„Na úvod zvolila vrcholné Preludium g moll Dietricha Buxtehudeho, formálně toccatovou fugu střídající improvizační a polyfonní části, a skloubila je do koncisního celku.“

„Sympatickým odskočením bylo provedení variační Arie Bernarda Storaceho na malé barokní varhany na postranním kůru.“

„Narejstříkování se vyhnulo bombastickému plenu a upřednostnilo jemnější, barevnější a intimnější zvuk.“

Irena Chřibková působí v Praze jako titulární varhanice v minoritské bazilice svatého Jakuba na Starém Městě třicet let. V roce 1996 zde založila Mezinárodní varhanní festival, který úspěšně pokračuje šestadvacátým ročníkem a na němž se vystřídala celá plejáda špičkových evropských a zámořských varhaníků. Díky její iniciativě, organizačním schopnostem a neutuchajícímu elánu stihne sama to, co při jiných festivalech zvládají celé skupiny spolupracovníků. Přitom pilně koncertuje, studuje nový repertoár a udržuje své interpretační umění na záviděníhodné vysoké úrovni. Její hráčská jistota si zaslouží obdiv a její každoroční koncerty v rámci festivalu jsou pozoruhodné. Při detailní znalosti „svých“ jakubských varhan a jejich barevných možností dokáže vyhledat zvukové kombinace málokdy slýchané a interpretované skladby dotváří do pevného tvaru.

„Při dnešním recitálu zahraje na oboje varhany, které jsou na svatojakubském kůru.“

„Se svými 8277 znějícími píšťalami je nástroj u sv. Jakuba od 80. let minulého století největšími varhanami v České republice.“

„Být varhaníkem je dobrodružství.“

Tajemství víry nazvala svůj dnešní recitál na Mezinárodním varhanním festivalu v bazilice svatého Jakuba v Praze tamní titulární varhanice Irena Chřibková. Letos si připomíná třicet let působení u svatojakubských varhan. A je hlavní organizátorkou a dramaturgyní přehlídky, která se koná už pošestadvacáté. Od 5. srpna do 23. září se uskuteční osm koncertů a na festivalu se postupně představí devět varhaníků. V polovině září totiž vystoupí dva z nich společně, na čtyři ruce.

„Program se zaměřil na co největší a příkré stylové kontrasty a nenechal posluchače ani chvíli v klidu.“

„Velký holandský mistr a patrně největší skladatel varhanní hudby před Bachem, Jan Pieterszoon Sweelinck, se k naší škodě vyskytuje na koncertech méně než málo.“

„Výběr ze symfonie Louise Vierna interpretka zvládla brilantně a postarala se o úspěšný závěr svého vystoupení.“

Jako náhrada za belgického varhaníka Johana Hermanse vystoupila na třetím koncertě festivalu u Jakuba mladá absolventka JAMU Petra Kujalová, která dále pokračuje v doktorském studiu. Absolvovala také roční stáž na Hudební akademii ve Štrasburku a nyní už druhý rok studuje na Regionální konzervatoři v Paříži u Christopha Mantouxe. Vedla si zdatně. Projevila se při svém vystoupení jako muzikální a technicky velmi dobře vybavená varhanice s jasným názorem na interpretaci skladeb, které dokázala na velký jakubský nástroj a v krásné chrámové akustice velmi dobře realizovat.

„Karel Martínek ušel značný kus cesty na své umělecké dráze.“

„Bachova Fantazie a fuga c moll byla vědomě zařazena a stala se integrální součástí programu. Jak známo, Dupré Bachovo dílo považoval za nedílnou výbavu varhaníka.“

„Přídavek jen podtrhnul erudovanost a nevšednost hudebního uchopení protagonisty čtvrtečního večera.“

Ještě jednou se vracíme ke koncertu, který zazněl minulý čtvrtek v pražské bazilice svatého Jakuba. Na festival Audite Organum přijal pozvání Karel Martínek, který s sebou přivezl program zasvěcený památce Marcela Duprého. Tentokrát sdílí své postřehy z tohoto večera varhanice Miroslava Svobodová.

