2

„Ve třinácti jsem měl velké štěstí, protože jsem se dostal do blízkosti Claudia Abbada.“

„Jsem Ital, ale z jedné čtvrtiny se cítím být Skandinávcem.“

„Operu není možné dobře dělat s týmem, který by byl celý jedné národnosti. Nezbytné jsou nové a nové podněty.“

V pražské Státní opeře se dnes večer poprvé ujímá taktovky dirigent Vincenzo Milletarì. Národní divadlo do zrekonstruované a počátkem ledna otevřené budovy přeneslo svou inscenaci Pucciniho opery Madama Butterfly, kterou v roce 2016 připravil režisér Jiří Heřman. Mladý italský umělec teď řídí prvních šest představení. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus přibližuje svou dosavadní dráhu, vysvětluje, v čem pro něj byly dobré roky studia strávené v Dánsku, přiznává, že teprve z odstupu z ciziny plně porozuměl svým italským kořenům, a zamýšlí se v té souvislosti nad rozdíly mezi Pucciniho a Verdiho operami.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
0

Celkem jedenáct baletních souborů přihlásilo své reprezentativní inscenace do soutěžní přehlídky současné taneční tvorby BALET 2019, která se konala v Plzni. Hlavní cenu devátého ročníku a jednu z dalších získalo tamní Divadlo J. K. Tyla. Dvojici cen si odnese ještě Národní divadlo moravskoslezské. Uspěli také Pražský komorní balet s inscenací Kytice a její autor Petr Zuska, Divadlo F. X. Šaldy v Liberci a Národního divadlo Praha. Čestná uznání získali skladatelé Jan Kučera a Ondřej Brousek a výtvarníci Jan Dušek, Jan Hladil, František Pecháček a Pavel Knoll.

 
Zveřejněno v SouvislostPlus
1

„Současný trh je obrovský a objevuje se stále mnoho zajímavých lidí.“

„Myslím, že mé útočiště bude opravdu a jen tam nahoře. U nádraží, jak říkáme. Ne dole u řeky…“

„Operety rozhodně nebudou ve Státní opeře zakázány.“

Na první lednovou neděli připadlo po tříleté rekonstrukci znovuotevření pražské Státní opery, jejíž soubor je opět součástí Národního divadla. Budova Neues deutsches Theater s krásným neorokokovým interiérem začala sloužit 5. ledna 1888 a divadlem pražských Němců byla až do konce druhé světové války. Krátce se stala Divadlem 5. května, od roku 1949 jako Smetanovo divadlo patřila k ND a v letech 1992 až 2012 byla samostatnou institucí, Státní operou Praha. Máme na co navazovat, říká v rozhovoru pro portál KlasikaPlus německý dirigent Karl-Heinz Steffens, který se loni stal hudebním ředitelem Státní opery a připravil tedy i galakoncert zahajující další éru tohoto divadla.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
4

„Centrální postavou Veithovy opony není básník typu Karla Hynka Máchy, ale básník, který má na sobě brnění.“

„Kolem se to hemží násilím, vraždami, láskou… tedy tématy, která divadlo nejčastěji zpracovává.“

„Ne, nemám pocit, že odteď už budu malovat jen jako na konci devatenáctého století.“

Státní opera, kterou v neděli čeká po téměř tříleté rekonstrukci znovuotevření, má novou oponu. Vznikla podle původní opony namalované Eduardem Veithem. Ta zdobila interiér v letech 1888 až 1945, tedy po celou dobu existence Nového německého divadla, avšak na konci války, kdy i pražští Němci museli opustit Československo, se záhadně ztratila. Umělecký ředitel sekce výroby Národního divadla Martin Černý, který na novém uměleckém díle nyní spolu se studenty katedry scénografie Divadelní fakulty AMU po dva roky pracoval, v rozhovoru pro portál KlasikaPlus říká, že výjev na této oponě nezdůrazňuje tolik národní cítění jako v případě opony v Národním divadle. Jako předloha mu musela stačit černobílá fotografie z konce 19. století. Za malbou na plátně s plochu téměř 200 metrů čtverečních a váze sto kilogramů se skrývá více než tisíc hodin práce.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
12

„Ženská časť obsadenia, Eliška Weissová a Dana Burešová, vytvorila plastické, dôveryhodné a vzájomne absolútne protikladné hrdinky.“

„Pre túto rolu je Vigilius typovo veľmi vhodný. Jeho hlas bol vo všetkých polohách znelý a nevzbudzoval dojem vyčerpanosti.“

„Chvíľu trvalo, kým sa Vigilius usadil a dokázal so svojim materiálom naozaj naplno pracovať.“

