„Koncert byl komorního charakteru, kdy vystoupilo jen osm pěvců a tři instrumentalisté, pod vedením sbormistryně Terezy Válkové. Zazněly madrigaly ze sbírky Claudia Monteverdiho, které vytvořil pro chrám San Marco v Benátkách.“

„Vokální složka se proměňovala v obsazení i počtu pěvců, čímž byla zaručena variabilita barevnosti zvuku, hlasy se barevně dobře doplňovaly a soprány vynikaly v sólových partiích, zatímco jako součást ansámblu byly ukázněně součástí výsledného celku, který byl vyrovnaný jak v dynamice, tak v barvě.“

„Doprovodnou složkou byly tentokrát jen tři nástroje, kdy se spolu doplňovaly theorba Jana Krejči a viola da gamba Lucie Krommer za podpory varhanního pozitivu Martina Jakubíčka, který se občas ujal i dirigování.“

Cyklus staré hudby, který produkuje Czech Ensemble Baroque v Brně již 11. sezónu, se tentokrát zaměřil na dílo Claudia Monteverdiho. Pod názvem Selva Morale e spirituale připravil soubor vokální koncert, duchovní a komorní, který realizoval v katedrále sv. Petra a Pavla, ve středu 8. března 2023. Výběr skladeb Claudia Monteverdiho, pod souhrnným názvem Selva Morale e sprituale pro vokální ansámbl a continuo, přednesl výběr umělců. Na místo jindy velkého orchestru hrálo pouze trio, a to ve složení theorba, viola da gamba a varhanní pozitiv. Zpívalo osm pěvců, kteří se střídali a přeskupovali do různých uskupení, to vše pod vedením sbormistryně Terezy Válkové. V prostoru katedrály sv. Petra a Pavla zněly skladby velmi autenticky.

Les morální a duchovní. Tak by se dal přeložit název Selva morale e spirituale, koncertu, který si pro svoje abonenty připravil soubor Czech ensemble baroque na 8. března 2023 do katedrály sv. Petra a Pavla v Brně. Tentokrát to byl koncert komorního charakteru, kdy vystoupilo jen osm pěvců a tři instrumentalisté, pod vedením sbormistryně Terezy Válkové. Zazněly madrigaly ze sbírky Claudia Monteverdiho, které vytvořil pro chrám San Marco v Benátkách, kde působil 30 let jako kapelník. Sbírka je syntézou vývoje skladatele, který tvořil na přelomu renesance a baroka. Tato postava by neměla být opomíjena, protože se jedná o jednu z nejdůležitějších postav hudebních dějin. Z úpadku morálních hodnot a přežité polyfonie se mu podařilo, v návaznosti na Florentskou cameratu, nastolit účinné a pravdivé umění v období přechodu renesance do baroka a připravit využíváním doprovázené monodie půdu pro rozvoj opery.

V duchovních madrigalech, které si soubor vybral pro tento večer, se vokální složka proměňovala v obsazení i počtu pěvců, čímž byla zaručena variabilita barevnosti zvuku. Hojně se využívala benátská technika, kdy proti sobě stály a zpívaly dva sbory. Zpívaly osvědčení pěvci, v sopránech Romana Kružíková a Pavla Radostová, alt zastali Lucie Kořínková a Jiří Kukal, občas vypomohla i Tereza Válková, pokud se nevěnovala dirigování. Tenorové party patřily Ondřeji Benekovi a Matúši Šimkovi a basové partie zastali Jan Faltýnek a Jiří Miroslav Procházka. Příjemné bylo, že hlasy se barevně dobře doplňovaly a soprány vynikaly v sólových partiích, zatímco jako součást ansámblu byly ukázněně součástí výsledného celku, který byl vyrovnaný jak v dynamice, tak v barvě.

Doprovodnou složkou byly tentokrát jen tři nástroje, kdy se spolu doplňovaly theorba Jana Krejči a viola da gamba Lucie Krommer, za podpory varhanního pozitivu Martina Jakubíčka, který se občas ujal i dirigování.

