Benjamin Jusupov, izraelský skladatel, dirigent a klavírista tádžického původu, se vrací do Brna, kde před sedmi lety působil jako rezidenční umělec sezóny. Čekají ho zde tři koncerty – jeden komorní v Besedním domě a dva velké symfonické v Janáčkově divadle, a to od středy 23. do pátku 25. listopadu.

„Režisérka naštěstí neměla ambice pokoušet se přidávat do opery ´svůj´ příběh.“

„Pěvci kompletně tvořili vyrovnaný, dobře vybraný cast a režisérce ochotně hráli. Vesměs dobře se vyrovnali s češtinou a Janáčka zpívali oddaně.“

„Hanusovo vedení celého dramatu bylo podrobné a vášnivé, jak je u něj obvyklé.“

Opera Věc Makropulos v inscenaci Velšské národní opery se stala dalším vrcholem festivalu Janáček Brno 2022. Jak díky režii a scénografii, které podpořily sílu poselství textu Karla Čapka, tak díky hudebnímu nastudování Tomáše Hanuse. Brněnský rodák, ve Walesu působící už šest let, v pátek v Janáčkově divadle se strhujícím dílem skutečně triumfoval.

„Houslistka Viktoria Mullova má za sebou hvězdnou kariéru. Její styl hry tomu nasvědčuje, je věcná a rázná, se smyslem pro efekt.“

„Zazněla světová premiéra suity z opery Leoše Janáčka Věc Makropulos, kterou pro letošní festival vytvořil skladatel Tomáš Ille podle návrhu Tomáše Netopila.“

„Orchestr pod vedením Tomáše Netopila podal Obrázky z výstavy s impresionisticky laděnými barvami, se strašidelně napjatými pianissimy i velebnou mohutnou klenbou Velké brány kyjevské v závěru.“

Smyslem festivalu Janáček Brno 2022 je nejen ukázat, jak se v Brně hraje hudba Leoše Janáčka, ale také mít možnost slyšet, jak díla našeho skladatele interpretují zahraniční umělci. Poté, co Velké divadlo ze Ženevy předvedlo operu Káťa Kabanová, dostal v úterý 15. listopadu v Janáčkově divadle prostor její Orchestre de la Suisse Romande se samostatným programem, který dirigoval Tomáš Netopil. Vedle světové premiéry suity z Janáčkovy opery Věc Makropulos zazněl i Koncert č. 1 a moll pro housle a orchestr, op. 77 Dmitrije Dmitrijeviče Šostakoviče a Obrázky z výstavy Modesta Petroviče Musorgského.

„Některé momenty příběhu ve svém současném divadelním pojetí, vyhýbajícím se romantismu a až na výjimky i realismu, aranžovala Tatjana Gürbaca nápaditě a působivě, ale jiné podpořila odtažitou poetikou.“

„Corinne Winters zpívá a hraje Janáčkovu hrdinku Káťu jako velmi mladou moderní ženu. Působí v roli nesmírně přirozeně.“

„Tomáš Netopil podpořil vroucnost a láskyplnou citovost i dramatické nárazy, vedl těleso náruživě a neúnavně, ve velkoryse krásném spektru tempových a výrazových odstínů.“

Ženevské Velké divadlo bylo v neděli hostem festivalu Janáček Brno. Soubor přivezl čerstvou inscenaci Káti Kabanové, kterou s ním v minulých týdnech společně s režisérkou Tatjanou Gürbacou připravil a v nedávných dnech šestkrát uvedl dirigent Tomáš Netopil. Hvězdou večera v Janáčkově divadle byla v titulní roli americká sopranistka Corinne Winters. Káťu zpívala už v létě na Salcburském festivalu a na jaře v Ženevě předtím ztvárnila Jenůfu. Působila pokaždé mladistvě, zaujatě a nestrojeně.

„Naprosto uvěřitelně, na dřeň prožitě, v průsečíku realismu a divadelní stylizace, bez náznaku koncertních klišé.“

„Výsledkem bylo provedení díla neslýchaně poutavým způsobem, vzorovým, nedostižným.“

„V případě obou pěvců i pianisty komplexní umělecký výkon, který momentálně nemá v tomto díle konkurenci.“

Mimořádně intenzivní hodina, která zůstane v paměti na hodně dlouho, asi navždy… S takovým pocitem se neodchází z koncertu zdaleka pokaždé. Zážitek ze sobotního brněnského recitálu tenoristy Nickyho Spence, klavíristy Julia Drakea a mezzosopranistky Václavy Krejčí Houskové takovou sílu měl. Především díky téměř až poloscénickému ztvárnění Janáčkova Zápisníku zmizelého, stejnou měrou skvělého pěvecky i pianisticky.

