1

„Z odlišného financování vychází i naprosto rozdílný přístup k účasti na chodu tělesa. Všichni členové mají pocit zodpovědnosti za to, jak bude jejich soubor fungovat.“

„Jediná organizace, kde jsem se v Česku setkala s podobným přístupem, byl skautský oddíl, nikdy ale ne kulturní instituce.“

„Pro členy jde o klíčovou součást jejich životů, často nejdůležitější věc hned po rodině a zaměstnání.“

Mají slova o univerzálnosti hudební řeči skutečně pravdivý základ? Co může být pro Evropana velkým kulturním šokem? Jaká díla velí uvádět v Americe tradice? – Markéta Milerová se dostala na delší dobu do Seattlu. Zapojila se tam do aktivit a práce pěveckého tělesa Seattle Chamber Singers a v přestávkách mezi opakovanými návraty k notám – mezi osvojováním svého partu ve skladbě, kterou budou zpívat ve světové premiéře – popisuje teď pro KlasikuPlus rozdíly ve sborovém životě u nás a v USA.

 
Zveřejněno v SouvislostPlus
1

„Komořina je hodně důležitá nejen pro hráče, ale je to slyšet i v orchestru. Je velkým přínosem, ať pokud jde o ladění, nebo o souhru.“

„My všichni jsme vyrůstali za socialismu a trochu nám ujel vlak v oblasti hudebního managementu.“

„Víme, že tzv. „vážná“ hudba je řadě lidí odcizená. A když dokážeme zaujmout děti, které pak chtějí jít ještě na koncert, je to krásná odměna.“

Původně se sešli v orchestru – tehdejší Pražské komorní filharmonii. Pět hráčů na dechové nástroje – Jan Brabec na klarinet, Jiří Ševčík na flétnu, Vladislav Borovka na hoboj, Václav Fürbach na fagot a Jan Musil na lesní roh – si řeklo, že vedle orchestrální hry by bylo příjemné svůj muzikantský život ještě rozšířit, a založili dechový kvintet. Ani po letech je společné hraní v komorním souboru bavit nepřestalo. Před aktuálním koncertem v břevnovském klášteře v úterý 14. května jsem hovořila s hobojistou Vladislavem Borovkou a flétnistou Jiřím Ševčíkem.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus