Z listopadového zasedání Rady města Olomouce jednoznačně vyplynulo, že stávající koalice prosazuje úpravu organizační struktury Moravské filharmonie Olomouc a Moravského divadla Olomouc a jejich spojení do jedné instituce. Zdali k tomu opravdu dojde, však rozhodnou až olomoučtí zastupitelé za týden. Prioritou ředitele Moravské filharmonie Olomouc zůstává udržení a zachování umělecké autonomie i značky.
„Ve středu sáhneme do atraktivní nabídky Evropské vysílací unie. Nejprve zazní málo uváděné vrcholné dílo Césara Francka, jeho oratorium Blahoslavenství.“
„Víkendová dopoledne budou patřit varhanici a patronce hudby sv. Cecílii, pořad připravil Radek Menoušek se skladbami H. Purcella, B. Brittena, J. D. Zelenky a dalších.“
„A v sobotu v 15:11 vrcholná nahrávka Chopinova Klavírního koncertu č. 1 e moll s Krystianem Zimermanem a Polským festivalovým orchestrem, naprosto mimořádný snímek…“
Stanice D-dur Českého rozhlasu vysílá výhradně klasiku, a to 24/7, tedy nepřetržitě. Hudbu vybírají, ohlašují a přibližují konkrétní lidé s jedinečným zázemím, preferencemi a vkusem. Ve všední dny „od čtyř do osmi“ je v projektu Klasika na dosah dokonce prostor pro nenápadné vzdělávání. Stanice s hudebním názvem je pro portál KlasikaPlus.cz synonymem pro „samou hudbu“. Pravidelně proto nahlíží do jejího vysílání. Co tedy D-dur nabízí v týdnu od 4. do 10. prosince?
„Úvodní skladbou koncertu byl Smyčcový kvartet č. 3 Rafaela Kubelíka, fascinující dokument kompozičního umění legendárního českého dirigenta.“
„Kvarteto hrálo s neskrývaných potěšením kantabilní hudbu líbivé invence, na které si opravdu dávalo záležet.“
„Jednovětý kvartet hrálo kvarteto se zřetelem k výrazně proměnlivému dění, jakož i k náležitým rytmickým oživením.“
V pondělí 27. listopadu v Barokním refektáři Profesního domu MFF UK na Malostranském náměstí v Praze dávalo Sedláčkovo kvarteto k dobru svou pozitivní umanutost na tvorbu českých autorů. Jejich objevitelská kreativita vynáší na podia autory jednak zapomenuté a poté současné. Hudbu autorů večera – Rafaela Kubelíka, Václava Jindřicha Veita a Josefa Suka má soubor zažitou. Jednak ji představuje na koncertech a kvartety Kubelíka a Veita předali hudební veřejnosti v rozhlasových nahrávkách a na CD. Publiku se dostalo znamenitého provedení, byť v jednom či dvou opusech jakoby stále slyšelo hudbu budoucnosti.
„Středeční večer připomene nedožité devadesátiny Krzysztofa Pendereckého bohatým výběrem jeho skladeb. Zazní nejen tři jeho díla odkazující na válečné události.“
„Dále poslouchejte Symfonii č. 3 Gustava Mahlera s Bostonským symfonickým orchestrem a Seiji Ozawou a také s Jessyí Norman v altovém sóle.“
„Víkendová Návštěva bude v sobotu a v neděli dopoledne patřit nahrávkám Pražského komorního orchestru, který obvykle hraje bez dirigenta.“
Stanice D-dur Českého rozhlasu vysílá výhradně klasiku, a to 24/7, tedy nepřetržitě. Hudbu vybírají, ohlašují a přibližují konkrétní lidé s jedinečným zázemím, preferencemi a vkusem. Ve všední dny „od čtyř do osmi“ je v projektu Klasika na dosah dokonce prostor pro nenápadné vzdělávání. Stanice s hudebním názvem je pro portál KlasikaPlus.cz synonymem pro „samou hudbu“. Pravidelně proto nahlíží do jejího vysílání. Co tedy D-dur nabízí v týdnu od 20. do 26. listopadu?
