„Další pardubický večer tak přinesl ve výsledku zajímavé srovnání hudby, která se hrála ve Vídni.“

„Pardubický orchestr má pro naplňování programu projektu ty nejlepší předpoklady, dané jeho obsazením, tradicí i půlstoletou zkušeností.“

„Klarinetista Irvin Venyš se pro provedení Kramářova Koncertu Es dur jevil jako sázka na jistotu.“

Komorní filharmonie Pardubice je jedním z hudebních těles, která se aktivně zapojila do dlouhodobého projektu Češi ve Vídni – vymyšleného a postupně realizovaného agenturou ArcoDiva a nahrávací společností Naxos. Cílem projektu je obnovit vědomí o roli českých skladatelů 18. století, kteří komponovali v hlavním městě tehdejšího mocnářství, byli současníky Haydna, Mozarta či Beethovena a spoluvytvářeli jednu ze základen hudebního klasicismu s přesahem do období raného romantismu. V pondělí tak mimo jiné zazněl (a dnes podruhé ještě zazní) Kramářův klarinetový koncert Es dur. Sólistou je Irvin Venyš, diriguje Marek Štilec.

Pardubický orchestr má pro naplňování programu projektu ty nejlepší předpoklady, dané jeho obsazením, tradicí i půlstoletou zkušeností získanou studiem a prezentací děl příslušných autorů (v dramaturgickém hledáčku jsou vedle jiných taková jména jako Pavel Vranický, Josef Bárta, František Ignác Antonín Tůma, Jan Křtitel Vaňhal, František Adam Míča nebo Jan Václav Hugo Voříšek). Vedle Komorní filharmonie se organizátoři spoléhají například na Ensemble 18+ a orchestr Wiener Concert Verein, existuje již několik zajímavých nahrávek a dá se říci, že jednotlivé akce přispívají k propagaci České republiky nejen v Rakousku, ale v rámci celé Evropy.

Posluchači Komorní filharmonie Pardubice se s projektem Češi ve Vídni mohli poprvé seznámit v květnu roku 2018, kdy Sukovou síní Domu hudby zněla Kantáta na oslavu Josefa II. od Leopolda Koželuha (nahrávka čtyř symfonií tohoto autora projekt o rok dříve zahájila). Nyní došlo na Františka Vincence Kramáře (Krommera), konkrétně na jeho Koncert pro klarinet a orchestr Es dur op. 36. Dramaturgie orchestru ale v tomto abonentním večeru spojila slavné repertoárové dílo s dalšími dvěma skladbami vzniklými v rakouské metropoli, v obou případech už jde ale o kompozice z 19. století.

Nejprve zaznělo Jedenáct valčíků pro smyčce, rané dílko Arnolda Schönberga. Pozdější novátor a modernista se v něm ještě projevuje spíše coby novoromantik ctící tradici. Na malé ploše však vrší jeden nápad za druhým, pohrává si s kontrapunkty a vytváří působivé kontrasty. Hráči smyčcové sekce pardubického orchestru skladbu nastudovali pod vedením dirigenta Marka Štilce poctivě – z pódia se nesl jasný tonální zvuk, který jen tu a tam, vždy v nečekaný okamžik, vypadl z předpokládaného následování. Myslím, že autor to zamýšlel přesně takhle a že by byl spokojen. Obzvláštní uznání si zaslouží violistka Pavla Honsová, která si skvěle poradila se svým sólem v posledním, desátém valčíku. Ano, skladba se sice odkazuje na jedenáct valčíků, ten skutečně poslední však zůstal autorem nedokončen…

Klarinetista Irvin Venyš se pro provedení Kramářova Koncertu Es dur jevil jako sázka na jistotu. A jeden z nejvýraznějších hráčů svého oboru tak v Pardubicích skutečně i působil. Perfektně zvládnutá technika je v jeho případě samozřejmostí, empatická schopnost virtuózního rozvinutí nezvykle situovaných témat a závěrečných variací pak skutečnou lahůdkou. Venyš přitom hraje s nesmírnou energií i elegancí a lehkostí, což se nevylučuje, naopak, vše plyne v dokonalosti. Kramářův koncert však nepatří k interpretačně snadným skladbám, vždyť sám autor v něm již překračuje četné dobové zvyklosti a experimentuje s novými cestami. Marek Štilec přesně odstínil i mnohovrstevnaté orchestrální části, s nimiž se Pardubičtí vyrovnali vzorově, čímž dali najevo, jak je jim tento druh hudby blízký.   

Precizní nastudování charakterizovalo i provedení Symfonie č. 6 C dur Franze Schuberta, připravené pro druhou polovinu večera. Marek Štilec vystihl její tu zklidněný, tam zase radostný výraz, překypující mnoha četnými kontrasty, v žádném případě však nepostrádající melodickou líbeznost. Orchestr neposkytl auditoriu jediný důvod k rozčarování, jeho výkon působil ukázněně a přesně, aniž by byť na okamžik přestal v posluchači vyvolávat milý dojem z příjemného muzicírování.

Další pardubický večer tak přinesl ve výsledku zajímavé srovnání hudby, která se hrála ve Vídni, a potvrdil historický význam a mistrovství dalšího českého tvůrce, který se tam řízením osudu ve své době ocitl. Díky skvělému sólistovi nabyl koncert dvojnásobně špičkových parametrů, u Komorní filharmonie jsme je totiž už (a opět oprávněně) předpokládali předem…    

Na takovéto úrovni má projekt Češi ve Vídni jednoznačně smysl.

Foto: KFP, Marek Štilec