„Náměšť nad Oslavou je velmi kulturní město.“

„Roční stáž ve Štrasburku mi změnila přístup k hudbě a interpretaci samotné.“

„Skladba Le Jardin suspendu od Jehana Alaina vytváří dojem jakéhosi zvukového oparu, věčnosti, něčeho neuchopitelného, neskutečného... fata morgány.“

Její koncert na Mezinárodním varhanním festivalu, pořádaném v bazilice svatého Jakuba v Praze na Starém Městě v srpnu a září, nese podtitul Mládí u varhan. Petra Kujalová, dálkově studující na pařížské konzervatoři a v Brně současně dokončující doktorský program na JAMU, zahraje tento čtvrtek v metropoli hudbu od raně barokní po moderní, od Sweelincka po MikaelaTariverdieva. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz přibližuje připravený program a zastoupené autory, komentuje svatojakubské varhany a představuje se. Prozrazuje při tom, čím je pro ni Bach a čím ji naopak přitahuje francouzská hudba, kterou – jak říká – má ráda pro její melodičnost, barevnost a jistou něhu.

„Pocta Marcelu Duprému připomíná padesát let od úmrtí velkého mistra varhan, brilantního improvizátora a skladatele, který výrazně ovlivnil varhanní dění v Evropě i zámoří.“

„Karel Martínek se improvizaci věnuje pravidelně a vytrvale, u nás jako jeden z nemnohých. Všechny jeho improvizace byly stručné a uměřené.“

„Program vhodně střídal skladby varhanní literatury s improvizacemi na Duprého počest.“

Na druhém koncertě letošního Mezinárodního varhanního festivalu na Starém Městě pražském u svatého Jakuba vystoupil olomoucký varhaník a improvizátor Karel Martínek. Vystudoval brněnskou JAMU a soukromě improvizaci u Philippa Lefebvra v Paříži. Působí jako varhaník v Olomouci, na Konzervatoři Evangelické akademie a improvizaci vyučuje na JAMU. Čtvrteční koncert v jeho podání nesl titul Pocta Marcelu Duprému.

„Snažím se, aby dómská liturgická hudba snesla srovnání s hudbou v evropských katedrálách.“

„Improvizace se dá učit a naučit, ale je důležité začít opravdu co nejdříve a věnovat se jí velmi důkladně a systematicky.“

“Kolegyně Irena Chřibková připravuje celý festival v podstatě sama, za což jí patří můj velký obdiv.“

Druhý koncert Mezinárodního varhanního festivalu, který v pražské minoritské bazilice sv. Jakuba pořádá tamní společenství Svatojakubské Audite Organum, patří ve čtvrtek Karlu Martínkovi. Olomoucký interpret, pedagog a chrámový hudebník připravil Poctu Marcelu Duprému, při které zazní Bachova hudba, Hommage á Marcel Dupré od Zsolta Gárdonyiho, samozřejmě i hudba připomínaného francouzského varhaníka a pak rovněž Martínkovy improvizace jeho osobou inspirované. Protagonista recitálu hovoří s portálem KlasikaPlus.cz nejen o programu večera, ale mimo jiné také o olomouckých varhanách a o tamním varhanním festivalu a podrobně i o schopnosti improvizovat.

„Francouzský varhaník Samuel Liégeon zahájil 26. Mezinárodní Varhanní festival v minoritské bazilice sv. Jakuba na Starém městě pražském.“

„Program zarámoval improvizacemi, blok francouzské hudby 20. a 21. století doplnil Bachem a Ligetim.“

„Sonáta Jeana-Pierra Leguaye byla sólistou neobyčejně nápaditě detailně a kontrastně narejstříkována a brilantně zahrána.“

Samuel Liégeon ve svých sedmatřiceti letech má za sebou bohatou kariéru jako varhaník, ověnčený mnoha vítězstvími v renomovaných mezinárodních improvizačních soutěžích v Haarlemu, Münsteru a Chartres. Je titulárním varhaníkem v Paříži u svatého Petra de Chaillot. Nedílnou součástí jeho uměleckého působení je i klavír, na který často improvizuje, i hudbu k němým filmům, a projevuje se také ve výtvarném umění jako malíř.

