„Vstup klavíru se tak po krátkém zopakování úvodního tématu ihned přelévá do melancholického tématu vedlejšího, kde se ukazuje Chopinova hlavní parketa, tedy nádherné vedení melodické linky, v níž dokonale využívá zvuk a témbr klavíru.“

„Klavírista Jan Lisiecki má ve svých 27 letech renomé mimořádného klavíristy mladé generace. Už v patnácti letech podepsal exkluzivní smlouvu s Deutsche Grammophon, v osmnácti se stal nejmladším držitelem ceny Grammophone’s Young Artist Award, kterou získal současně s cenou Leonarda Bernsteina.“

„Ve druhé polovině zahrál Symfonický orchestr FOK Brahmsovu překrásnou druhou symfonii.“

Letošní koncertní sezóna Symfonického orchestru FOK je věnována Evropě a jejím jednotlivým národům, některé koncerty dokonce konkrétním hlavním městům. Středeční koncert, tedy především jeho první polovina, patřil polské metropoli, Varšavě. Ve Smetanově síni Obecního domu se po úvodní Malé suitě Witolda Lutoslawského rozezněl slavný Chopinův koncert e moll v podání polského klavíristy světového formátu Jana Lisieckého. Orchestr řídil rovněž polský dirigent Krysztof Urbański, mimo jiné vítěz Mezinárodní soutěže Pražské Jaro v roce 2007. Druhou polovinu koncertu pak obsáhla Brahmsova Symfonie č. 2.

Koncert 8. 3. (s opakováním 9. 3.) byl dlouho dopředu bohatě propagován. Žádný div, Jan Lisiecki je klavírista, řadící se mezi světové špičky. Zaplněná Smetanova síň byla nabitá atmosférou dychtivého očekávání. Na úvod zazněla Lutoslawského Malá suita, zdařilé, milé orchestrální dílko o čtyřech částech. Fujarka, Hurra polka, Piosenka a Taniec. Orchestr FOK ji zahrál s potřebným vtipem a nadhledem, charakteristické změny nálad byly svěže kontrastní.

Chopinův klavírní koncert č. 1 patří mezi klenoty světové klavírní literatury. Chopin ho komponoval ještě ve Varšavě a dokončil jej velmi brzy po svém prvním klavírním koncertu f moll, v roce 1830. Řízením osudu však vyšel nakonec poslední dokončený koncert o tři roky dříve než první, získal proto od vydavatele pořadové číslo 1.

Koncert e moll se vyznačuje silnou melodickou i virtuózní sólovou linkou, kdy orchestr má skutečně pouze doprovodnou funkci. Snad aby orchestru toto upozadění za sólistou vynahradil, věnoval mu Chopin mimořádně dlouhou předehru, v níž prakticky zazní celá expozice. Vstup klavíru se tak po krátkém zopakování úvodního tématu ihned přelévá do melancholického tématu vedlejšího, kde se ukazuje Chopinova hlavní parketa, tedy nádherné vedení melodické linky, v níž dokonale využívá zvuk a témbr klavíru. Brilantními a virtuózními pasážemi skladatel v koncertu skutečně nešetřil, na sólistu jsou kladeny vysoké nároky. Náročnost koncertu umocňuje i fakt, že po orchestrální předehře prakticky celý koncert už odehraje sólista sám, orchestr mu moc odpočinku nedopřeje. Nikdy však tyto pasáže nejsou psané pro samoúčelné „předvádění“ hbitých prstů, vždy se jedná o obsahově bohatou a zpěvnou strukturu zvuků a barev, které klavír může nabídnout. Druhá věta, Romance byla údajně inspirována Chopinovou láskou ke zpěvačce Konstanciji Gladkowské, kterou Chopin často na klavír doprovázel a vystoupila dokonce i na premiéře jeho klavírního koncertu. Závěrečné Rondo se nese v energicky svižném dvoudobém rytmu polského lidového tance Krakowiaku.

Klavírista Jan Lisiecki má ve svých 27 letech renomé mimořádného klavíristy mladé generace. Už v patnácti letech podepsal exkluzivní smlouvu s Deutsche Grammophon, v osmnácti se stal nejmladším držitelem ceny Grammophone’s Young Artist Award, kterou získal současně s cenou Leonarda Bernsteina. Účinkuje na více než 100 koncertech ročně po celém světě a spolupracuje s nejvýznamnějšími dirigenty a orchestry. V loňském roce představil nový recitálový program s Chopinovými nokturny a etudami. Vystoupení v Praze s Chopinovým koncertem logicky budilo ta nejvyšší očekávání. Velmi mě proto mrzí, že v mém případě tato očekávání naplněna nebyla. Přes své nesporné hráčské kvality bohužel sólista nedokázal správně odhadnout ne zcela příznivou akustiku sálu a jeho klavír zněl většinu času doslova jako pod dekou. Akustika Smetanovy síně není nejlepší a věřím, že kdyby koncert proběhl v Rudolfinu, bude zážitek zcela jiný, bohužel v Obecním domě není prostor pro vytváření okouzlujících pianissim ani křehkých, průzračně jemných brilancí. Přesto ve vypjatých místech Lisiecki dokázal, že mezi světové špičky se řadí právem a rozezněl klavír se strhující energií a úchvatnou virtuozitou. Za to ho publikum ocenilo bouřlivým potleskem vestoje a vymohlo si i přídavek. Šlo o Chopinovo Nocturno cis moll.

Ve druhé polovině zahrál Symfonický orchestr FOK Brahmsovu překrásnou druhou symfonii. Krysztof Urbański je českému publiku známý už od startu své úspěšné dirigentské kariéry. Ta totiž započala vítězstvím v renomované mezinárodní soutěži Pražské Jaro v roce 2007. Od té doby zaznamenal Urbański mnoho profesních úspěchů. Kromě svého sedmiletého působení jako šéfdirigent Trondheim Symfoniorkester působil také jako hudební ředitel Indianapolis Symphony Orchestra nebo hlavní hostující dirigent v Tokyo Symphony Orchestra či NDR Elbphilharmonie Orchester. V roce 2022 byl jmenován po Vladimiru Ashkenazym hlavním hostujícím dirigentem Orchestra della Svizzera Italiana. Mezi jeho četnou diskografií se nachází i nahrávka drobných Chopinových klavírních skladeb s orchestrem, na které spolupracoval právě s Janem Lisieckim.

Brahmsova symfonie zazněla pod Urbańského taktovkou v tradičním duchu. Šíře její až pastorální roviny byla FOKem zpracována velmi přesvědčivě. Závěrečné Allegro con spirito po něžném úvodu sršelo potřebnou energií a rozjasnilo Smetanovu síň pozitivním duchem. Dirigentova elegantní gesta skvěle dokreslovala až idylickou atmosféru symfonie, jejíž inspirace svěží alpskou přírodou je více než zjevná. Dlouhotrvající potlesk, který v závěru večera publikum věnovalo interpretujícímu orchestru v čele s Krysztofem Urbańskim, byl zcela zasloužený.

Foto: Petr Dyrc