O8A3131-Edit

„Mám tu roli moc rád, protože obsahuje zlobu namířenou proti světu a vlastnímu osudu, ale zároveň je ještě stále plná naděje.“

„Musel jsem zkorigovat mnoho a mnoho chyb, které jsem nasbíral, když jsem roli zpíval s kompaktními disky.“

„Já tohle město prostě miluju...!“

Pražské Národní divadlo uvede ve čtvrtek v premiéře na scéně Státní opery Wagnerova Bludného Holanďana, romantickou legendu o muži odsouzeném k věčnému putování, dokud jej nevykoupí láska věrné ženy; operu zachycující loď plnou přízraků, rozbouřené moře, rozhárané lidské duše, milostné vášně i odhodlání zemřít pro lásku. Pod novou inscenací jsou podepsáni dirigent Karl-Heinz Steffens, režisér a scénograf Ole Anders Tandberg a výtvarníci Martin Černý a Maria Geber. Titulní roli zpívá a hraje německý barytonista Joachim Goltz, od roku 2014 sólista Národního divadla v rodném Mannheimu. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz charakterizuje wagnerovské role, srovnává operní domy v Praze a ve svém hlavním působišti a přiznává, že ho hodně mrzelo, když koronavirus překazil pražské nastudování Mistrů pěvců norimberských, kde měl ztvárnit jednu z důležitých rolí.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
11111

„Vidím, jaký je v divadlech hlad po tom, předvést se před publikem, před plným sálem.“

„Národní divadlo Brno se stalo vlastně první covidovou obětí ještě před tím, než festival začal.“

„Snažíme se oslovit každého, kdo v uplynulých dvou letech něco významného hudebně-divadelního, respektive operního vytvořil.“

Devatenáct operních inscenací v deseti týdnech, to je bilance letošního Festivalu Opera 2022. Začne teď v neděli 16. ledna a potrvá do 29. března. Přehlídka se koná už po patnácté. Letošní bienále otevřou Příhody lišky Bystroušky, které přiveze Divadlo F. X. Šaldy v Liberci. Postavě mluvící lišky z Bílovic nad Svitavou je přitom už celých sto let. Jak se dočtete v našem SeriáluPlus Janáček v souvislostech, Janáček napsal nejen hudbu k této své sedmé a „nejbrněnštější“ opeře, ale i vlastní libreto; práci na Příhodách lišky Bystroušky začal na samém kraji roku 1922. O dalším programu letošního operního bienále, ale hlavně o práci s festivalem spojené mluví podrobně v RozhovoruPlus jeho ředitelka Lenka Šaldová.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
1111

Vyhlašujeme VÝHERCE vstupenek na úvodní inscenaci Festivalu Opera 2022.

Letošní přehlídka většinou mimopražských operních domů se koná od 16. ledna do 29. března a nabídne dvě desítky večerů. Odehrají se hlavně na scénách Národního divadla, ale také v dalších zajímavých prostorách, například v prostoru NoD, v La Fabrice, Venuši ve Švehlovce, v Divadle D21 nebo v Kavárně Adria. Festival zahájí Příhody Lišky Bystroušky Leoše Janáčka, které přiveze liberecké Divadlo F. X. Šaldy. Vystoupí Lívia Obručnik Vénosová, Alžběta Vomáčková, Pavel Růžička a další.

 
Zveřejněno v SoutěžPlus
1111

Vyhlašujeme soutěž o dvě dvojice vstupenek na úvodní inscenaci Festivalu Opera 2022.

Letošní přehlídka většinou mimopražských operních domů se koná od 16. ledna do 29. března a nabídne dvě desítky večerů. Odehrají se hlavně na scénách Národního divadla, ale také v dalších zajímavých prostorách, například v prostoru NoD, v La Fabrice, Venuši ve Švehlovce, v Divadle D21 nebo v Kavárně Adria. Festival zahájí Příhody Lišky Bystroušky Leoše Janáčka, které přiveze liberecké Divadlo F. X. Šaldy. Vystoupí Lívia Obručnik Vénosová, Alžběta Vomáčková, Pavel Růžička a další.

