„Nelehký part Pavla Tesařová přednesla s potřebnou suverenitou a celý soubor projevil pokročilý komorní cit; znát byla dobrá sehranost muzikantů, dýchají spolu pěkně.“

„Šrejma má k písňové poloze se svým lyrickým témbrem přirozeně blízko – přepnutí z operní fazóny na písňový žánr v jeho případě patrně nebylo bolavé.“

„V hlubších pasážích se však Pučálkové hlas čarokrásně probarvoval ve skutečně nevšední krásu, se kterou přirozeně výmluvněji nesl sdělení.“

Opera Národního divadla má za sebou další svého druhu premiéru. Pod dohledem svého ředitele při sobotním matiné zahájila zbrusu nový cyklus písňových recitálů, které jsou situovány v prostoře jeviště Stavovského divadla. Při prvním z osmi letošních koncertů této řady vystoupili pěvci Štěpánka Pučálková, Tereza Papoušková a Martin Šrejma. Na klavír citlivě doprovázel klavírista a dirigent Zdeněk Klauda, noty mu otáčel druhý z duchovních otců projektu, dramaturg Beno Blachut.

Pražské Národní divadlo přichystalo nové zpracování Bizetovy opery Carmen. Premiéry obou pěveckých obsazení se budou konat ve čtvrtek 10. a v sobotu 12. března od 19 hodin. Režie se ujal mezinárodně proslulý Grischa Asagaroff, scény a kostýmů Ital Luigi Perego, choreografie Řek Petros Gallias, světelného designu Daniel Tesař a dramaturgie Beno Blachut. Sólisty, sbor, baletní soubor i orchestr Národního divadla a Kühnův dětský sbor povede mladý dirigent Petr Popelka, šéfdirigent Norského rozhlasového orchestru, hlavní hostující dirigent Janáčkovy filharmonie Ostrava, který se od příští sezóny stane šéfdirigentem Symfonického orchestru Českého rozhlasu. V hlavní roli Carmen se budou alternovat mezzosopranistky Nana Dzidziguri a Ester Pavlů, Dona Josého ztvární Luis Gomes a Michal Lehotský, Escamillia Łukasz Golinski a Svatopluk Sem, Micaëlu Kateřina Kněžíková a Jana Sibera. V dalších rolích vystoupí pěvci Jaroslav Březina, Josef Moravec, Tomáš Kořínek, Martin Šrejma, Jaroslav Patočka, Miloš Horák, Lukáš Bařák, Daniel Kfelíř, Yukiko Kinjo, Doubravka Součková, Stanislava Jirků a Dana Šťastná.

„Jan Malík patří svým datem narození do takzvané zlaté generace české opery, která vstupovala do praxe operních divadel v letech poválečných.“

„Jan Malík vynikl ve světovém repertoáru v obrovské šíři románského, ruského i německého repertoáru.“

„S Janem Malíkem odchází poslední ze zlaté generace pěvců, narozených ve dvacátých letech minulého století.“

Dne 18. června zemřel tenorista Jan Malík, jeden z nejlepších českých tenoristů hrdinného oboru druhé poloviny minulého století, narozen roku 1924. V loňském roce mohl ještě „v hodině dvanácté“ převzít Cenu Thálie za celoživotní mistrovství. Podstatu dlouhé pěvecké kariéry prožil v Divadle F. X. Šaldy v Liberci, v letech 1953–1985. Často hostoval v Národním divadle v Praze, byl minimálně dvakrát jen krůček od angažmá ve zlaté kapličce, kam patřil svojí interpretační úrovní a vzácnou stabilitou svých výkonů. Řadě jeho výkonů jsem byl svědkem, tudíž se vůbec nejedná o zdvořilostní fráze. Viděl jsem Jana Malíka v Liberci, Plzni, i na scéně Národního divadla v Praze, vždy jsem byl nadšen mimořádnými pěveckými kvalitami i jevištní přesvědčivostí všech sledovaných výkonů. Naposledy vystoupil Jan Malík v Liberci roku 1987, již ve věku penzijním, nadšenému publiku se naposledy příznačně představil svým úspěšným Lukášem ze Smetanovy Hubičky.

„Aniž by Straka přepínal, lahodně dosáhne naprosto znělým a nosným způsobem k vysoké poloze i silné dynamice, zřetelně vyslovuje, prokazuje velkou empatii.“

„Žánrově výlučná, originální, hudebně neslýchaně intenzivní a interpretačně náročná skladba…“

„Po osm desetiletí se mělo za to, že text v Lidových novinách byl anonymní lidovou tvorbou.“

Písňový cyklus Zápisník zmizelého, založený na příběhu otištěném v novinách a hudebně inspirovaný vidinou konkrétní ženy, je dílem, které se nepodobá ničemu jinému. U Leoše Janáčka ostatně dost častý jev. První veřejné koncertní provedení tohoto komorního dramatu se uskutečnilo v Brně přesně před sto lety, 18. dubna 1921. Jeho gramofonových nahrávek existuje řada. Vybíráme jako vzorovou tu, kterou pořídili v roce 1998 pěvci Peter Straka a Dagmar Pecková a u klavíru Marián Lapšanský.

