001

„Špidlenův nástroj ve Šporclových rukou zní krásně a orchestr v čele s Tomášem Braunerem se těší výborné formě.“

„Těžko se však odhaduje, jestli si alespoň někteří posluchači z koncertu odnesli v paměti místo, o kterém by mohli prohlásit: To je přeci Kubelík!“

„Čas se opět uvedl v chod díky návratu energie a pohybu na scénu v symfonii Bohuslava Martinů.“

Symfonický orchestr hlavního města Prahy FOK uspořádal ve středu a ve čtvrtek koncerty sestavené z hudby tria českých autorů. Vlajkovou lodí programu se stal Pavlem Šporclem nedávno nahraný a vydaný a tentokrát novodobě naživo premiérovaný První houslový koncert Jana Kubelíka. V průběhu večera zaznělo také několik Legend Antonína Dvořáka a Čtvrtá symfonie Bohuslava Martinů. To vše pod taktovkou Tomáše Braunera. Koncert se těšil jako tradičně poměrně vysoké návštěvnosti. Milovníci starších klasiků si na své tentokrát nepřišli, program byl však sestavený zajímavě a nevšedně.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
03

„Dirigent Popelka coby nový člen orchestru vnesl do interpretace svěžest, živost a smysl pro detail, který aplikoval v působivých gestech hráčům a nástrojovým sekcím orchestru.“

„Ve druhé větě Stravinského symfonie se svými frázemi nejvíce vynikali sólisté z řad dřevěných dechových nástrojů i smyčců.“

„Nevídaná technická zdatnost cellisty mu umožnila naplno rozvinout přednes plný hudebnosti, citového sdělení a viditelného vřelého vztahu ke skladbě.“

V pražském Rudolfinu v pondělní večer koncertoval Symfonický orchestr Českého rozhlasu. Trojici „amerických“ skladeb autorů Bohuslava Martinů, Igora Stravinského a Antonína Dvořáka s tělesem nastudoval jeho nový šéfdirigent a umělecký vedoucí Petr Popelka. Sólového violoncellového partu Dvořákova koncertu se zhostil Jean-Guihen Queyras. Ačkoliv právě Dvořákův koncert byl pravděpodobně divácky nejpřitažlivějším číslem, celý koncert se nesl ve znamení krásné hudby, svěžího ducha a dlouhých potlesků.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
010

„Díky neutuchajícímu nasazení a pečlivosti si houslista udržel pozornost po celou dobu Mendelssohnova koncertu.“

„Patočkovo skromné vystupování působilo dojmem, že náročná místa jsou přeci vlastně jednoduchá a hraná s naprostou samozřejmostí.“

„Senzačně zvládnuté tutti fráze i individuální sóla, perfektní souhra a pečlivě vystavěný celek byly významnými ingrediencemi zaručujícími úspěch Brucknerovy symfonie.“

Za malé hudební svátky by se dala považovat dvojice koncertů s hudbou Felixe Mendelssohna-Bartholdyho a Antona Brucknera v pražském Obecním domě s premiérou ve středeční podvečer. Symfonický orchestr hlavního města Prahy FOK dirigoval Ion Marin. Na domácí půdě, ovšem v roli sólisty, vystoupil koncertní mistr tělesa Roman Patočka. Program tvořený dvěma symfonickými díly chytl za srdce nejednoho posluchače a poměrně početné publikum nadchl.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
6

„Musica Florea ihned na začátku ukázala své hráčské kvality a také unikátní zvuk a zdobný styl, kterým se soubor snaží přiblížit posluchačům autentické dobové provedení.“

„Lafont si publikum naplno získala při recitativu a árii z Rameauovy opery Platée, a to nejen skvěle provedenou brilantní technikou, ale také přesvědčivým komickým dramatickým výstupem.“

„Výrazný projev, strhující hudba sama o sobě a v neposlední řadě kastaněty zvedly publikum z lavic a židlí a umělci se na závěr těšili dlouhému nadšenému potlesku.“

V sobotu večer se kostel Nejsvětější Trojice v Kuksu opět rozezněl hudbou místního hudebního festivalu. Předposlední koncert série patřil souboru Musica Florea a španělské sopranistce Beatriz Lafont. Program byl vskutku zajímavý – výhradně barokní, avšak představující autory několika zemí, skladby rozmanitých charakterů a vedle běžně prováděných děl zazněla v novodobé premiéře také árie znovu objevená v archivu přímo na Kuksu. Publikum bylo z koncertu víc než nadšené.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
1

„Kulatý, přesto však zářivý, velmi čistě intonovaný tón trubek se příjemně pojil s varhanním zvukem suplujícím orchestr.“

„Varhaník Janšta při této příležitosti předvedl nejen svoje interpretační dovednosti, ale také bohatou paletu rejstříků kukského nástroje.“

„Medová barva tónu křídlovky byla vedle klasické trubky a pikoly už třetí z palety, kterou žesťaři posluchačům představili.“

Trumpetisté Vladimír Rejlek a Walter Hofbauer spolu s varhaníkem Jakubem Janštou přijali pozvání do Podkrkonoší, a právě jim tedy patřil sobotní večerní koncert v kostele Nejsvětější Trojice v Kuksu. Špičkoví interpreti s sebou přivezli mnoho krásné hudby v podobě bohatého barokně-romantického repertoáru. Místní kostel se zaplnil návštěvníky z širokého okolí, kteří na hudební vystoupení reagovali velmi pozitivně.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
106

„Po celou dobu večera byla cítit přízeň všech přítomných, což mělo pozitivní vliv na celkové neopakovatelné vyznění koncertu.“

„Silný a pevný hlas sboru se dobře doplňoval s kulatým tónem orchestru i v těch největších dynamikách, aniž by ovšem celkový zvuk přehltil sál, který má své limity.“

„Na popředí skvěle instrumentovaného a dobře se pojícího orchestru doplněného například o dvě harfy vynikla Brisceinova barva hlasu i citlivě interpretovaný text staroindické předlohy.“

Minulé úterý hostovala s Pražským filharmonickým sborem a s orchestrem PKF – Prague Philharmonia přední česká dirigentka Miriam Němcová. Pro společný koncert obou těles vybrala repertoár druhé poloviny 19. a první poloviny 20. století. Vlajkovou lodí programu se stala Kytice Bohuslava Martinů, která se zároveň symbolicky stala připomínkou dirigentčina oslaveného životního jubilea. K této příležitosti do pražského Rudolfina doputovaly zástupy lidí plných vřelého postoje k oslavenkyni. Ta je společně s dalšími přítomnými hudebníky obdařila skvělým hudebním zážitkem.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
0003

„Krásný hlas, sympatické vystupování a neskrývaná radost ze zpěvu byly výraznými prvky vystoupení sopranistky Řehořové.“

„Citlivá duše violoncellistky Lim se projevila ve zpěvném tónu podpořeném dlouhými legaty a celkově v emoci, kterou dokázala interpretka posluchačům skrze skladbu předat.“

„Vyspělý přednes, zvládnutá technika a tvorba tónu by leckoho mohly dovést k myšlence, že před ním sedí vyhraný profesionál, a ne student střední školy.

Čtvrteční večer Smetanovy síně patřil minulý týden mladým hudebníkům, studentům pražského hudebního gymnázia. Každoročně pořádaný galavečer představil sólisty širokého spektra nástrojů s více i méně známým repertoárem vybraným napříč obdobími. Symfonický orchestr hlavního města Prahy FOK pod taktovkou Jana Kučery tak připravil zážitek nadějným a nadšeným mladým hudebníkům a všichni společně pak početnému a vřelému publiku.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
1006

„Orchestrální předehra poměrně rychle uplynula, přesto však neztratila nic ze svého napětí a skryté předtuchy toho, co přijde dál.“

„Senzačním způsobem vyzněly společné gradace, které Dvořák pečlivě vystavěl a v tomto podání měly tah, sílu a pokaždé ohromný vrchol.“

„V monumentálním, imitačně zpracovaném Amen excelovali úplně všichni, především pak dirigent, který nedopustil, aby tentokrát došlo k jakýmkoliv nesouhrám.“

Blížící se Velikonoce s sebou tradičně přinášejí vlnu tematických koncertů. Tradicí je v tomto čase mimo jiné uvádění Dvořákova Stabat Mater Symfonickým orchestrem hlavního města Prahy FOK. Tentokrát se koncert konal ve středu večer v Obecním domě za přítomnosti početného publika. Originální spojení českého orchestru a sboru, polského dirigenta a sólistů českých a slovenských operních domů přineslo do společného díla osobité prvky, které když ve výsledné skládačce zapadly dohromady, vytvořily krásný hudební zážitek.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
008

