„Jako každému muzikantovi z jižní Moravy, koluje Marku Pavlicovi v žilách krev nasycená lidovou muzikou.“

„Václav Hudeček nezklamal soubor ani publikum, které všichni tři houslisté dostali do varu, energie tryskala, radost se rozlévala…“

„Tihle muzikanti přinášejí poezii, čistotu a katarzi, kterou potřebujeme každý den. Díky za to!“

Závěrečný koncert cyklu Svátky hudby v Praze zaplnil v úterý 25. dubna Betlémskou kapli do posledního místa. Posluchače přilákalo nejen hvězdné spojení Václav Hudeček a Hradišťan, ale i společné vystoupení s mladým talentovaným houslistou Markem Pavlicou.

Marek Pavlica (2003), syn Jiřího Pavlici, hraje na housle od útlého věku. O něco málo později se mu začal věnovat na svých luhačovických kurzech i Václav Hudeček, který ho nasměroval do správných rukou vyhlášeného houslového pedagoga Jiřího Fišera, u kterého nyní studuje v pátém ročníku na Pražské konzervatoři. Svá učednická léta začínal na ZUŠ v Uherském Hradišti, poté pokračoval na brněnské konzervatoři ve třídě Š. Graffeho. Bylo jen otázkou času, kdy Marka s jeho talentem a pracovitostí ozdobí soutěžní vavříny. Stalo se tak v roce 2021, kdy získal titul absolutního vítěze na Concorso Musicale Internazionale Città di Palmanova a zvítězil i na Akademii Václava Hudečka v Luhačovicích. Jako každému muzikantovi z jižní Moravy mu v žilách koluje krev nasycená lidovou muzikou. Když se to spojí s klasickým školením, je co poslouchat. Marek zahrál s Václavem Hudečkem Sonátu pro dvoje housle francouzského barokního skladatele Jeana-Marie Leclaira. Mladý houslista podal vedle zkušeného spoluhráče suverénní výkon. Vřelý tón Václava Hudečka (evokující jeho slavnou interpretaci Vivaldiho Čtyř ročních období) doprovázel příjemný sametový zvuk houslí Marka Pavlici, oba si tuhle barokní skladbu s hravostí a půvabem doslova užili.

Motto koncertu znělo Žánry a generace. Jestliže baroko v podání Maestra a jeho žáka naplnilo tento odkaz, pak část O čase byla plně v rukou Hradišťanu. Lásko, milá lásko či Nechvátej osude, naplnily Betlémskou kapli oním neopakovatelným zvukem souboru, průzračně čistým hlasem Alice Holubové a vemlouvavými houslemi Jiřího Pavlici. Všichni jsme tyhle písničky v podání Hradišťanu slyšeli mnohokrát, ale pokaždé vyvstane na mysli – požehnaní muzikanti…

Dramaturgie neopomněla ani dialog s minulostí a současností. Jiří Pavlica tento dialog dovedl ještě dál – až k ekumeně -, když pohovořil o Betlémské kapli jako symbolu komunikace a Hradišťan i všichni tři houslisté přednesli Komenského ukolébavku. Svým hlasem ji ozdobila Alice Holubová. Dva barokní tance z velehradského archivu pak uvedl Jiří Pavlica slovy: „A teď – Hradišťan s primášem Václavem Hudečkem!“ Václav Hudeček nezklamal soubor ani publikum, které všichni tři houslisté dostali do varu, energie tryskala, radost se rozlévala… Jak do nadšeného potlesku poznamenal Jiří Pavlica: „Já jsem Václavovi říkal, že tím Komenským jsme měli končit, protože nic lepšího už neuslyšíte.“ Míněno to bylo pochopitelně v nadsázce a přišly i další krásné skladby. Velmi silný byl a capella zazpívaný původně staroslověnský text o Janu Křtiteli, který zhudebnil Jiří Pavlica, radost byla i zaposlouchat se do zhudebněného úryvku z Kroniky tak řečeného Dalimila. Do současnosti přivedl Hradišťan posluchače zhudebněným textem Jana Skácela Účtování na vesmírných kontech a oblíbenou písničkou Přejeme vám.

Jak jinak končit takový večer než zpíváním o lásce. Zhudebněná Šalamounova Píseň písní v podání Alice Holubové a Davida Burdy, klarinetisty Hradišťanu, zazářila svou vnitřní čistotou, právě jako zhudebněná Skácelova báseň Píseň o srdci. Že na závěr zaznějí Vlaštovičky nebo Modlitba za vodu, nebylo pochyb, závěrečný Sanctus z Pavlicovy Missy brevis přivítali všichni posluchači. K Hradišťanu se připojil i Marek Pavlica, pro něhož dopsal otec krásnou kadenci. A synek se mu odměnil její bravurní interpretací.

Nespočítám, kolikrát jsem slyšela Hradišťan vystupovat. Jsou jeho vyprodané koncerty dány jen popularitou souboru? Nemyslím si. Tihle muzikanti přinášejí poezii, čistotu a katarzí, kterou potřebujeme každý den. Díky za to!

*******

Foto: Radovan Šubín