„Pokud pomineme jeho takřka objevitelský přínos v oblasti symfonické tvorby Josefa Suka, zásadní kapitolu talichovské diskografie tvoří díla Antonína Dvořáka.“

„Realizace u Supraphonu samozřejmě souvisela s exportem do zahraničí a doma vyšla v anonymních přebalech na dvou LP deskách.“

„Celá nahrávka je jakousi pozvolnou gradací od pasáží prodchnutých bolestí a bohabojností v začátku až po monumentální vítězství naděje a víry.“

Čím méně se setkáváme s nahrávkami Václava Talicha, tím více zůstáváme při jejich novém poslechu překvapeni nad jejich stále aktuální výpovědí. Navzdory technické kvalitě zůstává talichovský archiv obdivuhodně živý a inspirující. Monofonní snímky se nemají ani po sedmdesáti letech za co hanbit. Platí to i o Dvořákově kantátě Stabat mater, natočené v roce 1952. Připomínáme ji právě dnes, kdy uplynulo rovných šedesát let od dirigentova odchodu.

„Nechtěli jsme celý advent zpívat jenom koledy, ale čím víc se budeme blížit k Vánocům, tím víc program začne být vánočnější.“

„Rybova Česká mše vánoční letos na Vánoce…? Nikdo zatím neříkal, že by nějaká měla být…“

„Je s tím hodně práce, produkčně jde o náročnou věc, ale práce je evidentně nesena na společné vlně. Všichni toužíme po tom, dostat se do našeho normálního stavu, kdy hrajeme každý den.“

„Audio. Ready?“ štěkne muž za kamerou. Odkudsi se ozývá české přitakání. „Camera. Ready?“ štěkne ihned, opět anglicky, opět se stejným silným italským přízvukem. Kameraman Marco Chiodi se pohybuje v pražském Národním divadle už delší dobu. Teď je poslední listopadový týden a jeho úkolem je natočit šestadvacet videí, která budou tvořit obsah zpívaného Adventního kalendáře operního souboru. Od 1. do 25. prosince bude každý den na sociálních sítích zveřejněno nějaké nové. Dnes, na první adventní neděli, je předpremiéra, ochutnávka.

„Už mnohokrát jsme se přesvědčili, jak umělecky skvělé jsou historické nahrávky, které byly pozdějšími stereofonními i jinými verzemi zastíněny.“

„Nahrávce nesporně dominuje v té době pravděpodobně nejlepší představitel Revírníka, legenda brněnské opery Rudolf Asmus.“

„Příhody lišky Bystroušky se staly významným mezníkem nejen umělecké dráhy dirigentovy, ale i historie naší nejvýznamnější vydavatelské firmy.“

Dnes uplynulo sto let ode dne, kdy na svět přišla budoucí dirigentská legenda a dlouholetý šéfdirigent České filharmonie, Václav Neumann. Při příležitosti tohoto významného jubilea připomínáme historicky první na LP vydanou nahrávku opery Příhody lišky Bystroušky Leoše Janáčka, která vznikla v roce 1957 právě za Neumannova řízení.

„Pavel Černoch prokázal v atraktivně zvoleném programu nejen krásný tenorový materiál, ale také bezvadné vyškolení v duchu novoitalské školy.“

„Jeho partnerem byl zkušený Jaroslav Kyzlink, výborný dirigent s vybroušeným gestem a snad až telepatickým smyslem pro partnera.“

„Druhý večer byl jedním z nejlepších koncertů pěveckých hvězd, který jsem kdy v minulosti v Českém Krumlově slyšel.“

29. ročník Mezinárodního hudebního festivalu v Českém Krumlově uvedl v druhém festivalovém večeru v sobotu 19. září úspěšného českého tenoristu Pavla Černocha, Severočeskou filharmonii Teplice a předního dirigenta Národního divadla v Praze Jaroslava Kyzlinka. Druhý večer festivalu se konal v Zámecké jízdárně a představil repertoár ukázek z populárních oper, výběr árií byl kombinován s operními ouverturami a intermezzy. Dříve jsme používali pro tento typ dramaturgie název vyšší populár, myslím, že velmi trefný. Podobně jako vstupnímu koncertu, tak i druhému večeru prospěla přirozená akustika prostředí Zámecké jízdárny, bez nutnosti amplifikace symfonických orchestrů, což vždy představuje určitý technický problém.

„Zpívá a hraje zde neokázale majestátní postavu Vodníka tak, jak vešel v obecnou paměť.“

„Haken byl v tuzemsku pro dvě tři generace přímo ztělesněním této role.“

„Zpívá zněle, s krásnými probarvenými a srozumitelnými hloubkami i s pěkně vyklenutými a rovnoměrně rozvrženými dalšími polohami, vznešeně a velebně.“

Dvořákovu Rusalku posuzujeme většinou podle představitelky titulní role. Dnešní stodesáté výročí narození Eduarda Hakena však může být ojedinělým okamžikem, ve kterém se na jednu ze světově nejhranějších českých oper můžeme podívat z hlediska obsazení úlohy Vodníka. Legendární basista v ní figuruje jak na první tuzemské gramofonové nahrávce díla, tak v jeho prvním televizním zpracování, stejně jako i v první filmové podobě Rusalky přístupné na DVD.