„Pokud bych měla vyzdvihnout jednu věc, byla by to oddanost interpretovanému dílu.“

„Úsporná gesta Pavla Šnajdra i soustředěné výkony Doubravky Součkové a Miroslava Beinhauera daly vyniknout skladbám jako celku.“

„Závěr koncertu se nedá nazvat jinak než strhující a celý večer byl ukázkou výborné dramaturgie i skvělých interpretačních výkonů.“

V pátek 11. 11. se v Mozartově sále divadla Reduta konal v rámci festivalu Janáček Brno koncert souboru Brno Contemporary Orchestra. Na programu byly čtyři skladby – Slunce Inků Edisona Denisova, Capriccio Leoše Janáčka, Concordanza Sofie Asgatovny Gubajduliny a Koncert pro klavír a dechové nástroje Igora Stravinského. Výborná dramaturgie, skvělý zážitek.

Česká filharmonie na Koncertech pro svobodu a demokracii 16. a 17. listopadu od 19:30 hodin ve Dvořákově síni Rudolfina uvede Řecké a Maďarské lidové písně v úpravě Maurice Ravela a Bély Bartóka a Devátou symfonii Gustava Mahlera. K prvnímu českému orchestru se připojí rezidenční umělci letošní koncertní sezóny, dirigent Simon Rattle a mezzosopranistka Magdalena Kožená. Druhý koncert vysílá Česká televize na programu ČT art v opožděném přímém přenosu.

„V rámci festivalu Janáček Brno se představení odehrálo v místním divadle Reduta dokonce ve dvou večerech.“

„Koláž byla postavena na dopisech, které Olga psala otci z cesty do Petrohradu. Dopisy prosté i jímavé, plné optimismu. A to i přesto, že měla slabé srdce a že tyfus byl proto pro ni fatální.“

„Druhá polovina představení patřila zcela hudbě Leoše Janáčka, především opeře Její pastorkyňa, o které už Olga věděla, že v divadle neuslyší.“

Konzervatoř Brno vděčí za svůj vznik právě Leoši Janáčkovi. Kdyby viděl dnes, kolik studentů zde studuje a s jakými výsledky, měl by jistě radost. A ještě větší radost by měl, kdyby viděl, jaké půvabné pásmo si na jeho počest připravili na festival Janáček Brno. A to pod titulem Plačící fontána, který si vypůjčili z jeho sbírky Hradčanské písničky. Představení provedli dvakrát, v neděli 6. a v úterý 8. listopadu v divadle Reduta.

„Často se říká, aby se pěvci Janáčkovi vyhýbali, protože prý ničí hlas. Ale to vůbec není pravda! Vždyť se dá zpívat, pěvecká linka tam je!“

„Pěvci, kteří říkají, že se jim Mozart nezpívá dobře, že je jim nepohodlný, že musejí zpívat víc uvolněně, přecházejí důležitou etapu vývoje technického zpívání…“

„Můžu děkovat nahoru, že to můžu dělat, že tu šanci mám, je to vlastně privilegium! V žádném případě to není samozřejmost.“

Úspěšný a zcestovalý tenorista Aleš Briscein už mnoho let zpívá první obor na našich, ale i zahraničních scénách. Vystudoval hru na klarinet a operní zpěv na Pražské konzervatoři a později pokračoval na Západočeské univerzitě v Plzni. Je držitelem Ceny Thálie za rok 2012 za roli Romea v Gounodově opeře Romeo a Julie v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě a v roce 2014 ji získal znovu za roli Jaroměra ve Fibichově Pádu Arkuna v inscenaci Národního divadla. Často zpívá Janáčka, objel s ním kus světa, ztvárnil jeho postavy i v Mexiku (Števu z Jenůfy) či Japonsku (Skuratova z opery Z mrtvého domu). Před pár dny se vrátil z Grand Théâtre de Genève, kde zpíval roli Borise v sérii představení Janáčkovy opery Káťa Kabanová pod vedením Tomáše Netopila. Celý ženevský soubor s touto operou i s Alešem Brisceinem a Tomášem Netopilem přijede hostovat do Národního divadla Brno, konkrétně do Janáčkova divadla, a to v neděli 13. listopadu. U této příležitosti jsem se s naším tenoristou sešel, abychom si o inscenaci popovídali. Probrali jsme ale i mnoho dalších věcí…

„Calixto Bieito se v operním světě uvedl jako kontroverzní tvůrce, schopný přinést na jeviště jakékoli šokující scény. Kdo čekal, že bude šokovat i zde, byl zklamán.“

„Jaroslav Kyzlink dal Janáčkově hudbě razantnost i něhu, jímavé pasáže byly klenuté a sladká piana se chvěla v prostoru.“

