čtvrtek, 10 říjen 2019 10:08

Tři cesty k Dvořákovu Klavírnímu koncertu

5

„Velmi obtížná skladba, avšak plná neotřelé a podivuhodné krásy, která zdaleka nemusí vyznít tak neefektně, jak se o ní tvrdí.“

„Bohužel se následkem tohoto snažení většinou setřel pel zpěvnosti, vnitřní křehkosti a humoru některých partií koncertu.“

„Hrát v dnešní době čistě Kurzovu úpravu není průchodné.“

Pianista Ivo Kahánek se v poslední době podrobně zaobíral Klavírním koncertem g moll Antonína Dvořáka – na svou dobu nekonvenčním opusem sedmatřicetiletého, tehdy ještě nepříliš známého skladatele, kompozicí s pověstí nevděčného díla. Skladbu studoval, spolupracoval na její notové edici, natočil ji s Bamberskými symfoniky a Jakubem Hrůšou na CD a uvedl ji v září na festivalu Dvořákova Praha. To vše rozhodně dává hned několik důvodů k tomu, aby Ivo Kahánek pro KlasikuPlus shrnul svůj pohled na dlouholeté uvádění díla v úpravě Viléma Kurze při současné existenci původní verze, aby se vyjádřil na adresu jeho údajné nehratelnosti a aby se pokusil vystihnout, v čem spočívá jedinečná krása této ještě stále neoposlouchané hudby. Z jeho uvažování vyplývají tři důvody stylizace sólového partu koncertu daným způsobem - a také tři cesty k interpretaci.

 
Zveřejněno v OsobnostPlus
11

„Od prvního čísla programu bylo zřejmé, že posloucháme těleso s vytříbeným zvukem.“

„Krásná Benedetti je muzikální dáma, jež patří do širší světové špičky houslistek.“

,„Dvořákova Praha opět stvrdila vysokou úroveň, ve výsledku jsme byli svědky jednoho z nejsilnějších ročníků festivalu.“

Závěr letošního festivalu Dvořákova Praha ležel na bedrech Estonského národního symfonického orchestru s jeho bývalým šéfdirigentem a pro pověst estonského hudebního života stále aktivně pracujícím Neemem Järvim a skotskou houslistkou Nicolou Benedetti. Zahráli symfonickou báseň Úsvit Heino Ellera, Sibeliův Houslový koncert d moll a Čtvrtou symfonii Es dur Antona Brucknera Romantickou. A bylo to důstojné vyvrcholení festivalu.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
4

„Škoda, že Leopold Auer nemohl slyšet Renauda Capuçona.“

„Žít muzikou a pro muziku, je Capuçonovo životní heslo“

„Šestá Čajkovského symfonie v provedení České filharmonie byla skutečně silný zážitek.“

Je-li na plakátu jméno Capuçon, je to zárukou mimořádného koncertu. Je jedno, jestli je to houslista Renaud nebo jeho mladší bratr violoncellista Gautier. Praha měla neobvyklé štěstí. V rámci festivalu Dvořákova Praha slyšela oba. V odstupu pěti dnů. A ještě tomu s Českou filharmonií pod taktovkou Semjona Byčkova. Zážitek, na který budou milovníci klasické hudby dlouho vzpomínat.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
7

„Jediné, čo mi v hlave ostalo, bola opäť len otázka, prečo sa to rozhodol zahrať práve takto.“

„Čo sa Barkarole stalo, z môjho pohľadu, osudným, boli už príliš vyšperkované kantilény, ktoré, okrem poetickej jednoduchosti, strácali aj svoj smer a konštrukcia úsekov sa tak rozpadala.“

„Atmosféru tohto temného, vlastne zľahka hororového klavírneho cyklu plného obrazov nadprirodzených postáv vystihol Pogorelić veľmi presvedčivo.“

