncert je navíc benefiční, podpoří krizovou Linku seniorů provozovanou společností Elpida. Sólisté vystoupí za klavírního doprovodu na jevišti Státní opery, z důvodů pandemie za přísných hygienických opatření a před prázdným hledištěm. Posledním číslem programu je árie „Bohové věční“ ze Smetanovy Libuše. O výjimečné roli i o současné době uvažuje v rozhovoru pro portál KlasikaPlus sopranistka Dana Burešová, která Libuši zpívá v aktuální inscenaci pražského Národního divadla a která pěvecké defilé uzavře.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
0

„Když přišla řada na Broučka, bylo jasné, že titulní roli v té době nezazpívá nikdo lépe než Jan Vacík.“

„Ve své dvojdílnosti a symfonické mohutnosti největší Janáčkova opera.“

„Bělohlávek dokázal orchestr BBC přivést k výrazu, bez obav popsatelnému jako dostatečně český.“

Jediná z oper Leoše Janáčka, která měla premiéru v Praze, slaví právě dnes sto let od prvního uvedení. V Národním divadle novou inscenaci připravil a 23. dubna 1920 řídil tehdejší operní šéf Otakar Ostrčil. Výlety páně Broučkovy se ostatně v hlavním městě z větší části, kromě výletu na Měsíc, odehrávají. Kompletních nahrávek vzniklo zatím pár. V Praze Neumannova v roce 1962, Jílkova v roce 1980 a neprodejná Mackerrasova na přelomu let 2003 a 2004. V Mnichově Keilberthova roku 1959. V Londýně pak v roce 2007 nahrávka Bělohlávkova.

 
Zveřejněno v NahrávkaPlus
2

Záznam mimořádně úspěšné a kritiky oceněné operní inscenace Sternenhoch nabídne dnes od osmi hodin večer Opera Národního divadla na Mall.tv v rámci série #kulturažije. Záznam zprostředkuje i KlasikaPlus.cz pomocí crosspostingu na svém FB. Výtěžek podpoří skrze dárcovskou platformu Donio.cz tanečníky bez stálého angažmá, kteří v inscenaci účinkují a kteří se kvůli současnému nouzovému stavu dostali do tíživé finanční situace. 

 
Zveřejněno v VýhledPlus
1

„Zlatým hřebem sezony mají být Mistři pěvci norimberští.“

„Mým záměrem je, aby se ve Stavovském divadle v příštích letech z oper hrály opravdu jen Mozartovy.“

„Pro rok 2024, Rok české hudby a rok dvoustého jubilea Bedřicha Smetany, plánuje Hansen společně s představiteli divadel v Brně a Ostravě.“

Pražské Národní divadlo připravuje na příští sezonu 18 premiér, na repertoáru mu zůstává 63 titulů. Operní soubor Národního divadla a Státní opery se ve třech historických budovách bude na premiérách podílet téměř polovinou. Obsáhne spektrum od Mozarta, Smetany a Janáčka přes Bizeta, Verdiho a Wagnera až po Schreckera a Ligetiho.

 
Zveřejněno v VýhledPlus
6

„Posledná Pucciniho opera a zároveň jedna z najslávnejších opier vôbec je pre diváka príťažlivá azda v každom ohľade.“

„Réžia a scéna boli v rukách Zuzany Gilhuus, ktorá zvolila ponurý dizajn a nepreplnenú scénu.“

„Z trojice hlavných protagonistov najviac presvedčila Alžbeta Poláčková ako Liu.“

Záverečným predstavením festivalu Opera 2020 bola Turandot Giacoma Pucciniho, v len nedávno premiérovanej inscenácii pražského Národního divadla. Temná rozprávka o krutej čínskej princeznej bola pre efektné ukončenie festivalu zvolená celkom logicky: to, že má dielo potenciál bezprostredne ohúriť, bolo aj 2. marca celkom zrejmé.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
1

„Dalibor měl v režii Jiřího Nekvasila a na scéně Daniela Dvořáka premiéru v červnu 2019 a soubor se s ním prezentoval také na Smetanově Litomyšli.“

„Hlavní role ztvární Peter Berger, Adam Plachetka a Dana Burešová.“

„Dalibor měl za Smetanova řízení premiéru v roce 1868 při příležitosti položení základního kamene Národního divadla.“

Pražské Národní divadlo hraje 12. března Smetanova Dalibora. Operní večer je výjimečný tím, že je představení zařazeno do nabídky ARTE Opera Season. Audiovizuální přenos je živě streamován na internet a současně na velké projekční plátno na náměstí Václava Havla vedle historické budovy divadla.

