PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Přítomno bylo něco výjimečného, co nebývá samozřejmou součástí každé interpretace a co většinu posluchačů navnadilo k dalšímu poslechu.“

„Jejich podání Koželuhova Koncertu energii nepostrádalo, avšak chyběla mi zpěvnost a poetičnost, kterou jsem vnímala v Bachově koncertu pro dvoje housle.“

„Co mě ale velmi překvapilo, bylo, že se tito dva interpreti rozhodli zařadit přídavek v podobě předehry k opeře Italka v Alžíru pro klavír na čtyři ruce, která už zazněla.“

Dva dny po svátku Tří králů se v Rudolfinu pod hlavičkou Mezinárodního hudebního festivalu České doteky hudby uskutečnil koncert s podnázvem Mediterranean sinfonica. Pestrý, ale poněkud nesourodý koncert – jak svým programem, tak garderóbou členek orchestru – představil umělce ze všech koutů světa. Jádro tvořil orchestr Magna Grecia z jihovýchodního italského města Taranto a kromě děl Rossiniho, Beethovena a Bacha zazněla například česká premiéra Klavírního koncertu na čtyři ruce od Leopolda Koželuha.

„Přístupy všech pedagogů byly samozřejmě trochu rozdílné. Nakonec jsem si stejně musela vybrat to, co se mně líbí nejvíce.“

„Bylo mým velkým přáním u Sabine Meyer studovat, má zvláštní druh pozitivní energie, který okamžitě předává na ostatní lidi.“

„K hudbě Karla Husy mě přivedl pan profesor Jiří Hlaváč.“

Anna Paulová v září tohoto roku křtila své debutové CD se skladbami Karla Husy a Bohuslava Martinů. K natáčení si společně s šéfproducentem klasické hudby vydavatelství Supraphon Matoušem Vlčinským přizvala celou řadu interpretů,…

„Mnozí posluchači se shodují, že koncerty tohoto cyklu nepatří mezi koncerty tradiční, tedy umí oslovit důmyslnou dramaturgií a skladbou interpretů.“

„V projevu Karolíny Cingrošové nebylo absolutně nic rušivého, interpretace byla velmi přirozená a jemně propracovaná.“

„Členové sboru zpívaly nenásilně, poněkud křehce, hudba působila místy jako z jiného světa.“

Festival Svátky hudby v Praze, Václav Hudeček a jeho hosté letos vstoupil do 32. ročníku na konci října koncertem v Dvořákově síni pražského Rudolfina. Po listopadovém koncertu v sále Pražské konzervatoře se dostalo i na Vánoční setkání v Betlémské kapli, které se uskutečnilo v úterý 19. prosince. Program byl pestrý a příjemný na poslech i pro posluchače, kteří koncerty klasické hudby pravidelně nenavštěvují.

„Giovanni Antonini měl přístup k práci natolik specifický, neotřelý a živoucí, že ve mně otevřel spoustu otázek.“

„Vyzařovala z něj neochvějná jistota, ale také laskavost, o kterou se každý citlivý hudebník mohl vděčně opřít.“

„Nejsem schopná říct, které z těles bylo lepší.“

Ve středu 29. listopadu byl v Dvořákově síni Rudolfina poprvé uveden program složený ze skladeb Josepha Haydna, Christopha Willibarda Glucka a Antonia Vivaldiho. Dirigoval ho italský dirigent Giovanni Antonini, který se na repertoár z období baroka a klasicismu přímo specializuje a kromě dirigování se také věnuje hře na zobcovou flétnu. V první polovině koncertu účinkovala Česká studentská filharmonie, díla v druhé polovině přednesla Česká filharmonie. Koncert byl nádhernou přehlídkou pestrosti v jednoduchosti a nejeden posluchač odcházel s nevšedním zážitkem.

„Novákova Bouře byla a je v České republice i ve světě uváděna velmi zřídka, ačkoliv se jedná o dílo, které bylo už na premiéře veřejností i kritikou vřele přijato.“

„Na některých místech se mi zdálo, že v důsledku delších dynamických ploch zanikaly drobné nuance, které by Novákovu hudbu předvedly v ještě větší pestrosti, barevnosti a vrstevnatosti.“

„Monumentální durové sborové vstupy byly klidným, ale důrazným vyvrcholením kompozice jak po hudební, tak obsahové stránce.“

V sobotu 11. listopadu bylo v Národním divadle v Praze provedeno dílo Vítězslava Nováka z jeho vrcholného tvůrčího období – Bouře, mořská fantazie pro sóla, sbor a orchestr na text básně Svatopluka Čecha, op. 42. Od posledního uvedení této monumentální kompozice v Národním divadle uběhlo více než půl století, jednalo se tedy o výjimečnou událost.

