„Nejdřív jsem se koncertu se syny trošku obával, ale nakonec mě to moc překvapilo. Nejenže tam přišlo tolik lidí, ale hlavně atmosféra byla velmi příznivá.“

„Skladby pro klavír se u Smetany ve světě podceňují, jsou daleko lepší než jeho renomé.“

„Já se snažím sledovat mladé talenty, protože vím, že talenty sice máme, ale zas jich není tolik, abychom s nimi mohli zacházet povrchně.“

Pianista, pedagog a děkan HAMU Ivan Klánský má stále plný diář. Ale když si už do něj nějakou schůzku zapíše, přesně dodrží termín, je k návštěvníku přátelsky vlídný a vůbec na sobě nedává znát, že spěchá. Pár dní před naším rozhovorem se vrátil z Číny, kromě jiného měl bezprostředně za sebou šňůru koncertů a úspěšné vystoupení se svými čtyřmi syny v Rudolfinu. Přesto nevypadal unaveně ani netrpělivě.

„Pořád mám pocit, že bych nabrat nějaké vědomosti a zkušenosti ještě někde jinde mohl a měl.“

„Leoš Janáček je velký hudební úkaz.“

„Rád bych tady v Brně udržel drápek, opera je tu se současným vedením na dobré cestě!“

Zpívá pytláka Haraštu v nové brněnské inscenaci Příhod lišky Bystroušky a Radovana ve Smetanově Libuši, hostuje v Ostravě v Osudu, chystá se na Čajkovského do Lyonu, těší se na červnové Tři fragmenty z Julietty od Bohuslava Martinů…  A dnes večer se v Praze podílí na prvním novodobém koncertním uvedení barokní gratulační kantáty od Augustina Šenkýře, věnované opatovi Břevnovského kláštera a znovuobjevené nedávno po bezmála dvou stech padesáti letech. Osmadvacetiletý barytonista Roman Hoza je třetí sezónu členem Janáčkovy opery Národního divadla Brno - a přestože se snaží získat i další zahraniční zkušenosti, je doma v Brně spokojen a nemá v úmyslu měnit.

„Čím těžší úkol, tím víc mě posouvá dopředu. A já potřebuji zpívat!.“

„Každý rok vlastně k interpretaci role Kostelničky přistupuju jinak.“

„Musím říct, že na Libuši nemám žádný fígl.“

Před týdnem zaskočila jako Kostelnička v Janáčkově Její pastorkyni, kterou přivezla Poznaňská opera na festival Janáček Brno. Hned o den později zvládla Fenenu ve Verdiho Nabuccovi a galakoncert s Ramónem Vargasem v Bratislavě. Eliška Weissová se ale velkých rolí nebojí a když je potřeba, zpívá klidně každý den. KlasikaPlus ji zastihla právě uprostřed tak rušných dnů.

„Schopnost udržet neskutečné napětí a delikátní vedení frází je něco, co dělá Sekerův výraz geniálním.“

 „Miroslav Sekera dává pocit hlubokého klidu a harmonie.“

„Hravost, lehkost, čistota a přirozená citlivá muzikalita prolétly Rudolfinem jako samozřejmost.“

Klavírní festival Rudolfa Firkušného nabídl další událost, která se zapíše do historie českého klavíru a Dvořákovy síně Rudolfina - recitál Miroslava Sekery. Hravost, lehkost, čistota a přirozená citlivá muzikalita prolétly Rudolfinem jako samozřejmost.