 
Zveřejněno v VýhledPlus
pondělí, 17 únor 2020 19:01

Šestadvacetiletá Aida

1

„Pro několik únorových představení i pro litomyšlské hostování je nyní v Česku jako představitelka titulní role americká sopranistka Adina Aaron.“

„Amneris je role z těch, které Eliška Weissová umí beze zbytku zahrát i zazpívat.“

„Inscenace nabízí egyptský kolorit scény a dekorativních kostýmů, ale režijně nepřináší nic originálního.“

Pražské Národní divadlo přesunulo inscenaci Verdiho Aidy zpět do rekonstruované Státní opery. Je tam na repertoáru od premiéry v roce 1994, tedy neuvěřitelné čtvrtstoletí. Titul je stále životaschopný, dokáže přilákat četné publikum. Bylo tomu tak i v pátek 14. února. Nejbližší představení jsou tento týden v úterý, v pátek a v neděli, pak následují další. První červencový večer má pak s Aidou soubor Státní opery hostovat na festivalu Smetanova Litomyšl.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
úterý, 28 leden 2020 14:17

Mozartovi k narozeninám

22

„Všichni tři pěvci si výstup očividně užívali.“

„V sérii písní si nejstylověji vedl Jaroslav Březina, mimořádně citlivě doprovázený Zdeňkem Klaudou.“

„Čtyřicetiminutovou partituru rozezněli společnými silami krásným způsobem.“

Oslava Mozartových narozenin, letos dvoustýchšedesátýchčtvrtých, se v režii operního souboru pražského Národního divadla poprvé obešla bez operní hudby. Pondělní večer ve Stavovském divadle byl zčásti pěvecký, zčásti instrumentální, ale celý opravdu jen koncertní a krásně komorní. Ve výběru repertoáru byl neotřelý a ve vyznění dostatečně zábavný i dostatečně důstojný.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
13

„Soustředění scénické podoby opery do jedněch rukou se v tomto případě projevuje jako výhoda.“

„Výrazným prvkem celé inscenace je choreografie.“

„Jaroslav Kyzlink vede Turandot k pevnému, monumentálnímu účinku, aniž by sklouzl k laciné opulentnosti.“

Kdo by neznal slavné operní „Vincero!“, nejlépe od Luciana Pavarottiho, který třetímu vítěznému zvolání dokázal na nejvyšších tónech dát neuvěřitelných jedenáct vteřin… Ne každý už ale ví, že jde o úplně poslední slovo árie Nessun dorma, Nikdo nesmí spát, která v Pucciniho Turandot otvírá třetí dějství. Pražské Národní divadlo teď operu dává po čtyřech desetiletích na své historické scéně. Dobrá příležitost zařadit si opět árii kompletně do kontextu. A uvědomit si, že je opravdu nádherná, ale že neméně úžasné je celé dílo.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
0

„Turandot je pro mne esencí toho nejlepšího ze všech Pucciniho oper.“

„Nechtěl bych se podílet na tom, aby ze Zlaté kapličky byl jenom skanzen.“

„Brno je spojováno s Janáčkem. Podobně je k pražskému Stavovskému divadlu přišpendlen Mozart.“

Národní divadlo má na repertoáru nově Pucciniho Turandot. Režie a scéna je dílem Zuzany Gilhuus. Na jeviště historické budovy postavené v Praze Čechy se tato opera vrátila po více než čtyřiceti letech, během nichž se ovšem hrála ve Státní opeře, v někdejším divadle pražských Němců. Hudební ředitel Opery Národního divadla Jaroslav Kyzlink, který inscenaci připravil hudebně, se těsně před premiérou v rozhovoru pro portál KlasikaPlus zamýšlí nejen nad Pucciniho posledním dílem, ale také nad tradicemi a nad budoucností pražských operních divadel. A protože je z Brna a dirigentskou dráhu začal v tamním souboru Janáčkovy opery, nabízí i některá srovnání.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
2

„Ve třinácti jsem měl velké štěstí, protože jsem se dostal do blízkosti Claudia Abbada.“

„Jsem Ital, ale z jedné čtvrtiny se cítím být Skandinávcem.“

„Operu není možné dobře dělat s týmem, který by byl celý jedné národnosti. Nezbytné jsou nové a nové podněty.“