Šestadvacátý ročník Mezinárodního varhanního festivalu v pražské bazilice svatého Jakuba se bude konat ve dnech 5. srpna až 23. září, každý čtvrtek vždy od 19 hodin. Svatojakubské varhany postupně rozeznějí umělci Samuel Liégeon z Francie, tuzemští Karel Martínek a Petra Kujalová, dále ředitelka festivalu a titulární varhanice tohoto kostela Irena Chřibková, v dalších týdnech pak Christian-Markus Raiser z Německa, Čech Aleš Nosek, Leylie Yekta z Ázerbájdžánu spolu s Nilsem Larssonem ze Švédska a závěr bude patřit Johannu Vexovi z Francie. Koncerty tradičně doplňuje a obohacuje videoprojekce, díky které mohou posluchači sledovat na plátně umělce při hře.

Šestadvacátý ročník Mezinárodního varhanního festivalu v pražské bazilice svatého Jakuba je i přes nejistý vývoj pandemie v přípravách. Pořadatelé věří, že by se mohl uskutečnit v obvyklém termínu, a to ve dnech 5. srpna až 23. září, každý čtvrtek vždy od 19 hodin. Největší pražské varhany by se měly opět rozeznít pod rukama i nohama předních umělců, tentokráte ze Spojených států amerických, Belgie, Německa, Švédska, Ázerbájdžánu, Francie a domácích interpretů. Během každého koncertu bude probíhat videoprojekce, díky které mohou posluchači sledovat na plátně varhaníka při hře. Varhany v bazilice u svatého Jakuba jsou se svými čtyřmi manuály, jednadevadesáti znějícími rejstříky (hlasy) a osmi tisíci dvě stě sedmdesáti sedmi píšťalami největší v Praze i v celé České republice.

„Premiéra oratoria Quo vadis v amsterdamském sále Concertgebouw v roce 1909 přinesla Nowowiejskému mezinárodní uznání, následovaly desítky provedení po Evropě i v Americe.“

„Úvahy, jestli avantgardu svým úkrokem k postmodernímu neoromantismu takzvaně zradil, nebo jasnozřivě opustil, můžeme nechat otevřené. Penderecki patří a bude v hudebních dějinách patřit do sousedství Beethovena a Mahlera.“

„Do trojice polských skladatelů druhé poloviny 20. století, kteří respektovaným způsobem, výraznějším než většina ostatních autorů ze střední Evropy, spoluutvářeli charakter a stylový vývoj moderní hudby, patří vedle Pendereckého a Lutosławského ještě Górecki.“

Feliks Nowowiejski je dobrým příkladem toho, jak málo známe své severní sousedy. Polsko se svou kulturou nebylo a není pro Čechy tak zajímavé jako Západ, jako Německo, Rakousko. Říká se dokonce, že Poláky nemáme rádi. Ať už to má nějaké důvody, nebo nemá, ať už je to pravda, nebo ne, skutečností je, že toho o nich víme méně, než bychom mohli. A platí to i o polské hudbě. Penderecki, Lutosławski, Górecki, Kilar… to jsou komponisté, jejichž význam v hudbě druhé poloviny dvacátého století si snad uvědomujeme. Totéž v případě Szymanowského a první poloviny století. A Moniuszka (a samozřejmě Chopina) ve století devatenáctém. Ale skladatel Feliks Nowowiejski, od jehož úmrtí právě dnes uplynulo pětasedmdesát let? Ten je jménem, o jehož existenci tuší v Česku málokdo. Že zrovna jeho teprve teď znovu objevují i sami Poláci, není příliš velkou polehčující okolností.

„Výkon Ireny Chřibkové ve všech skladbách programu byl naprosto suverénní.“

„Nešla vyšlapanými cestami a seznámila obecenstvo záslužně s málo známým dílem velkého kontrapunktika.“

„Závěr koncertu tvořila kantáta Otče náš, kde se k varhanám připojil Kühnův smíšený sbor s dirigentem Jaroslavem Brychem, harfistkou Lydií Härtelovou a vynikajícím Jaroslavem Březinou.“

