„Hrají to mladí lidé a je to o mladých lidech. A takový je i jazyk, nechtěli jsme nic stylizovaného.“
„Chtěl bych vyzdvihnout zpěváky. Jeli naplno. Učili se. Navíc dokázali nakonec dostat i něco ze sebe. Nebudou to chodící loutky na scéně, ale plnohodnotní operní herci.“
„Doufám, že mobil člověk, když přijde domů, odloží a půjde třeba navštívit někoho blízkého. To by byla pro mě ta největší katarze, které by mohlo naše představení dosáhnout.“
V rámci festivalu Janáček Brno 2022 budou uvedeny ve čtvrtek 10. listopadu v Divadle na Orlí světové premiéry dvou soudobých oper z per studentek JAMU – J.A.K. z Labyrintu od Noemi Savkové a Kalvárie od Markéty Brothánkové. „Přijde mi, že se sešel tým, který jsem v divadle ještě nepotkal. Jeden ke druhému jsme byli vstřícní,“ komentuje realizaci Kalvárie Marek Řihák, student operní režie. Hudebního nastudování se zhostil student dirigování Marek Madeja. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz přibližují, jak probíhaly přípravy a vzájemná spolupráce, naznačují pojetí koncepce díla a přemýšlejí nad tím, co by měla opera v divácích zanechat. Námětem dílo reaguje na aktuální dění ve světě, na problémy spojené se sociálními sítěmi, na izolovanost a samotu lidí žijících ve virtuální realitě. Navíc zpracovává skutečnou událost. Jaká tři přání směřuje k divákům skladatelka Markéta?
„Z dramaturgického hlediska mi přijde moc zajímavá povaha Janáčkovy Sonáty v tom smyslu, že nabízí mnoho možností párování s jinými skladbami.“
„Na Čecha zkrátka působí čarovně, když přijede světový klavírista a zahraje zásadní dílo české klavírní literatury v absolutní čistotě, s jasnou koncepcí a dynamickým bohatstvím, bez kompromisů v tempech a bez očí zabořených do tabletu.“
„Upřímně doufám, že příště se na podobný koncert vzedme mohutnější vlna zájmu a podaří se ho vyprodat.“
Letošní ročník Klavírního festivalu Rudolfa Firkušného v pražském Rudolfinu v sobotu zahájil norský klavírista Leif Ove Andsnes. Ačkoliv od něj pražské publikum v minulosti slyšelo už řadu profesionálních výkonů, tentokrát s sebou přivezl program, který sliboval neobyčejnou událost – obsahoval totiž mimo jiné kompletní cyklus Poetické nálady, op. 85 Antonína Dvořáka.
„Pak to ale šlo rychle – tři zbývající věty napsal během jednoho měsíce.“
„Semjon Byčkov s Českou filharmonií letos v létě se Sedmou symfonií objeli polovinu západní Evropy.“
„Byla celá pátá věta myšlena jako parodie? Pak ale co ta hymna?“
Přes neuvěřitelně bohatý hudební život Pražanů některé symfonické orchestry musejí hrát dva nebo tři dny po sobě jeden a týž koncert, aby uspokojily poptávku hudbymilovného obecenstva. Pro recenzenta, který z pracovních i osobních důvodů nemůže jít na koncert první den, je to obrovská šance dílo slyšet. Tak se stalo, že Sedmou Mahlerovu symfonii v podání České filharmonie jsem uslyšel až 4. října.
„Mě hlavně baví ta cesta. Baví mě pracovat na sobě tak, abych se posouvala neustále dál, abych svoje povolání mohla dělat co nejlépe.“
„V současné době je na nás dirigentky upřena záře reflektorů, a až tahle vlna zájmu přejde, věřím, že se to srovná a nebudeme mluvit o pozitivní diskriminaci žen.“
„Nechci, aby mé dirigování vypadalo nacvičeně. Takže se snažím co nejvíce sladit všechny složky dirigování tak, abych to byla já, a ne cvičená opice.“
Dirigentka Alena Jelínková má sympatický životní cíl – dělat svou práci co nejlépe, tak, aby to bavilo ji i posluchače. Její hudební dráha začala ve Valašském Meziříčí, odkud pochází, vedla na Pražskou konzervatoř a Hudební a taneční fakultu Akademie múzických umění a zdaleka nekončí u proslulého pedagoga Johannese Schlaefliho v Curychu, k němuž nastoupila letos v září. Muzikalitou, pracovitostí, smyslem pro humor i nadhledem okouzluje spolupracovníky i návštěvníky koncertních sálů a opavské opery. Upozornila na sebe na letní Ševčíkově akademii v Horažďovicích, spolupracuje s Janáčkovou filharmonií Ostrava a s Pražským filharmonickým sborem... a květnu 2023 ji čeká koncert nazvaný Debut Pražského jara.
