1

„Akustika v Zarjaďje interprety neodhaluje, ale jemným dozvukem jim pomáhá.“

„Beethovenova Devátá je pro zpěváky dřina.“

„Chystáme se na Velikonoční festival do Salcburku a dvakrát do hamburské Elbphilharmonie.“

Pražský filharmonický sbor má po koncertě v Moskvě. Jeho sbormistr Lukáš Vasilek se v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz vrací k dojmu z tamního nového sálu v parku Zarjaďje, popisuje náročnost sborového partu Ódy na radost v Beethovenově Deváté symfonii a přibližuje nejbližší zahraniční cesty tělesa. A protože sbor kvůli koronaviru musel zrušit účinkování v Hongkongu, kam měl odletět přímo z Moskvy, vzpomíná také na to, jak před lety zamezily jedné prestižní cestě do ciziny povodně.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
úterý, 25 únor 2020 20:00

Martinů a Pešek

501

„Firkušný mi o Martinů vyprávěl roztomilé a intimní věci.“

„Probojovával jsem si cestu k Martinů poměrně nesnadně.“

„V té době byli na významných místech jedudědci plní nenávisti, kteří zabraňovali tomu, aby věci plynuly přirozeným způsobem.“

Libor Pešek převzal dnes Pamětní medaili Bohuslava Martinů. Nadace nesoucí skladatelovo jméno ji uděluje umělcům, kteří se zasloužili o jeho hudební odkaz. „Něco jsem udělal, ale mohlo toho být i víc,“ usmíval se dirigent, který v červnu oslaví 87 let.

 
Zveřejněno v SouvislostPlus
neděle, 23 únor 2020 19:46

Pražský filharmonický sbor v Zarjaďje

107

„Velký symfonický orchestr P. I. Čajkovského je tělesem s bohatou a dlouhou historií.“

„Sál je už na pohled velmi elegantní a jeho akustické podmínky jsou opravdu výjimečné.“

„Pražský filharmonický sbor dělal čest sobě i svému sbormistru velmi inteligentní interpretací a kromě toho i dokonalou výslovností.“

Naše přední profesionální sborové těleso navštívilo v uplynulých dnech Moskvu, kde ve spolupráci s Velkým symfonickým orchestrem P. I. Čajkovského a Vladimirem Fedosejevem zahájilo v sobotu večer festival k výročí narození Ludwiga van Beethovena a Petra Iljiče Čajkovského. Stalo se tak teprve třetím českým interpretem, který vystoupil v nové chloubě ruské metropole – koncertním sále v Zarjaďje.

 
Zveřejněno v ReportážPlus
5

„Když chce člověk dělat něco opravdu naplno, tak tomu musí věnovat sto nebo ještě víc procent času.“

„Oživení klavírního koncertu Vítězslavy Kaprálové stálo za to. Už jenom kvůli tomu nesmírnému talentu, který neměla šanci rozvinout naplno.“

„Toužím nacházet ve všem harmonii.“

Se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu a dirigentem Robertem Jindrou účinkuje v pondělí poprvé mladý pianista Marek Kozák. Hraje málo známý Klavírní koncert Vítězslavy Kaprálové. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus přibližuje skladbu, ale uvažuje také o Chopinovi a Beethovenovi, vypočítává, v čem má rezervy, a dává nahlédnout do svých plánů týkajících se mezinárodních interpretačních soutěží.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
středa, 12 únor 2020 20:50

Liška v Brně, Brno v Praze

843852891280400220517818169164595995344896o

„Bystrouška se obejde bez patosu, hymničnosti a impresionismu.“

„Příběhu vévodil Svatopluk Sem jako Revírník.“

„V Heřmanově poetice se věci často dějí současně, symbolicky… a řada jich zůstává nedořečena.“

 

Soubor Janáčkovy opery Národního divadla Brno byl na pražském festivalu hudebního divadla Opera 2020 hostem největší velikosti. Ani pódium Státní opery plně nestačilo tomu, aby vše bylo převedeno jedna ku jedné. O některých detailech inscenátoři hovořili po festivalovém představení s krčením ramen: „…tak tohle jste také neviděli…“. Ale nebyla to žádná velká újma. Janáčkovy Příhody lišky Bystroušky i přes některá technologická omezení vyzněly tak, jak si tvůrci inscenace přáli: jako neokázale nádherná hudební freska o koloběhu života, jako pohádka pro dospělé, ale mládeži přístupná.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
pátek, 31 leden 2020 09:24

