„Sekera vyzdobil melodickou linku Bachova koncertu vkusnou ornamentikou, nádhernou kantilénou vyzněla často interpretovaná druhá věta. Co do stylovosti se sólista přiblížil ideální interpretaci také v následujícím Mozartově Koncertu A dur.“
„Dirigentka Alena Hron, nikterak zbytečně neexperimentující s tempy a s tradicí kodifikovaným pojetím Novosvětské, má pro Dvořákovu hudbu cit a porozumění.“
„Výkon orchestru pod vedením mladé dirigentky nenechal nikoho na pochybách, že v Aleně Hron u nás roste další výrazná dirigentská osobnost.“
Vnášení hudby do polozapadlých koutů pohraničních oblastí a jejím prostřednictvím oživování poničených stavební památky bezesporu patří k záslužným počinům. V poslední době podobných iniciativ přibývá, ne vždy se však setkávají s potřebnou finanční podporou, jakou by si záměry organizátorů zasloužily. Festival Živé pohraničí – Lebendes Grenzland, jehož koncerty se odehrávají v nejzápadnější části naší republiky a který letos vstoupil do pátého ročníku, se musel na rozdíl od minulého roku uskromnit. Tvoří ho tři symfonické a dva komorní koncerty, 1. července je pak v Hotelu Lesní mlýn zájemcům o historii tradičně nabídnuta beseda s předními historiky, tentokrát věnovaná 85. výročí Mnichovské dohody. Zahajovací koncert se odehrál v pátek 23. června a jeho protagonisty se právem stali pianista Miroslav Sekera a dirigentka Alena Hron.
Dirigentu Robertu Kružíkovi patřily v sobotu na festivalu Smetanova Litomyšl dva závažné programy. Odpoledne koncert k osmdesátinám sbormistra a skladatele Petra Fialy, večer Verdiho opera Otello. Oba řídil se svou charakteristickou zdrženlivou noblesou a spolehlivou přesností, oba měly výrazné hudební kvality a po zásluze pěkný ohlas.
„O tom, že Lipsko je jednou z hlavních kulturních metropolí Evropy, nebude nikdo soudný pochybovat.“
„Kdo však od největšího českého melodika čekal straussovské bzučení včeliček, lisztovský popis heroických činů nebo wagnerovské vyjádření milostného aktu, mohl být zklamán.“
„Brilantní místa prosycená napětím a konfliktními hudebními myšlenkami se střídala s olejnatými a témbrově unylými plochami, v nichž zavládalo posluchačsky nevstřícné tektonické bezčasí.“
Centrum lipského koncertního života Gewandhaus opanovala ve čtvrtek 22. června syntéza českého romantismu a německé soudobé hudby. Na pódiu se v podání Gewandhausorchester a jejího hostujícího dirigenta Semjona Byčkova prolínaly špičkové výkony s chytrou dramaturgií zahrnující cyklus tří orchestrálních předeher Antonína Dvořáka a německou premiéru Symfonie č. 4 Detleva Glanerta. Skloubení vrcholného českého romantismu s umírněnou modernou se díky brilantní souhře orchestru přetavilo ve strhující zážitek.
„Filharmonici vzali otěže do rukou, nasadili svižné tempo a zahájili koncert, jako kdyby měla následovat celá opera.“
„Hudební projev uskupení Time for Three spojuje různé styly a tradice, popírá limity a konvence a poslech jejich hudby znamená pozvání do zcela svébytného světa.“
„Nicolas Kendall zakončil koncert: ‚Ze zcela zaplněného Hradčanského náměstí je poznat, že toto město miluje svůj orchestr!‘“
Je čas letního slunovratu, čas nejdelšího dne a nejkratší noci, čas magický a ověnčený pověstmi. Na Hradčanech se již počasí vybouřilo, nastává pomalu večer a tisíce Pražanů i dalších milovníků léta a České filharmonie míří na Hradčanské náměstí na tradiční open-air koncert. Jeviště poblíž Pražského hradu orientované na západ je plné muzikantů, kteří spolu se svým publikem slaví příchod léta.
