„Změna místa konání byla ku prospěchu věci.“

„Fialovo úsporné, ale výmluvné gesto naplno rozevřelo pestrou paletu zvukových barev i obdivuhodné dynamické rozpětí sboru.“

„Martinů byl bezesporu jedním z hudebních vrcholů večera.“

Letošní 54. ročník Hudebního festivalu Antonína Dvořáka v Příbrami hostil Český filharmonický sbor Brno. Jedno z našich nejlepších vokálních těles zavítalo v úterý 23. května 2023 do Březových Hor společně se svým zakladatelem-dirigentem Petrem Fialou, který se v obdivuhodné svěžesti letos dožívá významného životního jubilea. Velmi působivou dramaturgii podpořily i skvělé umělecké výkony.

Koncert měl původně zaznít v ambitech mariánského poutního místa Svatá Hora, ovšem neustále dotírající mračna donutila pořadatele zvolit alternativu v podobě Kostela sv. Vojtěcha v Březových Horách. Nutno říci, že to bylo ku prospěchu jak účinkujícím, tak posluchačům, neboť repertoáru, který Český filharmonický sbor Brno nabízel, přece jen sluší spíše akustické prostory, než plenér (jakkoliv svatohorského genia loci nelze ničím adekvátně nahradit).

První polovina koncertu patřila ryze mužskému sborovému repertoáru. Večer otevřel cyklus 4 Petites prières de Saint Francois d’Assise, FP 142 (Čtyři krátké modlitby sv. Františka z Assisi) Francise Poulenca z roku 1948. Duchovně intimní atmosféra cyklu, podpořená pokornou, avšak přesto efektní Poulencovou hudbou byla výborným úvodním číslem. Poté již dramaturgie zcela patřila české sborové tvorbě. Ve výběru z Foersterových Devíti mužských sborů na texty Josefa Václava Sládka, op. 37 (1897) mohl Petr Fiala (*1943) svým úsporným, ale výmluvným gestem naplno rozevřít pestrou paletu zvukových barev i obdivuhodné dynamické rozpětí sboru. Precizní výslovnost zpěváků nadto umožnila plně vnímat působivost Sládkových básní (Oráč; Velké, širé, rodné lány; Polní cestou; Z osudu rukou).

Neméně jímavý byl i výňatek z Polní mše, H. 279 (1939) Bohuslava Martinů pro sólový baryton (Tomáš Chloupek), mužský sbor a varhany (skvěle doprovázející Martin Jakubíček). Expresivní text byl oděn do pro Martinů nepříliš typického harmonického hávu a byl bezesporu jedním z hudebních vrcholů večera. Mužský sbor se poté rozrostl do plně smíšeného obsazení v Eia Mater, fons amoris a Virgo virginum praeclara ze Stabat Mater, op. 58, B. 71 (1876) Antonína Dvořáka. Závěr koncertu však patřil Fialovi jako dirigentovi a skladateli v jedné osobě. Zaznělo totiž jeho oratorium Křest svaté Ludmily na text Zuzany Novákové-Renčové pro soprán sólo (vynikající Marta Chila Reichelová), recitátora (Vítězslav Šlahař), smíšený sbor, flétnu (Martina Venc Matušínská) a varhany. Přehledně vystavěná forma, soudobý, přesto interpretačně i posluchačsky přístupný hudební jazyk, to vše spoluvytváří kompozici, která je především autorovým vyznáním celoživotně praktikované víry.

Pro svou skladbu i pro ostatní kusy tohoto koncertu by Petr Fiala asi těžko hledal vnímavější interprety, ať už mezi sólisty nebo sborovými zpěváky. Na „svůj“ ansámbl může být právem hrdý. Pokud by si onoho večera snad něco zasloužilo kritiku, pak jen nižší kompaktnost sopránů a tenorů ve slabší dynamice, která prozrazuje, že těleso je přece jenom zvyklé na větší prostory a většinou i orchestrální doprovod. Přesto je nutno říci, že Český filharmonický sbor Brno rozezněl Březové Hory vrcholným uměním; v místech, kde tak před více než sto dvaceti lety činil i Antonín Dvořák.

*******

Foto: HFAD