 
Zveřejněno v SoutěžPlus
99

„Od předehry až po poslední tóny je z orchestřiště slyšet přesná hra, plná detailních akcentů a vzruchů, bravurní, vtipná, živá, lyrická i dramatická.“

„V roli Fiordiligi dominovala premiérovému představení Kateřina Kněžíková, nejzkušenější ze sólistů.“

„Takové že jsou všechny? Proboha, proč to zjišťovat!“

Opera pražského Národního divadla má od soboty na repertoáru druhé ze tří děl, která zkomponoval Wolfgang Amadeus Mozart na libreta Lorenza Da Ponte: mistrovské hudební divadlo s názvem Così fan tutte – Takové jsou všechny. Dirigent Karsten Januschke inscenaci podpírá mimořádně zřetelným a detailně dokonalým hudebním nastudováním. Ani trochu nejde jen o lehkovážnou buffu. Možná v první polovině. Později aktérům nebezpečné hry s city trochu tuhne úsměv a režisérka Tatjana Gürbaca traktuje hru tak, že znejistí i posluchače.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
70002

„Sila inscenácie pritom, aspoň pre mňa, spočíva najmä v dôraze na myšlienku aktu transplantácie.“

„Najočakávanejšia bola pre mňa v rámci Srdca práve scéna so samotnou transplantáciou.“

„Je celkom zrejmé, že takáto látka potrebuje citlivé, emotívne spracovanie.“

Tanečná dráma inšpirovaná skutočným príbehom. Tak charakterizovalo Divadlo J. K. Tyla v Plzni svoju novú inscenáciu Srdce, uvádzanú v koprodukcii s Agenturou Srdce. Inscenácia mala premiéru 4. januára v Prahe, na Novej scéne Národního divadla. Do tanečných vôd sa vydávam skôr výnimočne, tentokrát ma ale upútal, a vlastne i zaskočil, samotný námet inscenácie: tým bola transplantácia srdca.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
čtvrtek, 06 leden 2022 15:57

Così fan tutte aneb Nic se nezměnilo

1112

„Mám k dispozici skvělé pěvce, se kterými můžu jít do hloubky, konstatovala režisérka.“

„Musím rozhodovat, jestli podpořím komediální, nebo tragickou stránku díla.“

„Na druhou polovinu června chystá divadlo festival svých nových inscenací, mezinárodní prezentaci toho, co aktuálně dělá.“

Pražské Národní divadlo na sobotu chystá premiéru nové inscenace Mozartovy opery Così fan tutte aneb Takové jsou všechny. Režii má německá umělkyně Tatjana Gürbaca. Stejně jako ona, i režiséři Ole Anders Tandberg a Calixto Bieito, připravující v těchto týdnech lednové premiéry oper Bludný Holanďan a Káťa Kabanová, pracují v České republice vůbec poprvé.

 
Zveřejněno v VýhledPlus

Baletní soubor Divadla J. K. Tyla v Plzni uvede v Praze inscenaci Srdce, strhující taneční drama inspirované skutečným příběhem. Je věnováno všem, kteří své srdce darovali, když již sami nemohli dál… Transplantace srdce je jedním z neuvěřitelných zákroků moderní medicíny. Tíha osudu a chvíle, kdy se člověk stane dárcem srdce, jsou tak emotivní, že se slovy nedají popsat. „Snad hudba a tanec vyjádří radost, ale i smutek a bolest, které provázejí toto vítězství lékařské vědy,“ uvádí dramaturgie plzeňského stánku. Inscenaci plzeňští umělci představí toto úterý 4. ledna na Nové scéně pražského Národního divadla od 19:30 hodin. Premiéra v Plzni je pak ohlášena na 5. března 2022 na Nové scéně DJKT.

 
Zveřejněno v VýhledPlus
DSC1184A4-foto-Petra-Hajsk2

„Vtipné je, že jako jediný člověk z mého okolí se nemůžu dočkat návratu do práce. Myslím, že tím hodně lidí celkem štvu a rodinu pak musím přesvědčovat, že jsem s nimi taky ráda.“

„Micaëlu už jsem sice zpívala v Plzni, ale myslím, že si na ni můžu ještě počkat.“

„Hodně cestuju, takže se cítím jako ta babička kořenářka z pohádky Byl jednou jeden král: ‚Já jsem všudezdejší.‘“

Doubravka Součková je mladá a velmi nadějná sopranistka z Hodonína. Během krátké doby se však představila na mnoha českých operních scénách, včetně Národního divadla v Praze. O jejích začátcích, setkáních s umělci, kteří ji inspirovali, odehraných rolích, vztazích s kolegy, o folklóru a také dalších plánech vám s ní KlasikaPlus přináší rozhovor.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
100

Pražské Národní divadlo přichystalo na první měsíc nového roku tři operní premiéry. V sobotu 8. ledna to bude Mozartova Così fan tutte ve Stavovském divadle, Wagnerův Bludný Holanďan připluje do Státní opery ve čtvrtek 20. a v neděli 23. ledna a nová inscenace Janáčkovy Káti Kabanové se v Národním divadle chystá na pátek 28. a neděli 30. ledna.