Asi v súvislosti so žiadnym klaviristom sa prívlastok „kontroverzný“ neskloňuje tak často, ako s Chorvátom Ivom Pogorelićom. Napokon, ako inak označiť umelca, ktorého príchod na hudobnú scénu sa spája s konfliktom porotcov Súťaže F. Chopina, po ktorom zo jury odstúpila samotná Martha Argerich. Svojej povesti nekonvenčného vykladača klavírneho umenia dostál aj v nedeľu 22. septembra, keď vystúpil v rámci festivalu Dvořákova Praha. Hral diela Bacha, Beethovena, Chopina a Ravela.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
11

„Viac než interpretačný exhibicionizmus je Giltburgovi blízky vnútorný prežitok a na vhodných miestach určitá intimita.“

„Zahrať tie najefektnejšie z Transcendentálnych etúd tak, aby nevyzneli ako dobre nacvičený akrobatický kus, ale ako plnohodnotné umenie s výrazom a charakterom, nie je ľahká úloha, Giltburg v nej však obstál znamenite.“

„Počúvať, ako citlivo prispôsobuje úhoz charakteru hudby, ako cíti čas a vnútornú energiu fráz a harmónie, či ako volí balans medzi zvukovosťou registrov, bol naozaj zážitok.“

Tradičný debutový deň festivalu Dvořákova Praha patril tento rok izraelskému klaviristovi ruského pôvodu Borisovi Giltburgovi. Laureát prestížnej Súťaže kráľovnej Alžbety a Súťaže Arthura Rubinštejna sa 20. septembra predstavil pražskému publiku v naozaj neľahkom programe: maratónom kompletného tuctu Transcendentálnych etúd Franza Liszta a Trinástimi prelúdiami op. 32 Sergeja Rachmaninova.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
5

„Učinil tak zručně, nebyl už úplný začátečník, ale v nezralosti také jasně nekriticky.“

„Nejen Dvořák, ale ani dirigent Tomáš Brauner nešetřil dynamikou.“

„Prostřední dějství, s úlohou lyrického zastavení, vykázalo už nejeden hudební moment prozrazující budoucí Dvořákovo směřování.“

Koncertní uvedení neznámé a nehrané rané opery je přesně jednou z věcí, která dokáže přidat hudebnímu festivalu na váze, jedinečnosti, přitažlivosti a historickém významu. Král a uhlíř ve čtvrtek večer v Rudolfinu na Dvořákově Praze byl sice velkou, opravdu velkou porcí not a zvuku, ale stálo za to ji vydržet. Nejen pro intelektuální poznání, ale určitě i pro potěšení. Mladý autor řídký příběh zhudebněním několikanásobně předimenzoval, ale zejména druhé dějství se zároveň ukázalo být hudbou, kterou by si člověk rád znovu poslechl.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
11

„Serenáda pro smyčce patří k nejoblíbenějším Čajkovského skladbám.“

„Gautier Capuçon je mimořádně talentovaný, technicky velmi dobře vybavený a hudebně skvěle připravený violoncellista.“

„Dramatičnost se prolínala celým provedením Symfonie č. 5.“

Festival Dvořákova Praha pokračoval 17. 9. druhým koncertem ze tří, které Česká filharmonie věnuje Čajkovskému. Antonín Dvořák a Petr Iljič Čajkovskij byli dlouholetí přátelé. Praha Čajkovského skladby znala, některé byly v Praze i premiérovány. I proto mu letošní Dvořákova Praha věnovala hned tři večery. V tom druhém opět pod taktovkou šéfdirigenta České filharmonie Semjona Byčkova zazněla před přeplněnou Dvořákovou síní Serenáda pro smyčce C dur, Variace na rokokové téma pro violoncello a orchestr A dur a Symfonie č. 5.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
5

Mezinárodní hudební festival Dvořákova Praha pomalu vrcholí. Dnes večer nabídne výjimečnou událost, koncertní verzi raného díla z odkazu Antonína Dvořáka, první podobu opery Král a uhlíř. Od zítřka do pondělí pak ještě čtyři koncerty. Klavírní recitály budou mít Boris Giltburg a Ivo Pogorelich. Ještě jednou vystoupí Česká filharmonie a jako její host tentokrát houslista Renaud Capuçon. Závěrečný koncert bude potom v režii Estonského národního symfonického orchestru pod taktovkou Neeme Järviho.