„Festival Forfest se soustředí na současnou uměleckou tvorbu s duchovní tematikou a daří se mu tak upozorňovat na nejdůležitější úlohu umění – dotýkat se lidské duše.“
„Ve velmi kontrastní skladbě, v níž se střídají zpěvné chorální plochy s virtuózními pasážemi, se naplno projevila Ficova výborná práce s časem i smysl pro přesvědčivé ztvárnění vnitřního konfliktu skladby.“
„Je třeba ocenit nápaditou dramaturgii koncertu, která posluchače provedla od radostné jistoty přes beznaděj až po naději na vykoupení.“
Kroměřížským chrámem sv. Mořice zněla v neděli 18. června hudba pro zpěv a varhany. V rámci letošního ročníku mezinárodního festivalu hudby s duchovním zaměřením Forfest se představili Ján Fic a Zuzana Barochová s programem sestaveným převážně ze skladeb současných slovenských autorů s přesahem i do první poloviny 20. století.
„Kdo však v prvním díle zcela zazářil, byla mezzosopranistka Štěpánka Pučálková, jejíž ztvárnění Lesní holubice bylo od prvních tónů dechberoucí a naprosto věrohodné.“
„Představitel krále Waldemara, tenorista Michael Weinius, jehož postava se objevuje na rozdíl od ostatních v celém díle, bohužel dle mého názoru nebyl úplně dobrou volbou.“
„Ve třetím dílu jednoznačně zaujal barytonista Yngve Søberg, který svým sytým hlasem bravurně ztvárnil bohužel velmi stručnou postavu Sedláka.“
Slavná celovečerní kantáta Arnolda Schönberga zazněla v pražské Státní opeře v úterý 20. června v rámci projektu Musica non grata. Obří obsazení zajistil Symfonický orchestr Českého rozhlasu, Norský rozhlasový orchestr, dále Český filharmonický sbor Brno (sbormistr Petr Fiala) a Slovenský filharmonický sbor (sbormistr Jozef Chabroň). Sólových partů se ujali tenorista Michael Weinius, sopranistka Susanne Bernhard, mezzosopranistka Štěpánka Pučálková, barytonista Yngve Søberg, tenorista Kevin Conners a barytonista Dietrich Henschel. Dílo nastudoval a provedl dirigent Petr Popelka.
„Dílo hudebně nezapře, že vznikalo po Wagnerovi a Mahlerovi a v době, ve které tvořil Richard Strauss.“
„Petr Popelka neúnavně inicioval hudební vlny a proměny, modeloval a tvořil, budoval a stavěl velkolepou architekturu.“
„Téměř zjevením byl výstup barytonisty Yngveho Søberga v roli Sedláka.“
Schönbergovy Písně z Gurre nezklamaly. Grandiózní vokálně-instrumentální dílo přineslo už čtvrtý den festivalu Smetanova Litomyšl hned jeden z jeho absolutních vrcholů. Petr Popelka za dirigentským pultem mimořádně velkého interpretačního aparátu předestřel partituru z roku 1913 jako sled básnivé lyrických obrazů vyprávějících dramatický příběh, jako mimořádně emotivní baladu. K provedení díla, které zaznívá jen jednou za několik desetiletí, se v litomyšlské festivalové hale v neděli večer sešly dva orchestry, dva sbory a šestice sólistů. Proti nim seděla tisícovka posluchačů, podmanivou hudbou zcela pohlcených a zasažených.
Rozhlasový symfonický orchestr Vídeň měl v pátek jako hosta dirigenta Jakuba Hrůšu. Program z hudby dvacátého století, přenášený rozhlasem ORF, zahrnul Paraboly Bohuslava Martinů, Koncert pro violoncello a orchestr Györgye Ligetiho se sólistkou Alisou Weilerstein a Druhou symfonii Miloslava Kabeláče.
