10

„Koncert se již od prvních tónů stal nádhernou oslavou svátku festivalu.“

„Vystoupení kapely Jazzová farma bylo krásným zakončením celého koncertu. Poslední aplaus byl dlouhý a vyžádal si přídavek.“

„Hudebně se představila Základní umělecká škola v České Lípě s tím nejlepším, co má.“

Dozněly poslední tóny koncertu, na němž na festivalu Lípa Musica vystoupila většina pedagogů vyučujících hudbu na českolipské umělecké škole. Jejich vystoupením se podařilo ukázat, že dovedou interpretovat hudbu velmi kvalitně, i když třeba nejsou koncertními mistry nebo sólisty. Veřejnost tak mohla posoudit, že děti, které jsou svěřovány k hudební výchově, mají dobré vzdělavatele. Kvalitu učitelů potvrzuje i účast dětí na nejrůznějších soutěžích nebo na veřejných vystoupeních, a to buď při slavnostech, nebo festivalech.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
21

„Petr Nekoranec plně potvrzuje, že i ve skromnějším prostředí se může talentované dítě díky velké píli vypracovat až na světová pódia.“

„Krásný hlas Stephena Costella se rozléhal po celém sále, za což ho diváci odměnili hned po první árii velkým potleskem.“

„Dirigent Rastislav Štúr zacházel s tělesem velmi citlivě a i v průběhu árií vedl hráče v takové dynamice, že zpěváci vynikli ve svých nejkrásnějších barvách.“

Jeden nedělní večer, dva tenoři, třetí listopadový den. Tato postupka znamenala pro pražské Rudolfinum velmi zajímavý koncert. Ve své „pražské“ spolupráci se předvedli dva tenoristé – Čech Petr Nekoranec a Stephen Costello z Philadelphie, kteří už v mladém věku stále více září na světové operní scéně. K tomu během koncertu přibylo pokřtění debutového alba Petra Nekorance s názvem French Arias. Večer, který by mohl evokovat i jakýsi souboj dvou profesionálních pěvců (jeden nadhodil poutavou árii, druhý odpověděl ještě lepším kusem a opačně), však prezentoval krásnou spolupráci, kde rivalita neměla šanci.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
DSC03567

„Jennifer Rowley byla výrazná, uvěřitelná, obdařila postavu mohutným, ale kontrolovaným hlasovým fondem.“

„Je možné polemizovat s trochu operetními kostýmy a scénografií.“

„Svatopluk Sem přidává v této úloze k rolím z poslední doby další skvělou kreaci.“

Verdiho Maškarní ples v pražském Národním divadle při premiéře před dvěma roky na podzim vzbudil zejména režijním a scénickým řešením rozporuplné reakce. Repríza, která připadla na poslední říjnový večer, nevyloučila už smířlivější pohled. Ale hlavně byla příležitostí danou americké sopranistce Jennifer Rowley pro její pražský debut a zároveň pro osobní debut v roli Amélie. Byl to úctyhodný výkon.

 
Zveřejněno v ZazněloPlus
2

„I když zpívám jedinou árii, tak samozřejmě beru ohled na celou roli, na celou operu.“

„I ve Verdiho operách je přítomno mnoho krásného z belcanta.“

„Belcanto je nejsnadnější a nejúčinnější způsob, jak zpívat, aby zpěvák nebyl unavený.“

Amélii ve dva roky staré inscenaci Verdiho Maškarního plesu zpívá v pražském Národním divadle dnes a v sobotu jako významný host americká sopranistka Jennifer Rowley. Jde o její debut v roli. S nynějším pražským operním šéfem Per Boye Hansenem se setkala v norské metropoli Oslo, když byl před několika lety ředitelem tamní Opery. Zpívala tehdy v Pucciniho Bohémě, byl to jeden z jejích prvních mezinárodních úkolů. Pozvání do Prahy má teď proto návaznou logiku. S Jennifer Rowley KlasikaPlus hovořila především o zpívání – o Verdim, o belcantu, o pomyslném seznamu budoucích rolí, které ji určitě zavedou i dál, především do německého repertoáru. Jako červená nit se rozhovorem vine přesvědčení, že je potřeba nespěchat: myslet na to, aby hlas mohl zůstat a zůstal dlouho mladý.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
1

Americká sopranistka Jennifer Rowley se debutově představí v Národním divadle v Praze jako Amélie v Maškarním plese Giuseppe Verdiho. Vystoupí pouze během dvou výjimečných večerů ve čtvrtek 31. října a v sobotu 2. listopadu. Inscenaci v režii Dominika Beneše a v hudebním nastudování ředitele Opery ND Jaroslava Kyzlinka má divadlo na repertoáru od roku 2017. S Jennifer Rowley vystoupí Svatopluk Sem, Peter Berger, Michal Lehotský, Marie Fajtová, Jana Sýkorová a Sbor a Orchestr Národního divadla.

