„Kantabilní vklad, zejména violoncella, ale také violy houslí, dokreslil inovativní pojetí díla, které takto ztratilo svou obvykle skromnou prezentaci introvertního charakteru.“
„Po krátkém úvodním tématu v majestátním, klidném tempu provedl pianista neomylně sedmnáct variací, nabitých prstovou ekvilibristikou a obdařených mnoha tempovými proměnami.“
„Autor připsal čtyřem větám svého díla tempové údaje v němčině a soubor je tlumočil přibližně věrně. Totiž s vlastní představou vášně, rezonancí významu ‚empfindung‘, kterou bych nazval rovnou ‚vcítěním‘, s ohněm, který jsme slyšeli už v úvodní Mahlerově juvenálii.“
Komorní cyklus 29. koncertní sezóny PKF – Prague Philharmonia se uzavřel koncertem v Barokním refektáři Profesního domu MFF UK v pondělí 5. června 2023. Tento závěrečný a v jistém smyslu slova slavnostní večer měl nevšední dramaturgii. Program začínal kvartetní větou, pokračoval dvěma klavírními skladbami, první z nich pro klavír na čtyři ruce, a byl uzavřen klavírním triem. Gradaci, potřebnou pro přitažlivý obsah, netvořila četnost členů souboru od sólisty po ansámbl, ale její dynamika. V centru pozornosti se tak ocitl mimořádný výkon mladého klavíristy a suverénní výkon tria, které program uzavíralo.
Koncertem provázela dramaturgyně komorního cyklu Martina Sermain, která formou živé audio-programové brožurky (program byl samozřejmě k dispozici i obvyklém papírovém vydání) přiblížila publiku jednotlivé skladby. V průběhu koncertu pak vyzdvihla v krátkém slavnostním proslovu mecenášství sponzorů, ale kytici doprovázející poděkování paní Karle Lažanské jí obdarovaná promptně vrátila se slovy, že ona také zasluhuje kytici za svou péči o celý cyklus. V této atmosféře sounáležitosti a při vyprodaném sálu se auditoriu dostalo excelentního výkonu účinkujících.
Úvodní skladbou programu byl Klavírní kvartet a moll Gustava Mahlera, vzácně provozovaná Kvartetní věta pro housle, violu, violoncello a klavír, mladistvá práce skladatele z doby studia na vídeňské konzervatoři. Nedlouhý opus hrálo Lobkowicz Trio se svým hostem Janem Fišerem u pultu violy a obdařilo nedlouhou skladbu osobitou, vitální a kontrastně proměnlivou dynamikou, s důraznými akcenty dominantního klavíru. Kantabilní vklad zejména violoncella, ale také violy houslí, dokreslil inovativní pojetí díla, které takto ztratilo svou obvykle skromnou prezentaci introvertního charakteru. Spolu s rozbujelou zvukovou silou, odeznívající v netušených pianissimech, vytvářel soubor podivuhodnou atraktivní pulzaci kvartetní věty. Ansámbl vystřídala ve druhé skladbě dvojice pianistů. Lukáš Klánský (člen Lobkowicz tria) a Jan Čmejla usedli k nástroji značky Petrof k provedení Fantazie f moll pro klavír na čtyři ruce op. 103, D 940 Franze Schuberta. Učitel a žák, v pořadí výše jmenovaném, u klavíru zleva, demonstrovali vybroušenou souhru a pestrou agogiku se zřetelnou beethovenskou razancí v akcentech. Čtyřvětou skladbu tempově vkusně modifikovali a návrat k původnímu tempu provedli s osvěžujícím espritem.
V další skladbě před přestávkou měl sólo Jan Čmejla ve skladbě Variations sérieuses pro sólový klavír op. 54 Felixe Mendelssohna-Bartholdyho. Po krátkém úvodním tématu v majestátním, klidném tempu provedl pianista neomylně sedmnáct variací, nabitých prstovou ekvilibristikou a obdařených mnoha tempovými proměnami. Sedmou variaci „střihl“ s grácií, v následujících dvou klavír pod jeho prsty zurčel, další v mírném tempu byly letmou katarzí před následující tempovou změnou. Adagio čtrnácté variace bylo ve Čmejlově provedení úlevné jako balzám, s ohledem k následujícím variacím a finale v prestu. Bezprostřední impulzivní „bravo“, následující po intenzivním soustředění jak umělce, tak auditoria, bylo naprosto osvobozující.
Finale závěrečného koncertu komorního cyklu patřilo Lobkowiczovu triu, které hraje ve složení: Jan Mráček – housle, Ivan Vokáč – violoncello a Lukáš Klánský – klavír. Na programu bylo Klavírní trio č. 1 d moll Roberta Schumanna. Autor připsal čtyřem větám svého díla tempové údaje v němčině a soubor je tlumočil přibližně věrně. Totiž s vlastní představou vášně, rezonancí významu „empfindung“, kterou bych nazval rovnou „vcítěním“, s ohněm, který jsme slyšeli už v úvodní Mahlerově juvenálii. Třetí věta byla využitou příležitostí prezentace nástrojových barev, zejména violoncella a houslí a citované vcítění rámovalo a charakterizovalo větu z vnitřní pasáží umlkajícího neklidu či spíše dojetí – „bewegter“. Finální věta s požadovaným zrychlováním byla výkladní skříní, jak se mnohdy lacině, zde autenticky, říká. Podruhé zaznělo sálem Barokního refektáře spontánní „bravo“ a soubor přidával druhou větu z Klavírního tria c moll op. 2 Josefa Suka. Andante mělo atmosférickou zvukovou křehkost tkvící ve zvukové průzračnosti a vlídně neseném tempu. Komorní cyklus 29. koncertní sezóny PKF – Prague Philharmonia se velice zdárně uzavřel se slibnou nadějí vstříc budoucí sezóně.
