„Tónové schopnosti hráčů, jejich bravurní ovládání instrumentů, detaily, které dají až plasticky vystoupit hravosti i vážnosti, smutku i láskyplnosti, humoru i elegičnosti, jsou potěšením pro ucho.“

„Zářivým dílkem interpretační mozaiky je barytonista Peter Schöne, jehož tvárný sytý hlas elegantně vévodí nástrojům a citlivě ztvárňuje všechny výrazové odstíny Mahlerových písní.“

„S velkou citlivostí aranžoval smyčcové party Tomáš Ille, který nechal vyniknout hlasu a v instrumentální lince zdůraznil přednosti a zvukové bohatství dechových nástrojů.“

Dechový soubor PhilHarmonia Octet se po relativně delší době opět představil v Praze. V úterý 11. dubna se v Sále Martinů Hudební akademie múzických umění podělil o vlastní interpretaci deseti Mahlerových písní z cyklu Chlapcův kouzelný roh a původní druhé věty z jeho Symfonie č. 1 Blumine v úpravách Tomáše Illeho a Václava Vonáška. Pokřtil také své nové CD, tentokráte výhradně s hudbou Gustava Mahlera.

Stálé složení souboru Vilém Veverka a Monika Fürbach Boušková (hoboje), Karel Dohnal a Irvin Venyš (klarinety), Václav Vonášek a Martin Petrák (fagoty), Ondřej Vrabec a Přemysl Vojta (lesní rohy), doplnili kontrabasista Petr Ries a tympanista Michael Kroutil, pro ten večer hráč na vojenský bubínek. Mahlerovy písně přednesl německý barytonista Peter Schöne. Ansámbl vznikl v roce 2007 z podnětu hobojisty Viléma Veverky a fagotisty Václava Vonáška, kteří přizvali ke spolupráci své kolegy, renomované sólisty i členy předních evropských orchestrů, jako jsou Česká filharmonie, Berlínská filharmonie či WDR Köln.

Není snadné psát v průběhu tří a půl let třetí reflexi koncertu téhož souboru. Jak vystihnout kvalitativní posuny v interpretaci či dokonalejší souhru, když nemáme k dispozici záznam dřívějších vystoupení? Avšak důležitý je výkon tady a nyní. A je proto výbornou zprávou, že současnou kondici souboru zachycuje právě vycházející CD Gustav Mahler – Des Knaben Wunderhorn / Chlapcův kouzelný roh (Supraphon) v úpravě pro baryton, dechové okteto a kontrabas.

Rozsáhlá sbírka německých lidových a pololidových písní Chlapcův kouzelný roh obsahuje přes sedm set básní a písňových textů, jichž se chopila řada skladatelů. Gustav Mahler jich zhudebnil čtyřiadvacet ve dvou řadách (prvních devět vznikalo v letech 1887 až 1890, dalších patnáct pak v roce 1892). PhilHarmoniaOctet vybral deset písní, z nichž devět upravil hudební skladatel Tomáš Ille, jednu, tedy Der Tamboursg’sell (Bubeníček) Václav Vonášek. Ten je i autorem úprav symfonických částí z Mahlerova díla, tedy původní druhé věty Blumine ze Symfonie č. 1 a Scherza z téže symfonie, které však při živém provedení nezaznělo, nicméně posluchač si ho dopřeje na nahrávce.

Jestliže jsem předpokládala, že se mi po několika taktech vybaví, jak identický program zahrál soubor před třemi roky v Rudolfinu (leden 2020), trochu jsem se mýlila. Ano, byl tu ten nádherný souzvuk, dokonalé frázování, lehounce vykreslené melodické oblouky, hravost, jemné dynamické odstíny. Ovšem, jako by se vše usadilo, dostalo se do srdce hráčů i pěvce. Hra i zpěv byly jedinečně zvukově provázané, každý hudební moment byl překvapivý, muzikanti doslova kouzlili, zvuk jejich nástrojů byl nesmírně lahodný, neostrý, nehlučný a přitom přesně artikulovaný. Zvuková kvalita souboru je mimořádná od počátku, časem se však posunula ještě výše.