 
Zveřejněno v VýhledPlus
úterý, 07 prosinec 2021 20:09

Marcela Machotková (1931-2021)

2640 Ve věku 90 let se uzavřela životní cesta sopranistky Marcely Machotkové, emeritní sólistky Opery Národního divadla. Zpěv a hru na klavír studovala na Pražské konzervatoři a po absolutoriu v roce 1954 začala dráhu coby sólistka vojenského uměleckého souboru Vítězná křídla v Praze. V letech 1960 až 1964 působila v libereckém Divadle F. X. Šaldy a dále do roku 1966 v Plzni. V pražském Národním divadle debutovala jako host 16. června 1963 jako Mařenka v Prodané nevěstě. V ND byla pak od července 1966 do roku 1988 stálou sólistkou opery; vynikala v rolích Mařenky, Vendulky v Hubičce, Anežky ve Dvou vdovách, v Libuši, Rusalce, Julii z Jakobína, Kněžně v Čertovi a Káče, Mozartově Donně Elvíře v Donu Giovannim, v Dorabelle v Così fan tutte, v Beethovenově Leonoře ve Fideliovi, Verdiho Amelii v Maškarním plese a v Simonu Boccanegrovi, dále také v Čajkovského Elise v Pikové dámě a Taťáně v Evženu Oněginovi. Zpívala Pucciniho Mimi v Bohémě, Straussovu Arabellu, Foerstrovu Evu, Lenia v Řeckých pašijích Bohuslava Martinů, Brittenovu Ellen Orfordovou v Peteru Grimesovi a další role. V cizině se ukázala ve Vídni na festivalu Wiener Festwochen v roce 1967 a dále v Nizozemí, Polsku, Itálii, Bulharsku, Rusku, Velké Británii, Irsku, Německu a Řecku. „Ve studiích Československého rozhlasu a firmy Supraphon se podílela na nahrávkách oper Dvě vdovy, Jakobín, Čert a Káča, Šárka, Pozdvižení v Efesu, kantáty Epos o Gilgamešovi i jednotlivých árií a písní,“ uvádí Národní divadlo s tím, že Marcela Machotková účinkovala v televizních inscenacích oper Jakobín a Don Giovanni. V roce 2017 převzala Cenu Thálie za celoživotní operní mistrovství, o rok později byla jako rodačka z Turnova vyznamenána Poctou hejtmana Libereckého kraje za celoživotní přínos v oblasti divadla. Narodila se 12. října 1931 v Turnově, zemřela v Praze 7. prosince 2021. 

Zveřejněno v AktuálněPlus
úterý, 30 listopad 2021 19:07

Festival Janáček Brno 2022

5171333607930703da3b6o

„Zahájení bude patřit scénickému uvedení Janáčkovy Glagolské mše společně s jeho operou Z mrtvého domu.“

„Zazní duchovní kantáta Quo Vadis Felikse Nowowiejského, kterou chtěl už v roce 1910 v Brně uvést Leoš Janáček.“

„Zazní i dvě premiéry nových oper skladatelek Markéty Brothánkové a Noemi Savkové.“

Osmý ročník festivalu Janáček Brno se uskuteční od 2. do 22. listopadu 2022. Národní divadlo Brno opět chystá program věnovaný Leoši Janáčkovi v podání předních operních domů, významných dirigentů, režisérů a interpretů. Mimo jiné vystoupí i všichni čtyři nejznámější čeští dirigenti střední generace Jakub Hrůša, Tomáš Netopil, Tomáš Hanus a Marko Ivanović.

