„Inspirací večera v březnické Galerii Ludvíka Kuby bylo výročí 160 let od narození tohoto výrazného českého folkloristy, spisovatele a malíře, vpravdě renesančního člověka.“

„Mladí a talentovaní pěvci – Josef Kovačič, Tamara Morozová a Jakub Ošmera – v tomto specifickém pěveckém stylu, velmi citlivém na přirozenost projevu, velice zaujali. Zpívali s entuziasmem, viditelným zájmem o lidovou poezii.“

„Bohatý a obsáhlý výběr ukázek z lidové hudby slovanských národů, jak je zachytil geniální Ludvík Kuba, přesvědčil výborným podáním NeoKlasik orchestru s Václavem Dlaskem ve vydařených úpravách pro komorní ansámbl od členky orchestru – Adély Kamínkové.“

Hudební festival Antonína Dvořáka v Příbrami je svými koncerty rozprostřen do řady míst krásného okolí města. Pokračoval ve svém 54. ročníku velmi zajímavým a originálním večerem, kde představil lidovou hudbu slovanských národů. Inspirací večera v březnické Galerii Ludvíka Kuby bylo výročí 160 let od narození tohoto výrazného českého folkloristy, spisovatele a malíře, jehož život byl spjat právě s městečkem Březnice, nedaleko od Příbrami. Účinkoval NeoKlasik orchestr vedený Václavem Dlaskem, jenž si ke spolupráci přizval trojici sólistů – Tamaru Morozovou, Josefa Kovačiče a Jakuba Ošmeru. Umělecký přednes svěřil herci Svatopluku Schullerovi. Koncertu ze slovanské lidové poezie předcházela fundovaná přednáška etnomuzikologa Zdeňka Vejvody na téma Sběratelská činnost Ludvíka Kuby v oboru hudebního folklóru v Čechách, zejména na Chodsku. Obě produkce, vzdor typicky nekomerční charakteristice, byly až překvapivě dobře navštíveny.

Festivalová akce se svým pojetím i zaměřením vymyká obvyklému sledu koncertů artificiální hudby. Ostatně proto mne při prvním pohledu do širokého programu 54. HF A. Dvořáka velice zaujala – propojením hudebního a výtvarného umění spolu se specifikem oboru etnomuzikologie. Slibovala krom zajímavých hudebních zážitků také nová poznání a rozšíření obzorů.

Ludvík Kuba, významný český malíř, hudebník, spisovatel a národopisný badatel se stal leitmotivem cenné festivalové akce. Velmi originální produkce, při níž spojily síly vedení festivalu v Příbrami s Galerií Ludvíka Kuby v Březnici. Proč zrovna v městečku Březnici na Příbramsku? Z tohoto místa pocházela jeho žena a umělec si právě Březnici velice oblíbil, trávil zde mnoho času v létě u rodičů své ženy, ač kořeny má v rodných Poděbradech. Jeho cesta k malířství a impresionismu byla komplikovaná, dlouhá. Už záhy hojně cestoval, do Srbské Lužice, často na Balkán i na Podkarpatskou Rus, dále navštívil Halič, Chorvatsko, Černou Horu, Dalmácii, Bosnu, Rus, kde se pilně věnoval sbírání lidových písní. Vydal Slovanstvo ve svých zpěvech, patnáctidílný svazek, který byl přeložen do 16 jazyků! Další rozsáhlé knihy L. Kuby jsou Křížem krážem slovanským světem, Zaschlá paleta, Čtení o polabských Slovanech. Mnoho se věnoval psaní právě o polabských Slovanech, věnoval se studiu lužických Srbů. Studoval v Paříži i Mnichově, od roku 1904 žil ve Vídni. Ovlivněn secesí a impresionismem představuje umělce dvou slohů. V zájmu o etnografickou tématiku navázal styky dokonce se světovým skladatelem a zároveň významným etnografem, Bélou Bartókem. Ludvík Kuba byl nadaný hudebník, obdarován od Boha absolutním sluchem, což je pro činnost sběratelskou velká výhoda. Na rozdíl od srovnatelných zjevů, silných zájemců o lidovou poezii, jakým byli třeba Jindřich Jindřich nebo Karel Weis (obsáhlá sbírka Český jih a Šumava v písni), snažil se Kuba zachovat co největší prostotu úprav písní, což je i výzva pro interprety a propagátory jeho díla.

Recitál věnovaný dílu Ludvíka Kuby se realizoval v Galerii Ludvíka Kuby v Březnici, otevřené před deseti lety v bývalé jezuitské koleji. Základem neobyčejného tématu pro daný koncert byl Neoklasik orchestr a jeho umělecký vedoucí Václav Dlask. Hudební vstupy, které upravila pro obsazení orchestrální komorní skupiny – sextetu – členka orchestru Adéla Kamínková, propojily nesmírně vhodně recitace z Kubovy literární tvorby v přednesu herce Svatopluka Schullera.