„V hledišti bylo slyšet vše velmi podrobně, ale celkového zvuku bylo méně, než by bylo ideální.“
„Kirill Gerstein je spíše introvert, přinejmenším oproti českému pianistovi Lukáši Vondráčkovi…“
„I když se nejedná o nejznámější a nejoblíbenější hudbu v Dvořákově odkazu, dokázal jí Netopil dát maximum zajímavosti a předat ji jako něco, co přináší potěšení a co stojí za to poslouchat.“
Národní festival Smetanova Litomyšl letos musí improvizovat. Zámek se opravuje, velké koncerty se přesunuly do sportovní haly. Ten zahajovací ve čtvrtek potvrdil, že je to pragmaticky možné řešení. Ani lehké nenápadné dozvučení sice nemohlo úplně odstranit suchost akustiky, také atmosféru zámeckého nádvoří a okolních prostranství nic nenahradí, ale iluze, že se zase až tak moc nezměnilo, byla docela silná. Přijela Česká filharmonie a Tomáš Netopil energicky a muzikálně nabídl hudbu klasiků Smetany a Dvořáka a s nimi Sergeje Rachmaninova.
„Z naprostého ticha se postupně, jakoby zdaleka, až ze zahrad, zvedala melodie svolávacích fanfár a rezolutně i majestátně vyzývala k revoluci.“
„Postupně se vynořující melodie vynesly na povrch lahodnou všeobecnou souhru.“
„Také sbor měl jednolitý téměř sametový témbr se zřejmým důrazem sbormistra Petra Fialy na význam a zvukomalebnost textu.“
V rámci 24. ročníku mezinárodního hudebního festivalu Hudba v zahradách a zámku Kroměříž zazněl dne 12. června 2023 ve Skleníku Květné zahrady slavnostní zahajovací koncert festivalu k 25. výročí zápisu zahrad a zámku v Kroměříži na Seznam světového dědictví UNESCO. Symfonie č. 9 d moll s Ódou na radost Ludwiga van Beethovena pro orchestr, sóla a smíšený sbor nebyla vybrána náhodně. Autograf její poslední věty byl již v minulém století zařazen na seznam světového dokumentárního dědictví UNESCO a v příštím roce tomu bude 200 let od chvíle, kdy zazněla poprvé.
„Janáčkovo divadlo má dobrou atmosféru. Je tu specifická energie.“
„Salome změnila způsob vnímání hudebního dramatu. Je o překračování všech limitů i tabu, šokující dílo o nelidskosti, amorálnosti; o tom, kam až je člověk schopen zajít.“
„Je zajímavé, že Strauss pracoval podobně jako Janáček a ve stejné době. Strauss si napsal sám libreto podle hry Oscara Wilda; není to zpěv na poezii, ale na prózu.“
David Radok vyrostl a vystudoval díky emigraci spolu s rodiči ve Švédsku, kde se věnoval operní režii. Po revoluci se vrátil a začal působit rovněž v České republice. Vedle Národního divadla v Praze pracuje pravidelně i v Janáčkově opeře Národního divadla v Brně. Společně s dirigentem a skladatelem Marko Ivanovićem uvedli už opery Věc Makropulos, Modrovousův hrad, Monument, Tři fragmenty z Juliette a Lidský hlas nebo Petera Grimese. V současnosti společně připravují inscenaci opery Salome od Richarda Strausse, premiéru má 17. června. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz se David Radok zamýšlí nad námětem Salome, vrací se k inscenaci Brittenova Petera Grimese, naznačuje, jaké opery nemá rád, a distancuje se od povrchních režijních aktualizací.
„S každou další větou vzájemné hudební sepjetí gradovalo a hudebníci jako by stále více nacházeli ‚společnou řeč‘.“
„Říká se, že vynikající sóloví hráči nejsou příliš dobrými komorními partnery, Müller-Schott však potvrdil, že u těch skutečně nejlepších je pravdou pravý opak.“
„Finále pak už byla jen čirá radost, kdy si všichni muzikanti s úsměvem užívali každý jednotlivý takt a kouzlili tím zároveň úsměvy na tvářích všech přítomných posluchačů.“
Poslední koncert komorní řady S – Studio 1 Symfonického orchestru Českého rozhlasu (SOČR) se uskutečnil 11. června. Nabídl posluchačům mimořádné komorní uskupení, v němž společně se členy SOČRu – koncertním mistrem Petrem Zdvihalem a zástupcem vedoucího violové skupiny Matoušem Hasoněm – vystoupil v klavírním kvintetu nejen jejich současný šéfdirigent Petr Popelka, ale také sólista světového renomé, německý violoncellista Daniel Müller-Schott. Ke klavíru usedl vynikající Miroslav Sekera, jeden z nejvyhledávanějších českých klavíristů. Na programu stálo Adagio a Allegro Roberta Schumanna a Klavírní kvintet A dur „Pstruh“ Franze Schuberta. Koncert zároveň přenášela rozhlasová stanice ČRo D-dur. Jak se dalo čekat, mimořádné uskupení přineslo i mimořádný zážitek.