 
Zveřejněno v VýhledPlus
Peckova2fotoilonasochorova

„Od Brechta jsme na takové věci zvyklí, on vždycky pojímal vážná témata podobným způsobem.“

„Vždycky je jednodušší si přípravu nějaké inscenace udělat jednodušší tím, že se lidé, kteří na ní pracují, mají rádi.“

„Takže jsem poděkovala za role tetiček a babiček a řekla jsem si, že tímto způsobem pokračovat nemíním. Začala jsem si dělat vlastní věci.“

Opera pražského Národního divadla naplánovala na 26. a 28. listopadu a pak i na několik dalších termínů projekt, ve kterém se potkávají na jevišti Státní opery dva různé hudební i divadelní světy, ztělesňované skladateli Arnoldem Schönbergem a Kurtem Weillem. Po monodramatu Očekávání, které mělo premiéru v roce 1924 v Praze a které nabízí pohled do „světa v ženě“, tvoří druhou polovinu večera ironicky koncipovaná Weillova operní miniatura Sedm smrtelných hříchů, napsaná na libreto kritika měšťácké společnosti Bertolta Brechta. Ukazuje naopak „ženu ve světě“. Inscenaci nastudovali režisérka Barbora Horáková Joly a dirigent Jiří Rožeň. Mezzosopranistka Dagmar Pecková v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz popisuje Weillovo dílo, jehož je protagonistkou, ale rekapituluje i své další umělecké i organizační aktivity.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
pondělí, 22 listopad 2021 12:56

Jubilant a oslavenec Ivan Kusnjer

O8A9863

„Během hodinového programu zazpíval i dvě ze svých ikonických árií z českých oper. Potvrdil, že je plný pěveckých sil.“

„Z oslavencových nejmladších žáků dostali prostor dva barytonisté s příjemnými a dobře vedenými hlasy – Lukáš Bařák a Daniel Kfelíř.“

„U sedícího ´tatíčka´ se v árii O mio babbino caro z Pucciniho komedie Gianni Schicchi sešly postupně čtyři sopranistky.“

Scény z desítky oper, desítka pěveckých sólistů, s nimi operní sbor a orchestr a k tomu pěkně zaplněné Národní divadlo. Tak vypadal nedělní koncert na počest sedmdesátin barytonisty Ivana Kusnjera, který napřesrok bude sólistou pražského operního souboru už čtyři desetiletí. Je po celou dobu jeho nepřeslechnutelnou oporou a nadále mu to víc než dobře zpívá.

 
Zveřejněno v ZazněloPlus
Rus-01

„Byl bych s chutí absolvoval i dvě, a to celkem tříapůlhodinová přestavení za sebou.“

„Rusalka mě provází v různých formách od dětství, její první představení jsem viděl před více než šedesáti lety ke svým desátým narozeninám.“

„Se Zdeňkem Troškou jsem se doslova srazil v zákulisí. Na otázku, jakých pár zásadních vět by pro mne měl, shrnul vše v jedinou: Na partituře je napsáno lyrická pohádka o třech dějstvích a přesně o to, a o nic jiného, jsem se snažil.“

Po dvou letech na návštěvě rodné Prahy. Alexander Goldscheider, publicista, muzikolog, producent, hudebník a spisovatel, už čtyři desetiletí Londýňan, se rozepisuje o čerstvém, jen pár dní starém dojmu z inscenace Dvořákovy Rusalky, kterou hraje Národní divadlo v budově Státní opery. Režíroval ji Zdeněk Troška, na repertoáru je už od roku 2005 a do titulní role čerstvě vstoupila Kateřina Kněžíková. Nebyl by to autor memoárové knihy s charakteristickým titulem Cílené náhody, aby do své glosy nepromítl osobní vzpomínky. A protože také rád fotografuje, připojuje řadu snímků.

 
Zveřejněno v OsobnostPlus
202

„Je to náš národní poklad. Ale stejně tak se snažím vstřebávat německý repertoár i italské belcanto a francouzské lyrické opery...“

„Pan Kusnjer mi s árii Voka pomáhal. Nikdo lepší už mi poradit nemohl…!“

„Přirozenost zvuková i přirozenost emocí, přirozenost frází, muzikalita… přirozená barva hlasu… Jde mu o krásné vedení volného hlasu.“

Pražské Národní divadlo pořádá v neděli večer koncert k letošním sedmdesátinám svého dlouholetého sólisty Ivana Kusnjera. Vedle jubilanta zazpívají Dana Burešová, Alžběta Poláčková, Eva Urbanová, Martin Šrejma, Luděk Vele, František Zahradníček a další pěvci. S nimi vystoupí i dva mladí barytonisté – Lukáš Bařák a Daniel Kfelíř, kteří se počítají mezi Kusnjerovy pěvecké žáky na Hudební a taneční fakultě AMU. Druhý z nich tam ukončil na konci léta magisterské studium a před týdnem získal jako vítěz v kategorii Junior laureátský titul na Mezinárodní pěvecké soutěži Antonína Dvořáka v Karlových Varech. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz shrnuje svůj pohled na soutěžení a na český repertoár a zamýšlí se nad tím, co všechno mu dalo studium u Ivana Kusnjera.