„Česká filharmónia zanechala dojem veľmi kvalitného, všestranného ansámblu.“

„Vtisnúť dielu hĺbku tak, ako sa to podarilo Capuçonovi, nie je samozrejmosťou.“

„Byčkov publiku ponúkol spolu s orchestrom originálnu „Novostvetskú“ bez náznaku šablónovitosti.“

Prvý z trojice koncertov Českej filharmónie vo viedenskom Musikvereine odznel, za prítomnosti niekoľkých štátnikov, v sobotu 24. novembra. Večer bol zároveň zakončením cyklu filharmonikov k 100. výročiu vzniku republiky: orchester sa spolu so šéfdirigentom Semjonom Byčkovom predstavil prevažne v dielach českých autorov. Jedinou výnimkou bol vedľa Fišera, Smetanu a Dvořáka Koncert pre violončelo a orchester č. 1 Camilla Saint-Saënsa, v ktorom Česká filharmónia sekundovala skvelému Gautierovi Capuçonovi.

„Rudolf Firkušný bylo jméno, které jsem do revoluce neslyšel.“

„Vždy se mi víc líbila bohatší harmonie klavíru a jeho samostatnější role.“

„Debussy je podle mého názoru skladatel, který velmi svědčí Dvořákově síni.“

Ve čtvrtek 22. listopadu začíná Festival Rudolfa Firkušného, tradiční podzimní přehlídka nejlepších klavíristů. Potrvá necelé dva týdny. Jediným českým interpretem je letos MIROSLAV SEKERA. Nabídne skladby Beethovena, Debussyho, Schumanna, ale také Smetany nebo Scarlattiho. Portálu KlasikaPlus vysvětlil, proč má rád a jak hraje jeho sonáty původně určené pro cemballo, a také vzpomínal na své první setkání s Rudolfem Firkušným.

„Český národ je mi - pokud se týká mentality – velmi blízký.“

„V Prodance je množství úžasných, realistických, pravdivých momentů.“

„Bohužel doma nejste nikdy prorokem. A to je svatá pravda…!“

Bez operních klišé, neokoukaně, realisticky, neodolatelně, vesele. Tak vyznívá na scéně Jihočeského divadla Smetanova komická opera, kterou se souborem připravil mladý slovenský režisér Marek Mokoš. Inscenace, premiérovaná 12. října, má dnes v Českých Budějovicích další reprízu, v listopadu jedinou. Zpívají Jana Šrejma Kačírková, Amir Khan, David Nykl… Další představení jsou potom do Divadla Metropol naplánována na 8. a 17. prosince. O opeře psala KlasikaPlus v říjnu v článku Prodaná nevěsta je vynalézavě zábavná. Dnes se ptá režiséra. 

„Janáček a můj hlas si naštěstí velmi dobře rozumějí.“

„V zahraničí jde o velmi žádaného autora, žijeme v období „janáčkománie“.“

„V únoru 2019 čeká Brisceina Smetanův Dalibor v německém Frankfurtu.“

Na scénu berlínské Deutsche Oper se na tři večery 10., 16. a 22. listopadu vrací Janáčkova opera na motivy Čapkovy hry Věc Makropulos o touze po nesmrtelnosti i strachu z ní.  Hlavní ženskou roli Emilie Marty ztvární jedna z nejlepších dramatických sopranistek současnosti Evelyn Herlitzius. Do inscenace vstupuje i tenorista Aleš Briscein, který hlavní postavu Alberta Gregora vytvořil už několikrát v kariéře, kromě českých scén třeba v Londýně, Salcburku, Šanghaji nebo Hongkongu.

„Zejména ve druhé části koncertu pak orchestr prostor zvukově zcela ovládl a posluchače strhl.“

„Spojení Kaspara Zehndera a hradecké filharmonie je mimořádně šťastná kombinace.“

„Hudebníci posluchačům s pokorou předali obsah Smetanova cyklu a posloužili slavnostnímu okamžiku.“

Uvést Smetanovu Mou vlast v rámci oslav stého výročí vzniku samostatného Československa jistě není nijak originální dramaturgický počin, zároveň má tento krok své opodstatnění. Rozhodla se k němu letos řada orchestrů a v průběhu října uvedla Smetanovo dílo jak na svých domácích scénách, tak během zájezdních koncertů i na místech, kde symfonická hudba často nezaznívá. FILHARMONIE HRADEC KRÁLOVÉ vystoupila v uplynulém týdnu se stejným programem na koncertech v Hlinsku a v Třebíči, oslavy pak vyvrcholily v sobotu koncertem v Kongresovém, výstavním a společenském centru Aldis. Filharmonii na všech třech koncertech řídil její nový šéfdirigent Kaspar Zehnder.