Bylo od počátku zjevné, že Václav Dlask si vybral sólisty s velmi dobrou schopností přizpůsobit projev specifikům lidové poezie. To vůbec nebývá snadné. Pěvec, školený s cílem být operním sólistou, mnohdy s potížemi opouští svou obvyklou stylizaci projevu, aby přijal nutnost prostoty pojetí lidové poezie.

Mohu říci, že mladí pěvci – Josef Kovačič, Tamara Morozová a Jakub Ošmera v tomto specifickém pěveckém stylu velice zaujali. Zpívali repertoár – zcela odlišný od operní produkce – s viditelnou chutí, zájmem, entuziasmem. Ze stylu svého oboru sice nemohli zcela ustoupit, ale nacházeli svoji osobní a přesvědčivou cestu k přirozenosti v tomto specifickém žánru, jenž nesnáší patos, manýru či nesrozumitelnost zpívaného textu.

Hned vstup sympatického mladého basbarytonisty Jakuba Ošmery v Písních pošumavských neboli Česká muzika na Domažlicku naznačil vztah k interpretovanému žánru, okořeněnému i vlastní hrou na dudy. V následujících Slovenských písních se představil basista Josef Kovačič s hlasem neobyčejně znělým a barevným; svůj vztah k žánru rovněž nacházel. Sopranistka Tamara Morozová zaujala svým vyrovnaným hlasem i zjevným vřelým vztahem k výrazu písní, překvapením bylo a capella trio hlasů v písni Láska, bože, láska, vyrovnané a dobře v intonaci sladěné. Takovéto a capella nastalo i po předvedení Dolnolužických a Hornolužických písní.

Potěšila i interpretace Maloruských písní, kde basista velkého, plně znějícího basového fondu s krásnými hloubkami, J. Kovačič, zaujal i schopností měkkého mezza voce. V hybné písni Plyne loďka vody plná využil prostor a vhodně uplatnil výrazné a srozumitelné parlando, navíc projevil smysl pro humor, který publikum ihned vřele ocenilo.

Po výběru z Písní ze starého Srbska přišel ke slovu cyklus písní Antonína Dvořáka Čtyři písně na slova srbské lidové poezie z roku 1872. V tomto punktu se koncert na moment vymanil ze svého definujícího stylového půdorysu a zařadil romantickou stylizaci lidové poezie Antonína Dvořáka. V přesvědčivé interpretaci Tamary Morozové, sopranistky nosného, průbojného fondu, rozsahově suverénně zvládnutého. Jen srozumitelnost textu zde nebyla vždy bezvadná. Logicky byl u cyklu Dvořákova nutný klavírní doprovod, napsaný autorem. Tento cyklus stojí ve stínu Dvořákových mnohem slavnějších písňových cyklů, málokdy bývá prezentován, bylo tudíž moc dobré ho představit publiku! Bravo! Při určitém nedostatku prostoru volného místa k produkci, na dlouhé chodbě budovy, zůstal mladý klavírista neviditelný. Svoji roli však zvládnul velmi úspěšně.

Recitál věnovaný dílu vpravdě renesančního Čecha, Ludvíka Kuby, uzavřely ukázky z Bulharských a Makedonských písní. Spokojené publikum si vytleskalo přídavky, jak jinak, než z lidové poezie, kde Jakub Ošmera zakončil večer hrou na dudy a zpěvem z Chodska. Mladý zpěvák nosného, přirozeně znělého a vyrovnaného, libozvučného hlasu má k tomuto stylu velice blízko, jistě bude svůj vztah k lidové písni nadále rozvíjet a prohlubovat.

Hudební festival Antonína Dvořáka, který vstoupil letos již do 54. ročníku, ukázal tímto koncertem vzácnou alternativu, jak propojit hudbu, výtvarné umění, folkloristiku do jednoho smysluplného celku. To jsem na daném prožitém odpoledni a večeru vysoce oceňoval. Připomenutí významné umělecké osobnosti de facto dvou století, dvou stylů, secese a impresionismu, byl čin neobyčejně podnětný, s nímž se na málokterém festivalu setkáme. Hudební ukázky, které představily v bohatém výběru lidovou hudbu slovanských národů, jak ji zachytil cíleně prostým způsobem právě Ludvík Kuba, přesvědčily výborným podáním NeoKlasik orchestru s Václavem Dlaskem ve vydařených úpravách – v duchu autora – od členky orchestru Adély Kamínkové. Úpravy musely stát mnoho doslova mravenčí práce, písní zaznělo za večer mnoho. Znovu: Bravo!

Podobně pozoruhodných akcí, které zavedou publikum do úplně jiných končin hudby, než je obvyklé, připomenou bohatství kořenů lidové hudby a ruku v ruce osobnosti, například Ludvíka Kubu, je moc málo. Přál bych organizátorům festivalu, aby dramaturgie reflektovaného koncertu byla výzvou pro následující ročníky festivalu. Byl jsem mile překvapen zájmem publika v poměrně malém městě, větším v počtu návštěvníků než byl například dříve reflektovaný koncert Aleše Brisceina, rovněž v prostoru místní galerie, ale přímo v Příbrami. Zájem publika naznačil, že o tento druh vynalézavého, netradičního programu je zájem.

Foto: HFAD