Kde se pivo vaří…

8

„Pivní oratorium vzdává hudbou poctu pivu – a stejně tak českému kulturnímu fenoménu pití piva.“

„Bachova Kávová kantáta je v adorování porcelánových hrníčků proti Kučerovu halasnému unisonu mužského sboru opravdu bezzubá.“

„V klíčovém sborovém hitu se Kučerovi podařilo zahrát na stejnou strunu jako Bedřichu Smetanovi v Prodané nevěstě.“

Pražští symfonikové uvedli Pivní oratorium Jana Kučery. Rozměrné, posluchačky mimořádně vděčné a vpravdě vlastenecké dílo ve čtvrtek večer v Obecním domě zaznělo za autorova řízení a vyvolalo sérii spontánních reakcí. Skladba měla po Pardubicích a Karlových Varech pražskou premiéru. Možná by přesnější název měl znít Kantáta o pivu, ale každý musí uznat, že by to vypadalo moc akademicky. A akademická, odtažitá, škarohlídská, elitářská, snobská nebo upjatá Kučerova kompozice ani trochu není. Ostatně, to platí o všem, co v hudbě dělá.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
107

„Filharmonie Brno mi psala před dvěma lety, že bude dělat českou premiéru, a zvala mě. Tehdy jsem odpověděl, že pokud tou dobou budu živ, pak mi bude potěšením zavítat do Janáčkova města.“

„Arménská hudba je modální. Současně s tím lidové písně používají vše velmi umírněně, ekonomicky.“

„Hudební život v Brně je svědectvím místního hudebního bohatství. Chovám nejhlubší obdiv k lidem, kteří se na tomto podílejí.“

Tigran Mansurjan přijal pozvání do Brna, aby byl přítomen provedení svého Requiem věnovaného obětem genocidy Arménů v době první světové války. Vedle toho, že se skladba poprvé dostala k uším českých posluchačů, byl koncert unikátní i obsazením. Requiem přijeli českému publiku představit s Filharmonií Brno a se sborem Czech Ensemble Baroque ti, kteří stojí za jeho vznikem, prvním nastudováním vůbec a také za oslnivou nahrávkou, která pak získala prestižní ocenění: dirigent Alexander Liebreich a sólisté Anja Petersen a Andrew Redmond. Rozhovor s jedenaosmdesátiletým autorem, dotýkající se arménské kultury, české premiéry skladby i jeho vazeb na české země, se uskutečnil dopoledne po prvním uvedení. Chodbami Besedního domu už se nesly nadšené ohlasy – a právem. Mansurjanovo Requiem zprostředkovalo životní zážitek; jak zdůrazňuje autorka rozhovoru, zdaleka ne jenom jí. Sama dílo slyšela teprve při druhém z brněnských večerů. „Až mě mrzelo, že jsem se s nesmírně sympatickým a galantním skladatelem setkala ještě před koncertem – moc bych si přála mu poděkovat za to úžasně silné dílo, kterým nás obohatil…,“ přiznává.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
3

„Kdo je mým vzorem? Opravdu pravdivá odpověď je, že vedle Jiřího pro sebe dodnes objevují i mnoho dalších českých osobností.“

„Zájem o českou hudbu ve světě je obrovský“

„Pokud interpret má jméno, tak myslím, že je jeho zodpovědností, aby program nezapadal do rutinních kolejí.“

Jakub Hrůša dnes patří mezi přední světové dirigenty. Působil u mnoha světových orchestrů včetně Berlínských a Vídeňských filharmoniků, je šéfdirigentem Bamberských symfoniků, stálým dirigentem České filharmonie a hostem významných operních domů. Zároveň je ale nadšeným a neutuchajícím propagátorem české hudby. A ta je také hlavním tématem druhé části RozhovoruPlus. Tu první si můžete přečíst ZDE.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
13