„A ve 14:10 je na programu jedna ze skvostných nahrávek mladého Krystiana Zimermana, Brahmsův Klavírní koncert č. 2 B dur“
„Středeční večer pravidelně patří koncertům z nabídky Evropské vysílací unie. Tentokrát to bude Orchestr italského Švýcarska pod taktovkou nejvýznamnějšího polského dirigenta mladší generace Krzysztofa Urbanského“
„O víkendu budeme na návštěvě u Jana Mikuška, hráče na cimbál, kontratenoristy, sbormistra, dirigenta a zvukového mistra.“
Stanice D-dur Českého rozhlasu vysílá výhradně klasiku, a to 24/7, tedy nepřetržitě. Hudbu vybírají, ohlašují a přibližují konkrétní lidé s jedinečným zázemím, preferencemi a vkusem. Ve všední dny „od čtyř do osmi“ je v projektu Klasika na dosah dokonce prostor pro nenápadné vzdělávání. Stanice s hudebním názvem je pro portál KlasikaPlus.cz synonymem pro „samou hudbu“. Pravidelně proto nahlíží do jejího vysílání. Co tedy D-dur nabízí v týdnu od 13. do 19. listopadu?
„Pianistka dokázala svou duchovní ‚prorostlost‘ s příjmením Páleníček.“
„Dílo s temným námětem a ponurého vyznění hrála citlivě i s rozmyslem, přesto však mohla sušší pedalizací podtrhnout jeho naturalismus.“
„Tzv. ‚perličkovou‘ techniku a schopnost rovné hry v závratném tempu Jitka Čechová projevila v kratší Toccatě Jaroslava Ježka. Kratší, o to více však hutné.“
Nejen Klavírní festival Rudolfa Firkušného v těchto dnech sytí Prahu klavírním uměním. 6. listopadu se v Anežském klášteře o slovo přihlásil i bechsteinovský cyklus Hybatelé rezonance, představující tuzemské pianistické špičky, a tentokrát program obstarala Jitka Čechová, známá specialistika přes dílo Bedřicha Smetany. V poslední době se však „první dáma českého klavíru“ vydává i do mladších českých vod a právě poslední pondělí představila pečlivě dramaturgicky vystavěný recitál zahrnující například i skladbu Josefa Páleníčka, jejího tchána.
Cyklus sólových recitálů Hybatelé rezonance zve již 6. listopadu na koncert Jitky Čechové. V pečlivě sestavené dramaturgii nabídne v inspirativním prostředí Anežského kláštera skladby Vítězslava Nováka, Josefa Páleníčka, Leoše Janáčka, Jaroslava Ježka a také Josefa Suka. Hybatelé rezonance již šestým rokem uvádějí sólové koncerty výrazných osobností, které na mistrovském koncertním křídle C. Bechstein D 282 představují vlastní program sestavený exkluzivně pro tuto příležitost.
„K vrcholné Páleníčkově klavírní tvorbě jsem se prokutala díky třem klavírním koncertům a Concertinu, které jsem točila v roce 2014.“
„Nemohla jsem s ním osobně některé nejasnosti probrat, ale věřím, že mě intuice vedla správným směrem.“
„Janáček jako velký ctitel Dvořáka, Novák se Sukem vynikající studenti z jeho třídy… Páleníček – student skladby ve třídě Nováka – a Ježek ve třídě Suka.“
Pianistku Jitku Čechovou čeká 6. listopadu recitál v pražském koncertním cyklu Hybatelé rezonance. Program sestavila z děl českých autorů, skoro jako kdyby už předjímala Rok české hudby 2024. V něm je před ní mnoho sólových vystoupení se Smetanovou klavírní hudbou, kterou už před lety kompletně natočila, ale bude mít samozřejmě i řadu koncertů se Smetanovým triem, se kterým budou dokonce pro nadcházející rok rezidenčním souborem ve Wigmore Hall v Londýně. Čeští autoři budou podle jejích slov v roce 2024 určitě v převaze. A protože pro listopadový recitál vybírala z tvorby Vítězslava Nováka, Josefa Suka, Leoše Janáčka, Jaroslava Ježka a svého již nežijícího tchána Josefa Páleníčka, je i aktuální rozhovor pro portál KlasikaPlus.cz směřován k tuzemské klavírní literatuře.