„Všudypřítomná svěží energie, mistrovské hráčské umění, vzájemné napojení a především vtip, smysl pro detail a odvaha, to vše se podepsalo na zábavné a strhující interpretaci.“

„Přidaná hodnota tohoto večera ve formě nespočtu vychytaných malých i velkých nuancí, tempových a dynamických změn, náladového pojetí a společného jednoho dechu byla neocenitelná.“

„Po doznění posledních jarních tónů, které tematicky zapadly do kontextu dnešních dní, byli všichni hudebníci odměněni dlouhým nadšeným potleskem vestoje.“

Festival Pardubické hudební jaro nově pořádaný Komorní filharmonií Pardubice vstoupil do svého 44. ročníku. Na čtvrtečním zahajovacím koncertě domácí komorní soubor Barocco sempre giovane hostil sólistu Josefa Špačka. Společně připravili program z díla Vivaldiho a Piazzolly. Zaplněná Sukova síň Domu hudby byla nejspíš natěšena na atraktivní repertoár i účinkující, avšak koncert, který by pardubickým mohli závidět téměř kdekoliv jinde, zcela jistě předčil veškerá očekávání.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
1

„Čtyři věty Françaixova Dechového kvintetu č. 1 byly kořeněné především notnou dávkou humoru.“

„Svižné pasáže prověřily pohyblivost prstů všech dřevařek a jazyka hornisty. Všichni prospěli s vyznamenáním.“

„Nadšení vložené do provedení Krejčího kvintetu přineslo své ovoce a skvělý závěr koncertu byl obdařen dlouhým potleskem.“

Barokní refektář Profesního domu MFF UK na Malé Straně hostil v pondělní podvečer další z komorních koncertů pořádaných PKF – Prague Philharmonií. Vystoupil Kalabis Quintet, protentokrát pro nemoc ochuzený o svou hornistku, ovšem doplněný o sólohornistu PKF Mikuláše Kosku. Soubor s sebou přinesl program z autorů 20. století domácí a západní hudební scény. Celým koncertem se nesla příjemná atmosféra způsobená pohodovými, často až humornými kousky kvintetového repertoáru.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
502

„Symbolem dokonalosti tvořené kombinací výtečné intonace, frázování a citu pro věc se staly například výkony hobojistky Jany Brožkové či flétnisty Naokiho Sata.“

„Tok hudby Mystéria času se postupně komplikuje, a když dosáhne svého vrcholu, postupně se vrací zpět k lehce obměněné počáteční myšlence, až nakonec zcela odejde pryč.“

„Vypravěčská schopnost Thomase Quasthoffa byla okouzlující i pro člověka, který původnímu jazyku, tedy němčině, skoro vůbec nerozumí.“

Trojici vystoupení, která se jen tak nebudou opakovat, má za sebou Česká filharmonie se svým šéfdirigentem Semjonem Byčkovem na domácí půdě pražského Rudolfina. Sobotní odpolední koncert uzavřel sérii sestávající jednak z velké Brahmsovy první symfonie, provedené ovšem vedle zřídka slýchaného Mystéria času Miloslava Kabeláče a melodramu Viktora Ullmanna, ve kterém exceloval Thomas Quasthoff v roli recitátora. Koncert nejenže nabídl publiku senzační hudební zážitek, stal se svou dramaturgií rovněž mimořádně zajímavým a jedinečným.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
190314CFBraunerVodickahires28cPetraHajska

„Wodiczkova nekomplikovaná šestá sonáta nechává sólový nástroj vyniknout, aniž by na sólistu kladla zvláště vysoké nároky.“

„Corelliho concerto grosso mělo strhující rychlé krajní věty, klidnou, ale ne loudavou větu pomalou a taneční menuet zahraný tak akorát příjemně ‚od podlahy‘.“

„Povětšinou ponurou Šostakovičovu komorní symfonii zahrál orchestr ve své doposud největší sestavě se vší pečlivostí a respektem k autorově soukromí, které do díla bezpochyby vložil.“

V letošním roce už šestý koncert Českého spolku pro komorní hudbu představil Jiřího Vodičku coby sólistu a uměleckého vedoucího ad hoc Komorního souboru České filharmonie. Středeční podvečer patřilo Rudolfinum zprvu barokně-klasicistnímu, víceméně posluchačsky oddychovému repertoáru, později pak závažnějším dílům autorů 20. století. Celý koncert byl pestrý a zábavný, jen by si chvílemi zasloužil větší pečlivost a smysl pro detail.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
Z6P5831c-Petr-Dyrc