„Soustředění scénické podoby opery do jedněch rukou se v tomto případě projevuje jako výhoda.“

„Výrazným prvkem celé inscenace je choreografie.“

„Jaroslav Kyzlink vede Turandot k pevnému, monumentálnímu účinku, aniž by sklouzl k laciné opulentnosti.“

Kdo by neznal slavné operní „Vincero!“, nejlépe od Luciana Pavarottiho, který třetímu vítěznému zvolání dokázal na nejvyšších tónech dát neuvěřitelných jedenáct vteřin… Ne každý už ale ví, že jde o úplně poslední slovo árie Nessun dorma, Nikdo nesmí spát, která v Pucciniho Turandot otvírá třetí dějství. Pražské Národní divadlo teď operu dává po čtyřech desetiletích na své historické scéně. Dobrá příležitost zařadit si opět árii kompletně do kontextu. A uvědomit si, že je opravdu nádherná, ale že neméně úžasné je celé dílo.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
1

„Vůči Pavarottiho hlasu nemám vůbec žádnou imunitu, roztaju a jsem v sedmém nebi.“

„Chtěl bych zůstat v některých odvětvích a žánrech jen nadšeným posluchačem.“

„Cílem a posláním dirigenta by mělo být spíš inspirovat než korigovat a opravovat.“

Významná kariéra u Bamberských symfoniků, kde je šéfdirigentem, hostování u proslulých Berlínských a Vídeňských filharmoniků, stálé působení u České filharmonie, vynikající operní inscenace... Jakub Hrůša pomalu ale jistě naplňuje odhad britského časopisu Gramophone, který ho už v roce 2011 označil za jednoho z deseti mladých světových dirigentů, kteří mají před sebou hvězdnou budoucnost. V RozhovoruPlus se mimo jiné svěřil, že při práci s orchestry je spíš pedantský, rozumový a analytický, ale při koncertech ho pak těší být spontánní a intuitivní.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
12

„Výborně vystavěná dramaturgie stupňovala napětí až k samotnému vrcholu v podobě soudobého arménského klenotu.“

„Celou skladbou se prolínal zpěv nesoucí znaky východní melodiky tak podmanivé, že dokázala způsobit běhání mrazu po zádech.“

„Ticho neslyšné a bezdeché, které ale současně promlouvalo tou nejhlubší pokorou před dílem přítomného autora.“

Jen stěží lze slovy popsat zážitek, který brněnskému publiku zprostředkoval arménský skladatel Tigran Mansurjan svým Requiem, uvedeným v české premiéře. Skladba, která v nahrávce pod taktovkou Alexandera Liebreicha dosáhla na International Classical Music Award i k nominaci na Grammy, doslova vzala posluchačům dech. Když se vzpamatovali, nekonečné ticho nahradily nekončící ovace.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
13

„S charakterom skladateľovej reči sa najlepšie vysporiadal Ivo Kahánek.“

„Sestry Labèque sú pre mňa absolútnym stelesnením šarmu a pôvabu.“

„Tucet hráčov v malom orchestri podal skvelé výkony.“

Česká filharmonie si na abonentný koncert B3 vybrala diela, ktorých dôležitým prvkom je „dvojitosť“: či už v rámci orchestru alebo sólistov. Ťažiskom programu, ktorý 24. januára naživo odvysiela aj známy hudobný kanál Mezzo, tak bola hudba Bohuslava Martinů, konkrétne Dvojkoncert pre dva sláčikové orchestre, klavír a tympany H 271 a Koncert pre dva klavíry a orchester H 292. Doplnila ich Symfónia č. 2 „Le Double“ Henriho Dutilleuxa, ktorý by, mimochodom, celkom príznačne práve v deň prvého koncertu 22. januára oslávil 104. narodeniny.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
1

„Hlavní postavou se stal díky výrazově podmanivému zpěvu francouzský tenorista Mathias Vidal.“

„Václav Luks inicioval všechny nuance a v žádném z pěti dějství nenechal ani na chvíli opadnout tah a napětí.“

„Orchestr měl ve svých řadách nejen hráče na obvyklé nástroje, ale také skvělého bicistu.“

