„Ukázková agogika přinesla líbivé proměny dynamiky, ve které držely basy, jakožto nedílná součást harmonie, úhlednou jednotu smyků.“

„Poetický svět Fišerovy pocty italskému houslovému virtuosovi sdíleli sólista i ansámbl v noblesní a vlídné výrazové poloze, ze které elegantní proměnou tempa přešli do svůdného tanečního rytmu.“

„Proměnlivá dynamika s efektem echa již v úvodu skladby, působivé akcenty, rázné nasazení a jednota souboru působily naprosto povznášejícím způsobem.“

Pražský komorní orchestr má za sebou dvaasedmdesát koncertních sezón a to bez přerušení. Už to by stačilo k návštěvě kteréhokoliv z jejich koncertů. A navíc je letošní kalendář orchestru opravdu atraktivní. Najdeme v něm kupříkladu violoncellistu Jiřího Bártu nebo hobojistu Viléma Veverku. Koncert, o kterém pojednává přítomná zpráva, však v seznamu nenajdete.

Koncertní síň Pražské konzervatoře byla v úterý 7. března 2023 dějištěm mimořádného koncertu famózního kytaristy Lubomíra Brabce a Pražského komorního orchestru, bez dirigenta, avšak s koncertním mistrem Patrikem Sedlářem. Koncert slovem uváděly Ivana Andrlová a Zuzana Štalbachová. Obě dámy i Lubomír Brabec se vzdali honoráře a věnovali tak koncert spolku Prader-Willi, který sdružuje pacienty se syndromem popsaným v roce 1956 známými švýcarskými lékaři. Pediatrem a endokrinologem Andreou Praderem, internistou Alexisem Labhartem a pediatrem Heinrichem Willim.

Uvedené vzácné a bohužel i nevyléčitelné onemocnění je zaviněné genetickou vadou 15. chromozomu, která u lidí způsobuje poruchu funkce v oblasti mozku, konkrétně na úrovni hypotalamu. Léčit lze jen některé symptomy. Lidé s tímto syndromem mají poruchu centra sytosti, nejsou schopni kontrolovat svoji chuť k jídlu, čímž nemají nikdy pocit nasycení a zároveň potřebují velmi málo kalorií. Podobný cyklus může vést k řadě obtížím, zejména k riziku závažné obezity a tím vzniku cukrovky či kardiovaskulárních problémů. Pacienti navíc nejsou schopni vést samostatný život a ve většině případů je nemožný dlouhodobý pobyt dospělých se syndromem Prader-Willi i v běžné sítí sociálních zařízení. Spolek, který sdružuje nejen pacienty, ale i jejich rodiče, rodinné příslušníky a sympatizanty se snaží vytvořit pro postižené, pokud možno, „bezpečné bydlení“ bez volného přístupu k jídlu, s dostatkem pohybu a pracovní náplní. První pobytová sociální služba byla zřízena v Domově Maxov v Horním Maxově u Lučan nad Nisou.

Program koncertu ve prospěch postižených dětí i dospělých zahájil Pražský komorní orchestr populární Chaconnou g moll pro smyčce Henryho Purcella. Ansámbl ji hrál ve velebném tempu, v plném sytém a barevně přitažlivém zvuku i v dokonalé souhře. Ukázková agogika přinesla líbivé proměny dynamiky, ve které držely basy jakožto nedílná součást harmonie, úhlednou jednotu smyků. Program pokračoval dvěma skladbami pro kytaru a smyčce od Luboše Fišera. Oproti tištěnému programu uvedl Luboš Brabec nejprve Sonátu per Leonardo. V prosté líbezné melodické introdukci předvedl svůj originální smysl pro lyrickou notu. Kytarové kadence v této poměrně krátké skladbě střídala orchestrální hra v prosté melodice i ve zdrsněných pasážích. Sonátu zakončil vybraně selankovou kytarovou pasáží, opět líbezného střihu, a ve finále s jemným doprovodem orchestru. 

Jako druhá Fišerova skladba bylo v programu koncertu Pastorale per Giuseppe Tartini. Poetický svět Fišerovy pocty italskému houslovému virtuosovi sdíleli sólista i ansámbl v noblesní vlídné výrazové poloze, ze které elegantní proměnou tempa přešli do svůdného tanečního rytmu. Krátká cézura vrátila tempo k úvodnímu andante v němž se Brabec opět blýskl prstovou technikou uměřeností rytmu i akordickou hrou. V další proměně ansámbl hrál své party s grácií, v neomylné souhře a v intencích sólistova pojetí. Následující skladbou programu bylo Concerto in D Antonia Vivaldiho. Třívětá kompozice zazněla ve vyváženém tempu a s uměřeným kontrastem jednotlivých vět. Třetí kytarové extempore v provedení Lubomíra Brabce a Pražského komorního orchestru, které přišlo po přestávce, bylo Concerto pro kytaru a smyčce in D Antonia Vivaldiho. Orchestr hrál ve zmenšeném obsazení bez viol a v intimněji znějícím zvuku. Koncert, jedno ze stálých repertoárových čísel Lubomíra Brabce, dokonale nastudovaný a zaznamenaný na CD, byl přitom jen stylovou proměnou předchozího dění v první části koncertu. Zvláště barokní lyrika v pomalé větě koncertu byla prosta chytlavých emocí. Poslední skladbu představovala Svatopavelská suita pro smyčcový orchestr Gustava Holsta o čtyřech částech. Nebylo pochyb, že právě tato hudba je reprezentativním číslem v repertoáru Pražského komorního orchestru, který naplnil partituru suity neslýchanou vitalitou. Proměnlivá dynamika s efektem echa v úvodu skladby, působivé akcenty, rázné nasazení a jednota souboru působily naprosto povznášejícím způsobem. Druhá věta s tempovým předpisem Ostinato byla snovým kontrastem předchozí hudby, neboť smyčce hrály con sordino. Následující Intermezzo vneslo do nálady skladby odér tajemnosti, zejména díky kouzelnému pizzicatu, nádherně „kreislerovsky“ provedenému houslovému sólu koncertního mistra Patrika Sedláře s božskými flažolety a parádní violovou scénou.

Finále nazval autor The Dargason, čímž se rozumí lidová melodie znějící v anglosaské hudbě od 16. století. Holst zde použil dargason, po zakomponování nápěvu do druhé vojenské suity, v pořadí již podruhé. Etymologie názvu odkazuje na trpaslíka nebo vílu. Zde bych si představoval spíše druhý výraz. Ten totiž koresponduje z dalším vysvětlením významu slova, tedy ženy v hedvábí. Finále bylo veselé a rytmicky poutavé. Mimořádný koncert Pražského komorního orchestru s mistrovskou hrou Lubomíra Brabce byl nevšední nejen z důvodu, pro který došlo k jeho uskutečnění, tedy jako charitativní podnik, ale také skvělým a nezapomenutelným výkonem.

Foto: Facebook (profil Karmela Štrajtová), ilustrační: Fb orchestru, Městské divadlo Žatec a Petra Hajská