„Do Blechaczovy interpretace po celou dobu promlouvala hodná a citlivá duše spíše než rozhýřenost či opojení vášní.“

„Dirigent po celý večer poctivě a bez zbytečných okras konal to, co dirigent konat má – staral se, aby hráčům bylo jasno, kdy a jak mají hrát.“

„Už v první větě Šostakovičovy symfonie se dostával orchestr do takové dynamiky, že zvukem tak akorát naplnil celý prostorný sál.“

Smetanova síň pražského Obecního domu se připravovala na středeční koncert Symfonického orchestru hlavního města Prahy FOK se sólistou Rafałem Blechaczem, když v tom přišla zpráva, že dirigent pro nemoc nemůže přijet. Taktovky se ovšem ujal pohotový Eugene Tzigane a poněkud neplánovaně si zapsal do deníku svoji pražskou premiéru. Z původní trojice provedených autorů bohužel vypadl Christos Hatzis a zůstalo jen netradiční spojení Mozarta a Šostakoviče. O tom, že stálo být u toho, ale není nejmenších pochyb.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
001

„V Poémě-pohádce autorka nešetří půltónovými souzvuky ani nezpěvnými intervaly, které jsou přesto ve výsledku poslouchatelné.“

„Vystupování dirigentky nebylo ani opatrné, ani nepřerůstalo v neřízenou exhibici, tak akorát stačilo na to, aby přeneslo na hráče kus kouzla své osobnosti.“

„Oblíbený příběh Popelky je hudebně zpracován nejméně stejně tak poutavě, jako je tomu v případě vyprávění pohádkové babičky či dědečka.“

Pohádkový večer dirigentky Mathieson, takový byl název koncertu pořádaného Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu v pondělí 13. prosince ve Dvořákově síni Rudolfina. Spojoval hudbu tří autorů 20. století – Maurice Ravela, Sergeje Prokofjeva a Sofie Gubajduliny. Sólově se představila také mezzosopranistka Grace Durham. Chvílemi tesklivá, později pak tajemná až kouzelná a na závěr roztančená i dramatická hudba doplněná o malé překvapení dojala nejednoho z návštěvníků a návštěvnic tohoto koncertu.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
211208CFBychkovGersteinkoncertWR09cPetraHajska

„Zatímco dynamický rozsah celého orchestru byl velmi široký, klavírista se do větších akcí příliš nepouštěl – Gersteinův projev byl spíše střídmý.“

„Skvěle si počínaly žestě, které s sebou přinášely velké množství zvuku, avšak bez újmy na jeho kvalitě.“

„Závěrečné Rondo představuje rozvíjející se imitační proud hudby, jehož komponenty do sebe nádherně zapadaly a celku bylo velmi dobře rozumět.“

Mahlerův projekt Semjona Byčkova s Českou filharmonií postoupil o krok dál. Ve středu vpodvečer ve Dvořákově síni pražského Rudolfina společně uvedli autorovu Pátou symfonii. Velkolepé dílo bylo doplněno o Straussovu Burlesku, klavírní dílo jen o pár let starší, avšak naprosto odlišné. Sólově se představil Kirill Gerstein. Zvukem i lidmi naplněné Rudolfinum zažilo velkolepý koncert, který vloni touto dobou nemohl mít obdoby.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
211103PKFL4Camille-Thomashires16cPetraHajska

„V kontextu celého večera a v kombinaci se zasazením do zdobeného sálu mohlo uvedení slavnostní Gluckovy předehry vzbudit v návštěvnících pocit, jako by se stali součástí události pořádané dobovou aristokracií.“

„Violoncellistka Camille Thomas vystupovala sympaticky, komunikativně a vstřícně k publiku. Do hry pak dávala značnou dávku citu a její přednes byl velmi výrazný.“

„Všichni hráči orchestru napojení jeden na druhého bez sebemenšího zaváhání sehráli svou roli v hudebním celku, který dohromady tvořili.“

Antické náměty, motivy smrti a podsvětí, meditativní zastavení i žertovná Haydnova symfonie. To vše se stalo součástí středečního večera koncertní řady Setkání s příběhy umění, kterou PKF – Prague Philharmonia připravuje pro své nejvýznamnější sponzory i další donátory, kteří se rozhodli působení tohoto pražského tělesa finančně podpořit. Komorní obsazení orchestru si přizvalo ke spolupráci francouzsko-belgickou violoncellistku Camille Thomas. Významnou roli hrál také Lobkowiczký palác, v jehož honosných prostorech se společenský večer odehrál a jehož personál připravil pro hosty i mimohudební program.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
99