 
Zveřejněno v VýhledPlus
6

„Publikum bylo svědkem skvělého výkonu unikátního uskupení čtyř vyhraněných uměleckých individualit.“

„Hráči se odvážně utkávali v nelehké souhře harmonicky složitých spojů.“

„Poslední věta se svými nezvyklými a kompozičně nádhernými výchylkami od zavedeného formálního rámce vyzněla fantasticky.“

Závěr komorní řady festivalu Dvořákova Praha patřil hudbě Josefa Suka, Erwina Schulhoffa a patrona festivalu, Antonína Dvořáka. Kurátor této řady, slavný americký houslista židovského původu Gil Shaham, který je pražskému publiku dobře a dlouho znám, na několika předchozích koncertech této řady sám participoval. Ne tak při tom pondělním, třebaže měl zásluhy na jeho sestavení. Jeho pozvání přijali vedle českého Wihanova kvarteta také klavírista Michail Lifits, violistka Pauline Sachse a violoncellista Jens Peter Maintz.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
5

„Gil Shaham se rozloučil s Prahou způsobem, na který budeme dlouho vzpomínat.“

„Bacha hrají dnešní interpreti a my jsme až trochu pohlceni přemýšlením nad tím, jak se to hrálo v době Bachově.“

„Své umění představil Michail Lifits, který složil absolutorium i svým doprovodem v Dvořákovi.“

Houslista Gil Shaham se v roli kurátora komorní řady Dvořákovy Prahy naposledy publiku představil v podvečer v neděli 15. září v Anežském klášteře. Ve zcela zaplněném sále vystoupil s klavíristou Michailem Lifitsem, který Shahama citlivě a pozorně doprovodil ve dvou skladbách Antonína Dvořáka – Sonatině G dur a Sonátě F dur – a sám zahrál Schumannovu Sonátu pro klavír č. 2 g moll. Vedle Dvořákovy Sonáty byla nejočekávanější položkou programu Bachova Partita č. 3 E dur. Shaham se interpretací Bacha zabývá od mládí a slyšet na vlastní uši jeho pojetí je příležitost, která se hned tak nezopakuje.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
0

„V interpretaci Izraelské filharmonie a Zubina Mehty se absolutní, panteistické, Bohem všeobjímající pojetí Třetí symfonie zhmotnilo.“

„Izraelská filharmonie působí jako jedno tělo. Srdcem tohoto těla je od roku 1977 dnes již třiaosmdesátiletý Mehta.“

„…jako pomalu se zvedající, gradující polyfonii, dostávající se mimo náš svět. Nesmírný hudební zážitek, který nebude dlouho zapomenut.“

Dvořákova Praha přivítala po pěti letech v Rudolfinu znovu Izraelskou filharmonii se Zubinem Mehtou. A nelze než rozdávat několikanásobné superlativy a gratulovat k jejich nedělnímu uvedení Třetí symfonie Gustava Mahlera s mezzosopranistkou Gerhildou Romberger, Pražským filharmonickým sborem a Kühnovým dětským sborem: za technicky precizní orchestrální hru, za míru niternosti, kterou účinkující dokázali vytvořit, za schopnost srozumitelně odkrývat široký vnitřní svět této obrovské hudby, za osobité komorní pojetí. A to vše pod patronátem oduševnělého Zubina Mehty.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
4

„Označení tohoto večera za dosavadní vrchol orchestrálních koncertů Dvořákovy Prahy je myslím oprávněné.“

„Ikonickou skladbu české hudby zahrál Shaham brilantně, s pokorou a viditelnou láskou k autorovi.“

„Všichni zaslouží absolutorium, byl to jeden z nejlepších koncertů PKF – Prague Philharmonia, jaký jsem slyšela.“

Vyvrcholením festivalové koncertní řady Dvořák Collection bylo v sobotu 14. září vystoupení PKF – Prague Philharmonia se sólistou Gilem Shahamem a šéfdirigentem Emmanuelem Villaumem. Shaham předvedl své pojetí Dvořákova Houslového koncertu a moll a orchestr se blýskl v Sukově Meditaci na staročeský chorál „Svatý Václave“ a především ve „Varhanní“ symfonii Camilla Saint-Saënse.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
1