„Měla jsem dojem, jako bych byla na návštěvě u pana profesora Klánského v obýváku a jen tak mimochodem poslouchala Beethovenova díla z různých tvůrčích období.“

„Čas plynul napříč variacemi tak přirozeně, vše se dělo tak nějak samo, agogika i hudební struktura se vynořovala tak, jak jí bylo vlastní.“

„Oproti Ivanově ‚zenovému klidu‘ první poloviny koncertu přišel Lukáš s velkou energií, kterou dal do své interpretace dal od první noty.“

V neděli 5. listopadu se v rámci festivalu Rudolfa Firkušného uskutečnil koncert v Dvořákově síni pražského Rudolfina. Vystoupil na něm renomovaný klavírista Ivan Klánský s díly Ludwiga van Beethovena a pro druhou polovinu koncertu si přizval svého syna Lukáše, společně provedli čtyřručně druhou řadu Dvořákových Slovanských tanců. Večer, kdy na některých místech v České republice bylo možné pozorovat polární záři, se v Rudolfinu nesl také v duchu něčeho nebeského.

„Zvuk dobových nástrojů do značné míry určoval také interpretaci mladého klavíristy a bylo až s podivem, jak se znění skladeb ve srovnání se zněním na moderní klavíry lišilo.“

„Ačkoliv program koncertu nebyl dlouhý, zdál se mi poněkud ‚hutný‘.“

„Hrál s pokorou k nástrojům, skladatelově zápisu, možnostem, které se mu nabízejí i k možnostem vlastním.“

Eric Guo, vítěz druhého ročníku Mezinárodní Chopinovy soutěže na dobové nástroje ve Varšavě (mladší sestry „velké Chopinky“, která se koná jednou za pět let), se představil sólově v neděli 22. října v Praze ve vršovickém kulturním centru Vzlet. Nebyl to jeho první pražský koncert po čerstvém soutěžním úspěchu, ve čtvrtek 19. října zahrál společně s orchestrem Collegium 1704 v Rudolfinu Chopinův Klavírní koncert e moll pod taktovkou Václava Lukse.  Nedělní sólový recitál byl postaven z děl Chopina, Bacha, Beethovena a Schumanna.

„Prof. Klánský vyzdvihnul mimo jiné také schopnost Jiřího Hlaváče si při vší bohaté a pestré činnosti hudební, rozhlasové a jiné najít chvilku i pro sebe.“

„Úprava Jiřího Hlaváče působila velice autenticky, věřím tomu, že leckterý posluchač neznalý Mozartovy literatury by si snadno mohl myslet, že toto obsazení je původní.“

„Slovy ‚připadám si jako André Rieu‘ Jiří Hlaváč spontánně uvedl poslední skladbu Twilight Time od Josepha Wernicha ve vlastní úpravě.“

Přesně v den narozenin váženého pedagoga, klarinetisty, saxofonisty prof. Jiřího Hlaváče se konal gratulační koncert v Sále Bohuslava Martinů na Hudební fakultě Akademie múzických umění. Koncert to byl svižný, pestrý a Jiří Hlaváč se představil téměř ve všech svých rolích – kromě výše uvedeného také jako moderátor, skladatel, aranžér a jazzman. Od samého začátku akce byla ve vzduchu cítit přátelská, ale současně slavnostní atmosféra.

„V Čechách nemáme žádnou instituci, kurzy ani pedagogy, kteří by se na práci s písňovým repertoárem specializovali. To mi přišlo škoda.“

„Často nás hudba přirozeně nějak vede a text říká něco jiného. Nelze ignorovat ani jedno ani druhé.“

„Je třeba umět s publikem komunikovat a umět posluchače provést celým koncertem tak, aby odcházel se silným a krásným zážitkem.“

Johanna Haniková je mladá česká klavíristka, která letos pořádá první ročník písňové akademie na zámku ve Žďáru nad Sázavou. Akademie se uskuteční v termínu od 13. do 17. září a je otevřena jak sólistům, klavíristům a zpěvákům, tak ustáleným dvojicím interpretů. Do pěti dnů rozvržený program bude velmi intenzivní a dotkne se nejen nástrojové znalosti, spolupráce a kooperace mezi klavíristy a zpěváky, ale také naplnění potenciálu každého jedince a využití jeho osobních specifik při koncertním vystupování. Hodiny s lektory i workshopy budou otevřeny veřejnosti ve formě pasivní účasti, jí přístupné budou také koncerty.