„Jiří Heřman nabídl prostřednictvím svého typického rukopisu nadčasově vizionářský vhled do Janáčkova poselství a Jakub Hrůša dal působivým živým obrazům přesně artikulované, ale přesto mimořádně emotivní hudební zdůvodnění.“
„V opeře využívá Jiří Heřman nad všemi detaily sílu symbolů a náznaků, vytváří atmosféru. Pro Glagolskou mši zvolil ještě méně konkrétní obrazy. Jde už téměř o choreografii.“
„Hrůša se zapsal premiérou inscenace do brněnských janáčkovských tradic velmi výrazným způsobem. Nejen dramaturgickým nápadem, který byl opravdu jeho a opravdu dobrý, ale i provedením.“
Osmý ročník festivalového bienále Janáček Brno otevřelo umělecky ambiciózní scénické propojení opery Z mrtvého domu a Glagolské mše. Za jedinečným projektem stojí režisér Jiří Heřman, který potvrdil schopnost hluboce oduševnělé vizualizace a výkladu vznešených a svátečních námětů, a dirigent Jakub Hrůša, oslavovaný při operním debutu v rodném městě jako světově nejúspěšnější český hudebník současnosti. Středeční premiéra právem zvedla publikum v Janáčkově divadle ze sedadel.
„Česká divadla, orchestry a festivaly ta videa samozřejmě taky chtějí natáčet, ale nikdy jim nezbyl čas, peníze ani energie. Covid všem posunul preference – najednou chtěli videa všichni.“
„Na rozdíl od streamu či přímého přenosu můžete záznam koncertu nebo opery do detailu vykonstruovat a udělat tak z koncertu nebo opery opravdu dramatický zážitek.“
„Některé věci, které fungují na divadle, ve filmu nefungují, a tady nastupuje překlad z divadelní do filmové řeči.“
Covidová pandemie přinesla kultuře hodně strádání a omezení, ale přinesla i nové možnosti. Divadelní představení, opery i koncerty se začaly streamovat a výstupy uchovávat jako paměť doby. Ukázalo se, že to nemusí být jen o mechanickém zaznamenání akce, ale že je možné ke každé události přistoupit specificky a pracovat s novými prostředky. Významnou postavou, která tak vytváří ze streamů nový umělecký obor, je brněnský televizní režisér Jakub Kořínek.
„Opera Z mrtvého domu je v kontextu Janáčkova díla věc velmi idealistická.“
„Ducha má Glagolská mše mocného, inspirována tradicí křesťanské spirituality je také, ale kus velké provokace v ní ale bují ještě nápadněji.“
„Mým cílem a přáním je, aby odměnou za naši práci byl velký zážitek a prožitek, na straně umělců i publika.“
Z mrtvého domu, poslední Janáčkovu operu komponovanou podle Dostojevského, spojuje nejnovější inscenace Národního divadla Brno s Glagolskou mší, ryze koncertním duchovním dílem zhudebňujícím staroslověnský liturgický text. Díla z posledních let skladatelova života zahajují 2. listopadu festival Janáček Brno 2022, scénický tvar pak má ještě několik repríz. Režie je dílem Jiřího Heřmana, hudebně za projektem stojí dirigent Jakub Hrůša, který se tak vzácně vrací do rodného Brna. V tuzemsku se jedná o Hrůšovu první operní inscenaci od roku 2009 a s brněnským souborem Janáčkovy opery jde o jeho vůbec první spolupráci. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz se zamýšlí nad oběma skladbami a vrací se i k nedávnému oznámení, že se v roce 2025 stává hudebním ředitelem Královské opery Covent Garden v Londýně.