„I když byl Leo Slezak hrdinným tenorem a Adam Plachetka je králem barytonu, přesto si jsou hodně podobní: impozantní postavou, smyslem pro humor, který se odráží v jejich interpretaci, a schopností elektrizovat publikum.“
„V kostele je výborná akustika a bylo slyšet každou pěvcovu notu, s perfektní výslovností i intonací, ale velmi dobře byl slyšet i orchestr, který pěvce doprovázel.“
„Bylo obdivuhodné, jak dokázali hudebníci hrát čistě na z dnešního pohledu obtížně ovladatelné historické nástroje.“
Zahajovací koncert festivalu Klášterní hudební slavnosti se konal v sobotu 10. června 2023 a byl věnován slavnému šumperskému rodákovi, Leo Slezakovi. Od jeho narození uplynulo 150 let a v Kostele Zvěstování Panny Marie se konal při té příležitosti koncert pěvce, jehož kariéra je hodně podobná. Adam Plachetka vystoupil s recitálem, ve kterém prezentoval známé árie z oper Wolfganga Amadea Mozarta, i neznámé od Antonia Salieriho. To vše za doprovodu Czech Ensemble Baroque Orchestra a dirigenta Romana Válka.
„Námluvy s Janáčkovou operou byly dramatické. Obrátili se na mne, jestli bych mohla být „cover“ na Emilii Marty, když budou na turné v Šanghaji s Věcí Makropulos, to bylo v roce 2017. Nakonec onemocněla hlavní představitelka a zavolali mi v den představení.“
„Salome překračuje všechny zažité konvence a hranice ve svém chování vůči všem.“
„Dostala jsem se k paní Editě Gruberové, která mi zajistila předzpívání u své profesorky Ruthilde Boesch ve Vídni. Měla jsem u ní několik hodin, ale z další spolupráce nakonec sešlo.“
Linda Ballová je slovenská sopranistka, která se v brněnské opeře představuje již v páté inscenaci. Vždy zaujala zvučným a pevným sopránem, křehkým vzezřením, bezproblémovou muzikalitou a přirozeným herectvím. Nyní ji čeká premiéra Straussovy Salome, kde ztvární hlavní postavu. Pěvkyně tvrdí, že je to úkol, co ji posouvá o další stupně operního umění dál.
„‚Tvorivosť a fantázia sú pre vývoj osobnosti kľúčové,‘ uviedla Kožená vo svojom príhovore.“
„Hoci si Kožená na pódiu evidentne rozumela so všetkými protagonistami, najpôsobivejšie bolo jej spojenie so Simonou Šaturovou.“
„Žiakov sa Magdalene Koženej podarilo do programu začleniť veľmi prirodzene a nenútene tým upozornila aj na nevyhnutnosť inklúzie v umeleckom vzdelávaní.“
V súvislosti s menom Magdaleny Kožené sa v posledných rokoch už neskloňujú len výnimočné umelecké počiny, ale aj aktivity v oblasti podpory umeleckého vzdelávania. Túto rovinu svojej činnosti sa Magdalena Kožená rozhodla začleniť aj do osláv svojho nedávneho životného jubilea. 8. júna tak vo Vladislavskom sále Pražského hradu usporiadala Benefičný koncert pre budúcnosť, spolu so svojimi blízkymi speváckymi kolegami, Collegiom 1704, ale čiastočne aj samotnými žiakmi základných umeleckých škôl. Záštitu nad koncertom prebral prezident Petr Pavel, prítomní boli premiér Petr Fiala, minister kultúry Martin Baxa, takisto však aj predstavitelia ZUŠ-iek naprieč republikou.