 
Zveřejněno v MladíPlus
JB-24-1

„Vzpomínám si, že taková ta moje kritičnost musela být strašně nepříjemná, ale pan dirigent Neumann byl ke mně velmi laskavý.“

„Komická opera byla jako pracovní prostředí na dirigování ohromná, ale Berlín sám příliš příjemné město nebylo, jako ostatně další německá města, třeba Lipsko, se všemi továrnami a exhalacemi.“

„Mám stovky emailů a v paměti vzpomínek na nejrůznější instituce i jejich zaměstnance, na které jsem se obracel o pomoc. Naprostá většina československých institucí byla nápomocná, někdy až dojemně.“

V roce nedožitých pětasedmdesátých narozenin dirigenta Jiřího Bělohlávka přináší portál KlasikaPlus.cz seriál využívající texty a fotografie publikované dosud jen soukromě nebo na sociálních sítích. Shromáždil je publicista, producent a skladatel Alexander Goldscheider, který žije od roku 1981 v Londýně. Zachytil podrobná a intimní svědectví, sestavil obsáhlou databázi a faktograficky bohatou fotoknihu s mnoha obsažnými popisky a doslova tisíci statistickými údaji. Do sesbíraného materiálu nechává nahlížet. V dnešním dílu se vrací k textu vzpomínek, které pro něj na diktafon zaznamenal sám Jiří Bělohlávek. Jde o kapitolu popisující počátky spolupráce s Českou filharmonií a první dirigentské zkušenosti s operou, ke které ho dovedl tehdejší šéf ČF Václav Neumann.

 
Zveřejněno v SeriálPlus
Gruberov-foto-Hosl

„Dirigent Böhm, o kterém je známo, že spolupracoval přímo se Straussem, po premiéře řekl Gruberové: ´Bože můj! Kéž by Strauss mohl slyšet Vaši Zerbinettu!´.“

„Gruberová si dokonce prosadila, že ředitel Holender měl zákaz vcházet do její šatny. Přesto si ani on nedovolil o Gruberovou přijít, Vídeňáci ji až příliš milovali a on to moc dobře věděl.“

„Postupem času přecházela k dramatičtějším partům, nicméně svůj koloraturní obor si pečlivě hlídala a nikdy nešla za hranu svých možností.“

Slovenská pěvkyně Edita Gruberová, jedinečná a velká operní diva, byla představitelkou rolí především z období italského belcanta, ale zapsala se do hudební historie například také nedostižnou Zerbinettou v Ariadně na Naxu Richarda Strausse. Její život se uzavřel 18. října ve věku nedožitých pětasedmdesáti let, pouhé dva roky poté, co uzavřela aktivní dráhu. Její umělecké působení shrnuje a na její představení a koncerty osobně vzpomíná Radim Dolanský, divadelní a koncertní manažer, nový ředitel zahraničních vztahů Národního divadla Brno.

 
Zveřejněno v OsobnostPlus
300

Diváci Státní opery mohou zhlédnout operní jednoaktovky Očekávání Arnolda Schönberga a Sedm smrtelných hříchů Kurta Weilla. Představí je ve svém zpracování režisérka Barbora Horáková Joly. Hudebního nastudování se ujal Jiří Rožeň. Premiéra obou děl v jednom večeru je plánovaná na 26. listopadu. V Sedmi smrtelných hříších se objeví také mezzosopranistka Dagmar Pecková, která se v posledních letech interpretaci Weillových děl pravidelně věnuje.

 
Zveřejněno v VýhledPlus
301

Vyhlašujeme soutěž o vstupenky na koncert festivalu Věčná naděje.

Národní divadlo v Praze chystá na neděli první společný koncert ve spolupráci s hudebním festivalem Věčná naděje. Večer má název Hudba terezínských skladatelů a patří do cyklu Musica non grata. Zazní skladby Pavla Haase, Viktora Ullmanna a Gideona Kleina a vedle nich Antonína Dvořáka. Jako sólisté vystoupí sopranistka Vera Talerko, mezzosopranistka Jarmila Balážová, tenorista Jaroslav Březina, barytonista Miguel Cavalcanti, basista Pavel Švingr a hobojista Vilém Veverka. Orchestr Státní opery povede Olga Machoňová Pavlů.

 
Zveřejněno v SoutěžPlus
Strana 1 z 7