„Potěšila hudba slovenského skladatele Jána Cikkera, která se v našich zemích téměř nehraje, a je to škoda.“
„Houslového partu se ujal renomovaný houslista Ivan Ženatý. Využil všech příležitostí a dal koncertu oduševnělost i dramatickou žalostnost.“
„Dirigent má zájem objevovat a přinášet divákům díla, která jsou méně známá, ale neméně krásná.“
Moravská filharmonie Olomouc uvedla k 104. výročí republiky slavnostní koncert, který věnovala inauguraci nového šéfdirigenta. Je jím maďarský dirigent z Budapešti, nedávný hudební ředitel Maďarské národní filharmonie a profesor dirigování na Hudební akademii Ference Liszta v Budapešti, Zsolt Hamar, nositel Rytířského kříže Řádu Maďarské republiky.
„Dva přístupy. Tradiční, kterému vyhovuje to, jak se věci dějí v naší současnosti, a netradiční, který je hledačský.“
„Nastudování Václava Lukse je ojedinělým svébytným činem, který staví alternativu ke všem ostatním pojetím a provedením.“
„Odstíny emocí, finesy a jemnosti, koncepce využívající technické a umělecké schopnosti nejlepších moderních symfonických těles, to vše nemá mysl dávat na druhou misku vah.“
Sto čtyřicet let od premiéry a rok a půl od natočení. Takové časové parametry se pojí s nahrávkou Smetanovy Mé vlasti, pořízenou na festivalu Pražské jaro 2021 a vydanou letos na podzim na CD. Datum prvního kompletního uvedení cyklu symfonických básní, 5. listopad 1882, není v tomto případě nadbytečnou informací. Zahajovací koncert festivalu totiž nabídl historicky poučené provedení. Garantoval je dirigent Václav Luks s mezinárodním projektovým ansámblem zastřešeným značkou souboru dobových nástrojů Collegium 1704. Provedení, které pracovalo s odkazem ke starší interpretační praxi a k reálným podmínkám devatenáctého století. Nahrávka tuto uměleckou snahu zřetelně zachycuje.
„Villazón vystupuje trochu jako klaun, ale ne na úkor zpěvu, který je do krve prožitý a pravdivý.“
„Mladá Američanka má jistou techniku s jasnými výškami, průrazný univerzálně znějící zdravý hlas i dostatek sebevědomí pro uvolněné hraní.“
„Tenorista vemlouvavě stále něco sděluje, ať už chce v té chvíli pohnout, nebo pobavit.“
Agentura Nachtigall Artists přiváží pro své pěvecké koncerty jak hvězdy a stálice, tak nové objevy. Ve středu se v Rudolfinu potkaly oba světy. Mexický tenorista Rolando Villazón, letošní padesátník, vystoupil v Praze už poněkolikáté. Mladá americká sopranistka Emily Pogorelć poprvé. Slavným pěvcem, proslulým také mimořádnými schopnostmi pro navazování kontaktu s publikem, se nenechala zahanbit. Operní a operetní program doprovázený orchestrem PKF-Prague Philharmonia vyvrcholil opravdu dlouhou sérií přídavků a nadšením v auditoriu.
„Kdykoli jsme se setkali, byl to z tvé strany verbální uragán, doprovázený salvami smíchu. Uměl jsi vyprávět jako málokdo.“
„Dokázal jsi ovšem v hovoru nonšalantně přehodit výhybku od věcí pozemských a láskyplně se rozpovídat o myšlenkách, postojích a životním stylu buddhistů.“
„Byl jsi nejen mistrem taktovky, výjimečným umělcem se srdcem na pravém místě, ale Člověkem s velkým Č.“
Česká filharmonie, pardubická Komorní filharmonie, Pražští symfonikové, Český národní symfonický orchestr a samozřejmě Královská liverpoolská filharmonie. Jen namátkou ty nejvýraznější orchestry, v nichž zanechal trvalou stopu... V neděli 23. října zemřel ve věku 89 let dirigent Libor Pešek.
„Autoři filmu Il Boemo měli oproti tvůrcům Amadea k dispozici méně faktů, skromnější životní peripetie a žádného protivníka hlavní postavy. Vyšel jim z toho komornější příběh.“
„Mysliveček je fatálně situován do blízkosti žen, někdy obrazem opravdu hodně blízko.“
„Kouzelná epizoda se podařila vytvořit ze setkání Maestra Myslivečka s dospívajícím Wolfim a jeho otcem Leopoldem.“
Do kin přišel český historický film Il Boemo o Josefu Myslivečkovi, vyslaný za českou kinematografii do boje o Oscara. V Praze je do ledna možné navštívit výstavu Mysliveček, detto Il Boemo, koupit se dají dvě knihy o skladateli z pera amerického muzikologa Daniela E. Freemana – překlad odborné monografie a mnohem stručnější Průvodce po životě a díle. V dohledné době určitě vyjdou nahrávky Myslivečkovy hudby pořízené pro film významnými sólisty a orchestrem Collegium 1704… Je to kampaň, díky které by se mohl původem pražský skladatel, v osmnáctém století mimořádně úspěšný v Itálii jako operní autor, stát novým Amadeem?