„Od roku 1858 se tu konal každé tři roky - v souladu s krásnými anglickými a anglikánskými tradicemi - velký sborový festival. Leeds Triennial Music Festival. Až do roku 1985.“

„Pak přišel patnáctý říjen 1886 a premiéra Svaté Ludmily... Na stejném festivalu zazněla také Bachova Mše h moll, Händelův Izrael v Egyptě, Mendelssohnův Eliáš a nová díla od domácích autorů.“

„Projekt Voices Yorkshire chce vrátit hrabství na severovýchodě Anglie zpátky na scénu vokálního dění.“

„Ano, ale jen na dvě minutky – právě tam probíhá zkouška na koncert,“ odpovídá muž u vchodu do zákulisí na otázku, jestli by bylo možné nahlédnout do hlavního sálu, do Victoria Hall. Jsme v Leedsu na severu Anglie a zdejší radnice, Town Hall se sedmdesát metrů vysokou věží, má jednu jedinou, zato silnou spojnici s českou hudbou. Patnáctého října 1886 tady dirigoval Antonín Dvořák světovou premiéru svého oratoria Svatá Ludmila. Na provedení se tehdy podílelo sto dvacet orchestrálních hráčů a sbor o třech stech padesáti zpěvácích.

 
Zveřejněno v ReportážPlus
1

“Intenzita přirozené muzikality a výrazu provázela oba hráče po celý koncert.”

“Ranému dílu by se možná paradoxně nedostalo takového vyznění, nebýt právě toho slavnějšího.”

“Verzi s klavírem bylo nesmírně zajímavé slyšet obzvláště v druhé větě koncertu h moll, kde komornější ráz zvuku dodává na intimitě a niternosti.”

Provedení obou violoncellových koncertů Antonína Dvořáka jsme se na mezinárodním hudebním festivalu Dvořákova Praha dočkali v jeden večer, v neobvyklou 22. hodinu, na magickém místě Anežského kláštera a se skvělými sólisty. Když violoncellista Jiří Bárta a klavíristka Terezie Fialová o půlnoci dohráli a přijali potlesk vestoje, bylo očividné a slyšitelné, že jejich mise byla více než úspěšná.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
0

Mezinárodní hudební festival Dvořákova Praha se dostal za svou polovinu a i v druhé přinese další zajímavé projekty. V pondělí od 20:00 hodin se ve Dvořákově síni Rudolfina uskuteční poslední koncert komorní řady, další skladby Čajkovského nabídne Česká filharmonie, Semjon Byčkov a francouzský violoncellista Gautier Capuçon a publikum se může těšit i na další Dvořákův unikát - první zhudebnění libreta opery Král a uhlíř, jehož uvedení se skladatel za svého života nedočkal.

 
Zveřejněno v VýhledPlus
9

„Hlavnou osou večera bolo spojenie Čajkovský – Byčkov – Česká filharmónia.“

„Gerstein na mňa pritom pôsobí ako ten typ interpreta, ktorý neustále hľadá nové spôsoby, ako dielo podať: a to môže byť dvojsečná zbraň.“

„Vo forte úsekoch som naozaj mala pocit, že sa mi zvuk dostáva do každej bunky.“

Na festivale Dvořákova Praha odznel v piatok 13. septembra prvý z troch koncertov Českej filharmónie venovaných hudbe Petra Iľjiča Čajkovského. Pod taktovkou toho najpovolanejšieho, Semjona Byčkova, zazneli dve diela, ktoré sú z hľadiska frekventovanosti uvádzania veľmi kontrastné: na jednej strane legendárny Koncert pre klavír a orchester č. 1 b mol, ktorého sa ujal Kirill Gerstein, na strane druhej symfónia Manfred, s ktorou dramaturgia orchestrálnych koncertných sezón a festivalov počíta oveľa menej.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
7

Nadcházející víkend mezinárodního hudebního festivalu Dvořákova Praha bude opravdu nabitý. Na zítra festival přichystal tradiční (nejen) hudební odpoledne pro děti a jejich rodiče. A na koncertních pódiích se během víkendu vystřídají Gil Shaham a PKF - Prague Philharmonia, Izraelská filharmonie pod taktovkou žijící dirigentské legendy Zubina Mehty a s ní altistka Gerhild Romberger, Pražský filharmonický sbor a Kühnův dětský sbor.