„Když vyšla v roce 1987 na zcela novém typu nosiče – na kompaktním disku, nebralo nadšení fanoušků konce.“

„Pro Václava Smetáčka byla Má vlast stěžejním dílem celé jeho kariéry.“

„V nejednom detailu je Smetáček navzdory desítkám dalších nahrávek jedinečný a osobitý.“

Označíme-li některou nahrávku za legendární, zpravidla máme na mysli historické snímky z dávných dob, které se zapsaly do historie zvukových záznamů. Nazvat tak nahrávku z digitální éry, tedy z doby spíše novější, může tedy leckoho překvapit. A přece tomu tak je – u Mé vlasti s Václavem Smetáčkem minimálně ze dvou důvodů. Jedním je jeho přítomnost za pultem České filharmonie, druhým pak skutečnost, že se jedná o vůbec první českou nahrávku vydanou na kompaktním disku. Připomeňme si ji právě dnes, v den stého výročí vzniku Československa.

„Smetana napsal celou řadu úchvatných skladeb, bohatých na celé gejzíry fantastických pianistických efektů.

„Lukáš Vondráček poprvé koncertoval už ve čtyřech letech a v jedenácti se stal posluchačem univerzity.“

„U publika i u kritiků bodují Haasovci nesmírně angažovaným způsobem hraní.“

17. ročník MHF Lípa Musica uzavřou naši národní skladatelé, Bedřich Smetana a Antonín Dvořák v podání předních českých umělců, JITKY ČECHOVÉ, LUKÁŠE VONDRÁČKA a PAVEL HAAS QUARTET. Dnes a zítra tak 17. ročník festivalu vyvrcholí oslavami stého výročí republiky.

„Vilém Vlček je velkou nadějí mezi našimi violoncellisty.“

„Václav Hudeček získal za podporu mladých umělců cenu České hudební rady.“

„V Lukáši Bařákovi roste následovník  Adama Plachetky.“

Praha si skutečně nemůže stěžovat, že by jí chyběly festivaly klasické hudby. Od těch světově proslulých až po ty drobné a specializované na určité období nebo hudbu. Prosadit se v této konkurenci je nesmírně obtížné a vydržet 27 let, to je přímo obdivuhodné. Podobný festival se podařilo stvořit Václavu Hudečkovi. Jeho Svátky hudby jsou skutečným svátkem se zajímavou dramaturgií a hlavně se zajímavými interprety.

Dnes večer začne další ročník tradičního pražského festivalu - Svátků hudby Václava Hudečka. Slavnostní úvodní koncert se ponese ryze v českém duchu, zazní hudba Bedřicha Smetany a Antonína Dvořáka. Mezi mladými sólisty vystoupí mimo jiné i barytonista Boris Prýgl, který KlasicePlus vysvětlil, proč se představí i v netradiční tenorové poloze. Vedle něj vystoupí Václav Hudeček, violoncellista Vilém Vlček, sopranistky Tereza Štěpánková a Lucie Vagenknechtová a barytonista Lukáš Bařák, hrát bude Plzeňská filharmonie, kterou povede István Dénes.

„Počet premiér nově uváděných děl se nedá s dnešní situací srovnat.“

„Když si Hába vzal do hlavy, že dá postavit čtvrttónové křídlo, podařilo se mu myšlenku realizovat během dvou let.“

„Došlo k násilnému řezu, který je znát i dnes, po osmdesáti letech.“

Jaká byla první republika? V čem jsme byli dobří a zajímaví? A o co vše jsme přišli za druhé světové války? To jsou otázky, které jako druhá strana mince rozhodně patří k připomínkám letošního stého výročí vzniku Československa. Odpovídá na ně muzikoložka a překladatelka Vlasta Reittererová, která byla v říjnu jedním z hostů orchestru PKF-Prague Philharmonia v cyklu koncertů a debat Krása dneška.