„Na Bohuslava Martinů, který se už roky učil francouzsky, zapůsobila při turné orchestru Národní divadla největším dojmem Paříž.“
„Konečně v roce 1923 přišel balet Kdo je na světě nejmocnější. Už ne ´impresionistický´, ale nový, mající podobu rytmické grotesky s rozmarnou hudbou.“
„To, co jsem šel hledat do Francie, to nebyl Debussy.“
Měl pobýt tři měsíce, místo toho však zůstal sedmnáct let. Tak charakterizují životopisy Bohuslava Martinů jeho příjezd do Paříže v polovině října roku 1923, tedy před rovnými sto lety. Stipendium určené na nedlouhé studium skladby u Alberta Roussela se stalo příležitostí a prostředkem k naplnění bytostné touhy vymanit se nejen z tuzemské provinční malosti, ale i z konfrontace s německými a rakouskými kulturními a myšlenkovými vlivy. Martinů se upínal k Francii z obdobných důvodů jako Janáček k Rusku.
„Okouzlující vyrovnanost všech čtyř hlasů v jednotlivých sólech a celkově svěží provedení celé věty dalo hned od začátku jasně najevo, že tento večer přinese výjimečný hudební zážitek.“
„Heroldovo kvarteto hrnulo celou čtyřicetiminutovou skladbu v jednom velkém, komplexním celku, kterému nechyběla barevnost, vnitřní napětí, tah ani energie.“
„Dlouhé bouřlivé ovace vestoje byly zaslouženou odměnou za živelnou energii, kterou soubor posluchačům naservíroval.“
Heroldovo kvarteto je již dlouhá léta stálicí mezi špičkovými komorními soubory na české hudební scéně. V letošním roce slaví soubor ve složení Petr Zdvihal, Jan Valta (housle), Karel Untermüller (viola) a David Havelík (violoncello) úctyhodné 25. výročí založení. Slavnostní koncert k tomuto jubileu se konal poslední říjnovou neděli v Průhonickém zámku. Průvodního slova se ujali Václav Hrubý, viceprezident společnosti RegioArt a spoluzakladatel koncertního cyklu Sukův hudební Štiřín (nyní Zámecká hudební setkání v Průhonicích), a prof. Jiří Hlaváč, pedagog na pražské HAMU, předseda Rady Asociace hudebních umělců a vědců a člen Nadace Bohuslava Martinů či Nadace Život umělce. Zcela zaplněný Rytířský sál potvrdil nejen slavnostní náladu tohoto podvečera, ale také vysoké renomé Heroldova kvarteta.
„Zcela mimořádnou věcí je ovšem přímý přenos koncertu Bolero po asijsku z festivalu Hudební fórum Hradec Králové.“
„Ve středu od 20:00 můžete poslouchat nahrávky nedávno zesnulé pěvkyně Patricie Janečkové.“
„V sobotu na státní svátek 28. října poslouchejte program Česká hudba sváteční.“
Stanice D-dur Českého rozhlasu vysílá výhradně klasiku, a to 24/7, tedy nepřetržitě. Hudbu vybírají, ohlašují a přibližují konkrétní lidé s jedinečným zázemím, preferencemi a vkusem. Ve všední dny „od čtyř do osmi“ je v projektu Klasika na dosah dokonce prostor pro nenápadné vzdělávání. Stanice s hudebním názvem je pro portál KlasikaPlus.cz synonymem pro „samou hudbu“. Pravidelně proto nahlíží do jejího vysílání. Co tedy D-dur nabízí v týdnu od 23. do 29. října?
„Jitka Čechová, vynikající sólistka i komorní hráčka, umělecká garantka letošního ročníku, pro svůj koncert v srdci klavírů Bechstein zvolila ryze český repertoár.“
„Než však nabídla samotného Janáčka, kde kvalita jejího úhozu a smysl pro stavbu skladby nachází živnou půdu, zahrála Klavírní sonátu Josefa Páleníčka.“
„A přestože jednotlivé nálady skladby vycizelovala, její Páleníček, Janáček a Ježek zážitek ze Suka bohužel přebili.“
Jeden z posledních koncertů festivalu Lípa Musica patřil 14. října klavíristce Jitce Čechové. Umělecká garantka letošního ročníku se po komorních projektech uvedla i jako sólistka, a to v areálu výrobce klavírů Bechstein v německém Seifhennersdorfu nedaleko českých hranic. Překvapivě sáhla k pozdně romantickým a modernistickým skladbám Nováka, Suka, Janáčka, Ježka a Páleníčka a ukázala, jak široký je její záběr ve vztahu k české hudbě.