Dánsky tenorista Magnus Vigilius si v sobotu 9. novembra na doskách pražského Národního divadla po prvýkrát siahol na bájneho rytiera Lohengrina. Vigilius, ktorý si vo wagnerovskom svete pomaly utvrdzuje svoju pozíciu, sa na pódiu stretol s Danou Burešovou (Elsa), Eliškou Weissovou (Ortruda) a Olafurom Sigurdarsonom (Friedrich von Telramund). Partnerom mu bol aj Orchestr Národního divadla pod vedením Constantina Trinksa.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
4

„Zpěvák musí najít bezpečný prostor, kam v sobě hrdinský tón umístit. Pokud tak neučiní, nepřežije.“

„Wagnerova hudba se mi v té době nelíbila, také příběhy se mi zdály trošku zvláštní, cizí…“

„Tohle je debut a pak se uvidí. Ostatně se Siegmundem to bylo podobné. Také jsem nevěděl nejdřív, jestli ještě bude nějaké ´příště´.“

V roli Lohengrina debutuje dnes večer v pražském Národním divadle dánský tenorista Magnus Vigilius. S českým operním divadlem už má kontakty, především před rokem zpíval v Brně Borise v inscenaci Janáčkovy Káti Kabanové. Tamní publikum ho zažilo také jako Pinkertona v Pucciniho Madama Butterfly a letos jako Michela ve Třech fragmentech z Julietty Bohuslava Martinů. Pětačtyřicetiletý pěvec v RozhovoruPlus v souvislosti s Lohengrinem přiznává, že k Wagnerovi hledal jako posluchač i jako interpret cestu hodně dlouho. Ostatně, nevyšel z hudebního prostředí a na studium zpěvu, které ho dovedlo přes muzikál k opeře, se dal primárně z divadelních, ne z hudebních důvodů.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
DSC03567

„Jennifer Rowley byla výrazná, uvěřitelná, obdařila postavu mohutným, ale kontrolovaným hlasovým fondem.“

„Je možné polemizovat s trochu operetními kostýmy a scénografií.“

„Svatopluk Sem přidává v této úloze k rolím z poslední doby další skvělou kreaci.“

Verdiho Maškarní ples v pražském Národním divadle při premiéře před dvěma roky na podzim vzbudil zejména režijním a scénickým řešením rozporuplné reakce. Repríza, která připadla na poslední říjnový večer, nevyloučila už smířlivější pohled. Ale hlavně byla příležitostí danou americké sopranistce Jennifer Rowley pro její pražský debut a zároveň pro osobní debut v roli Amélie. Byl to úctyhodný výkon.

 
Zveřejněno v ZazněloPlus
2

„I když zpívám jedinou árii, tak samozřejmě beru ohled na celou roli, na celou operu.“

„I ve Verdiho operách je přítomno mnoho krásného z belcanta.“

„Belcanto je nejsnadnější a nejúčinnější způsob, jak zpívat, aby zpěvák nebyl unavený.“

Amélii ve dva roky staré inscenaci Verdiho Maškarního plesu zpívá v pražském Národním divadle dnes a v sobotu jako významný host americká sopranistka Jennifer Rowley. Jde o její debut v roli. S nynějším pražským operním šéfem Per Boye Hansenem se setkala v norské metropoli Oslo, když byl před několika lety ředitelem tamní Opery. Zpívala tehdy v Pucciniho Bohémě, byl to jeden z jejích prvních mezinárodních úkolů. Pozvání do Prahy má teď proto návaznou logiku. S Jennifer Rowley KlasikaPlus hovořila především o zpívání – o Verdim, o belcantu, o pomyslném seznamu budoucích rolí, které ji určitě zavedou i dál, především do německého repertoáru. Jako červená nit se rozhovorem vine přesvědčení, že je potřeba nespěchat: myslet na to, aby hlas mohl zůstat a zůstal dlouho mladý.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
1

Americká sopranistka Jennifer Rowley se debutově představí v Národním divadle v Praze jako Amélie v Maškarním plese Giuseppe Verdiho. Vystoupí pouze během dvou výjimečných večerů ve čtvrtek 31. října a v sobotu 2. listopadu. Inscenaci v režii Dominika Beneše a v hudebním nastudování ředitele Opery ND Jaroslava Kyzlinka má divadlo na repertoáru od roku 2017. S Jennifer Rowley vystoupí Svatopluk Sem, Peter Berger, Michal Lehotský, Marie Fajtová, Jana Sýkorová a Sbor a Orchestr Národního divadla.

 
Zveřejněno v VýhledPlus
0

Do otevření Státní opery zbývá sedm desítek dní. Po galakoncertu ohlášeném na 5. ledna 2020 nicméně ještě nezačne plný každodenní běžný provoz. Ten je podle dlouho známého harmonogramu plánován až od září. První půlrok je určen k testování nových technologií i dispozice obnovených prostor; bude potřeba se s budovou a jejími možnostmi seznámit a přizpůsobit se jim. A také dokončit některé práce. Uvnitř i v okolí.

