„Zatímco zadýchaný houslista, který skladbu prožívá skutečně celým tělem, ukusuje žíně visící z jeho smyčce, orchestr se přesouvá do druhé věty, která je velmi lyrická.“

„Skutečně jedinečnými skladbami nabitý večer přinesl kromě jiného i výjimečné hosty, dramaturgicky skvěle sestavený program a precizně hrající orchestr.“

„Dynamický, až fanfárově znějící motiv, v němž excelovaly zejména fagoty, hoboje a flétny celou skladbu uzavírá.“

Čtvrteční večer 16. března v Moravské filharmonii Olomouc s podtitulem Jedinečnost hudební kompozice patřil zejména významným hostům. Skladby Felixe Mendelssohna-Bartholdyho, Jeana Sibelia a Edvarda Griega zazněly pod taktovkou Tomáše Braunera, šéfdirigenta Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK, bývalého šéfdirigenta Filharmonie Bohuslava Martinů ve Zlíně a hlavního hostujícího dirigenta Plzeňské filharmonie. Sólistou byl houslista Milan Paľa.

S pochmurným, posmutnělým úvodním motivem v dechových nástrojích zahájila večer sedmiminutová Mendelssohnova skladba Ruy Blas op. 95 ze stejnojmenného tragického dramatu Victora Huga. Tento melancholický motiv se nadále rozvíjí do melodického, leč poměrně rychlého motivu houslí za doprovodu viol. Dále se za úderů tympán a rychlých běhů houslí dramatizuje až do nového, naléhavého motivu dechů. Majestátně vyznívající motiv fagotů, rytmicky podpořený smyčci, zní místy až romanticky. Dirigent již v úvodní skladbě vedl orchestr velice energicky a s muzikanty komunikoval otevřenými, poměrně velkolepými, ale ladnými gesty.

Při druhé skladbě večera, tedy Sibeliově Koncertu pro housle a orchestr d moll op. 47, se na jevišti po krátké přestavbě představil druhý host večera, původem slovenský houslista. Milan Paľa, jedna z nejvýraznějších postav dnešní hudební scény, je absolventem Hochschule für Musik und Darstellende Kunst Wien i JAMU v Brně. Tento houslový koncert, původně zkomponovaný v roce 1904 a přepracovaný roku 1905, je jediným Sibeliovým koncertem. Má symfonický rozsah a obsahuje rozlehlou kadenci pro sólistu, která zejména v první větě přebírá úlohu evolučního úseku. První věta začíná švitořením jemně pulzujících smyčců v pianissimu, následovaných vstupem sólisty s prvním motivem, který se poté krátce ozve v klarinetu. Po vášnivém vysokém F a poměrně nečekaném akordu Es dur sólista uvede nové, temné téma na struně G. Dechy a tympány doprovázejí sólistu v několika bězích, což utváří dramatickou atmosféru. Precizně zahraná kadenční arpeggia, dvojhmaty a další běhy sólisty za dynamicky velmi dobře vyváženého doprovodu dechů, dávalyí Paľovi prostor k předvedení technické zdatnosti a pro osobitý, velice expresivní projev. Poté houslová sekce hraje jemný vzestupný motiv, následovaný rychlým arpeggiem, které přechází v heroické houslové téma, vrcholící v oktávách. Sólista se měkce vznáší v pomalém arpeggiu, které přechází do něžné, klikaté pasáže postavené na onom heroickém tématu. Další silné orchestrální tutti vede k rozsáhlé houslové kadenci, která zabírá vývojovou část věty a končí těsně před reprízou, přičemž heroické téma hrají housle o půltón výš než předtím. Dlouhý trylek náhle přechází do virtuózní cody, která vyžaduje výjimečnou zručnost sólisty.

Zatímco zadýchaný houslista, který skladbu prožívá skutečně celým tělem, ukusuje žíně visící z jeho smyčce, orchestr se přesouvá do druhé věty, která je velmi lyrická. Krátký motiv klarinetů a hobojů přechází v hlavní téma, které hrají sólové housle za jemné pizzicato hry smyčců. V první části dominují zejména disonantní doprovody žesťů. Poté orchestr odvážně vstupuje s úvodním tématem v bouřlivé náladě. Pasáž se rozvine do souvislých tripletových šestnáctinových tónů, které vedou do trylkové sekce. Po vrcholných vysokých tónech se hudba uvolní. Vede k ladným vzestupným stupnicím ve vzestupných oktávách v podání houslisty. Brzy poté sólové housle opět zvyšují napětí a konečně dochází k hlavnímu vrcholu věty, který je v podstatě variací prvního tématu. Akordy B dur v podání orchestru, doprovázejí klidný závěr věty, kde Paľa předvedl svůj neskutečný cit pro jemnou a dynamickou hru.

Závěrečnou část skladby otevírají čtyři takty rytmických perkusí, připomínajících koňský cval. První část ukazuje kompletně brilantní ukázku Paľovy houslové virtuozity nejen se staccatovými dvojhmaty nahoru, ale i běh s rychlým přeskakováním strun. Další krátký úsek zakončený oktávovým během sólisty tvoří přechod do reprízy prvního tématu. Závěrečnou část precizně uvádí klarinet a žestě. Pasáž vzestupných oktáv vede k neuvěřitelně znějícím heroickým dvojhmatům a oktávám. Přichází krátké orchestrální tutti. Než housle dovedou vše k závěru stupnicí D dur, vracející se zpět dolů ve zploštělé tonice.

Poslední skladbou večera byla jediná symfonie norského skladatele Edvarda Griega. Symfonie c moll. V první větě předvedl orchestr zejména jistotnou preciznost, sehranost a skvělou interpretaci měnících se nálad skladby. Zpočátku jemná, poté dynamičtější až dramatická. Druhá, jemnější věta, postavená na prvcích norské lidové hudby, což je pro Griega typické, by mohla zvukomalebně vykreslovat nádhernou romantickou norskou přírodu. Lesy, potůčky, ale i tvrdou krajinu severské země. Jemný motiv vedený celly, violami a dechy za staccato doprovodu houslí, vrcholí dramatickými výjezdy houslí a zvyšováním dynamiky. Bojovně znějící nástup třetí věty dává orchestru prostor k preciznosti a virtuozitě jednotlivých nástrojových sekcí. Celkově působí velmi energicky. Finální věta skladby, která je uvedena jemným švitořením smyčců, přecházejícím do melodického motivu, připomíná zpěv lesního ptactva. Dynamický, až fanfárově znějící motiv, v němž excelovaly zejména fagoty, hoboje a flétny celou skladbu uzavírá.

Skutečně jedinečnými skladbami nabitý večer přinesl kromě jiného i výjimečné hosty, dramaturgicky skvěle sestavený program a precizně hrající orchestr. Téměř do posledního místa zaplněný sál Reduta si díky velkému zájmu stejný program užil i následující den, tedy v pátek 17. března.

Foto:  Šimon Kadula