„Už první vstup sboru a sólistů dal na vědomí, že koncert bude mít nadstandardní interpretační kvalitu.“
„Sólo měla mezzosopranistka Ada Bílková, jejíž temnější barva hlasu, vystupující z lyrické fáze sboru v oddělených zvoláních, byla hypnotizující.“
„Ale sám Dvořák nenechal už z počátku nikoho na pochybách, když řekl: ‚Je to jen duch černošských a indiánských melodií, jejž jsem se snažil reprodukovat ve své nové symfonii. Neupotřebil jsem jediné z oněch melodií.‘“
Valdštejnská zahrada se večer 7. června stala koncertní síní pod širým nebem k provedení mimořádného koncertu Pražského filharmonického sboru. Dvanáct legendárních spirituálů a jeden jako přídavek nastudoval sbor pod vedením Lukáše Vasilka na závěr 88. sezóny. A to po pouhé jediné zkušenosti s fenoménem americké lidové hudby, kterou získal provedením opery Porgy a Bess od Georga Gershwina pod vedením dirigenta Wayna Marshalla.
„Od té doby dokázala mnoho, vlastně jakoby už dávno téměř vše.“
„Do tuzemského koncertního dění dostává hudbu, kterou nikdo ze staré gardy kdysi slavných pěvců nikdy nezpíval. A nebo ji nezpíval tak, jak dnešní pohled a vkus umožňuje a žádá.“
„V roli Carmen a také v Mahlerových písních s orchestrem a pak i v několika soudobých kompozicích dospěla nejdál v rámci možností svého hlasu.“
Magdalena Kožená, mezzosopranistka světového renomé, má za sebou osmadvacet let na světových pódiích a před sebou jako nejbližší úkol Monteverdiho operu L’incoronazione di Poppea v Barceloně. Je však také zakladatelkou nadačního fondu cíleně podporujícího tuzemské základní umělecké školy a systematicky přispívajícího k dalšímu rozvíjení nadání a růstu uměleckých talentů, včetně dětí se zdravotním či sociálním znevýhodněním. Při příležitosti svého květnového životního jubilea a pod záštitou prezidenta Petra Pavla zorganizovala proto na 8. června do Vladislavského sálu Pražského hradu Benefiční koncert pro budoucnost, jehož výtěžek poputuje právě na účely, které má ve štítě její fond. Pozvání přijali zpěvaččini hudební přátelé a kolegové Simona Šaturová, Luca Tittoto, Rolando Villazón a Collegium 1704 s Václavem Luksem.
„Způsob, jakým fenomenální violistka zahrála takto posluchačsky a hráčsky náročný program, si zaslouží hluboký obdiv a respekt.”
„Excelentním způsobem si poradila s formulací jednotlivých vět. Vždy sebevědomá, striktní a asertivní.”
„Fialová nepochybně patří mezi nejlepší světové violistky, v Ostravě o tom podala jasnou, aktuální a nezapomenutelnou zprávu.”
Říká se jí první dáma české violy nebo „Lady Viola“. Violistka Kristina Fialová včera ukázala, že každý nástroj lze zbavit ustálených klišé, když na něj hraje opravdový umělec. Její sólový recitál nabídnul Mezinárodní hudební festival Leoše Janáčka v úterý 6. června. Spolu s charismatickou violistkou se do Ostravy ve své hudbě vrátili také skladatelé, kteří měli k tomuto městu vždy blízko: Paul Hindemith a Krzysztof Penderecki. Fialová zahrála v Kostele sv. Václava jeden z nejobtížnějších recitálů, které je možné vymyslet, a navíc se musela vypořádat s nečekanými komplikacemi. Ty však zdolala s elegancí a ukázala, proč patří mezi umělci klasické hudby na přední místo.
CD Plzeňské filharmonie Japonsko-české inspirace získalo nominaci na prestižní cenu Opus Klassik v kategorii symfonických nahrávek. Jestli uspěje, se veřejnost dozví v říjnu letošního roku. Na disku, který vydalo německé vydavatelství Ars Produktion, je dílo japonského skladatele Akiry Ifukubeho a Leoše Janáčka. Japonsko-českou vazbu tvoří navíc i šéfdirigent orchestru Chuhei Iwasaki.