„Dramaturgie pražského orchestru bodovala při výběru nevšedního sólisty i nevšedního programu.“

„Nejneuvěřitelnějšími se staly pianové okamžiky, kdy by vedle klavíru bylo slyšet spadnout špendlík.“

„Vedle perfektní souhry orchestru jako celku jsou zárukou kvality také jeho sólisté, především ti z dechové sekce.“

Středeční večer patřil ve Smetanově síni Obecního domu Symfonickému orchestru hlavního města Prahy FOK a jeho hostovi. Tím byl tentokrát vynikající a osobitý klavírista Lukáš Vondráček, který pro příležitost zahájení sedmaosmdesáté koncertní sezóny pražského tělesa společně s ním nastudoval Rachmaninovův třetí klavírní koncert. Orchestr sám pak ve druhé půli koncertně provedl celého Stravinského Ptáka Ohniváka. Hudebníci v čele s šéfdirigentem Tomášem Braunerem hráli neslýchaně, přímo senzačně.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
1000

„Je obdivuhodné, že houslista vydrží jak fyzicky, tak duševně podávat stabilní virtuózní výkon v průběhu celého večerního koncertu.“

„Program byl proložen i společným duem Pavla Šporcla a Lukáše Sommera, což přineslo příjemný moment odpočinku od nepřetržité ryze houslové exhibice.“

„Zařazení se do světa šoubyznysu s sebou přináší i takové skutečnosti, mezi které tentokrát patřil příchod některých méně ohleduplných hostů.“

Přední český houslista Pavel Šporcl se rozhodl nastudovat a publiku představit vybrané kousky nejobtížnějšího houslového repertoáru. Projekt spojující vydání nové desky a následné turné připravil v průběhu roku 2020 a nyní jej prezentuje veřejnosti. Koncertní „šňůru“ Paganiniana započal v polovině září v Hradci Králové a v tomto týdnu dorazil do Prahy. V úterý a ve středu se svým hostem, kytaristou Lukášem Sommerem, vystoupil v Anežském klášteře.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
221

„Zajímavé bylo, že uvedené bloky skladeb byly proimprovizované, a tak se jednotlivé kusy slévaly dohromady.“

„Během strhujícího vystoupení kontrabasista podrobil svůj nástroj rozmanitým technikám zahrnujícím i hru štětcem, kovovými pruty nebo smyčcem bez žíní.“

„Projev dua Terra Incognita i hudební obsah jejich vystoupení byl o poznání klidnější než v první půlce večera.“

Úterní podvečer v pražském kostele U Martina ve zdi patřil experimentální hudbě a improvizaci. Kontrastní program připravila dvě dua – Maya Homburger a Barry Guy zahráli na housle a na kontrabas, Jiřina Marešová a Matouš Vlčinský pak na varhany a na klarinet. Koncert v rámci festivalu Prague Music Performance představoval nevšední hudební zážitek s dopředu neočekávatelným průběhem. Pražské publikum otevřené všemu novému jej však náležitě ocenilo.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
202109066512Vojtch-Brtnick

„Houslista Daniel Matejča hbitě zvládal výběhy až na konec hmatníku i dvojhmatovou techniku. A co víc, bylo znát, že si své vystoupení patřičně užívá.“

„Ze hry klavíristy Vsevoloda Zavidova je patrné téměř nadpřirozené propojení s nástrojem a jeho ovládnutí do nejmenších detailů.“

„Po progresivním Martinů zahrnujícím mimo jiné trubky a perkuse působil Beethoven až trochu moc slušně a při zdi.“

V pondělní podvečer se zaplnil koncertní sál Anežského kláštera u výjimečné příležitosti. Posluchačům bylo dopřáno krásných hudebních zážitků, o které se postaral Symfonický orchestr Českého rozhlasu pod taktovkou Roberta Kružíka se svými sólisty. Ti však tentokrát nebyli nositeli zvučných jmen uprostřed své kariéry majícími za sebou nekonečnou koncertní historii, nýbrž mladými talenty, které pravděpodobně tato dráha z velké části teprve čeká. Houslista Daniel Matejča a klavírista Vsevolod Zavidov předvedli, co umějí a na co se od nich ještě můžeme těšit.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
Strana 1 z 3