 
Zveřejněno v VýhledPlus
img53916

Po pětiměsíční odstávce kvůli rekonstrukci otevře svou historickou budovu liberecké Divadlo F. X. Šaldy. Orchestr opery a pěvci s ní spojení chystají slavnostní galakoncert nazvaný OPERA GALA. Vystoupí na nich trojice kmenových sólistů divadla, Věra Poláchová, Lívia Obručník Vénosová a Sergey Kostov a jako host večera basista Luděk Vele, který je významně kulturně propojen s libereckou operou i regionem. Dirigentem galakoncertu, který zazní dvě po sobě následující soboty 2. a 9. listopadu vždy od sedmi hodin, bude šéf opery Martin Doubravský.

 
Zveřejněno v VýhledPlus
15

„Šéfdirigent Marko Ivanović s orchestrem NdB odstartovali večer hitem operních scén – ouverturou k Bizetově Carmen.“

„Roman Hoza kromě nesporných pěveckých kvalit prodal i svůj komediální talent a získal si sympatie publika.“

„V závěru večera zněla Polská krev Oskara Nedbala, na které se pěvecky i tanečně vyřádil Ondřej Koplík s mužským sborem.“

Tradiční zahajovací koncert Národního divadla Brno se mohl po úspěšném dokončení rekonstrukce Janáčkova divadla vrátit na piazzettu před tímto operním domem. Populární rekreační prostranství v centru města láká zejména během letních měsíců značné množství návštěvníků. V pátek však kolemjdoucí měli ještě pádnější důvody pár chvil spočinout. Koncert byl naplánován na 18. hodinu, ale už půl hodiny před začátkem se to na piazzettě hemžilo lidmi. Když se rozezněly zvony blízkých kostelů, ohlašující šestou hodinu večerní, bylo takřka plno.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
2

Národní divadlo moravskoslezské vstoupí do dalšího století své existence v dobovém i současném kontextu. Chystá nová nastudováními děl oblíbených v první sezóně 1919/1920, ale také přijalo výzvu přijít na jeviště s něčím zcela novým. Největší divadlo v kraji slavnostně zahájí sezónu zítra a pozítří originálně pojatým gala - poprvé ve dvou divadelních budovách NDM. V pořadí už desátý Galavečer 2019/2020 přitom bude jiný než předchozích devět. Odehraje se vždy ve dvou divadelních budovách a soubory NDM připravují i několik „zákulisních“ překvapení.

 
Zveřejněno v VýhledPlus
sobota, 31 srpen 2019 15:00

Lazebník sevillský na Špilberku

1

„Národní divadlo Brno zahájilo sezónu blokem oper na Špilberku.“

„K původnímu nastudování Lazebníka sevillského přizvalo Národní divadlo Brno italské tvůrce.“

„Auditorium bylo plné mladých lidí.“

Gioacchino Rossini napsal kolem čtyřicítky oper. Většinu znají pouze muzikologové a i ti pouze z notového záznamu, na jevišti mnoho z nich nikdy neměli šanci vidět. Je pouze jedna, kterou snad znají i ti, kteří do operního domu nikdy nevkročili. Jedna, která by klidně mohla aspirovat na titul opera oper, Wolfgang Amadeus promine; jedna, v níž co árie, to hit: Lazebník sevillský.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
Rigoletto-scena-6683643423049274028774143946789853684826112o

„Pražský filharmonický sbor je rozhodně jeden z těch nejlepších sborů, které v Evropě máme.“

„S Vídeňskými filharmoniky jde o přátelské soutěžení. A také je to často rodinná záležitost - někdo z rodiny hraje v jednom tělese, někdo v tom druhém.“  

„Hudební Vídeň by bez Čechů - a bez Maďarů - nebyla Vídní.“

Bregenz je třicetitisícové hlavní město spolkové země Vorarlbersko. Leží na nejzápadnějším konci Rakouska na břehu Bodamského jezera a je proslulé mimo jiné svým letním festivalem, k jehož „nej“ patří jednak Jezerní scéna pro velkolepá operní představení s hledištěm pro sedm tisíc lidí, jednak také už více než sedmdesátiletá spolupráce s jedním hudebním tělesem. Rezidenčním orchestrem jsou na Bregenzer Festspiele od samého počátku, tedy od roku 1946, Vídeňští symfonikové. Jejich intendant Johannes Neubert v rozhovoru pro portál KlasikaPlus říká, že Bregenz, kam někteří současní hráči jezdívali jako děti s rodiči, když byli členy orchestru ještě oni, je krásná výjimka přidaná k běžné každodenní práci.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
úterý, 23 červenec 2019 10:47