Jubilejní 25. ročník Mezinárodního varhanního festivalu v pražské minoritské bazilice sv. Jakuba byl slavnostně zakončen provedením Janáčkovy kantáty Otče náš. Malé ohlédnutí v programovém sešitu ukázalo, kolik významných varhaníků domácích i z ciziny od roku 1996 zde vystoupilo. Jedná se jednoznačně o nejvýznamnější varhanní festival, který si získal nezastupitelné místo v hudebním životě Prahy i celé republiky. Ani letos, přes všechnu nepřízeň koronavirové infekce, se nemusel žádný koncert zrušit, žádný účinkující ani program změnit. I zahraniční účinkující dorazili, což je ve srovnání se současnými provozními potížemi jiných pořadatelů víc než obdivuhodné. Za hladkým chodem festivalu stojí neúnavná práce organizátorky a dramaturgyně, titulární varhanice u sv. Jakuba Ireny Chřibkové, jejíž nasazení je třeba vysoko ocenit.

„Je vidět, že Tanz-Toccatu psal varhanní virtuóz. Sólista splnil tento obtížný úkol bez jakýchkoliv nesnází.“

„Adagio E dur Franka Bridge v pozdně romantickém duchu našlo v Zeinlerovi citlivého interpreta, který rozezpíval jeho široké linie.“

„Koncert zakončila jedna z posledních rozsáhlých skladeb německého novoromantika, ale zároveň pěstitele barokních forem a pilného varhanního autora Maxe Regera.“

Mladý rakouský varhaník Johannes Zeinler je vítězem dvou prestižních mezinárodních varhanních soutěží v St Albans 2015 a Chartres 2018. Studoval ve Vídni, následně v Toulouse a v současné době pokračuje ve studiích na Vysoké škole hudby a divadla v Hamburku. Jako další současní mladí laureáti mezinárodních soutěží jeho generace je technicky neomylný a prošel studiem u vynikajících pedagogů Piera Damiana Perettiho, Michela Bouvarda, Jana Willema Jansena nebo Wolfganga Zerera. Je vybaven po všech stránkách pro úspěšnou mezinárodní kariéru. Možná, že by se dal očekávat temperamentnější přístup k interpretovaným skladbám, ale to závisí na jeho dalším uměleckém vývoji a lidském zrání.

„Ivana Michalovičová zahrála skladbu Ad vitam aeternam s velkou empatií a dá se očekávat, že Hurník pro tuto interpretku bude jistě v kompozici pro královský nástroj pokračovat.“

„Fantasie a fuga c moll Johanna Sebastiana Bacha nalezla v sólistce poučenou interpretku, která se bezpečně orientuje ve světě Bachovy hudby a hraje ji s velkým potěšením.“

„Závěrečná devátá část cyklu ‚Bůh mezi námi‘ ve stylizaci francouzské toccaty rozbouřila svatojakubský nástroj očekávaným fortissimem.“

Na šestém koncertu Mezinárodního varhanního festivalu v pražské minoritské bazilice sv. Jakuba dostala velkou koncertní příležitost nedávná absolventka Pražské konzervatoře, hudební fakulty AMU i roční stáže ve Štrasburku Ivana Michalovičová. Své vystoupení pečlivě připravila a provedla na vysoké úrovni. Je technicky jistá, stylově poučená a přecházela bez problémů mezi jednotlivými čísly programu, který působil značně mozaikovitě s příkrými kontrasty mezi jednotlivými skladbami. Klasicismus, 21. století, francouzská romantika, Bach a Messiaen za sebou tvoří značně nesourodou kombinaci. Dá se ovšem předpokládat, že sólistka chtěla ukázat své umění ze všech myslitelných stran a uspěla. Jen v rejstříkování všech skladeb si uložila zbytečnou askezi a překvapující nízkou dynamiku. Jakubský nástroj však nabízí mnohem barevnější paletu a neskonale víc možností, které ještě umocňuje vynikající akustický prostor chrámu.

Šestý koncert Mezinárodního varhanního festivalu, který pořádá spolek Audite Organum, se v bazilice sv. Jakuba v Praze uskuteční pozítří, ve čtvrtek 10. září, od 19 hodin. Nese podtitul Hudba na rozhraní a mladá varhanice Ivana Michalovičová v úvodu přednese Mozartovu Předehru C dur, KV 399 a poté Passacagliu a fugu Ad vitam aeternam (Za život věčný) Lukáše Hurníka ve světové premiéře.