„Členové byli velmi sehraní, dokázali pracovat s dynamikou, navzájem si dát prostor a prosadit se, kdykoli to bylo třeba.“

„Celý koncert byl pestrou plejádou písní s texty o lásce, o smrti, o štěstí a neštěstí, o přírodě a práci.“

„Celkově byla interpretace souboru Musica Poetica velmi přirozená a osobně velmi oceňuji čtení českých překladů textů písní, navodilo to krásnou atmosféru.“

V Respiriu Hudební a taneční fakulty AMU se v pátek konal koncert sefardských písní a dalších skladeb španělské hudby. Soubor Musica Poetica, který v roce 1999 založila Jana Janků, se specializuje především na autentickou interpretaci staré hudby za použití dobových nástrojů. Tentokrát s ním, účinkujícím ve složení Jana Janků, Lucie Lukášová a Kateřina Stávková, vystoupil jako host také kytarista Tomáš Najbrt. Podvečerním koncertem slovem zasvěceně provázela umělecká vedoucí souboru. Do světa španělských melodií a rytmů nás soubor přenesl o to lépe, že všichni byli sladěni v červeno-černých barvách.

„Poslouchat šestou symfonii Gustava Mahlera, rodáka z Vysočiny, nejspíš nebude snadné pro každého – jedná se o závažné dílo, jak hudebním obsahem, tak svou délkou.“

„Překvapila mě odvaha, s jakou se do kompozice od samého jejího začátku čeští filharmonici pustili.“

„Už chyběl jen malinký kousek k tomu, aby se k posluchačům nesla čistá hudba, bez jakéhokoliv tlaku či nejmenšího rušivého interpretačního zabarvení.“

Abonentní řady 127. sezony České filharmonie uzavírají tři koncerty, na kterých od 7. do 9. června šéfdirigent a hudební ředitel orchestru Semjon Byčkov uvádí celovečerní dílo, Symfonii č. 6 od Gustava Mahlera. Provedení symfonie, kterou snad sám Mahler původně pojmenoval „Tragická“, se na středečním koncertě 7. června v Dvořákově síni pražského Rudolfina setkalo s velkým ohlasem. Tyto koncerty jsou také posledními koncerty s violoncellistou Karlem Stralczynským, který v České filharmonii po bezmála 43 letech služby končí své působení.

„Oba dva skladatelé své skladby věnovali Základní umělecké škole Dobřichovice k dvacátému výročí jejího založení.“

„Čistá intonace dětí, které zpívaly ve sboru, dodávala provedení na nevinnosti, přirozenosti a prostotě.“

„Možná k výjimečné atmosféře přispělo i vědomí, jak je složité uvést prezentaci podobných rozměrů v realitu a že to není samozřejmá věc.“

Ve Valdštejnské zahradě Senátu Parlamentu České republiky se konal několikahodinový závěrečný program festivalu ZUŠ Open, na kterém vystoupilo asi 950 účinkujících dětí. Dětská produkce začala už po poledni v „Zóně malých i větších múz u Rybníčku“ a současně od třinácti hodin probíhala pestrá vystoupení na ploše saly terreny. V devatenáct hodin na stejném místě program uzavřel Slavnostní večerní koncert, na kterém jako hosté vystoupili mimo jiné herec Svatopluk Schuller a zpěvák Roman Janál. Dění bylo streamované a celým odpolednem a večerem svým slovem provázela ředitelka festivalu ZUŠ Open, Irena Pohl Houkalová.

„Taková jména, jako Dvořák, Smetana, Janáček, Martinů nám pořád dělají čest a slávu ve světě, byť ne všichni vědí, že jsou to Češi.“

„Dnes se někdy stane, že čínský Brahms je Brahmsovi bližší než leckterý evropský.“

„Když hraju se svými potomky, tak jsou to většinou akce, které nemusíme moc připravovat; když jeden udělá rubato, druhý udělá stejné.“

Rozhovor s Ivanem Klánským vznikal na akademii v pátek 19. května před koncertem, kterým pan profesor mimo jiné oslavil své pětasedmdesáté narozeniny. Povídání s děkanem Hudební fakulty AMU, koncertním pianistou, pedagogem a členem Guarneri tria bylo nejen o tomto koncertu, ale třeba také o aktuální pozici mladých hudebníků ve světě, srovnání asijských a evropských interpretů a o knize s názvem Klavírní myšlení Ivana Klánského Eugenie Koblížkové.

„Skladby interpretoval tak prostě, jako by na světě nebylo nic jednoduššího, v přesném vybalancování mezi přehledností hudebních myšlenek, využitím výrazových a technických prostředků a prožitkem.“

„Věřím, že jsem nebyla sama, koho v sále Lisztova hudba v podání Matyáše Nováka okouzlila způsobem, že si ji ještě nějakou chvíli po doznění první poloviny sám v sobě vychutnával.“

„Po tolika výrazových polohách, které Matyáš Novák použil v Lisztových skladbách, bych byla bývala čekala využití těchto prostředků i pro Chopinovu skladbu, ale že mladý pianista dokáže Chopinův hudební rukopis zřetelně odlišit, to jsem si ani ve svých nejodvážnějších sluchových fantaziích nedokázala představit.“

Prostory Anežského kláštera, které hostí cyklus klavírních recitálů Hybatelé rezonance, svou atmosférou účinek jednotlivých vystoupení ještě umocňují. Posledním koncertem sezóny 2022/2023 byl v pondělí 29. května 2023 recitál čtyřiadvacetiletého českého klavíristy Matyáše Nováka. Posluchači měli možnost v jeho podání slyšet jak původní Lisztovy skladby, tak Lisztovy transkripce písní Franze Schuberta.