 
Zveřejněno v VýhledPlus
17

„Ocenila bych krásnou práci interpretů s dynamikou, díky které ve skladbě značně vynikly gradační plochy.“

„Michaela Zajmi tak výborně procítila deklamace Steffenových textů, že její výkon musel pohnout snad s každým posluchačem v sále.“

„Všichni účinkující vložili do skladby radost a nadšení ve spojení s technickou virtuozitou a vzájemnou souhrou.“

Ačkoliv se Národní divadlo specializuje především na činohru, operu a balet, mezi jeho dramaturgické řady patří i koncerty různého charakteru. V aktuální sezoně 2019/2020 nabízí například Adventní koncert či Vánoční koncerty v prosinci. V sobotu 19. října to byl komorní koncert, jehož tematikou bylo výročí připomínající celé společnosti velmi smutnou událost – druhou světovou válku. Dramaturgové Vratislav Vlna a Bledar Zajmi se zaměřili na 75. výročí úmrtí skladatelů Pavla Haase, Hanse Krásy a Viktora Ullmanna, čímž přispěli k uctění jejich památky.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
01

Národní divadlo v Praze uctí odkaz tzv. „terezínských skladatelů“ Pavla Haase, Hanse Krásy a Viktora Ullmanna. Od jejich smrti v Osvětimi letos uplyne 75 let. Speciální koncert připravilo Národní divadlo na tuto sobotu 19. října na jedenáct hodin dopoledne. Zazní na něm díla z tíživého a tragického období evropských dějin – 30. a 40. let minulého století. Program sestavili sólohobojista Orchestru ND Vratislav Vlna a sólovioloncellista Bledar Zajmi, doplní je koncertní mistr tělesa, houslista Ondřej Hás a violistka Helena Vovsová. Sólového partu v písních Pavla Haase a Viktora Ullmanna se ujme sólistka Opery ND, mezzosopranistka Michaela Zajmi.

 
Zveřejněno v VýhledPlus
středa, 02 říjen 2019 13:07

Ščedrinova Lolita v české premiéře

1

Legendární a kontroverzní Lolita ožije od zítřka jako opera ve Stavovském divadle. První sezónní a zároveň českou premiérou Opery Národního divadla v Praze bude dvouaktovka současného ruského skladatele Rodiona Ščedrina (rozhovor s ním najdete zde) na motivy slavné literární předlohy Vladimira Nabokova o vztahu vzdělaného čtyřicátníka, literárního vědce a spisovatele Humberta ke dvanáctileté Lolitě. V titulní se alternují Pelageya Kurennaya a Marta Reichelová.

 
Zveřejněno v VýhledPlus
1

Opera Národního divadla dnes bude už potřetí součástí prestižního projektu OperaVision, který umožňuje divákům z celého světa sledovat operní představení on-line. Tentokrát to bude aktuální inscenace Sternenhoch na libreto a hudbu současného českého autora Ivana Achera v hudebním nastudování Petra Kofroně a režii Michala Dočekala. Záznam z představení Sternenhoch bude k vidění ode dneška až do 26. Března příštího roku na webových stránkách www.operavision.eu.

 
Zveřejněno v VýhledPlus
2

 „Vo štvrtkovom podaní Sboru Národního divadla ani tak populárnemu kusu, akým je „zbor Židov“, nechýbala výpovedná hodnota a určite sa z neho nestala len „povinná jazda.“

 „Svatopluk Sem pred obecenstvo predstúpil s absolútnym nadhľadom nad interpretovanou skladbou, s dokonale zvládnutou prácou s frázovaním, fondom a výrazom.“

 „Že orchester Smetanovej hudbe rozumie sa potvrdilo aj na zahajovacom koncerte.“

Zahajovacím koncertom s názvom 30 let svobody započalo 12. septembra Národní divadlo nielen novú sezónu, ale aj oslavy 30. výročia Nežnej revolúcie. Program, na ktorom vystúpili orchester, zbor a sólisti divadla, odznel pod taktovkou Jaroslava Kyzlinka a skladal sa z prevažne operných kusov, ktoré sú svojou tematikou spojené s bojom za slobodu či ďalšími myšlienkami Novembra ´89.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
3

Pražské Národní divadlo je na prahu nové sezóny - odstartuje ji zahajovací koncert ve čtvrtek 12. září od 19:00 hodin, kterým divadlo zároveň uctí 30. výročí sametové revoluce. Letošní leitmotiv výmluvně definuje podtitul Třicet let svobody: Hudba poroby, vzpoury a smíření. V historické budově zazní úryvky a scény z Janáčkovy opery Z mrtvého domu, z Verdiho Nabucca, Beethovenova Fidelia, Giordanova Andrey Chéniera a Smetanových oper Dalibor a Libuše. Vyvrcholením koncertu bude provedení Dvořákovy kantáty Te Deum, která na konci roku 1989 provázela prezidentskou inauguraci Václava Havla, jednoho z největších symbolů sametové revoluce.