„Hudba svaté Hildegardy a svaté Kassie působí jako živá voda pro lidskou duši a vůbec nezáleží na tom, zda je člověk věřícím, či nikoli.“
„Hlas Evanthie Vavoulioti se nesl chrámem nenuceně a elegantně, podpořen doprovodnými hlasy členů mužské části Philokallia Ensemble.“
„Každá členka Tiburtiny je skvělou sólistkou a v tutti je pro všechny samozřejmost propojit se v témbru.“
Výjimečný koncert festivalu Archaion Kallos v pravoslavném chrámu svaté Kateřiny Alexandrijské sliboval neotřelé propojení vybraných děl dvou křesťanských skladatelek, Hildegardy z Bingenu a Kassie z Konstantinopole. V interpretaci řecké zpěvačky byzantské hudby Evanthie Vavoulioti a předního ženského vokálního souboru Tiburtina Ensemble se zrcadlila ryzí ženskost, která nepopírá křehkost, ale skrze její přijetí nachází sílu, která ve světě nemá sobě rovnou.
„V kompozici, zejména v mistrovské instrumentaci, se stal Ravel skutečným virtuosem.“
„Stokowského verze je zajímavá, ale rozhodně není lepší než zažitá instrumentace Ravelova.“
„Kusevickij dirigoval už 19. října v Paříži premiéru a držel dlouhá léta práva jako dirigent i jako nakladatel, takže série dalších úprav vznikala i proto, že nakladatel původní klavírní podoby vytušil v díle velký ekonomický potenciál…“
Za vším hledej ženu, říkává se. V evropské hudbě dvacátého století platí poměrně výrazně něco jiného: Za vším hledej objednávku. A za většinou z nich Sergeje Ďagileva, Paula Sachera… nebo Sergeje Kusevického. Právě třetí jmenovaný stojí za vznikem instrumentace Musorgského původně klavírních Obrázků z výstavy skladatelem Mauricem Ravelem. Nejslavnější a nejlepší z mnoha verzí i pokusů. Premiéru dirigoval před sto lety, 19. října 1922.
Jakub Hrůša, šéfdirigent Bamberských symfoniků a hlavní hostující dirigent České filharmonie, se v září 2025 stane hudebním ředitelem Královské opery v Londýně. Převezme funkci od Antonia Pappana, který odchází v roce 2024, kdy završí v čele Royal Opera House Covent Garden dvaadvacet let. Hrůša je v těchto týdnech v Česku. Ve čtvrtek diriguje Filharmonii Bohuslava Martinů ve Zlíně a na 2. listopadu připravuje pro festival Janáček Brno inscenaci tvořenou operou Z mrtvého domu a Glagolskou mší.
„Pokud má někdo punc vůdčího „prvního“ mezi ostatními, neměl by být svým způsobem normotvorný, tedy ukazovat nejvyšší kvalitu?"
„Potenciál a materiál Lucie Kaňkové je velmi pěkný. Jen je třeba ještě chvíli zrát k rolím typu Violetty."
„Vyvstává otázka: Je nutné, aby představení s léty chátrala?"
Škoda úpadků repríz, zvlášť když se jedná o naši „první“ operní scénu, ikonický titul, jakým je Verdiho La traviata, a navíc představení, do kterého právě vstupuje mladá, nadějná sopranistka. V neděli 16. října to byla Lucie Kaňková, která ve Státní opeře poprvé vystoupila v roli Violetty Valéry. Inscenaci příjemně osvěžila, i když zatím nedozrálým hlasem pro tuto roli a snad až příliš dívčím projevem. Více pozitiv ale těžko najít vedle toho, co zachránilo dílo jako takové a vizuálně příjemná scéna. Podřadně hrající orchestr, nekompaktní sbor, místy necitlivá tempa a více než průměrné výkony v ostatních rolích. Unavená rutina.