"Premiérové představení patřilo především Kecalovi a Mařence." 

"Na tuhle inscenaci se nebude chodit primárně kvůli operním áriím." 

"Principál s nasládlým hlasem a v paruce se do ní hodí."

Smetanova Prodaná nevěsta, kterou Jihočeské divadlo nastudovalo ke stému výročí Československa, není žádným muzeem. Mladý slovenský režisér Marek Mokoš v české klasice dokázal vyhmátnout krásné detaily - neokoukané komediální momenty, jasné vztahy a neodolatelné situace. Inscenace, která měla v Českých Budějovicích premiéru 12. října, od začátku do konce baví a těší.

„Nemůžu se zbavit hlubokého napojení na české tradice, po prvních tónech Mé vlasti jsem měl pocit absolutního domova.“

„Hudební prožitek každého člena orchestru je stejně tak důležitý jako můj.“

„Jeden z nejhezčích způsobů, jak se k orchestru dostat, je mít při všech nárocích klíček k humoru a potěšení.“

JAKUB HRŮŠA se ve čtvrtek 11. října poprvé představí za dirigentským pultem Berlínských filharmoniků. Ve třech večerech uvede  s  prestižním tělesem ryze český repertoár. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz se Jakub Hrůša zamyslel nejen nad tímto přelomovým debutem v kariéře (chystáme reflexi pátečního koncertu), ale také obecně nad vztahy mezi dirigentem a orchestry, nad hloubkou propojení s  Bamberskými symfoniky, kterým už je třetí sezonu šéfdirigentem, nad prací s Českou filharmonií i nad provozováním hudby v dnešní době.

„PKF soudobá hudba sluší.“

 “Z Hudby pro Prahu 1968 Karla Husy až mrazí.”

“Je škoda, že se Hanušův Concerto pro hoboj a harfu nehraje častěji.”

Všechny významné orchestry v letošní sezóně neopomněly uvést slavnostní koncerty ke stému výročí vzniku Československa. Výjimkou není ani PKF – Prague Philharmonia. V neděli 7. října 2018 ve Dvořákově síni Rudolfina uvedla koncert, kterým chtěla dokumentovat neuvěřitelnou hudební bohatost českého národa. Pozvala si k tomu slovenského dirigenta Mariána Lejavu.

„Dvojkoncert je skvělá partitura, okolnosti vzniku jí přidaly temné stránky.“

„V ideálním případě mohly být akcenty o maličko měkčí.“

„Byčkov dává najevo velký respekt k naší kultuře.“

Slavnostní zahájení 123. sezóny České filharmonie teprve přijde, ale nový šéfdirigent Semjon Byčkov už s orchestrem před publikum předstoupil. Jejich mimořádný koncert byl 3. října připsán stému výročí vzniku Československa.

„Za své kořeny jsem opravdu vděčný.“

„Oslovili jsme čtrnáct skladatelů, z toho devět českých, aby nám napsali nová díla.“

„Je málo těles, která přežila s vlastní identitou. Česká filharmonie jedním z takových orchestrů je.“

Šéfdirigent České filharmonie Semjon Byčkov dnes večer v Rudolfinu řídí program sestavený z české hudby. Nad ní, ale i nad Mahlerem, Čajkovským a světovým repertoárem a také nad svými kořeny a nad historií se zamýšlí v rozhovoru pro portál KlasikaPlus. Vyplývá z něj, že ve funkci, které se v Praze od této sezóny ujímá, bude ctít tradice a hledat cesty k jejich udržování, že však stejně tak bude usilovat o nové – a o nacházení rovnováhy.