„Dirigent Mario De Rose vedl představení s přehledem a spolehlivě.“

„Na první premiéře dle očekávání dominoval Aleš Briscein.“

„Role Milady byla velmi pěkně ztvárněna mladou sopranistkou Lucií Kašpárkovou.“

Operní soubor Jihočeského divadla v Českých Budějovicích představil na dvou premiérách ve dnech 21. a 22. listopadu Smetanovu operu Dalibor. Poprvé v historii předvedl nemilosrdně zkrácenou verzi připravenou filmovým režisérem Milošem Formanem. Navíc s nově vytvořeným textem Pavla Drábka a Tomáše Studeného, který se současně chopil režie. Hudebního nastudování se ujal Mario De Rose, scénografie a kostýmů Sylva Marková a světelného designu Ondřej Šesták. V titulní roli se představili tenoristé Aleš Briscein a Josef Moravec.

„Odvážná slova Daliborova, vmetena do očí přímo králi Vladislavovi. Idea svobody a živelné lásky v tomto díle je vysoce nadčasová.“

„Najít dva vyrovnané představitele titulní role je pro inscenátory úspěch.“

„Potvrdila se stará divadelní pravda, že každý večer je vždy jiný, dvakrát se nikdy nevstupuje do téže řeky!“

Národní festival Smetanova Litomyšl vrcholil 4. a 5. července dvěma představeními tragické opery Dalibor Bedřicha Smetany. Ve zcela novém nastudování Opery Národního divadla v Praze. Dirigentem byl Jaroslav Kyzlink, režisérem Jiří Nekvasil, na scéně Daniela Dvořáka. Kostýmy vytvořila Zuzana Bambušek Krejzová, sbormistrem je Pavel Vaněk. Obdobně jako o týden dřív v Praze, představila se i v Litomyšli obě premiérová pěvecká obsazení, nicméně v jiných kombinacích.

Dnes večer uvede Národní divadlo v Praze svoji poslední premiéru letošní sezóny – Dalibora Bedřicha Smetany. V roli rytíře Dalibora se alternují oceňovaní slovenští tenoristé Peter Berger a Michal Lehotský. Vladislava, krále českého ztvární Adam Plachetka a Svatopluk Sem. Miladou budou Dana Burešová a Kateřina Hebelková, Jitkou Veronika Holbová a Alžběta Poláčková, o Beneše se podělí Jiří Sulženko a Jan Šťáva, Budivoji budou Jiří Brückler a Jakub Kettner a Vítky Jaroslav Březina a Martin Šrejma. Orchestr Národního divadla povede hudební ředitel opery Jaroslav Kyzlink. Režisérem je Jiří Nekvasil a scénografem Daniel Dvořák.

„Prvotřídní nastudování českých oper byla v té době v Praze na běžném repertoáru, stala se vzorovými pro další léta a desetiletí.“

„Nejen v Edinburghu, ale i pro velkou část české hudební veřejnosti vzbudil senzaci mladý Vilém Přibyl, ještě poněkud neznámý, ale svým uměním strhující.“

„Krombholcova zvuková velkorysost a nasazení nás přenášejí velmi působivě do dramatického děje.“

Do naší sběrné rubriky NahrávkaPlus přidáváme Dalibora Bedřicha Smetany. Není to sice u příležitosti nějak zakulaceného výročí jeho premiéry, tu měl 6. května 1868 v pražském Novoměstském divadle v rámci oslav spojených s položením základního kamene Zlaté kapličky, ale proto, že právě v těchto dnech vrcholí přípravy nové inscenace, kterou chystá Národní divadlo v Praze v režii Jiřího Nekvasila. Premiéry jsou ve čtvrtek a v sobotu, 27. a 29. června, a novinka se pak vzápětí představí i na festivalu Smetanova Litomyšl o týden později. Pro referenční nahrávku tohoto titulu jsme ovšem sáhli půl století do historie.

„Už v době vydání oslnila Smetáčkova nahrávka posluchače - pomineme-li působivou stereofonii - celkovým nasazením, šťavnatým příjemným zvukem a především výkonem jejích interpretů.“

„Beno Blachut a Zdeněk Kroupa jsou pěvecky i výrazově pravými lidovými pastýři zářícími rozšafností a projevem bez sebemenší konvence.“

„Naprosto bezkonkurenční je Pražský filharmonický sbor, strhující jednolitý celek, zářící jak zvukově, tak intonačně.“

Pokud bychom chtěli zjistit, která skladba z oblasti klasické hudby z českého repertoáru je nejčastěji prováděna – a to jak profesionály, tak amatéry, nemusíme chodit daleko. Šťastná melodická invence, ne příliš obtížná partitura - zvláště pro sborové zpívání - a především velká popularita uděluje každoročně primát České mši vánoční Jakuba Jana Ryby. Odpovídá tomu i počet jejích nahrávek. Která by mohla být referenční? Ta první stereofonní - vybíráme snímek Václava Smetáčka.