Václav Luks nastudoval a po Evropě hraje barokní operu Les Boréades od Jeana-Philippa Rameaua. Tragédie lyrique zachycuje starověkou báji o královně a potomcích bohů, o osudových předurčeních a nečekaných překvapeních. Končí po dvou a půl hodinách dobře, mladému páru nakonec nic nestojí v cestě. Collegium 1704 a Collegium Vocale 1704 s osmi sólisty po středečním koncertním uvedení díla v Theater an der Wien v rakouské metropoli pokračuje s projektem do Versailles a pak do Moskvy.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
0

„Turandot je pro mne esencí toho nejlepšího ze všech Pucciniho oper.“

„Nechtěl bych se podílet na tom, aby ze Zlaté kapličky byl jenom skanzen.“

„Brno je spojováno s Janáčkem. Podobně je k pražskému Stavovskému divadlu přišpendlen Mozart.“

Národní divadlo má na repertoáru nově Pucciniho Turandot. Režie a scéna je dílem Zuzany Gilhuus. Na jeviště historické budovy postavené v Praze Čechy se tato opera vrátila po více než čtyřiceti letech, během nichž se ovšem hrála ve Státní opeře, v někdejším divadle pražských Němců. Hudební ředitel Opery Národního divadla Jaroslav Kyzlink, který inscenaci připravil hudebně, se těsně před premiérou v rozhovoru pro portál KlasikaPlus zamýšlí nejen nad Pucciniho posledním dílem, ale také nad tradicemi a nad budoucností pražských operních divadel. A protože je z Brna a dirigentskou dráhu začal v tamním souboru Janáčkovy opery, nabízí i některá srovnání.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
úterý, 21 leden 2020 19:34

SOČR v rukou dirigentky Anu Tali

11

„Baborákův Mozart byl ztělesněním absolutní hudby, která přesto není abstraktní, ale vypráví svou řečí, srozumitelnou, důvěrně známou.“

„Serenáda třicetiletého Brittena je příkladem senzitivní hudebnosti a mistrného a krásného propojení slova a hudby.“

„Z Anu Tali vycházelo výjimečné vyzařování, orchestr hrál, jak nejlépe uměl.“

Rozhlasoví symfonikové pozvali k druhému lednovému abonentnímu koncertu estonskou dirigentku Anu Tali. V Rudolfinu měli na programu Mendelssohna, Mozarta, Brittena a Elgara, sólisty byli hornista Radek Baborák a britský tenorista Toby Spence. Spojení velmi dobře hrajícího orchestru, podnětné a zajímavé sestavy skladeb, vynikajících sólistů a dirigentky s velkou fantazií a s kouzlícíma rukama učinilo z večera mimořádný koncert, jeden z nejlepších v sezóně.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
veb-DSC2029

„Jsme rádi, že můžeme dělat komorní hudbu, baví nás… a jsme rádi, že to baví i vás.“

„Když děkoval, neopomenul zdůraznit úlohu rodin členů, které umožňují sboru jeho časté a dlouhé zahraniční cesty.“

„Na pódium se vrátili ještě jednou, když došlo na vyhlašování nositele Ceny České televize pro ´klasiku roku´.“

Cena za celoživotní přínos dirigentu Vladimíru Válkovi, dvě ocenění multižánrovému souboru Epoque Quartet, ceny pro Pavel Haas Quartet, Jana Mráčka, Zdeňka Krále, Belfiato Quintet, Českou filharmonii a Český filharmonický sbor Brno, Garrick Ohlsson jako „ambassador“ české hudby a Marek Kozák jako Talent roku. To jsou výsledky čtvrtého ročníku Classic Prague Awards, ocenění věnovaných tuzemské klasické hudbě. Křišťálové trofeje s grafikou Janáčkovy partitury se za rok 2019 předávaly v neděli večer v Obecním domě.