 
Zveřejněno v VýhledPlus
13

„Není to nymfomanie. Nabokov nabízí až filozofický pohled v tradici ruských autorů.“

„Skladatel knihu četl v autorově vlastním ruském překladu, který byl v Sovětském svazu v té době zakázaný.“

„Inscenační tradice ještě neexistuje, podle dirigenta jde o složitý úkol.“

Česká premiéra opery Lolita skladatele Rodiona Ščedrina je v rukou mladého ruského dirigenta Sergeje Nellera, slovenské režisérky Slávy Daubnerové a scénografa Borise Kudličky. Hudební dílo vzniklo před čtvrtstoletím na motivy stejnojmenného knižního bestselleru rusko-amerického autora Vladimira Nabokova o vášnivém vztahu vzdělaného čtyřicátníka k nezletilé dívce. Inscenaci uvidí publikum poprvé 3. a 5. října ve Stavovském divadle a do 10. ledna se uskuteční ještě sedm dalších představení.

 
Zveřejněno v VýhledPlus
Per-Boye-Hansen

„Učinit operu přístupnou skutečně všem? Toho se dá dosáhnout pouze skrze umělecké obsahy a kvalitu.“

„Každá ze čtyř scén musí mít svůj jasný profil, ale uvnitř každého domu musí být přítomna rozmanitost.“

„Opera musí pojmout všechny formy umění - být zajímavá pro všechny lidi zajímající se o umění.“

Od srpna je uměleckým ředitelem Opery Národního divadla a Státní opery norský manažer a režisér Per Boye Hansen. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus zdůrazňuje, že pražská operní dispozice se dvěma soubory, čtyřmi budovami a českými a německými tradicemi je snem každého ředitele… Post hudebního ředitele Státní opery začal od srpna vykonávat dirigent Karl-Heinz Steffens. Andreas Sebastian Weiser zůstává dirigentem české první scény, dirigent Jaroslav Kyzlink bude dál působit jako hudební ředitel Opery ND. Správní ředitelkou Opery ND a Státní opery je od června Bohdana Malik. Ředitel divadla Jan Burian však už řadu týdnů čelí v souvislosti s Hansenovým nástupem nesouhlasu odborů, hrozících dokonce stávkou.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
006

„Odvážná slova Daliborova, vmetena do očí přímo králi Vladislavovi. Idea svobody a živelné lásky v tomto díle je vysoce nadčasová.“

„Najít dva vyrovnané představitele titulní role je pro inscenátory úspěch.“

„Potvrdila se stará divadelní pravda, že každý večer je vždy jiný, dvakrát se nikdy nevstupuje do téže řeky!“

Národní festival Smetanova Litomyšl vrcholil 4. a 5. července dvěma představeními tragické opery Dalibor Bedřicha Smetany. Ve zcela novém nastudování Opery Národního divadla v Praze. Dirigentem byl Jaroslav Kyzlink, režisérem Jiří Nekvasil, na scéně Daniela Dvořáka. Kostýmy vytvořila Zuzana Bambušek Krejzová, sbormistrem je Pavel Vaněk. Obdobně jako o týden dřív v Praze, představila se i v Litomyšli obě premiérová pěvecká obsazení, nicméně v jiných kombinacích.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
2

„Pozorovací talent Charlotty Salomon a její smysl pro humor jsem si zamiloval.“

„Řeším to jako všichni skladatelé, kteří jsou vytíženi dirigováním či jinými aktivitami.“

„Martinů obdivuji, ale pokud mne nějak ovlivňuje, pak asi podobně jako jiní velcí skladatelé, ne více, ne méně.“

Komorní operní muzikál „Charlotte: Tříbarevná hra se zpěvy“ nabízí fascinující příběh mladé talentované židovské malířky, která nepřežila koncentrační tábor v Osvětimi, ale zanechala nám strhující dílo, vytvořené předtím ve francouzském exilu - dramatizovanou autobiografii v téměř osmi stech obrazech. Po uvedení na Nové scéně pražského Národního divadla je na programu Smetanovy Litomyšle v pátek 5. července odpoledne ve Smetanově domě. Představení vzniklo v produkci kanadského divadla Theaturtle a mělo premiéru 21. června v Tel Avivu na mezinárodním festivalu Jaffa Fest. Za inscenací s mezinárodním obsazením stojí britská scénografka a režisérka Pamela Howard, kanadský libretista a herec Alon Nashman a český skladatel Aleš Březina, který v následujícím rozhovoru prozrazuje, že komponuje hlavně o víkendech a o dovolených.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
Strana 1 z 2