V pražské Státní opeře se dnes večer poprvé ujímá taktovky dirigent Vincenzo Milletarì. Národní divadlo do zrekonstruované a počátkem ledna otevřené budovy přeneslo svou inscenaci Pucciniho opery Madama Butterfly, kterou v roce 2016 připravil režisér Jiří Heřman. Mladý italský umělec teď řídí prvních šest představení. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus přibližuje svou dosavadní dráhu, vysvětluje, v čem pro něj byly dobré roky studia strávené v Dánsku, přiznává, že teprve z odstupu z ciziny plně porozuměl svým italským kořenům, a zamýšlí se v té souvislosti nad rozdíly mezi Pucciniho a Verdiho operami.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
0

Celkem jedenáct baletních souborů přihlásilo své reprezentativní inscenace do soutěžní přehlídky současné taneční tvorby BALET 2019, která se konala v Plzni. Hlavní cenu devátého ročníku a jednu z dalších získalo tamní Divadlo J. K. Tyla. Dvojici cen si odnese ještě Národní divadlo moravskoslezské. Uspěli také Pražský komorní balet s inscenací Kytice a její autor Petr Zuska, Divadlo F. X. Šaldy v Liberci a Národního divadlo Praha. Čestná uznání získali skladatelé Jan Kučera a Ondřej Brousek a výtvarníci Jan Dušek, Jan Hladil, František Pecháček a Pavel Knoll.

 
Zveřejněno v SouvislostPlus
1

„Současný trh je obrovský a objevuje se stále mnoho zajímavých lidí.“

„Myslím, že mé útočiště bude opravdu a jen tam nahoře. U nádraží, jak říkáme. Ne dole u řeky…“

„Operety rozhodně nebudou ve Státní opeře zakázány.“

Na první lednovou neděli připadlo po tříleté rekonstrukci znovuotevření pražské Státní opery, jejíž soubor je opět součástí Národního divadla. Budova Neues deutsches Theater s krásným neorokokovým interiérem začala sloužit 5. ledna 1888 a divadlem pražských Němců byla až do konce druhé světové války. Krátce se stala Divadlem 5. května, od roku 1949 jako Smetanovo divadlo patřila k ND a v letech 1992 až 2012 byla samostatnou institucí, Státní operou Praha. Máme na co navazovat, říká v rozhovoru pro portál KlasikaPlus německý dirigent Karl-Heinz Steffens, který se loni stal hudebním ředitelem Státní opery a připravil tedy i galakoncert zahajující další éru tohoto divadla.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
4

„Centrální postavou Veithovy opony není básník typu Karla Hynka Máchy, ale básník, který má na sobě brnění.“

„Kolem se to hemží násilím, vraždami, láskou… tedy tématy, která divadlo nejčastěji zpracovává.“

„Ne, nemám pocit, že odteď už budu malovat jen jako na konci devatenáctého století.“

Státní opera, kterou v neděli čeká po téměř tříleté rekonstrukci znovuotevření, má novou oponu. Vznikla podle původní opony namalované Eduardem Veithem. Ta zdobila interiér v letech 1888 až 1945, tedy po celou dobu existence Nového německého divadla, avšak na konci války, kdy i pražští Němci museli opustit Československo, se záhadně ztratila. Umělecký ředitel sekce výroby Národního divadla Martin Černý, který na novém uměleckém díle nyní spolu se studenty katedry scénografie Divadelní fakulty AMU po dva roky pracoval, v rozhovoru pro portál KlasikaPlus říká, že výjev na této oponě nezdůrazňuje tolik národní cítění jako v případě opony v Národním divadle. Jako předloha mu musela stačit černobílá fotografie z konce 19. století. Za malbou na plátně s plochu téměř 200 metrů čtverečních a váze sto kilogramů se skrývá více než tisíc hodin práce.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
12

„Ženská časť obsadenia, Eliška Weissová a Dana Burešová, vytvorila plastické, dôveryhodné a vzájomne absolútne protikladné hrdinky.“

„Pre túto rolu je Vigilius typovo veľmi vhodný. Jeho hlas bol vo všetkých polohách znelý a nevzbudzoval dojem vyčerpanosti.“

„Chvíľu trvalo, kým sa Vigilius usadil a dokázal so svojim materiálom naozaj naplno pracovať.“

Dánsky tenorista Magnus Vigilius si v sobotu 9. novembra na doskách pražského Národního divadla po prvýkrát siahol na bájneho rytiera Lohengrina. Vigilius, ktorý si vo wagnerovskom svete pomaly utvrdzuje svoju pozíciu, sa na pódiu stretol s Danou Burešovou (Elsa), Eliškou Weissovou (Ortruda) a Olafurom Sigurdarsonom (Friedrich von Telramund). Partnerom mu bol aj Orchestr Národního divadla pod vedením Constantina Trinksa.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
Strana 1 z 3