Jaké šance dává Operalia

1

„Ten Domingo, který se zamiloval do Prahy.“

„Letos dosáhnou věkové hranice 32 let a je to tedy jejich poslední šance.“

„Vítězství automaticky nějaké pozvání nezaručuje, ale jsou příklady, kdy se tak stalo.“

Konečně! Šest let o tom snili. Kdo? Gabriela Boháčová a Radek Hrabě, kromě jiného zakladatelé spolku Domingo-Mozart-Prague, kde společníkem je i jeden z největších operních pěvců – Plácido Domingo. Ten Domingo, který založil v Paříži v roce 1993 operní soutěž Operalia, z níž se stal mimořádný fenomén a jedna z nejvýznačnějších pěveckých soutěží na světě. Ten Domingo, který se zamiloval do Prahy, do její hudební minulosti i do její současné kulturní přítomnosti. Soutěž se koná každý rok v jiném městě, zájemců je nepočítaně, pro příští rok se prý uvažuje o Singapuru. V listopadu minulého roku mohli Gabriela Boháčová a Radek Hrabě slavit – Plácido Domingo oznámil, že 27. ročník se bude v červenci 2019 konat v Praze.

 
Zveřejněno v SouvislostPlus
sobota, 25 květen 2019 09:30

Vídeňská opera má dnes 150 let

1

Dopoledne vypuknou oslavy jubilující Vídeňské státní opery, a to ve velkém stylu. Slavný operní dům dnes slaví 150 let a u té příležitosti nachystal matiné, podvečerní premiéru a na zítra open air koncert. Část oslav bude k vidění i na webu opery v livestreamu.

 
Zveřejněno v SouvislostPlus
DSC08382---Copia

„V neděli se v Muzeu Antonína Dvořáka v Praze návštěvníci dotkli starého italského belcanta, a to se vším všudy.“

„Takhle přece dnes nikdo nezpívá, jak to dělá?“

„Bavila jsem se tím, že jsem zpívala obyčejné prosté tóny a poslouchala jejich ozvěnu.“

Asi před půl rokem jsem na sociální síti narazil na příspěvek spolužáka z AMU, barytonisty Andreje Beneše, který sdílel video své známé, sopranistky Astrey Amaduzzi. Přiznám se, že mi to jméno do té doby nic neříkalo. Po zhlédnutí videa, ve kterém zpívala árii Pucciniho Tosky, jsem se doslova zarazil, zda to, co slyším, je skutečné. Musel jsem si árii přehrát několikrát znovu, abych se ujistil, že neposlouchám historickou nahrávku ze začátku minulého století. „Takhle přece dnes nikdo nezpívá, jak to dělá?“ Hlavou se mi honily myšlenky a okamžitě jsem příspěvek okomentoval. Netrvalo dlouho a Andrej Beneš mi napsal, jak se s Astreou seznámili, že už jednou byla v Praze a že u nás chystá další pěvecké kurzy a koncert - ten nedělní.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
DSC5825

„Záměrem evidentně bylo nechat zaznít Verdiho Requiem jako tu skvělou ´operu´, plnou emocí a nádherných vokálních linek.“

„Mezi sólisty suverénně dominovala barvou hlasu, výrazem i technikou Jana Sýkorová.“

„Přestože byly orchestr a sbor oproti každodennímu opernímu provozu v nezvyklé společné pozici nahoře na pódiu, dostály úkolu velmi dobře.“

Verdiho Requiem je možné hrát a zpívat k „větší slávě Boží“, jak se vyjádřil sám skladatel, jako „operu v církevních róbách“, jak se nechal slyšet jeho současník Hans von Bülow, nebo dokonce jako „jeho nejlepší operu“, jak se vyjadřují mnozí další až do současnosti. Pražské Národní divadlo občas koncerty vlastními silami pořádá. Páteční s Verdiho monumentální skladbou na jevišti historické scény byl jedním z nich.

 
Zveřejněno v NedělePlus
středa, 27 březen 2019 13:44

FOK konečně i v opeře. S José Curou

FOK263201972dpi-29

„Od prvních tónů dával najevo, že má dostatek energie k vyzařování a víc než dost hlasu k opanování prostoru zvukem a intenzivním výrazem.“

„Cura nejen zpívá, ale také trefně hraje.“

„Posledním číslem – Peterem Grimesem - Cura příjemně překvapil, protože vybočil z obvyklých rámců.“

Čtyři velké typické a klíčové operní role. Otello, Canio, Samson, Peter Grimes… Tak shrnul v Obecním domě v Praze svou dosavadní dráhu šestapadesátiletý argentinský tenorista José Cura. Náplní velkolepě vyznívajícího dvouhodinového koncertu se v úterý staly výjevy ze čtyř oper, od Giuseppe Verdiho, Ruggera Leoncavalla, Camilla Saint-Saënse a Benjamina Brittena. Sólista oslnil velkým hlasem a velkými emocemi. Za objemné spolupráce Pražských symfoniků a Pražského filharmonického sboru. Dirigoval Jacques Lacombe.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
čtvrtek, 21 březen 2019 12:43