Confitebor tibi domine byl vstupní madrigal, který zpívaly tři soprány, tenor a bas. Sopránové sólo Pavly Radostové sladce zářilo při vyjádření slávy otci, synu i Duchu svatému a všichni společně vytvářeli barevnou polyfonní harmonii. Až po nich vystoupila s úvodním dialogem již ikonická dvojice W. A. Mozarta a J. S. Bacha v dobových kostýmech. Tentokrát se herci věnovali pěti morálním hodnotám, o které se uváděné madrigaly opíraly. Velkorysost, tolerance, věrnost, skromnost a poctivost. Zatím co postava J. S. Bacha tyto hodnoty nastolovala jako neměnně pozitivní, postava W. A. Mozarta je relativizovala. Nicméně tentokrát byly dialogy vtipné a k věci, přičemž nezatěžovaly koncert více, než by bylo únosné a obě postavy v podání Luďka Randára (Bach) a Radovana Krále (Mozart) se chovaly úměrně k situaci.

Madrigal E questa vita je životní rezignací, která vnímá život v kontextu času jen jako pouhý záblesk. “Minulost je již mrtvá, budoucnost ještě nenarozená a přítomnost zmizela, aniž se dobře ukázala.” Přesto skladba působila vylehčeně a vtipně. Následující Beatus vir (Blažený muž), se má bát Hospodina a dodržovat jeho zákony, neboť Bůh je milosrdný a spravedlivý. Soprán, alt, dva tenoři a bas krásně ladily, přičemž příležitost ukázat příjemný tenor s vyrovnanými, znělými koloraturami dostal Matúš Šimko. Další madrigal Crucifixus byl pro alt Lucie Kořínkové a Jiřího Kukala, na druhé straně jim odpovídali tři pěvci, tenor a basy. Pomalý a vyrovnaný madrigal dospěl do zklidnění.

Pianto della Madona je nářek panny Marie nad umučeným synem. Byla to krásná sólová příležitost pro sopranistku Romanu Kružíkovou, která ji využila ke krásnému výrazovému přednesu i k využití barevného potenciálu svého tmavšího sopránu. Střídavě ji doprovázela theorba a viola da gamba, za podkreslování varhanního pozitivu. Střídání doprovodu nebylo samoúčelné, nýbrž pomáhalo pěvkyni ve zdůraznění emotivního výrazu, kdy přechází od zoufalství (ne nepodobného Nářku Ariadny), přes protest proti nespravedlnosti vůči synovi, až se po sólovém vstupu varhan postupně zklidňuje a smiřuje. Následující sólový vstup varhan Martina Jakubíčka tvořil most k další skladbě, Memento Domine David. Uvozuje ho mohuté zvolání basu Jiřího Miroslava Procházky, načež dva sbory proti sobě zpívají s pevností a úderností, za polyfonického proplétání hlasů s koloraturami.

Vstup dvou moderátorů připravil publikum na další část madrigalů, které chválí Hospodina, Cantate Domino, dokonce textem, který důvěrně známe z Biblických písní A. Dvořáka (Zpívejme Pánu novou píseň, neboť podivuhodné skutky učinil.) Nejprve zazněl madrigal Currite, currite, s radostnou fugou pro všech osm hlasů s hlasovou výpomocí Terezy Válkové, a pak již za jejího dirigování znělo Laudate Dominum, radostné a svěží, které bylo použito i jako závěrečný přídavek.

Poslední ctností, kterou připomněli oba ztělesňovaní skladatelé, byla poctivost. Na její počest zazněla poslední skladba, Magnificat. Velebení pána, který se postaral o svůj lid, byl uvozen vstupem sboru a´cappella. Následná fuga, zpívaná osmi hlasy, byla prokládána deklamovaným textem. Podkres varhan spolu s violou da gamba byl působivý a přinášel další barvu do hudebního toku. Přidané Gloria Patri et Filio, přednášené dvěma soprány, ukončilo ztišené a procítěné Amen.

I když byla v chrámu nepříjemná zima a sezení v kostelních lavicích není pro běžného návštěvníka koncertů přátelské, byl koncert přijímán nadšeně již po každém madrigalu. Veselí přinesl vodící slepecký pes Wolf, který ukázněně koncert poslouchal a svoji spokojenost projevil pokaždé nadšeným štěkotem do každého potlesku, dokonce i při závěrečných ovacích. Podle vyjádření svých majitelů, tří nevidomých návštěvníků, absolvoval takto již řadu koncertů a vždy byl takto ukázněný. Zvláštní jev vzbudil pozitivní ohlas mezi publikem a nikoho tak přítomnost čtyřnohého posluchače nepohoršovala. Právě naopak.

Další koncert proběhne 26. dubna v Besedním domě a bude věnován opravdu Johannu Sebastianu Bachovi. Název má Bach parodický, což vzbuzuje nejen zvědavost, ale i záruku dobré zábavy či poučení.

*******

Foto: Marek Olbrzymek