„Brněnské obecenstvo bylo nadšené a aplaudovalo vestoje, včetně anglicky mluvících diváků, jejichž počet byl nepřehlédnutelný.“

Druhá z přehlídky operních titulů Leoše Janáčka na letošním Festivalu Janáček Brno byla Káťa Kabanová. Intimní a dojemný příběh Bouře z pera Alexandra Ostrovského zkomponoval Leoš Janáček a světová premiéra se odehrála v Brně v listopadu roku 1921. Od té doby prošla Káťa Kabanová mnoha světovými scénami. Pražská opera Národního divadla v Praze uvedla její poslední premiéru 28. ledna roku 2022, aby ji 9. listopadu předvedla na brněnském Festivalu Janáček.

„Kvarteto bylo založeno v roce 2002 a jeho jméno schválila dcera Pavla Haase Olga Smrčková-Haasová.“

„První housle hraje žena, Veronika Jarůšková, a je zřetelné, že právě její energie je ta vůdčí a že je to právě ona, která dává souboru duši.“

„Hrají-li všechny nástroje společně, vychází jim nádherný souzvuk, vyvážený a vyrovnaný. Samozřejmě k tomu přistupuje ještě dokonalá souhra jak technická, tak dynamická.“

Festival Janáček Brno 2022 nabral na otáčkách a nezastavil ho ani víkend. V neděli 6. listopadu v 15 hodin odpoledne se sešli hudbymilovní návštěvníci festivalu v rudě zářícím Mozartově sále v divadle Reduta, aby se zde potkali s Pavel Haas Quartetem. I když se tato odpolední doba spíš hodí pro poobědové lenošení, sál byl plný posluchačů, kteří s napětím očekávali slavné kvarteto.

„Vrcholné Janáčkovo dílo zahrál orchestr velmi dobře, melancholicky a s dramatickým espritem.“

„Eklektický Rubinsteinův styl vyzněl v Kasíkově interpretaci poeticky, s větším akcentem na lyričnost.“

„Symfonický orchestr Českého rozhlasu provedl Čajkovského symfonii v dobré interpretaci.“

Ve Dvořákově síni Rudolfina v Praze představil v pondělí šéfdirigent Janáčkovy opery Národního divadla v Brně Marko Ivanović se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu svůj soustředěný přístup k dílům Leoše Janáčka, Antona Rubinsteina a Petra Iljiče Čajkovského. Ze sólistů byl k programu přizván renomovaný klavírista Martin Kasík.

„Na festivalu zazněla verze s komorním orchestrem, v instrumentaci Miloše Štědroně a Miloše Orsona Štědroně a hrál Brno Contemporary Orchestra.“

„Tenorového partu se zhostil Jaroslav Březina, vyprávěl příběh vesnického chlapce lehce, šetřil hlas, měkce našlapoval a roli dokresloval psychologicky zdařilou mimikou.“

„Vystoupení Ivy Bittové bylo velmi originální a přirozené, i když part spíš parlandovala, byla autentická.“

Festival Janáček Brno představil novou verzi Janáčkova Zápisníku zmizelého. Kompozici premiérovanou před sto a jedním rokem obdařili orchestrací Miloš Štědroň a Miloš Orson Štědroň. Interpretace se zhostil Brno Contemporary Orchestra s Pavlem Šnajdrem, zpěváky Jaroslavem Březinou a Ivou Bittovou a „chórem“, který tvořily Iva Táborská, Veronika Slavíčková a Tereza Krejčí.

„Z dramaturgického hlediska mi přijde moc zajímavá povaha Janáčkovy Sonáty v tom smyslu, že nabízí mnoho možností párování s jinými skladbami.“

„Na Čecha zkrátka působí čarovně, když přijede světový klavírista a zahraje zásadní dílo české klavírní literatury v absolutní čistotě, s jasnou koncepcí a dynamickým bohatstvím, bez kompromisů v tempech a bez očí zabořených do tabletu.“

„Upřímně doufám, že příště se na podobný koncert vzedme mohutnější vlna zájmu a podaří se ho vyprodat.“

Letošní ročník Klavírního festivalu Rudolfa Firkušného v pražském Rudolfinu v sobotu zahájil norský klavírista Leif Ove Andsnes. Ačkoliv od něj pražské publikum v minulosti slyšelo už řadu profesionálních výkonů, tentokrát s sebou přivezl program, který sliboval neobyčejnou událost – obsahoval totiž mimo jiné kompletní cyklus Poetické nálady, op. 85 Antonína Dvořáka.