„Hladké ukončování frází bylo nejen slyšitelné, ale i viditelné.“

„Zpěvnost ve volnějších částech druhé věty snadno ponoukala k zasnění se.“

„V lyričtějších dílech byl zvuk houslí opět sametově plný, v hlavních tématech nepostrádal odstín hravosti.“

Ve čtvrtek 18. května 2023 zazněl v rámci festivalu Pražské jaro koncert k výročí sta let od prvního pravidelného vysílání Československého rozhlasu. Zhostil se ho Symfonický orchestr Českého rozhlasu s německým dirigentem Corneliem Meisterem a českým houslistou Janem Mráčkem. Společně provedli díla Heinricha Marschnera, Antonína Dvořáka a Bohuslava Martinů. Slavnostní večer se konal ve Smetanově síni Obecního domu.

„Ženy za žesťovými a bicími nástroji v dřívějších dobách nebyly běžně k vidění – orchestr PKF jich má hned několik a jejich přítomnost sympaticky podtrhuje rozmanitost orchestru.“

„Jít rovnou k věci. Tak působila dramaturgie koncertu se Simonem Trpčeskim, první skladba večera byl totiž hned Rachmaninovův koncert pro klavír a orchestr č. 3 d moll, op. 30.“

„Nicméně, i přes určité nedostatky, si Simon Trpčeski naprosto získal přízeň (a troufám si říci i srdce) publika.“

Šestý koncert z devíti, probíhající v orchestrální abonentní řadě orchestru PKF – Prague Philharmonia patřil makedonskému klavíristovi Simonovi Trpčeskimu a hudbě Sergeje Rachmaninova a Dmitrije Šostakoviče. Jako dirigent se představil rumunský Gabriel Bebeșelea.

„Měla jsem pocit, že ke Kleinově sonátě má Kahánek osobní vztah.“

„Schubertova Impromptu byla výrazem tak nasycena, až už bych ani nepotřebovala víc.“

„Vztah Kahánka k Janáčkovi je obecně znám, a tak originální a kvalitní provedení této skladby pro mě nebylo žádným překvapením.“

Ve středu 8. března 2023 se konal benefiční koncert klavíristy Ivo Kahánka v rámci festivalu Věčná naděje. Večer v Zrcadlové kapli pražského Klementina byl věnován podpoře lidí s Alzheimerovou chorobou v Alzheimer Home Pitkovice a byl třetím z šesti koncertů letošního 6. ročníku festivalu.

„Pojetí Marka Kozáka respektuje interpretační tradici, hudební zápis a zdržuje se jakýchkoli interpretačních zvláštností.“

„Markovo provedení mi přiblížilo Prokofjevovu hudbu v naprosto jiném světle, než v jakém jsem ji doposud vnímala.“

„Marek Kozák zůstal do poslední noty závěrečného přídavku zcela soustředěný a pokud cítil nějakou únavu, nedal ji na svém hraní vůbec znát.“

Mladý klavírista Marek Kozák vystoupil v rámci programu komorních koncertů Symfonického orchestru hlavního města Prahy FOK. Na koncertě z cyklu Světová klavírní tvorba přednesl skladby Bacha, Chopina, Čajkovského a Prokofjeva. Za nedlouhou dobu, kdy se pohybuje v hudebním světě, stihl přitom nasbírat mnoho úspěchů na světových soutěžích. A nejen tam…

„Už od prvního cembalového akordu a prvních tónů houslí mě syntéza zvuku obou interpretů zaujala svou vznešeností.“

„Rozdílný původ z jejich hry nebyl patrný ani náznakem a Bachovy skladby zněly, jako by na ně oba umělci měli naprosto stejný názor.“

„Oba ve své hře využívali velmi jemných a nenápadných interpretačních prostředků.“

Příslib, že úterní koncert bude neobyčejný, dával již pohled na jména interpretů. Spojení íránsko-amerického cembalisty a francouzské houslistky ve mně budil velká očekávání. Souhra umělců pocházejících z různých kontinentů nebývá tradiční, o to méně, když jeden z interpretů je držitelem ocenění Wigmore Medal za přínos a uznání dlouhodobého vztahu s londýnským koncertním sálem a druhá hráčka byla jmenována rytířkou francouzského Řádu za umění a literaturu.