Zmíněný okamžik jasně vystoupí do popředí právě při poslechu nahrávky. Tónové schopnosti hráčů, bravurní ovládání instrumentů, detaily, které dají až plasticky vystoupit hravosti i vážnosti, smutku i láskyplnosti, humoru i elegičnosti, jsou potěšením pro ucho. Zářivým dílkem interpretační mozaiky je barytonista Peter Schöne, jehož tvárný sytý hlas na nahrávce elegantně vévodí nástrojům a citlivě ztvárňuje všechny výrazové odstíny Mahlerových písní. S velkou citlivostí aranžoval smyčcové party Tomáš Ille, který nechal vyniknout hlasu a v instrumentální lince zdůraznil přednosti a zvukové bohatství dechových nástrojů. Do celku písní vstupují na CD dvě aranže Mahlerovy symfonické tvorby, jejichž autorem je Václav Vonášek. Ve čtvrtém a osmém tracku zazní úprava Scherza z První symfonie a původní druhá věta z téže symfonie Blumine (Mahlerem krátce po vzniku symfonie vyřazená). Vonášek v nich dokázal zdůraznit hravou, bezstarostnou linku (Scherzo) i lyričnost v pomalé větě (Blumine). Posloucháte známou melodii jako v případě Scherza, a přece nalézáte nové zvukové kvality, dokonce až překvapující možnosti dechových nástrojů přebírajících úlohu smyčců. Ve Scherzu i Blumine okouzlí sehranost, čistota a krása tónu, vychutnáte si klarinetové trylky Karla Dohnala i hobojem vykrouženou melodii Vilémem Veverkou, napětí udržované fagoty, líbeznost horen.

Ale zpět k živému provedení v Sále Martinů. Schöne, specialista na písňový repertoár a lyrické barytonové operní árie, vítěz Schubertovy mezinárodní soutěže v Grazu a prestižní soutěže ARD v Mnichově, se i tentokrát, podobně jako před třemi lety, stal miláčkem pražského publika. Krásná barva hlasu, technika zpěvu i vkusné herecké etudy se výtečně hodily k interpretovanému repertoáru. To naznačil už v samotné první písni Der Schildwache Nachtlied (Noční píseň vojáka na stráži), v níž zněl vemlouvavě i rezolutně (dlaně u úst evokující hlásnou troubu), a jeho interpretace naznačila, proč PhilHarmonia Octet tohoto barytonistu oslovil. Barva jeho hlasu, frázování, a možná nejen pěvecké kvality, ale i podobný smysl pro (hudební) humor se k souboru velmi dobře hodí. Nemluvě o přínosu, kdy rodilý mluvčí zpívá texty v němčině. Velmi se mi líbil v písni Wo die schönen Trompeten blasen (Kde troubí ty trubky krásné), v níž se ozývala ztišená lyričnost, kterou zvýraznil svými výškami a emocionálním prožitkem. Zazpíval ji v dobrém slova smyslu prosté. V aranži Tomáše Illeho díky této nevyumělkovanosti vynikly přednosti a krása písně. Ille navíc niterné pasáže této písně a písně Urlicht doplnil kontrabasem (Petr Ries), který změkčuje zvuk dechů a stává se pojítkem mezi smyčcovou a touto verzí. V Der Tamboursg’sell (Bubeníček) se vojenského bubínku chopil tympanista České filharmonie Michael Kroutil. Tento marche funèbre se v aranži Václava Vonáška pro dechové okteto stal ještě mrazivějším než v orchestrální verzi. Smutek mladého tambora vedeného na popraviště ztvárnil Peter Schöne neheroicky, jeho zpěv byl prost zoufalství i patosu, který lze v některých interpretacích postřehnout. Dechové nástroje a rytmicky přesný, vytrácející se do ztracena Kroutilův bubínek se vedle Schöneho podílely na velmi silném vyznění této písně.

Není mou ambicí přiblížit interpretaci všech deseti písní, které na koncertě zazněly, musím však zmínit závěrečný, pro mnoho milovníků Mahlera zásadní, Urlicht (Prasvětlo), hudbou vyjádřenou existenciální výpověď. Všechna bída světa přetavená do takové hudební krásy míří do duše posluchače právě díky lidskému hlasu. V této úpravě, ve spojení s citem překypujícími dechy a vrcholící v souzvuku hoboje a zpěvu, to byl nejsilnější zážitek večera.

Živé provedení, obdařené kouzlem vzniku interpretace tady a teď, má tentokrát svůj pendant v podobě nahrávky, jež vznikla vloni v lednu. A dokládá, že Mahler nás neohromí jen svou symfonickou tvorbou, ale i intimnějším provedením, které však zachovává sílu jeho hudby.

Foto: Michael Romanovský