 
Zveřejněno v ZazněloPlus
23

„Do koncertu skočil rovnýma nohama, v tříčtvrtečním rytmu.“

„Zcela výjimečně využila daný prostor Kateřina Kněžíková, z níž roste první dáma české opery.“

„Jedním ze silných momentů byla píseň Tóny, kterou napsal a s Adamem zazpíval od klavíru Ondřej Gregor Brzobohatý.“

Megakoncert. Podobný si žádný jiný český operní pěvec netroufl a hned tak asi netroufne udělat. Ani by neměl důvod. A navíc by nezaplnil bezmála osm tisíc míst určených publiku. Adam Plachetka si na obrovské o2 aréně ani trochu zuby nevylámal. Patřil tam jemu a jeho hostům čtvrteční večer. Sólistů bylo šest, k tomu jedna šestičlenná skupina. Propluli každý zvlášť i společně mezi žánry, od klasiky k popu a zpět, docela vkusně. Kdo do Vysočan ten večer nešel, nechtěl zřejmě poslouchat kompletně ozvučený koncert a sledovat interprety v podstatě jen na obrazovce. Z těch, kdo přišli, protože jim to i tak stálo za to, Adam Plachetka asi nikoho nepopudil.

 
Zveřejněno v ZazněloPlus
17

„Většinou se mi nelíbí, jak crossovery dělají lidé, kteří v klasice příliš neuspěli.“

„Mám pocit, že klasická hudba chytá novou vlnu a začíná být zase cool.“

„Hlas potřebuje výzvy k tomu, aby se rozvíjel dál.“

Adam Plachetka ve čtvrtek vstoupí na tenký led, a to doslova. Čeká ho vlastní recitál v O2 areně, který nazval Bez mantinelů. Stane se tak prvním a zároveň nejmladším domácím operním pěvcem, který tam samostatně vystoupí. Kromě toho má za sebou podzim v Chicagu a v New Yorku a před sebou opět New York a pak Vídeň. A v rozhovoru pro KlasikuPlus.cz se rozpovídal i o výzvách, které pro svůj hlas do budoucna chystá. Jeho dominantním hlasovým oborem tak zřejmě bude už jen baryton. Chystá se i na belcanto a romantiky, ale dodává, že třeba německý repertoár by pro něj byla tak trochu jednosměrka.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
0

„Pěkně je znázorněn přerod Broučka z dítěte v dospělého, naopak poněkud matoucí je dvojrole Kmotříčka a Faráře.“

„Broučci jsou zvukově proporčním celkem s množstvím nástrojových detailů, jimž se dostává náležitého času, aby vynesly nějaký obsah.“

„Tvůrci inscenace se rozhodli ctít Broučky i s jejich archaickým jazykem a antikonzumním poselstvím.“

Plzeňské Divadlo J. K. Tyla pečuje o své budoucí publikum formou nabídky rodinných představení, na níž se podílí i operní soubor. A právě do tohoto zdroje sáhlo pro sebeprezentaci na festivalu Opera, přičemž vsadilo na soudobou tvorbu – operu Broučci skladatele Jana Jiráska (1955), kterou představilo v letošní sezóně (12. října 2019) ve světové premiéře na scéně Velkého divadla.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
00

„Sung-Kyu Park má krásný lyrický až spinto tenor, výborně vyškolený, s podmanivou italskou barvou, lehkými a zároveň rezonančně plnými výškami.“

„Izabela Matuła vyniká instrumentálně dokonale plynoucí kantilénou legátových frází.“

„Enrico Calesso má pro Verdiho styl přirozený cit, smysl pro dramatičnost výrazu a dovede výtečně vyhmátnout tempa sólistům přesně dle jejich dispozic.“

Ve velkém sálu Musiktheateru v Linci se představila premiérou 11. ledna 2020 populární Verdiho opera Trubadúr. Hudebním nastudováním byl pověřen italský dirigent Enrico Calesso, generální hudební ředitel operního domu ve Würzburgu, režie se ujal domácí Gregor Horres, šéf Operního studia při Zemském divadle v Linci. Režisér si zvolil pro realizaci díla ve scénografii a kostýmech osvědčeného Jana Bammese. V této režii velmi důležité projekce videa obstaral Volker Köster. V hlavním kvartetu, potažmo kvintetu sólových partií, v této typicky pěvecké opeře zásadně podstatném, se představili na premiéře pěvci Sung-Kyu Park, Federico Longhi, Izabela Matuła, Katherine Lerner a Dominik Nekel. Dramaturgem je zkušený Christoph Blitt.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
Strana 1 z 8