„Výsledek, i když hodně menšinový, je ovšem skvělý. Sezóna spolku Lieder Company přináší vyprecizované sondy do historie, přesné sestavy.“
„Jestliže je v Pierrotu lunaire melodická linka rozkolísaná v široké amplitudě kdesi mezi zpěvem a řečí, Vojtěch Šembera zvolil opak, ještě výlučnější.“
„Výsledná expresivita Schönbergova Pierrota lunaire, atakující adresáta, není plodem poetismu, ani dadaismu, ale osobitě bizarního vidění světa.“
Na den přesně po sto deseti letech od premiéry zaznělo v Praze v neděli dílo, které tehdy posunulo hudební dějiny podobně zásadně jako o rok později Stravinského Svěcení jara. Pierrot lunaire Arnolda Schönberga sice nevyvolal takový skandál, ale dodnes zůstává milníkem, u kterého se otevřela cesta pro abstraktní moderní hudbu, rezignující na libost a emoce. O vzácné připomenutí tohoto bizarního melodramu či vokálního cyklu se zasloužil spolek Lieder Company se zpěvačkou Irenou Troupovou.
„Český filharmonický sbor Brno potvrdil své kvality v sezpívanosti, přesném frázování, artikulaci, dynamických možnostech a kultivovanosti profesionálních hlasů.“
„Nelehkého flétnového partu se skvěle zhostila Hana Hána, její krásný tón byl podle potřeby jednou sólem, jindy orchestrem ve spojení s varhanami Martina Jakubíčka.“
„Festival, založený od začátku na duchovních hudebních základech, tak skončil v nejlepším možném stylu.“
Dvacátý první ročník Mezinárodního hudebního festivalu Lípa Musica je minulostí. V sobotu 15. října 2022 zazněl jeho závěrečný koncert, který poprvé představil publiku v České Lípě v klášterní bazilice Všech svatých Český filharmonický sbor Brno. Právě toto těleso se organizátoři snažili angažovat několik let a je pro ně satisfakcí, že se to konečně podařilo. Velká návštěvnost koncertu, ostatně i celého uplynulého festivalového ročníku, potvrdila, že tato volba byla správná.
„Ze sólistky čišela úcta k rukopisům a frázím, které si ‚vymazlila‘ do posledního tónu, dozvuku, či tiché prázdnoty po něm.“
„Bartoňova skladba vytvářela dojem ozvěny zážitku, kdy je zachována a zesílena její syrovost. Silná slova žalmu jako by se do ní vpila, slova zmizela, nikoli však jejich energie.“
„Moodyho Fioriture je až dojemnou hudební výpovědí o tom, že jediný možný směr je ‚vpřed‘, ať se děje cokoli, což o to významněji rezonuje v kontextu světových událostí.“
Ani na letošním ročníku pravoslavného festivalu Archaion Kallos nemohl chybět koncert soudobé hudby a hudby 20. století, inspirované pravoslavnou spiritualitou. „Filokalie dneška“, jak zní podtitul koncertu, který se tradičně konal v galerii HAMU, byla plná čistě klavírních tónů, s výjimkou jedné zvukové stopy. Posluchači mohli být přítomni světové premiéře Hanuše Bartoně, ale také dílům Arvo Pärta, Johna Tavenera, Vasilijeho Mokranjace a Ivana Moodyho. Recitálu se zhostila klavíristka Radka Hanáková, a to precizně, s hlubokým zaujetím stran výrazové složky hudby.
„Laureátem Ceny ČSKH v roce 2022 se stal Belfiato Quintet.“
„Britský hudební časopis BBC Music Magazine zařadil Pavel Haas Quartet mezi deset nejlepších smyčcových kvartet všech dob!“
„Musím říci, že to, co v Schubertově triu B dur předvedli Jarůškovi a Boris Giltburg, byl výkon světové úrovně.“
Český spolek pro komorní hudbu je jednou z nejstarších hudebních institucí u nás. Ač v současné době součástí České filharmonie, je dokonce o dva roky starší než jeho současná mateřská instituce. Byl založen na podporu tehdy mladého, ale už úspěšného Českého kvarteta. Podpora mladých komorních souborů mu zůstala až do dneška. I když v koncertní řadě najdeme i zralé umělce, jako je například Ivan Klánský. A nebo – jako ve středu – Veronika a Peter Jarůškovi a Boris Giltburg.