„Už když jsem byl hodně mladý, tak jsem věděl, že chci jít studovat do Paříže.“

„Pro improvizaci je samozřejmě důležité mít dobrý materiál. Pokud ne, tak to může být dost těžké.“

„Je úžasné, když se můžete také dotýkat kláves u varhan, na které hrál Vierne.“

Mladý polský umělec Karol Mossakowski po pražském recitálu na Mezinárodním varhanním festivalu v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz uvažuje o francouzské hudbě a pařížských varhanách, o hudbě Felikse Nowowiejského, kterou v Čechách představil, o soutěžích, kterých se úspěšně zúčastnil, i o nástroji v bazilice svatého Jakuba. S obdivem a uznáním hovoří také o svých učitelích, mezi nimiž byl i Olivier Latry. Reflexi pražského koncertu čtěte ZDE.

„Nástrojová technika Karola Mossakowského nemá hranice a dovoluje zahrát cokoliv z varhanní literatury v nejrychlejších tempech.“

„Improvizace na chorál Svatý Václave byla naprosto ve francouzském duchu.“

„Z díla polského pozdního romantika Felikse Nowowiejského zvolil Mossakowski krátké preludium. Škoda, že nezvolil rozsáhlejší skladbu.“

Letos třicetiletý polský špičkový varhaník Karol Mossakowski není v Praze neznámým jménem. V roce 2013 zvítězil v Mezinárodní varhanní soutěži Pražského jara a o rok později v rámci festivalu vystoupil na recitálu v kostele sv. Ignáce. Vyrostl v hudebnické rodině, jeho otec je varhaníkem. Po studiích v Poznani pokračoval na Pařížské konzervatoři a získával další první ceny – při Mezinárodní varhanní soutěži Felikse Nowowiejského v Poznani už v roce 2010 a ve velmi prestižní mezinárodní soutěži, Velké ceně v Chartres roku 2016. V současné době je titulárním varhaníkem katedrály v Lille, vyučuje improvizaci na Vysoké hudební škole ve španělském San Sebastianu a loňského roku byl jmenován rezidenčním varhaníkem Radia France v Paříži.

„Skladbami se prolínal jeho pevný smysl pro stavbu hudebního díla, která tak stojí na pevných pilířích právě jako zdobená klenba chrámu.“

„Skladba inspirovaná známým biblickým příběhem přinesla řadu nápaditých barev a ploch, v nichž autor nechal varhany hrát ve stylizacích, které jim skutečně sluší.“

„Z kůru se nápaditě a barvitě linul stylizovaný zvuk kádinek a kotlíků alchymistů v rudolfinské Praze…“

Poslední srpnový čtvrtek patřil v pražské bazilice sv. Jakuba na Mezinárodním varhanním festivalu, který pořádá Audite Organum, koncertu Jana Hory. Lavice baziliky zaplnili posluchači téměř do posledního místa, aby vyslechli recitál jednoho z našich nejvýznamnějších varhaníků a varhanních pedagogů. Rád bych se podělil o zážitek, který se naskytl nám, kdo jsme ve zšeřelém kostele naslouchali (a díky videoprojekci i přihlíželi) „Alchymii varhan“, jak zněl podtitul koncertu.

„Vycpálka jsem vídal pravidelně z uctivé vzdálenosti při koncertech v Rudolfinu, vždy na balkoně vpravo.“

„Významnou součástí Temlova kompozičního talentu je neobyčejná schopnost vyhledat nové a neotřelé způsoby instrumentálního řešení nejen u varhan, ale i u dalších nástrojů.“

„U všech kompozic tohoto typu je námět jen celkovou inspirací a blíž se skladatel k programu nevyjadřuje.“

Mezinárodní varhanní festival Audite Organum ve staroměstské bazilice sv. Jakuba pokračuje dnes večer koncertem Jana Hory. Varhaník a dlouholetý pedagog Pražské konzervatoře a profesor hudební fakulty AMU, známý jako interpret evropských klasiků baroka a romantismu a děl starých českých mistrů i současné hudby, zvolil pro svůj recitál skladby Johanna Sebastiana Bacha a Felixe Mendelssohna-Bartholdyho a kompozice Ladislava Vycpálka a Jiřího Temla. Právě k nim se vyjadřuje v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz nejobsáhleji.