 
Zveřejněno v VýhledPlus
pátek, 13 září 2019 17:15

Trio pro jeden večer jako srostlý tým

7

„Uznávaný sedmadvacetiletý violoncellista s respektovaným šestašedesátiletým klavíristou se opět pražským posluchačům nesmazatelně otiskli do duší.“

„Byli jsme svědky splynutí všech interpretů, kteří hráli jako jedno tělo, jedna duše…“

„Už po druhém koncertu komorní řady lze konstatovat, že to, co zatím zaznělo, se bude v následujících ročnících překonávat jen těžko.“

Další z koncertů komorní řady Dvořákovy Prahy se uskutečnil ve čtvrtek 12. září. Tentokrát již v tradičních prostorách – v klášteře sv. Anežky České. Kurátor komorní řady houslista Gil Shaham pozval k tomuto vystoupení dva kolegy – německého klavíristu Gerharda Oppitze a rakouského violoncellistu perského původu Kiana Soltaniho. Přestože již dva dny předtím vystoupili v klavírním kvintetu společně s Josefem Špačkem a Pavlem Niklem a zdálo se, že jejich interpretaci Brahmse nemůže nic překonat, v tento večer jsme byli opět svědky malého hudebního zázraku, který korunovalo provedení Klavírního tria č. 3 f moll Antonína Dvořáka.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
0

„Jde o dílo, které v podobě, kterou jsme slyšeli, funguje a obstojí.“

„Jamník vtiskl provedení převažující pocit intenzivní lyričnosti a přes svůj úkol se přenesl se záviděníhodným technickým nadhledem a s úsměvem.“

„V Sukově Pohádce tentokrát vyzněly silněji momenty výrazově temnější, barvitější a závažnější, ukazující kupředu.“

Nástrojové koncerty Antonína Dvořáka – violoncellový, houslový i klavírní - může festival Dvořákova Praha opakovat každoročně, vždy s novými interprety, kteří je znovu a znovu oživují a v detailech poznamenávají osobitostí, jinak nasvěcují a vykládají. Koncert A dur pro violoncello a orchestr, raný, první ze dvou skladatelových pro tento nástroj, je jako rarita zatím v jiné pozici. Tomáš Jamník nicméně ve středu pro jeho poznání učinil jako sólista hodně – a opravdu dobře.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
5

„Gil Shaham usedl k pultu druhých houslí a prim přenechal Josefu Špačkovi.“

„Charakteristikou souboru vytvořeného pro jeden večer byla schopnost odevzdat své individuální umění ve prospěch celku, pozornost jednoho vůči druhému a neskrývaná radost ze společného hraní.“

„Jaká to příležitost pro tak skvělé interprety povýšit skladbu na vrcholný posluchačský zážitek! Tak se i stalo.“

V roce 2016 zahrál na Dvořákově Praze americko-izraelský houslista Gil Shaham s Orchestrem dell’Accademia Nazionale di Santa Cecilia a jeho šéfdirigentem Antoniem Pappanem Čajkovského Houslový koncert D dur a pro mnohé posluchače to byl nezapomenutelný zážitek. I proto se díky jednání s předchozím uměleckým ředitelem festivalu Markem Vrabcem letos Gil Shaham do Prahy vrátil v roli kurátora komorní řady. Dokonalost interpretace povýšenou radostí z hudby a podtrženou nádherným zvukem Shahamových stradivárek „Comtesse de Polignac“ si během letošního ročníku festivalu vychutnáme několikrát. Třikrát v komorní hře. (10., 12. a 15. září), v sobotu 14. září pak vystoupí s PKF–Prague Philharmonia jako sólista ve Dvořákově Koncertu a moll. Poprvé se Gil Shaham v komorní řadě ve Dvořákově síni Rudolfina představil se svými hudebními přáteli v úterý - jako člen klavírního kvinteta.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
Strana 1 z 3