„Orchestr ozdobil zahájení festivalu stylovým, muzikálním a angažovaným provedením ikonického díla, které má v jeho pojetí jedinečnou zvukovou a výrazovou podobu.“

„Eroica vyzněla výrazně duálně. Rázná sforzata střídaly elegantní odtahy a kličky, naléhavou zaťatost a bojovnost finesy téměř salonní.“

„Provedení bylo průsečíkem mocného potenciálu tělesa a vůle dirigenta, z jehož strany směřovalo do výsledné podoby pochopení pro historicky poučený přístup i zkušenost s moderními tělesy.“

Nenápadný, ale zcela zásadní koncert se uskutečnil v úterý v Kroměříži. Proslulý vídeňský orchestr dobových nástrojů Concentus musicus Wien zahrál ve Sněmovním sále zámku Beethovenovu symfonii Eroica, a to za řízení Tomáše Netopila. Jihomoravský festival Concentus Moraviae začal opravdu prestižním, umělecky špičkovým způsobem.

Tomáš Netopil zůstává Maestrem spojeným s velkými symfonickými orchestry a operními domy, ale se vší vážností se současně začal zaobírat i hrou na barokní housle. A tak vlastně ani tolik nepřekvapuje, že se objevil za dirigentským pultem souboru historických nástrojů. Rovnou toho nejstaršího, velkého a proslaveného. Concentus musicus Wien vznikl už v roce 1953. Koncertuje po světě, má úctyhodnou diskografii, v Česku byl v roce 2001 na Pražském jaru. Festival Concentus Moraviae, odehrávající se v téměř dvou desítkách měst a organizovaný z Brna už osmadvacátým rokem, ozdobil orchestr stylovým, muzikálním a angažovaným provedením ikonického díla, které má v jeho pojetí jedinečnou zvukovou a výrazovou podobu, rozkročenou velmi výrazně mezi póly heroičnosti a urputnosti na jedné straně a elegance a vznešenosti na straně druhé.

Zakladatel orchestru Concentus musicus Wien, violoncellista a dirigent Nikolaus Harnoncourt, jehož život se uzavřel v roce 2016, podnikl na začátku 60. let i s manželkou, která s ním soubor budovala, studijní cestu do Kroměříže; tamní bohatý historický hudební archiv jim tehdy poskytl cenný zdroj hudebního repertoáru. Souvislostí s Kroměříží je ovšem víc. Beethovenova Třetí symfonie zvaná Eroica, dílo z roku 1804, je sice spojena se šlechtickým rodem Lobkowiczů a s Vídní, ale neméně důležitým skladatelovým mecenášem byl i arcivévoda Rudolf Habsburský, který se ve dvacátých letech stal olomouckým arcibiskupem a měl tedy v Kroměříži letní sídlo.

Sněmovní sál kroměřížského Arcibiskupského zámku se koncertem 30. května otevřel po renovaci. Letos je tomu pětadvacet let, co se Kroměříž se svými památkami ocitla na Listině světového přírodního a kulturní dědictví UNESCO. Přítomnost předsedy vlády a dalších hostů na večerním koncertě, zaznamenávaném televizí, byla logickou samozřejmostí.

Tomáš Netopil dirigoval Beethovenovu skoro hodinovou symfonii zpaměti. Provedení bylo průsečíkem mocného potenciálu tělesa, které vložilo do společného díla danosti dobových nástrojů a své obvyklé interpretační idiomy, a vůle dirigenta, z jehož strany směřovalo do výsledné podoby pochopení pro historicky poučený přístup i zkušenost s moderními tělesy. S neutuchající vervou poskytoval podněty, motivoval a vedl, vycházel vstříc snaze o zvukovou věcnost a zároveň nezastíral, že se i při ní dá v širokém spektru dotknout silných hudebních emocí.

Eroica vyzněla výrazně duálně. Rázná sforzata střídaly elegantní odtahy a kličky, naléhavou zaťatost a bojovnost finesy téměř salonní. Bohaté proměny dynamiky a výrazu měly oba rozměry – krátkodobý v náhlých poryvech a vzedmutích i dlouhodobý ve vlnách celých frází. Na zvýrazněných místech došlo na zajímavá pozastavení, hlučnost vystřídalo ztišení, po vyčkávání přicházely nové návraty do tempa… Druhá věta, proslulý smuteční pochod, nebyla přehnaně zpomalená ani romantizující, třetí věta přinesla plný nekrocený zvuk a variační finále razantní tempo, výrazové nárazy, zklidnění se staccaty i nekompromisní směřování k vrcholu.

Orchestr se vyznačuje charakteristicky suchým, přesto masivním zvukem s velkými dynamickými rezervami, výraznými údery tympánů, subtilními tóny hobojů a dalších dřevěných nástrojů, širokým spektrem výrazu smyčců, měkkou průrazností přirozených lesních rohů a trubek, i při nepřikrášlované „přírodní“ kvalitě celkovou kultivovaností a tvárností. Tomáš Netopil koordinoval, usměrňoval a určitě i spoluurčoval vzrušující podobu skladby, která zněla víc nově než konvenčně. Bylo to neopakovatelné „tady a teď“– důvod, proč takový koncert nejen navštívit, ale také si ho opravdu plně užít.

Zde čtěte dubnový rozhovor s Tomášem Netopilem.

Foto: Jiří Salik Sláma