„Martin Kasík nezůstal sólovému partu nic dlužen. Do náročných pasáží a motorických částí první věty se pouštěl s chutí a dravou radostí, aby pak mistrovsky využil každou příležitost ukázat i kontrastní lyrické momenty.“
„Byl jsem potěšen také perfektním naladěním nástroje Petrof.“
„Dílko zaznělo v neotřelém pojetí, kdy se dirigentovi podařilo setřást usazeniny tradičních patetických nánosů.“
Předehrou k opeře Ruslan a Ludmila od Michaila Ivanoviče Glinky byla zahájena 189. koncertní sezóna Karlovarského symfonického orchestru v nedávno otevřeném sále v Císařských lázních. Sólista Martin Kasík se představil v klavírním koncertu Dmitrije Šostakoviče a poté následovaly ještě orchestrální práce Josefa Suka.
„Osobnost Radka Baboráka dokázala v uplynulých deseti letech činnost ansámblu pozdvihnout a opět ho dovést na naši i světovou interpretační špičku.“
„Dílo vyžaduje energické, technicky i výrazově precizní, přitom odlehčené provedení, což se i díky první houslistce souboru Martině Bačové podařilo dokonale.“
„Po bouřlivém potlesku pak sólista odlehčil náladu svým přídavkem, rozverným a málokdy uváděným Prestem E dur pro lesní roh a orchestr Wolfganga Amadea Mozarta.“
Podobně jako na zahajovacím koncertě 56. sezóny Kruhu přátel hudby ve Dvoře Králové nad Labem měli návštěvníci možnost vychutnat si 12. října i na druhém koncertě letošního cyklu orchestrální zvuk komorního ansámblu. Po Komorní filharmonii Pardubice to byli tentokrát Pražští komorní sólisté, jejichž uměleckým garantem, dirigentem a zároveň i sólistou je Radek Baborák, světově uznávaný hornista, vítěz mnoha mezinárodních soutěží, vyhledávaný pedagog a svého času i sólohornista Berlínských filharmoniků.
Fenomenální hornista a dirigent Radek Baborák bude hlavní postavou druhého koncertu letošního 56. ročníku Kruhu přátel hudby ve Dvoře Králové. Ten pokračuje koncertem, který bude stejně jako zahajovací orchestrální. Ve čtvrtek 12. října se od devatenácti hodin v Hankově domě představí orchestr Pražští komorní sólisté.
Lípa Musica nabídne v druhém říjnovém týdnu dva recitálové projekty, které pojí téma „Klavír všemi smysly“ a osobnost umělecké garantky Jitky Čechové. Ve čtvrtek 12. října se festival představí v Teplicích, a to premiérově v Rokokovém sálu místního zámku. Ten rozezní na popud umělecké garantky cembalo a jeden z nejvýraznějších světových hráčů na tento nástroj, íránsko-americký cembalista, žák Zuzany Růžičkové a dnes již český rezident Mahan Esfahani. Sobotní koncert pak bude závěrečným pro letošní německé festivalové působení. Poprvé v historii a ve shodě s celkovým zaměřením Lípa Musica své návštěvníky zve do Seifhennersdorfu, obce nedaleko Varnsdorfu, kde sídlí klavírní manufaktura C. Bechstein a také koncertní sál VielHarmonie. O tamní recitál se postará sama klavíristka Jitka Čechová, která pro tuto příležitost připravila ryze český program.
Institut Bohuslava Martinů 6. prosince pořádá devátý benefiční koncert na podporu své činnosti. Měl se konat už pozítří 9. října v novém prostoru auly Technologického centra Umprum, ale z technických důvodů akce přesunula místo i termín uskutečnění. Nově se koncert plánuje do Profesního domu na pražském Malostranském náměstí. Vystoupí přední představitelé mladé generace českých hudebníků, houslista Jan Mráček a klavírista Lukáš Klánský.