„Janáčkův Otčenáš, hudba k několika živým obrazům inspirovaným díly polského malíře Józefa Męciny-Krzesze, je vše, jen ne liturgické dílo.“

„Stravinského Mše, mimořádně krásná a zajímavá, v prostotě připomínající Žalmovou symfonii vznešená, končí prosbou o pokoj bez patosu, náhle, bez zvýrazněné tečky.“

„Janáček a Stravinskij si jsou hudebně dost vzdáleni, ale přesto je spojuje jedna podstatná věc: ani jednoho z nich by nebylo snadné napodobovat.“

Brno má jedinečnou památku spojenou s Leošem Janáčkem – baziliku Nanebevzetí Panny Marie v areálu augustiniánského kláštera. Zpíval tam roky jako chlapec, později byl ředitelem kůru. Chrámový koncert duchovní hudby právě na tomto místě ani v programu festivalu Janáček Brno 2022 nemohl chybět. Navíc byl šikovně a zajímavě sestaven.

„Brutálně suchá akustika sálu Stadionu, po rekonstrukci sice pohledného, ale klasice ani trochu nepřizpůsobeného, symfonické hudbě ani trochu nesluší a nesvědčí.“

„Martin Kasík, hrající z not, se popasoval s extrémně hustou sazbou skladby, jak nejlépe šlo.“

„Markéta Cukrová se zhostila zejména poslední části Vokální symfonie impozantně. A na rozdíl od Věry Soukupové, protagonistky někdejší první nahrávky díla, jí bylo i rozumět.“

První koncert festivalu Janáček Brno 2022 dal v pátek zaznít prostřednictvím hostování Symfonického orchestru Českého rozhlasu hudbě nepříliš často slýchané – dílům od Leoše Janáčka, Antona Rubinsteina a Vladimíra Sommera. Dirigoval Marko Ivanović. Vedle ambice přinést něco výjimečného, tedy skutečně festivalový program, mohlo být spojnicí daného výběru i Janáčkovo rusofilství. Koncert měl nicméně jeden problém. Z akustických důvodů, jak se nemilosrdně ukázalo, nebylo jeho situování na Stadion šťastné. Avšak – kam jinam…?

„Jiří Heřman nabídl prostřednictvím svého typického rukopisu nadčasově vizionářský vhled do Janáčkova poselství a Jakub Hrůša dal působivým živým obrazům přesně artikulované, ale přesto mimořádně emotivní hudební zdůvodnění.“

„V opeře využívá Jiří Heřman nad všemi detaily sílu symbolů a náznaků, vytváří atmosféru. Pro Glagolskou mši zvolil ještě méně konkrétní obrazy. Jde už téměř o choreografii.“

„Hrůša se zapsal premiérou inscenace do brněnských janáčkovských tradic velmi výrazným způsobem. Nejen dramaturgickým nápadem, který byl opravdu jeho a opravdu dobrý, ale i provedením.“

Osmý ročník festivalového bienále Janáček Brno otevřelo umělecky ambiciózní scénické propojení opery Z mrtvého domu a Glagolské mše. Za jedinečným projektem stojí režisér Jiří Heřman, který potvrdil schopnost hluboce oduševnělé vizualizace a výkladu vznešených a svátečních námětů, a dirigent Jakub Hrůša, oslavovaný při operním debutu v rodném městě jako světově nejúspěšnější český hudebník současnosti. Středeční premiéra právem zvedla publikum v Janáčkově divadle ze sedadel.

Vyhlašujeme výherce soutěže o dvě dvojice vstupenek na festival Janáček Brno, který se koná od 2. do 20. listopadu.

Program orchestrálního koncertu 4. listopadu nabízí tři pozoruhodná a zřídka uváděná díla, Janáčkovo Šumařovo dítě, Rubinsteinův Koncert pro klavír a orchestr č. 4 a Vokální symfonie pro alt, recitátora, sbor a orchestr Vladimíra Sommera. Symfonický orchestr Českého rozhlasu a Pražský filharmonický sbor povede dirigent Marko Ivanović. Jako sólisté vystoupí altistka Markéta Cukrová, klavírista Martin Kasík a jako recitátor Ondřej Brousek. Koncert se koná na Stadionu Kounicova.

Symfonický orchestr Českého rozhlasu připravil na pondělí 7. listopadu další ze svých abonentních koncertů pořádaných od 19:30 hodin ve Dvořákově síni Rudolfina. Pod taktovkou Marka Ivanoviće tam zaznějí balada Šumařovo dítě od Leoše Janáčka, Pátá symfonie e moll Petra Iljiče Čajkovského a Čtvrtý klavírní koncert d moll Antona Rubinsteina s Martinem Kasíkem. Přímý přenos koncertu vysílá ČRo Vltava, záznam nabídne ČRo D-dur.