Temperament jižní Evropy v Pardubicích

REN2630

„Touto řadou operních abonentních koncertů vynahrazuje zdejší dramaturgie pardubickému obecenstvu absenci trvalé operní scény.“

„Gladys Rossi potvrdila, že patří ke špičce svého oboru a publikum jí za to odměnilo ovacemi ve stoje.“

„Dirigent David Gimenéz, který je synovcem José Carrerase, v Pardubicích už dirigoval.“

Temperament jižní Evropy, to byl podtitul uplynulé trojice abonentních koncertů Komorní filharmonie Pardubice, které se konaly na její domovské scéně, v Sukově síni Domu hudby. Název souvisel především s účinkováním italské sopranistky Gladys Rossi a španělského dirigenta Davida Gimenéze, kteří přijeli interpretovat operní a symfonickou hudbu italských a francouzských skladatelů éry romantismu, doslova operních velikánů.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
veb-Ostrava-NDM-P4140054-b

„Začátky ostravské scény před sto lety připomene Rusalka a Maškarní ples.“

„Mrtvé město Ericha Wolfganga Korngolda, brněnského rodáka, zazní sto let po světové premiéře, v Ostravě poprvé.“

„V české premiéře uvede ostravské divadlo komorní operu Proces od Philipa Glasse podle prózy Franze Kafky.“

Rusalka se v Ostravě za dosavadní stovku let operního provozu objeví už potřinácté, ale Salieriho Škola žárlivých naopak poprvé, stejně jako Korngoldovo Mrtvé město, Glassův Proces a Bernsteinova West Side Story. V příští sezóně k těmto titulům přibude také Verdiho Maškarní ples, klasická opereta a další muzikál a v baletu mimo jiné večer na Rossiniho hudbu.

 
Zveřejněno v VýhledPlus
pondělí, 11 březen 2019 18:19

Trubadúr v Liberci
Téměř gotická opera

SkvrnakovaIL-TROVATORE-67

 „Temný romantický příběh, nijak zvlášť autenticky středověký, nijak kontroverzně aktualizovaný.“

„Těžko říci, jestli je Trubadúr v tomto případě víc o Manrikovi a Leonoře, nebo o hraběti Lunovi, ale do hry v Liberci zásadním způsobem vstupuje také cikánka Azucena.“

„Divák odchází spokojen ze setkání s opravdovým uměním operního zpěvu.“

Sledovat Verdiho hudební drama zblízka má také něco do sebe. Ani mnohá italská divadla nejsou nijak obrovská, takže kontakt zpěváků a hlediště, vyplývající z nevelkých rozměrů interiéru liberecké operní scény, je především příjemný a určitě ne mimořádně neobvyklý. A nová inscenace Trubadúra v Divadle F. X. Šaldy je v této sezóně dalším projektem, který stojí za to vidět. Nejen pro malou vzdálenost od jeviště, ale i pro náboj dramatičnosti, který se podařilo opeře, hlavně hudebně, vdechnout.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
doncarlos-general-067

„První premiérové obsazení nebylo kompletně ideální. Nejlepšími pěvci byli Veronika Hajnová-Fialová a Jiří Brückler.“

„Skladatel se Donem Carlosem později ještě opakovaně zabýval. Jako kdyby se potýkal s pochybnostmi nad celým dramatem.“

„Klíčem k celému příběhu se zdá být scéna, v níž se setkávají Velký inkvizitor a král Filip.“

Nový brněnský Don Carlos, v pěti dějstvích čtyřhodinové představení, má jednolitý vizuální vzhled, temný, působivý a nadčasový. Hudba a příběh by však asi místy potřebovaly dostat ještě o něco větší podmanivost a kontrastnost. Verdiho opery jsou plnokrevná dramata - a tato, o nenaplněné lásce, věrném přátelství, nešťastném králi a ďábelské inkvizici, může být takovým dramatem dvojnásobně.

 
Zveřejněno v ReflexePlus

Opera na druhou. V životě se stanou různé situace. Jedeme z premiéry Verdiho Dona Carlose, kterou 2. února uvedlo Národní divadlo Brno, chystáme se natočit naše video Právě doznělo, tentokrát v autobusu cestou domů, a zjišťujeme, že jsme nebyli a nejsme sami - na sedadle v hledišti byl a na vedlejším sedadle v autobusu je šéfdirigent Janáčkovy opery Marko Ivanović. A protože Dona Carlose už brzy probereme v naší ReflexiPus, nešlo se Marka nezeptat, co čeká v nejbližší době jeho.

 
Zveřejněno v SeriálPlus
Strana 1 z 2